Včera jsem měla smutný den, neb kojoti z Městského soudu v Praze (kde sedí vážně extra příšerní ko*oti, jen si vzpomeňte na všecky covid podrazy), odmítli žalobu spolku na to, že stát nechutným způsobem mučil slepice během boje s tzv, ptačí chřipkou, kdy veterináři a jejich poskoci mimořádně nehumánním způsobem vyvraždili statisíce nebohých slepic.
Slepice jsou moji velcí miláčci, kterým se dle mého hlubokého přesvědčení mají dávat jména, je třeba se s nimi mazlit a děkovat jim za každé nádherné, chutné a výživné vajíčko. Proto jsem se pokusila za ně bojovat.
Bohužel soudci asi nemají srdce ani mozek, a tak dali státu zase zelenou, i když jde o příšerné týrání a mučení živých bytostí. Hlavně, že během covidu byla záchrana života hlavní mantrou všeho našeho chování a najednou to vůbec neplatí! Když nejde o lidi, můžeme asi dělat, co se lidstvu zlíbí, chovat se jakkoliv krutě a odporně. Možná, že za covidu taky bývalo bylo řešením odpravit jakkoliv nechutně a drsně každého s virem, aby se tento nešířil a tečka, co, milí soudci?
Pokud najdu aspoň trošku času (jsme těsně před stěhováním do nové staré barabizny a před přezkoušením v domácím vzdělávání, tak to není snadné), tak přednesu kauzu slepic Nejvyššímu správnímu soudu. fakt nesouhlasím s tím, že by environmentální spolek nemohl chránit němé tváře před trýzněním, sorry, kojoti v talárech.