Díky blogu se dozvídám věci, o kterých jsem toho příliš nezjistila ani na našem slavném elitním gymnáziu, brněnské Jarošce. Třeba o rumunských vojácích padlých úplně zbytečně ve druhé světové válce při „osvobozování“ ČSR.
Pokračovat ve čteníRubrika: Obětem války (Strana 1 z 3)
Sešlo se mi teď hodně pomníků, ještě víc práce a naopak málo času pro psaní o každém jednolivém monumentu zbytečné smrti. Proto jsem se rozhodla, že udělám virtuální procházku mezi památníky, které i v reálném světě míjíme bez povšimnutí a bez jediné hněvivé emoce věnované těm, kdo bezohledně nechali pobít miliardy lidí – státům (tentokrát mám díky přátelům i ty ze zahraničí).
Smutné, že? Kolik ztracených nadějí, radosti, lásky a životů kvůli egům politiků a vládců. Ano, skutečně – lidé bděte a kašlete na stát!
Fotografii tohoto pomníku jsem dostala e-mailem a za její poslání velmi děkuji. Hned mne zaujala, neboť jsem ještě nepotkala monument pro padlé, na kterém se skví verše českého básnického velikána (zvláště pak Nezvala, kterého mám docela ráda).
No, musím ale přiznat, že mne ani Nezval a jeho dramatizování nepřimělo k tomu, abych považovala idioty, kteří se nechali zavraždit státem kvůli úplným nesmyslům, za hrdiny. Kdepak. Žádné drknání na národoveckou strunu, žádná snaha o vyvolání vděčnosti za moji svobodu a ochranu, to na mne neplatí. Vždyť přece ti, kdo šli do války a slepě poslouchali krvežíznivé blbce v khaki, nesou hlavní vinu za to, že se stát stále více roztahuje a polyká vše, co patřívalo lidem. Nejsou a nikdy nebyli hrdinové, jsou to jen otroci a ti, kdo je uctívají zrovna tak.
Dnes mám na skaldě jeden zajímavý pomník úplně zbytečně zavražděným mladým mužům, pardon, poslušným hrdinům, kteří neměli dost odvahy postavit se katům v khaki jako je Řehka.
Náš nevzhledný a zamindrákovaný náčelník generálního štábu mj. řekl:
Nenechte si takovým volem vůbec nic nalhávat. Je to zlý a špatný člověk bažící po krvi nevinných lidí. Bez něj a jeho nohsledů se společnost nezhroutí a už vůbec se jí nebude dařit nedobře. Naopak – kdyby takoví jako on neposílali lidi na jatka, žilo by se jistě krásněji a svobodněji. Ve mně nevyvolává slovo mobilizace paniku. Kdepak. To ale proto, že na to kojotům jako je Řehka absolutně hážu bobek. A vy byste měli taky, jinak mu jen dáváte sílu a utrvzujete ho v pocitu vlastní důležitosti. A přitom je to takový nanicovatý šašek!
Tak se nebojte a raději se takovým pidlookým pitomcům vysmějte a ukžte jim s gustem prostředník, přece nestojíte o to, aby na příštím pomníku bylo jméno vaše nebo vašich dětí, nebo ano?
Přijde mi neuvěřitelné, jak často se svobodou zaklínají vrazi. Potvrzují to i nápisy na pomících padlým. Na každém druhém se objěvuje úderné heslo obsahující slovo svoboda. Na tomto konkrétním pomníku dokonce státem organizované vybíjení lidských bytostí zaštiťuje a morálně ospravedlňuje náš báječný Tatíček TGM (pozor, neplést se současným prezidentem Taťkou Šmoulou, i když to je taky kojot).
Možná, že správně by tam nemělo být „SVOBODU DOBYLI“, ale „SVOBODU DOBILI“, pak by to aspoň dávalo nějaký smysl.
P. S.: Za vyfocení a zaslání tohoto památníku děkuji, já samotná ve solupráci s Davidem mám přece jen omezený akční rádius a obsloužím jen určitý počet pomníků. Když byste narazili na nějaký i vy, dejte vědět!
Jsem strašně zvědavá, ale opravdu strašně, jak se budou o té naší válce na Ukrajině učit moji vnukové, budu-li nějaké mít. Když pátráme po pomnících padlým narážíme na perly mezi nimi. Jeden z nich je v Moravském Krumlově.
Pokračovat ve čteníPokračovat ve čtení„Za svobodu jste bojovali, na poli válečném život svůj dokonali, neuzřeli jste drahých svých, v cizině jste v hrobech tmých. Ó Ježíši, buď jim milostivý!“
Jak jsem už psala, tady na jižní Moravě jsou k potkání pomníky padlým s nápisy v němčině. Před chvílí mi David, který je zrovna na cestě do Znojma, poslal jeden takový.
Zajímavé je, že ať česky nebo německy, texty jsou stále stejně pitomé a těm, kdo úplně zbytečně ztratili životy během toho, kdy si státy hrály na vojáčky a vojevůdci si poměřovali pinďoury a ti, kdo mohli, hrabali plnými hrstmi, by musely přijít naprosto bezobsažné… Vždyť se podívejte:
Errichtet zu Ehren der im Weltkriege gefallenen Helden von den Spendern aus Wainitz.
K čemu taková pocta přesně je?
Včera si zaměstnanci užili slunečného dne, neb jsme jako správně úchylná společnost oslavili lenošením miliony lidských bytostí, které státy nechaly ve svorné shodě zavraždit v letech 1939-1945. Dokonce i náš Pepan z Hradu se pokusil zabrečet ve svém tradičně nepadnoucím saku u hrobu nějakého toho neznámého vojína (poklonkování mu evidentně jde, před králíkem z Británie trénoval náš lampasák dobře). Ach, trapnosti a pokrytectví bylo zase jednou učiněno zadost.
Pokračovat ve čteníOnehdy, když jsme jeli z výletu, jsem si nafotila pár pomníků do zásoby. Z pátrání po stopách těch, které nechal z rozmaru zavraždit stát, se stalo docela zajímavé hobby. Kdybyste měli i vy fotky nejrůznějších pomníků padlým, budu za jejich poslání vděčná!
Pokračovat ve čtení