Rubrika: Obětem války

Zajímalo by mne, jestli někdy někomu přišlo divné, kolik pomníků s textem „našim hrdinům“ je rozeseto po území České republiky. Kolik jen zavražděných je vytesáno do jejich chladného kamene? jak bezmyšlenkovitě kolem nich chodíme, jak lhostejní nám jsou ti, kdo úplně zbytečně umřeli kvůli nablblému hašteření starých zbytečných dědků? proč to vůbec nikdy nikomu nevadilo?

Narazila jsem na jednu kroniku, kde se k mobilizaci a odvádění mladíků na jatka první světové v roce 1914 psalo:

„Dne 26. července vypukla válka světová! Rakousko vyhlásilo válku Srbsku a ihned byla nařízena všeobecná mobilizace šestnácti ročníků vojska, tj. od 20 do 36 let. Dne 2. září nařízena mobilizace dalších šesti ročníků. Z našich členů povoláni byli: Flusek F., Valenta Jos., Valenta V., Janda Jos., Koucký V., Hančara Fr., Špringl Jos., Peterka K., Sovina Fr. A Nehyba Jos. Vzdor ohromnému překvapení, vzrušení a úzkosti, byla mobilizace provedena hladce, bez pokusů o odpor.“

Ti, kdo zrůdné instituci jménem stát nekladli odpor, jsou zvěčněni třeba na tomto pomníčku. Čest žije i za hrobem… bože, takový laciný a hnusný patos.

Zajímavostí pohraničí je prolínání českého a německého prvku. Já sama jsem po pradědovi Němka. Vzhledem k tomu, že jižní Morava byla zčásti sudetská, najdeme zde vzácné pomníky padlým v němčině (mimochodem, zkuste si zjistit, proč Češi říkají Němcům právě Němci, mně to řekla dcera, že si to nastudovala v rámci domácí výuky, a je to zajímavé).

Mladí kluci zabití kvůli blouznění a svárům starých dědků… na všech stranách fronty.

První z pomníků padlým. Zdál se mi mimořádně příhodný kvůli větě vytesané nad fotkami zavražděných klůků.

POUTNÍČE, ZVĚSTUJ VŠEM, ŽE MY MRTVI LEŽÍME TAK, JAK ZÁKONY KÁZALY NÁM!

Toto děsivé souvětí se stane mottem spolku „Pacifik za humny“. Zabiti z rozkazu vlády…

Podívejte se dobře na data narození a úmrtí mužů z jedné malé jihomoravské vísky…

1880-1914

1888-1915

1889-1916

1893-1915

Na toto státy právo nikdy neměly, nemají a mít nebudou.

Dne 10. 3. 2023, v den výročí narození Borise Viana, který složil můj milovaný šanson Le Déserteur, spatřil světlo spolkového rejstříku náš nový spolek „Pacifik za humny“.

Podle Velkého slovníku cizích slov od Viléma Pecha z roku 1948, který jsem si koupila onehdy v antikvariátu za 60,- Kč, výraz „pacifický“ znamená mírumilovný, uklidňující, pokojný. To je trefný popis přesného opaku toho, jak se chovají státy ke svým občanům. Nic z toho, co kdy činily vlády a panovníci či prezidenti, nemůže být označeno za mírumilovné, uklidňující či pokojné. Kdepak. jejich činy, to jsou války, vraždění civilistů a nevinných, trápení dětí a starců, hladomory, strašení, děs, bída a zmar. O to já a další členové spolku Pacifik za humny vážně nestojíme, kdepak.

Spolek Pacifik za humny má jednoduchý cíl: hledat „pomníky padlým“ v obcích a městech a dokumentovat (byť jen malý střípek), kolik lidí nechal stát bez slitování zabít ve stupidních válkách z naprosto nesmyslných důvodů. Práce to není úplně veselá, ale rozhodně zajímavá a já se na nic těším. Minimálně se u každého takového pomníčku utvrdím v tom, jaká je stát bestie a úhlavní nepřítel každého svobodného člověka.