Autor: Vendula (Strana 1 z 18)

Když to chcete hnát do Štrasburku, vezměte si s sebou Davida

Kdysi jsem ještě za svého působení v akademické sféře (tohle bylo s naší drahou soudkyní u ESLP Šimáčkovou) napsala jednu publikaci. Jmenovala se „Význam účasti veřejnosti při ochraně životního prostředí“. Byla to metodika pro učitele středních škol. Byla to celkem nudná kniha, ale jedna slečna tam tehdy nakreslila pěkné a vtipné obrázky. Na tento jsem si vzpomněla právě teď, když čtu o úspěchu mého advokátního muže u ESLP.

Nestává se moc často, že by u u soudu „ve Štrasburku“ uspěl někdo z Česka. Loni bylo úspěšných jen pět lidí (v 15 případech vyhrála ČR). Včera stála Spravedlnost při Davidovi, který má se stížnostmi k ESLP zkušenosti. O co šlo, popisuje Česká justice:

Porušení práva na spravedlivý proces v řízení před Ústavním soudem štrasburský soud nicméně shledal ve věci Janáček proti České republice. Ve vnitrostátním řízení totiž Ústavní soud stěžovateli nekomunikoval všechna vyjádření, která si vyžádal od obecných soudů jako podklad pro své rozhodnutí. Stěžovatel tak neměl šanci se k nim v rozporu se zásadou kontradiktornosti řízení vyjádřit. Štrasburský soud zdůraznil, že vnitrostátní soudy musí ponechat primárně na účastníkovi řízení, aby posoudil, zda některý z podkladů pro rozhodnutí soudu bude komentovat. Pouze za předpokladu, že by se vyjádření obecných soudů omezila na pouhý odkaz na svá předchozí rozhodnutí v dané věci a Ústavní soud by na nich nezaložil své rozhodnutí, by jejich nepředložení stěžovateli k vyjádření neporušovalo zásady spravedlivého procesu. V případě Janáček však vyjádření obecných soudů šla nad rámec svých odůvodnění v jejich přechozích rozhodnutích. Ústavní soud navíc své závěry formuloval tak, že z nich skutečně vycházel. Stěžovatel měl tak zjevný zájem na tom, aby na ně mohl reagovat.

David má u ESLP taky nějaké covidí věci.

Omluvte směšnou naivitu mým dřívějších textů, byla jsem vážně úplně blbá, když to po sobě čtu! Prý právní stát 🙂 Haha. Nečekám, že dojde k nějaké satisfakci, ale jsem přesto celkem zvědavá, jak to dopadne. Na výsledek si ale bohužel ještě nějaký ten rok počkáme.

Lidské právo odmítnout vojenskou službu

V posledních dnech se kde kdo zabývá brannou povinností. Musím říct, že i mne koncept tvrzené povinnosti svobodného člověk postavit se se zbraní v ruce za zájmy jakési přitroublé entity zvané stát docela zaujal. Chápu, že se někdo rozhodne být profesionálním vojákem kvůli žoldu, což o to, prodejných je plná společnost. Co ale absolutně nemůžu nikam zařadit je myšlenka služby vlasti a vnímání vojny jako cti.

Nemám ráda stát, dokonce by se spíše dalo říct, že jej až nenávidím. Česko nevnímám jako vlast a nerozumím tomu, co je národ. Naprostá většina lidí je mi absolutně ukradená a je mi volné, jestli žijí nebo ne a kdyby zanikla čeština a kdyby se moje děti nemusely učit nesmysly a báchorky z našich dějin, neukápla by mi jediná slza. Je mi lhostejné, jaká vlajka vlaje nad místními luhy a borovými háji, podle mne je to hadr jako hadr. Všechny hymny světa mi přijdou jednak velmi hudebně nekvalitní a jednak textově neuvěřitelně slabé. Jsou to příšerné odrhovačky a věřím, že kdybych naši kočku tahala za ocas, bude muzicírovat líp než filharmonie hrající Kde domov můj.

Mým ideálem by bylo býti neobčanem. Vím, že je to jen teoretická záležitost, protože reálně státy lidem nedovolí, aby s nimi zlámaly vynucené svazky, ale přesto si to s radostí představuji. Nechápu totiž, proč by na mne měla mít právo právě Česká republika. nedala mi život ani práva, nic jí nedlužím. Samozřejmě využívám zdravotnictví anebo vlaky, ale za to státu slušně solím na daních, nepřijdu si, že bych neoprávněně čerpala nebo že by mi stát dával něco extra jako občance. Ostatně kdyby podobně platil jakýkoliv cizí státní příslušník, je přece v pořádku, aby se mu dostalo za stanovených podmínek ošetření nebo aby mohl nasednout do autobusu a někam za svoje peníze dojet. To není nic, co by mi stát dával nadstandardně. Navíc si neumím představit, jak přesně bych žila, kdybych odmítla platit třeba daně. To bych musela přestat vše, co je z nich posléze financováno (jakkoliv blbě) využívat, a to nejde – třeba po silnicích prostě jezdit budu). Daně tedy platím, protože služby využívám.

Abychom si tedy rozuměli, já chápu, že nějaký stát prostě nade mnou moc vykávat bude, že se tohoto břemene jen tak nezbavím, ale prostě jen „ocaď pocaď“. Je mi pak naprosto lhostejné, jak si bude ona hloupá entita říkat a kdo bude jejím prezidentem, protože pro mne to bude za každých okolností úhlavní nepřítel a nebude mi na ní záležet. Je mi fuk, jestli to bude ČR nebo třeba ČUR nebo třeba Rakousko – Uhersko. Proto necítím žádný závazek toto konkrétní uspořádání chránit a bít se za něj. Považuju je vždy za špatné. Jestliže ČR padne, nahradí ji holt jen něco jiného, stejně hrozného. Pro mne osobně žádný rozdíl.

Proto si nemyslím, že stát má právo rozhodovat o životě a smrti člověka. Nemá právo žádnou lidskou bytost poslat na jatka, kterým se říká válka a o kterých tvrdí, že jsou realizována za nějakým báječně posvátným účelem. Můj život nepatří státu, a proto mi ho nemůže vzít. Nemá ani právo mi nařizovat, abych šla vraždit jiné lidi nebo abych jakkoliv ohrozila svoje potomky. Jestliže totiž opustíte koncept boje za vlast, který nám státy začaly vnucovat poté, co už lidé odmítli věřit blbosti typu boje za krále a za Boha, pak nenajdete jediný důvod, na základě kterého by vám jakýkoliv zelený mozek mohl něco nařídit.

ESLP se „desertéry“ zabýval opakovaně. Judikatura je bohatá a zajímavá. Ještě o ní někdy napíšu. Co mne zaujalo teď, je, že výhradou svědomí argumentují ti, se kterými bych se jinak v názorech asi neshodla. Tvrdí, že je správné odmítnout vojenskou poslušnost Rusku či Bělorusku. S tím souhlasím. Jenže pak to přece platí i pro všechny ostatní státy, neboť si nelze vybírat, kterým státům můžete ukázat prostředník a kterým ne.

Nevládky tedy mj. píšou:

It is assumed that among the 300,000 people who have left Russia recently because of the war, there are many men who seek safety abroad to avoid being sent to the war. In the last few months roughly  20,000 men from Belarus have left the country to avoid recruitment. There are also Ukrainian conscientious objectors who do not want to fight in this war; around 3,000 men have claimed asylum in Moldavia alone. Each citizen, registered in Ukraine by February 24, 2022, is currently granted humanitarian residence in the European Union. This is encouraging. However, we should seriously consider what will happen to Ukrainian conscientious objectors when this provision expires. European countries should take in these people fleeing the war effort without red tape and grant them a permanent right to stay. The human right to conscientious objection has been recognized inter alia by the Parliamentary Assembly of the Council of Europe and the European Parliament. It must be guaranteed to everyone on all sides. The European countries must ensure that the human right to conscientious objection is fully recognized.

V novější výzvě pak stojí:

The right to refuse to kill is a human right, recognized by various international human rights institutions. In Belarus, this right is not recognized. Conscientious objectors and deserters are persecuted and jailed. This has meant that more than 20,000 young men have been left with no choice but to leave their homeland and seek refuge abroad, because they feared being recruited. Most of them prefer to stay close to their former home – in the Baltic countries and Poland – which puts a heavy burden on their host countries. These countries need support from their partners in the EU! Such a mass movement of objectors also sends a strong message to Russia. Belarus under Lukashenko so far has been the stoutest ally of Putin’s Russia. When its citizens refuse to join the war, this will hopefully further demoralize the nationalist and militarist narratives in Russia as well.

Aplikujme tyto principy nediskriminačně na všechny státy a na všechny lidi, které si tyto subjekty tak rády podrobují. Státy se prostě musí smířit s tím, že se doba od mocnářství a druhé světové, kdy lidské životy neměly hodnotu a lidi se neuměli za svoje práva postavit, dosti změnila. Generálové všech zemí se holt musí spojit a jít válčit sami, když si potřebují zajezdit s tančíky a trošku zastřílet. Líbí se mi zvýrazněná věta ze zprávy:

When its citizens refuse to join the war, this will hopefully further demoralize the nationalist and militarist narratives in Russia as well.

To je přesné! Představte si tu větu takto:

When its citizens refuse to join the war, this will hopefully further demoralize the nationalist and militarist narratives in Czechia as well.

No vidíte. A vy byste se báli taťky Šmouly. Tohle je návod, jak na něj a jemu podobné válečníky. Sím vás, copak ti joudové něco zvládnou, když je nebudete poslouchat? Ani si bez vás nenamažou chleba k snídani.

V čem se s výše uvedenými nevládkami už neshodnu, to je utíkání. Lidé by neměli před státy někam prchat. Mají zůstat tam, kde si něco koupili nebo vybudovali a prostě spokojeně žít. Není řešením utíkat pořád někam pryč, do jiných států, řešením je ukázat zas*aným vládám a drzým státům prostředník. Nikdo za ně nemusí válčit. Nikdo. Každý může odmítnout a státům nezbývá, než to akceptovat, protože to nejsou ony, kdo lidem dal právo neválčit a žít. Každý má toto právo od „přírody“. Jsem si jistá, že státy s tisíci a miliony desertérů prostě nezvládnou nic udělat. Proto platí víc než jindy: Nepodléhejte panice a hoďte na stát bobek.

Právníci na venkově 24: Bože můj, měla jsem se očkovat aneb pozdě bycha honit…

Jsem přesvědčena, že jsem konečně měla covid. Jak já jsem se na tu nemoc těšila! Celé tři roky jsem doufala, ale teď vám řeknu jen jedno: kéž bych ten virus raději nikdy nepotkala. Stalo se mi totiž něco, co jsem nečekala ani v nejhorší noční můře. Nikdo, ale opravdu nikdo netrpí kvůli koronavirům tak jako já!

Přestalo mi totiž chutnat pivo!

Ano, čtete správně, je to tak. Katastrofa. Můj život ztratil smysl…

Když jsem čítávala zprávy o tom, jak někdo kvůli covidu ztratil čich, někdo chuť, nebrala jsem to vážně. Říkala jsem si, že ti lidi jsou asi nějaké bačkory, které nic nevydrží. To na mne si nějaký bacil nepřijde! A pak jsem minulý týden začala kašlat a smrkat. Z toho se samozřejmě nestřílí, když jsem měla černý kašel, bylo mi o dost hůř. Ale pátý den po propuknutí příznaků se to stalo. Seděla jsem v kuchyni a laskala jsem pohledem láhev svijanského ležáku. Vzala jsem do ruky otvírák, uslyšela onen nádherný syčivý zvuk a pak jsem se napila. No fuj! To pivo snad musí být zkažené, říkala jsem si. Poprvé v životě jsem musela lahev obrátit dnem vzhůru a vylít ji do dřezu. To se mi nestalo ani při nákaze rotaviry. Zoufale jsem o tomto nepěkném zážitku vyprávěla manželovi. Druhý den mi přivezl z Brna výběr piv. Mezi nimi i báječný pšeničný Primátor. Ale co se nestalo – opět neprosto nechutný zážitek. Ach bože!

Před chvílí jsem navíc zjistila, že se změna chutí týká i kávy! Je mi z ní úplně zle, už jen ten pach je odpudivý. Víno, které jsem dostala od našeho zlatého zedníka a jeho ženy, raději testovat nebudu, neboť na základě toho, že jablečný ocet naráz chutná jako aviváž, čekám, že by se mi dostalo dalšího nemilého překvapení.

Moje děti se mne začaly bát, neboť se domnívají, že se ze mě stává nějaká bestie, která nakonec začne žrát lidské maso (prý je to tak v nějaké knize nebo seriálu, že zlým ghúlům nechutnají běžné věci ). Já sama si zoufám. Ve světě bez piva nedává smysl žít! Kdybych to byla bývala věděla, tak bych se, přísám bohu, nechala očkovat. Tohleto peklo na zemi mi za domnělé hrdinství nestálo… Snáze bych totiž akceptovala fakt, že mi přestane fungovat srdce v důsledku vedlejších účinků mRNA vakcíny, než to, že mám přetrpět zbytek života jako abstinent. Odteď už to opravdu nikdy nebude jako před covidem!

P. S.: Doufám, že stát zase nezavede opatření proti covidu. To by mne mrzelo, že jsem promarnila šanci a namísto PCR testu podstoupila jen test pivní, protože pochybuju, že by ten byl kdy uznáván jako propustka do společenského života…

Všechny texty série „Právníci na venkově“ najdete zde.

Nebojte se války a spalte povolávací rozkaz!

Včera jsem přemýšlela o tom, jestli se bojím války. Dospěla jsem k závěru, že podobné strachy jsou strašlivě komické. Víte, já už se nehodlám bát, protože jsem v obavách žila dost dlouho a vyvedla jsem kvůli nim mnoho nelogických blbin. Třeba to, že jsme se přestěhovali z Brna na venkov bylo motivováno v podstatě jen obavami, jež se ale ukázaly býti zcela lichými. Ono se totiž vůbec nic nestalo a já mám namísto normálního bydlení v každé místnosti kaman na dřevo, vodu na koupání si budu muset i v nové staré barabizně ohřívat v brutaru a v pátek budu muset strpět posměšky dalšího zedníka, který se bude ptát, proč nemám normální bydlení. Moje děti budou muset kvůli mým strachům žít tady v té prčici, na střední školu, kterou si ani nebudou moci pořádně vybrat, dojíždět do Znojma a když chtějí do kroužku, je to výprava na půl dne, protože se musí až do Brna. Tak jsem celé mojí rodině dokmondila život proto, že jsem se bála! Kdybych na sebe nenechala působit všechny ty koniny, mohla jsem být v Brně, děti mohly normálně chodit do školy a nemusela jsem se starat o rozmazlené bývalé zlé štěně a trápit se dennodenně obřími výčitkami svědomí. Strach je holt velmi špatný rádce.

To stejné platí o covidu – celou dobu jsem si myslela, jak že je svět děsivý, všude jsem viděla nějaké hrozby a tamto a ono a výsledek? Vůbec nic zvláštního nestalo. Kdybych se nebála a normálně žila, bylo by i o tolik líp! Proto se teď rozhodně nenechám vyprudit řečmi o válce, Nebojte se ani vy. Stát ve skutečnosti tahá za kratší konec a je na lidi prostě krátký. I když se projednává novela všech „válečných“ zákonů, i když se odevšud valí jen samé běsy, neházejte flintu do žita. Jste to vy, kdo rozhoduje o vás. Nikdo jiný.

Představovala jsem si, co by stát udělal, kdyby většina lidí prostě nenarukovala. Kdyby jednoduše nepřišli k odvodu. Kdyby povolávací rozkazy roztrhali a spálili. kdyby v den D šli na piknik s dětmi a kdyby si dali pivo a jen tak koukali pánubohu do oken. Víte co by udělal? Nic, vůbec nic, protože nemá aparát, kterým by zvládl donutit tisíce neposlušných lidí k akci. Lidi měli vždycky na výběr, jen se většinou rozhodli blbě – rozhodli se být povolní a rozhodli se poslouchat. Jestliže teď nechcete, aby vás stát mohl děsit válkou, abyste se báli, že budete muset narukovat, abyste žili ve strachu o své děti, tak to odmítněte a nedělejte to.

Nenechte se trápit ani státem, ani těmi, kdo na vašem strachu vydělávají a pořád a pořád a pořád dokola vytahují válečné karty a nepěknou budoucnost. Ukažte prostředník úředníkům a všem, kdo neustále podporují utrpení. Budoucnost je nadějná, je přesně taková, jakou si ji uděláte vy sami. To vy rozhodujete. Nikdo jiný.

P. S.: Nenechte se prudit ani taťkou Šmoulou, naším budoucím prezidentem, ani Fialou, ani Zelenským, ani Babišem. Nenechte se trápit ani nesmysly okolo Aspen Institutu a jinými kravinami. Stačí, abyste se podívali, jací nýmandi jsou okolo toho všeho v politice sdružení. Copak tohle vás může ohrozit? Jestli ano, tak byste měli sami na sobě zapracovat, protože jste vycukané slabé bábovky, které si špatné zacházení zaslouží, když dávají vládu nad sebou do rukou chudáčků.

Po tatíčkovi Masarykovi přichází taťka Šmoula

Vůbec nepobírám, jak jsem si kdy mohla myslet, že Masaryk byl dobrý politik. Stane se, i mistr tesař se holt někdy utne. Dnes už se slavnému tatíčkovi a víře v něj jenom směju, stejně jako všem ostatním prezidentům. Tomu novému šašourovi asi budu říkat taťka Šmoula, protože přesně tak vypadá. Navíc to tak pěkně navazuje na masarykovskou tradici, že mi to prostě nedá.

Zdroj

O tom, že se taťka Šmoula chystá kandivovat, vím řadu let, proto jsem vůbec nechápala, proč bylo tolik lidí přesvědčených, že ho vládní koalice vytáhla jak králíka z klobouku. V temných dobách, kdy jsme ještě já i můj muž byli součástí nevládní sféry, zahájila Pavlovo tažení na Hrad organizace Evropské hodnoty, se kterou tehdy David spolupracoval. Radko Hokovský už tehdy dělal vše pro to, aby byl Pavel jednou „korunován“. Od roku 2015 do teď to bylo sakra hodně práce.

Evropské hodnoty jsem nikdy neměla v lásce, mě vždycky zajímala z NGO sektoru jen účast veřejnosti na územním plánování, a tyhleti málem mladiství frajírci, kteří se chovali, jako by zbaštili všechnu moudrost světa, mi dost lezli na nervy. (Pokud si kladete otázku, proč jsem se v tom případě vdala za Davida, nejste sami, asi jsem jako většina ženských věřila, „že ten můj je úplně jiný“.) Je fakt, že ani dnes nechápu, kdo si ty jejich studie zpracované nezralými adolescenty vlastně čte a komu slouží, ale moje názory a pochyby nejsou evidentně důležité, když je to organizace natolik silná, že dokázala „zvolit“ českého prezidenta.

Z našeho milého známého Hokovského se patrně stane vlivná osobnost. Třeba i náhradník Mynáře! Možná, že to David celé pokazil. Kdyby byl dost progresivní a věděl, na čí stranu se včas přiklonit, mohli jsme úplně jinde. S Hokovským přitom sepsali takové hezké články o zahalování muslimek a mektali na významných konferencích v Poslanecké sněmovně. Když se podívám na staré fotky, kde sedí téměř vedle Hokovského, je mi skoro do breku, kam to ten můj dotáhnul (a já s ním).

Panelisté při přednášce v Brně v sídle IQ Roma Servis

Namísto toho, aby byl David v nejvyšších patrech politiky, uklízí den co den slepičince a psí bobky, stele slámu, loví myši a aktuálně vedle zednických prací shání taky sadbové brambory. Častokrát přemýšlím, jak se mi stalo, že osobně znám tolik grázlů z veřejného života. Vždyť jsem přece úplně obyčejná a nijak zajímavá postraší paní.

Ať je to jak chce, vůbec nerozumím tomu, jak může někdo tohle všechno brát jinak než jako hru a jak může být být šťastný nebo nešťastný z toho, který starý osel aktuálně sedí na Hradě. Jestli je tam Babiška nebo taťka Šmoula je úplně fuk, komouš jako komouš a chleba díky tomu levnější nebude. Co se má stát, to se stane a nic tomu nezabrání. Jediné, co můžeme udělat my, je se tomu zasmát, stejně jako se já může jedině bavit nad tím, tomu, že existují fotky mého muže s někým takovým, jako je Hokovský. Ještě, že jsou na nich oba dva oblečení a dost daleko od sebe, říkám si. Taky to tehdy ještě mohl být Janda, když už Davida napadlo spolčit se s Evropskými hodnotami!

Evropa i Amerika je plná mrtvol ze záhadné příčiny

Je vtipné dívat se po pár měsících na statistiky evropských mrtvol, protože to nevypadá, že by se něco zlepšilo, naopak je to horší než v nejtemnějších dnech strašlivé pandemie. Stačí nahlédnout od statistik Euromomo. Zajímalo by mne, čím to všechno je, ale určitě to nemá nic do činění s covidími restrikcemi a nařízeními, z nichž ani jedno nebylo soudy řádně přezkoumáno či dokonce zrušeno pro nepřiměřenost. Pokochejte se proto se mnou statistikami a vzpomeňte při tom na soudcovský stav, který tohle všechno má na svědomí. Ještě, že jsou mi cizí lidé lhostejní, říkám si při studování těch čísel, jinak bych snad musela zamáčknout i nějakou tu slzu.

Obzvláště pěkný je totiž graf dětské úmrtnosti. S ničím to rozhodně nesouvisí, ale i tak to člověku vrtá hlavou? Ta výrazně se odchylující žlutá linka a jak pěkně ji ta modrá následuje, že?

V některých skupinách to vypadá o fous líp:

No hlavně, že jsme zachránili před smrtí ty staré a zranitelné a tak:

Když jsem se dívala na excesy úmrtí před koncem roku 2022, nějak jsem nepochopila, proč jsme tady neměli drama, mrazáky v ulicích a zákaz vycházení po osmé večerní? Ta čísla byla děsivá, to vám povím! Jen jestli to není nezodpovědné, napadne jednoho! Taková kalamita s mrtvolami tady totiž nebyla ani v roce 2020, kdy za vánoční setkání s více než dvěma členy rodiny byla málem kulka za úsvitu od uvědomělých spoluobčanů!

Zdroj: Euromomo.

Dle Českého statistického úřadu je na tom ale ČR jinak než zbytek liberálně demokratické Evropy, tak nevím, čím to je, asi naší fialovou jedinečností:

Nejsem sama, komu exces v mortalitě přijde zvláštní, šrotuje to i našim báječným soudruhům novinářům. Ani v US to totiž není dobré. Všude lidi padaj jak muchy. Sakra, a to mají za sebou nejednu píchačku, co?

Unsurprisingly, reports of excess mortality well into 2022 became fodder for claims by vaccine-skeptic groups that mass vaccination against COVID-19 was responsible for this increase in deaths (see here and here for examples of such social media posts). An article by the website The Exposé, published at the end of November 2022, claimed that “at least 118k children and young adults have ‘died suddenly’ in the USA” and that this was “most likely due to the Covid-19 injections”. This is a variation of the recurring false allegations that COVID-19 vaccines are unsafe and deadly that Health Feedback debunked on multiple occasions (see herehere, and here). As we’ll show below, the claims linking vaccination to excess mortality are baseless. To begin with, COVID-19 vaccines have been extensively tested, both during clinical trials and in real-world settings, without showing any significant vaccine-associated deaths that would explain the persistent excess mortality we’re seeing now.

No ale když za to podle pisálků 100% nemůžou vakcíny, tak čím to jen může být? Změnou klimatu? Putinem? Nebo Babišem magicky ničícím společnost i v zámoří?

Doufám, že si to věřící v demokracii, soudy a právo užívají, tenhleten báječný svět, ve kterém se o ně hodný stát postará. Jen aby nebyli oni nebo jejich potomci příští číslo na seznamu mrtvol. To by byl ale nehezký konec otroků.

Slíbil Babiš Hamplové post předsedkyně Ústavního soudu?

Nechci říkat, že jsem vám to říkala, že je Hamplová stará lhářka, která převlíká kabáty mimořádně snadno. No ale říkala. Proto se neskonale bavím nejnovějším příspěvkem morbidně obézní Amazonky:

Babišův projev doporučuju k poslechu, je to asi nejlepší z jeho videí, a to včetně toho, kde za covidích represí honil Moniku dvoumetrovou pomlázkou po zahradě. Nechce se mi to přepisovat celé, přece jen pořád bojuju s tím nepříjemným moribundem, ale zaznělo tam, že špatně je mj. následující:

…jen jedna oficiální pravda, jen jeden oficiální názor, omezování svobody shromažďování, dehumanizace, zastrašování oponentů…

Babiš horuje za to, že:

…podstatou demokracie je rozmanitost, podstata demokracie je svoboda, svoboda myšlení, svoboda kritizovat, svoboda se účastnit veřejného života, svoboda se pokojně shromažďovat… nekonečná svobodná veřejná diskuse bez strachu z umlčování a represe… v demokracii soupeří názory, ano, někdy je to nepřehledné…, ale je to daň, kterou musíme platit v každé skutečné demokracii.

Ten, kdo říká, že chce řád, chce poslušnost… vážení spoluobčané, nesmíme si nechat vzít svobodu…

Hahahahahahaha a hahahahahaha. Zrovna včera Davidovi přišel další covidový rozsudek od NSS, co že to v něm bylo o neočkovaných? Vážně to už lidi zapomněli? Ano, naprostá většina ano. Proto vidíte, že pravda a láska nikdy nezvítězí, je to teze pro masy, aby byly poslušné a aby měly nějakou víru v ráj. Vítezství dobra je blbost. Musíme se naučit žít sami za sebe a sami o sebe se starat a sami sobě vytvářet pěkný život, žádná prolhaná Amazonka vám k lepšímu světu nepomůže. Jen, sakra, pořád nejak nevím, jak na to. Odpověď an otázku, jak žít radostně a beze strachu zkrátka není snadné najít…

Ale zpět k zajímavému vztahu kandidáta na prezidenta a slavné advokátce. Celou dobu mi vrtalo hlavou, proč se naše Právnička roku, která se prokousala až na teplé a dobře placené místečko senátorky, tak moc snaží Babišovi vlézt do zadku (i když to bych ani Babišovi nepřála).

Ještě před rokem o něm totiž řekla:

Pevně doufám, že pan Babiš nebude českým prezidentem, i kdyby jezdil na koloběžce jako svého času Václav Havel po hradě, a potkat se s ním netoužím. Vše, co potřebuji vědět k tomu, abych jej nevolila do funkce prezidenta, vím. Mimochodem, jak v těchto dnech mapují angličtinu našich ministrů, zastávám názor, že budoucí prezident nebo prezidentka musí umět hlavně česky (úsměv), a měl by tu vyrůstat. 

O Pavlovi přitom celkem nedávno tvrdila:

Generál Petr Pavel by státní vyznamenání dostat nepochybně měl. Nejen za své působení v armádě, ale hlavně za své postoje. Včetně toho, že se nikdy neskláněl před politiky, a říkal si své. Včetně názorů na migraci. Více takových chlapů by to chtělo. Kdyby kandidoval, volila bych ho za prezidenta.  Měl by přirozený respekt, před nikým by se neklaněl, a hájil barvy České republiky jako nikdo jiný. O tom jsem přesvědčena. Tedy za mne a od srdce – velké ano.   

Musíte uznat, že takové názorové veletoče jsou přece jen trošku divné, a to dokonce i u necharrakterního člověk formátu Hamplové. Ale pak jsem narazila na tento Babišův rozhovor:

Já mám všude ženy. Poslankyně, komisařku, europoslankyně, všude jsou. Víte proč? Protože ony se mnou nesoutěží. I ve firmě jsem měl všude ženy. A mám rád a vážím si žen. Raději dělám se ženami, než s chlapy. To není žádná póza, tak to zkrátka mám. Osobně bych si přál na Ústavním soudu více žen a možná i předsedkyni.

A jsme doma!

Když se podívám na plat předsedy Ústavního soudu, ani se té urputné snaze madam Hamplové nedivím, pro takovou sumu jsou mnozí ochotni i vraždit, tak proč ne zmást pár už tak pošašených a vyděšených lidí a prosadit Babiše na prezidenta s tvrzením, že je to rytíř na bílém koni bojující za svobodu, který rozhodně neprovede to, co má provést Pavel, který je přitom naprosto stejný kojot jako Babiš a udělá taky cokoliv).

Já sama si pořád přeju za prezidenta Babiše (když už z nějakého podivného důvodu prostě prezidenta mít musíme, ačkoliv to vůbec nechápu) a jeho video mi to jen potrvzuje – s žádným jiným se takto nepobavíme a to je jediné, o co by mělo jít. Politiku a stát prostě nikdo nemůže brát vážně.

Monsieur le Président a pánové nahoře

Musí-li války být
běžte si válčit sami
a vaši věrní s vámi
mě mě nechte být
Jestli mě najdete
můžete klidní být
střílejte neváhejte
já zbraň nebudu mít
nebudu mít nebudu mít.

Úvodní text je nádherným překladem písně Borise Viana s názvem „Le Déserteur“. Podle všeznalé Wiki Vianův song souvisí s válkou v Indočíně, což byl taky dobrý masakr lidí kvůli bůhvíjakým praštěným zájmům kreténů nahoře. Pokud jde o mrtvoly, Wiki je uvádí v kategorii „ztráty“, protože tak se ve válce těm drahocenným lidským životům, které jsem v covidí éře zachraňovali, říká. Zemřelo prostě pár set tisíc lidských bytostí a bůhví kolika to všechno hraní na vojáčky zničilo životy. Nic zajímavého, ne?

Možná, že si myslíte, že to, co se děje teď, se nikdy předtím nedělo. Že je to něco kompletně nového pod sluncem. V tom případě doporučuju jednak trochu přemýšlet, oprášit učebnice dějepisu, kde mezi mnoha mýty a legendami najdete vše o tom, jak si v jakékoliv době, ať už v době otrokářské nebo v tzv. demokracii, hráli pánové nahoře s běžnou populací. Je to pořád to stejné dokola, pořád stejné lži, pořád stejné nesmysly, pořád stejná lhostejnost a pořád stejná nemožnost se z toho koloběhu vymanit.

Dlouho přemýšlím, jak s tímto vědomím žít kvalitní život. Jak na to všechno hodit bobek a opustit neustálé černé myšlenky, které rozhodně nepřispívají k tomu, že bychom si těch několik chvil, které jsou nám na světě vezdejším dopřány, užívali. myslím, že tohle by mělo být cílem našeho snažení, prostě ty nahoře totálně ignorovat a žít krásně, mile, příjemně a jednoduše. Kdybyste věděli, jak se to dělá, budu vděčná za návod a myslím, že nejen já.

P. S.: „Le Déserteur“ vážně stojí za poslech. To vám garantuju. A pak to chce taky něco veselého na spravení nálady.

Tatínek vám vyhlásí válku aneb skoro každý z nás je voják v záloze

Mám virózu. Po mnoha měsících absolutního zdraví se cítím pod psa. Už nejsem školou povinná, abych vítala každičký kousíček rtuti, který se vyšplhá nad sedmatřicet a zajistí mi klid od toho báječného kolektivu a vzdělávacího systému. Nemoci nemám ráda. Jednoho jen odvádí od práce a radosti. Když jsem si teď konečně sedla s bývalým zlým štěnětem na gauč, chtěla jsem projít judikaturu k jednomu zapeklitému případu, ale narazila jsem nakonec na (doufejme že poslední) věc k brannému zákonu, který zažívá svou renesanci jako před třemi roky ten o ochraně veřejného zdraví. Zelené mozky mne totiž nudí ještě víc než úředníci z krajských hygien.

Myslím, že není dostatečně jasné, kdo je voják v záloze. Dost lidí si patrně myslí, že to jsou ti v aktivní záloze, ale to je dosti krutý omyl. Jde o dva samostatné instituty. Podle § 8 odst. 1 branného zákona platí, že voják, který nevykonává vojenskou činnou službu a má brannou povinnost, je vojákem v záloze. Voják v záloze se předurčí pro doplnění ozbrojených sil podle potřeb ozbrojených sil. Z § 1 odst. 4 plyne, že občan se stává vojákem dnem nabytí právní moci rozhodnutí o schopnosti občana vykonávat vojenskou činnou službu. Voják je povinen vojenskou činnou službu včas nastoupit a osobně ji vykonávat.

V ustanoveních je obsažen další pojem, který je třeba vysvětlit, a to vojenská činná služba. Vojenskou činnou službou mimo stav ohrožení státu nebo mimo válečný stav je služba vojáka z povolání ve služebním poměru podle zákona o vojácích z povolání, příprava vojáka k plnění úkolů ozbrojených sil nebo služba vojáka v operačním nasazení. Vojenskou činnou službou za stavu ohrožení státu nebo válečného stavu je mimořádná služba. (§ 1 odst. 2 a 3 branného zákona).

Pokud to nemáte v hlavě v pořádku, můžete brannou povinnost převzít dobrovolně a brannou povinnost pak můžete i vykonávat. Stáváte se gumou z povolání. Pak děláte různé užitečné věci, třeba buzerujete lidi na hranicích okresů kvůli covidu a tak podobně. Vedle toho se můžete zařadit do tzv. aktivních záloh. Taky si můžete jen zahrát na vojáčky a jít na vojenské cvičení.

Ti, kdo to naopak v hlavě v pořádku mají, se samozřejmě zuby nehty snaží výkon mimořádné služby odmítnout.

Běžný občan, kterého teď státy pod dozorem EU budou krmit práškem ze cvrčků, to má ale blbý, žádný nadějný vyhlídky, ale takoví poslanci jsou úplně v klidu. Narukovat nemusí.

Tak snad už to je opravdu všecko, co vám právník může v tomuhletomu novému strašení nabídnout. Rada zdarma na závěr: kašlete na stát, neskákejte mu na špek a raději si dejte pivo. Na virózu mi sice samo o sobě nepomohlo, ale v kombinaci s brufenem, zázračným růžovým kámošem, a zmrzlinou to už docela ujde.

Mobilizaci skutečně nařizuje prezident

Docela se bavím nad nejnovějším tématem: částečnou mobilizací. Předpokládám, že všichni ti, kdo věří vládě a státu a zahalují se buď do ukrajinské vlajky nebo naopak do té české, což vyjde na stejno, hadr jako hadr, mají sbalený batůžek a čekají jako na jehlách na povolávací rozkaz.

Zelené mozky se už už nemohou dočkat, až si zahrají na vojáčky, nakoupí si tančíky, nové vrtulníky (jejichž nesnesitelný hluk mne bude obtěžovat ve dne v noci ještě víc než teď) a nějaké to letadélko Káně a těší se, až budou moci buzerovat víc lidí. Myslím, že covidí střežení hranic okresů musí vojáčkům docela chybět. (Ne, úctu k vojsku vážně, ale vážně nemám, naopak si myslím, že je to parta úplných vymaštěnců neschopných žít běžný život a starat se sami o sebe a živit se slušnou prací.)

Generální zelený blbeček pro média řekl:

„Bude se muset zapojit celá společnost, bude se muset minimálně výběrově mobilizovat, ať už lidé, nebo věcné zdroje materiálu,“ uvedl.

V kontextu chřestění zbraněmi se v diskusích stále dokola objevuje názor, že prezident ČR nemá vliv na to, jestli je nebo není vyhlášena mobilizace. Je to krutý omyl, protože právě a jedině prezident o vyhlášení mobilizace rozhoduje.

V § 23 odst. 1 a 2 branného zákona se uvádí:

Mobilizací ozbrojených sil se rozumí hromadné povolávání vojáků v záloze k výkonu mimořádné služby za válečného stavu. Mobilizace ozbrojených sil může být částečná nebo všeobecná. Mobilizaci ozbrojených sil nařizuje prezident republiky na návrh vlády. Prezident republiky mobilizaci vyhlašuje v hromadných sdělovacích prostředcích.

Podle mého názoru je výklad zákona jednoznačný: vláda dává návrh a prezident se rozhodne, zda mobilizaci nařídí nebo ne. Zákon mu nic nenakazuje. To by tam bylo sloveso ve vidu dokonavém a tudíž ve tvaru „nařídí“. Je tedy zcela na vůli prezidenta, jestli pošle lidi na smrt nebo ne. A se závazky vůči NATO běžte k šípku. Těm dostojíme i s profesionální armádou a blbečky z aktivních záloh. Druhá věc je, že absolutně nevěřím, že by Babiš, který byl ochoten udělat to, co udělal s covidem, mobilizaci nenařídil, chtělo-li by se to po něm. Prostě estébácky hajzl jako estébácky hajzl, to si nevyberete.

Pro mobilizaci je třeba vyhlášení válečného stavu: Podle čl. 43 odst. 1 Ústavy Parlament rozhoduje o vyhlášení válečného stavu, je-li Česká republika napadena, nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení. Podle čl. 39 odst. 3 platí, že k přijetí usnesení o vyhlášení válečného stavu a k přijetí usnesení o souhlasu s vysláním ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky nebo s pobytem ozbrojených sil jiných států na území České republiky, jakož i k přijetí usnesení o účasti České republiky v obranných systémech mezinárodní organizace, jíž je Česká republika členem, je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců a nadpoloviční většiny všech senátorů.

O tom, co všechno hnusného stát může lidem za válečného stavu provést, jsme psala už před rokem.

Fiala a kol. ruku v ruce s novým prezidentem povedou tuhletu zemi do války (válečný stav sice vyhlašuje parlament, ale jaké je složení Poslanecké sněmovny a funguje Senát jako brzda a jak to bylo s těmi všemi nouzáky kvůli trapnému viru?), kdyby na to došlo, čemuž osobně nevěřím. Je to jen prachsprosté vyhrožování a strašení a týrání lidí jako za covidu nebo s klimatem či brouky. Ostatně kdyby chtěli poslat nějaké čerstvé lidi na Ukrajinu, stačí si tu posbírat statisíce ukrajinských hrdinů, kteří radši zdrhli do ciziny, jen aby nemuseli pro ten boží stát hnout prstíčkem. Až tu nebude jediný Ukrajinec, tak by teprve mohlo přijít na řeči o nějaké mobilizaci, řekla bych. A i potom to lidem jako jsem já, kteří z duše tuhletu republiku nenávidí a je jim fuk, jestli stát existuje nebo ne, celkem jedno. Válčit vážně z přesvědčení nehodlám a nebudu. Na to si najděte jiné užitečné idioty, třeba ty, kteří to vládě a EU a jiným entitám pořád baští.

Je to jen na vás – když na mobilizaci hodí 90% lidí bobek, což je jediný správný postup, co s tím stát udělá? Pošle na nás Řehka tu svou slavnou armádu? Už se bojím, bububu. Jo a nezapomeňte mi napsat, že Mnichov. Jedno oko pak nezůstane suché.

« Starší příspěvky