Dnešní noc nebyla rozhodně krátká. Ještě v jednu ráno jsme nespali, neboť na obloze zářil Měsíc jako by byl bílý den. Čert aby vzal superúplňky a přípravu na ně! Kočka z toho dostala amok a lítala sem a tam po celém domě a vřeštěla. Musela jsem všude zatáhnou rolety a teprve pak nastalo pár hodin klidu, než jsem musela, jako každou noc, na záchod. Při této činnosti mne v absolutním tichu napadají báječné myšlenky a tentokrát tomu nebylo jinak. Připadla jsem totiž na to, že bych měla žalovat Novinky za vysmívání se mojí víře.
Pokračovat ve čteníMěsíc: Červenec 2023 (Strana 1 z 2)
Je více věcí na nebi a zemi, o kterých se vašim filozofům nesní, milý Horatio. Tak nějak to prý říká Hamlet Horatiovi. Je s podivem, že se vším tím rozvojem lidstva a technologií jaksi věcí mezi nebem a zemí, o kterých se člověku ani nesní, přibývá. Jednou z nich je snaha českého státu usnadnit získání trvalého pobytu všem těm, co mluví rusky s ukrajinskou modifikací.
Pokračovat ve čteníPoslední týden jsem nespala dobře a nemohly za to odrhovačky, které k nám včera doléhaly ze sousední obce (dnes odtud zaznívá dechovka, což je snad ještě horší než ti noční Kabáti). Byla jsem jak na trní z toho, že moje nejbáječnější dcera měla skládat skautský slib. Přišla jsem totiž na to, že jsem na tu holku nakonec za skautské aktivity hrdá. Hlavně za to, že se nebála se postavit mým krátkozrakým a dosti sobeckým rozhodnutím.
O tom, jak jsem kapitulovala dovolila čtnáctiletému dítěti dělat to, co považuje za vhodné, jsem psala už dávno. Od té doby se změnilo ještě mnohé a díky tomu můžu prohlásit, že jediné, s čím jsem si jistá, je to že jsem si absolutně nejistá ohledně všeho, co se okolo mě i ve mně děje.
Za doby covidí jsme dostala dva krásné dárky. Moji milovanou fabii, které říkám Žaba. Ačkoliv je stará, mírně orezlá a potřebovala dost opravit vnitřnosti, je to můj miláček a jezdí jako drak. Bez ní bych tady už vůbec nemohla existovat. Zachránila mně a mým dětem řadu důležitých okamžiků.
Druhý můj oblíbený předmět je tento plakát, ačkoliv si stále nevím, kdo je jeho dárkyní. Aktuálně visí na WC, což můžete chápat jako ponižující, ale v naší rodině je to velice důležitá a velice oblíbená místnost, kde každý člen tráví s oblibou značné množství svého volného času.
Když skončila covidí zábava, měla jsem pocit, že v mém životě není nic moc zajímavého, vždyť není co právně řešit, je to jen pracovní nuda a dokonce už ani v Brně. Někdy (David by řekl že často) jsem si proto stěžovala, jak hloupě se mám. Jsou ale chvíle, kdy je mi jasné, že to není ani trochu pravda. Jako třeba minulý týden, kdy jsem an rozdíl od dobrovolných a státních hasičů dokázala zachránit toulavou kočku ze stromu díky vyvinutí nadlidského úsilí anebo dneska dopoledne podařilo zachránit naši milovanou fenku od jisté smrti (a to nekecám, už byla dvěma tlapkami na druhém břehu).
Takovou chvílí byl i okamžik, kdy dcera otevřela kufr a v něm byla její skautská košile, nově vyšperkovaná (anebo když kluk donesl z judo soutředění další, už dost vysoký, pásek):
Jakkoliv si stále myslím, že ve vedení Junáka i světových skautů jsou pěkní darmošlapové a kariéristi, kteří nemají vůbec nic společného s původní myšlenkou, věřím, že v jednotlivých oddílech jsou fajn lidi a že se s nimi děti a dospívající mají dobře. Neřeší blbosti, prostě žijí, dělají výpravy a organizují dobré tábory, dokonce tak dobré, že i když si potomek nejdřív zoufá, nakonec se domů vrátí nadšená a velice spokojená a sebevědomější mladá osoba.
Lidi, jak já su hrdá, že mám doma skautku! To se musí oslavit minimálně točenou plzní. Ve vedlejší vesnici ji stále mají za pouhých 40 kaček. Asi dnes půjdu venčit psy o trošku dál.
P. S.: Právě prší. Taky z toho jsme šťatsná, kéž by lilo celé dny a hodně. Moje environmentální deprese by pak možná nebyly tak trýznivé a věřila bych, že příroda se ještě může mít líp, navzdory lidem.
Včera jsem měla jeden z nejpsychedeličtějších zážitků od doby, kdy jsem opustila svoje dříve tak milované Brno: pokusili jsme se jít ve Znojmě do kina na letní hit Barbie. Ukázalo se to jako zhola nemožný cíl. Ze zásady se totiž nedíváme na zahraniční produkci s dabingem, neboť je to především obrovská škoda a ztráta kvality filmu či seriálu. Pokud je to možné, volíme navíc anglické titulky, v horším případě ty české. Znojmáci ale naše názory na to, jak si vychutnat promítání, nesdílí. Hraje se tu v podstatě jen dabovaně.
Pokračovat ve čteníJak možná víte, přitroublý, nudný a trapný mainstreamový festival Colours of Ostrava, který se už dávno nedá navštěvovat, pokud máte trochu vkusu (kde jsou časy, kdy to bývala správná akce na Černé louce!) nebo pokud nejste komoušská a komediantská guma PePa, si dal do nášvtěvního řádu podmínku, že každý musí platit jenom kartou, hotovost odmítl akceptovat.
Vzhledem k tomu, že je to počin v rozporu s právním řádem, a vzhledem k tomu, že mám plné zuby každého obchodníčka s horkou vodou, který si troufá nastavovat limity nad rámec toho, co připouští zákony, nebo dokonce v rozporu s nimi, podala jsem podnět k ČNB, aby si na podvraťáky z Colours posvítila. Jsem zvědavá, jak to dopadne. Vy taky?
P. S.: Slušný právní článek o právu platit hotovostí a názorech České národní banky jsem napsala na web manželovy advokátní kanceláře, kdyby vás zajímala trocha příčetné argumentace a ne jen hloupé kecy tady na blogu Svobody. Najdete ho tady.
Hahahahahaha! Už pár dní jsem se tak dobře nezasmála jako nad dnešním článečkem na Seznamzprávy o načuřených českých paštikářích, kterým letos tak úplně nevyšla jejich ušmudlaná dovolená v Řecku. Hahahaha. Aspoň něco mi dokázalo spravit náladu. Jsem vlastně velmi spokojená, protože nesnáším zbytečné lítání sem a tam, které zatěžuje životní prostředí. Kéž by se to dělo častěji, třeba by to přirozeně vedlo ke snížení environmentání zátěže.
Pokračovat ve čteníTěžko říct, jestli nás ještě čeká pokračování váelčného divadýlka, nějaký klimatický teror nebo se zopakuje akce virus. Jisté je jen to, že se nudit nepochybně nebudeme a že odvěký nepřítel člověka – stát, nás nenechá na pokoji.
Pokračovat ve čteníV noci je u nás ve staré barabizně horko. Vedro. Parno. Hic jak nic. Těžko se spí, i když si namočíte prostěradlo. Dokonce jsem včera musela schlazovat kočku, protože vypadala, že má úpal a je v posledním tažení. Naštěstí ji pár mokrých ručníků asi po hodině péče postavilo na nohy a v deset večer už běhala po zahradě.
Pokračovat ve čteníJsem hrozně zklamaná z toho, že slibované účinky vakcín byly jen kecy v kleci. Tolik jsem se těšila, jak pomřou 3/4 tohodle národa a vůbec celého lidstva, že bude nějaká pořádná bžunda, a ono nic. Ukázalo se, že jako obvykle jde jen o plané řeči a skutek zase utek‘.
Pokračovat ve čteníPřed chvílí jsem se zasnila nad tím, jaké by to bylo, kdybych byla bývala přijala nabídku kandidovat na prezidenta tohodle přitroublýho státu a kdyby ze mne nakonec prezidenta skutečně udělali. Jééé, to by vám byla bžunda! Kdyby třeba za mé svrchované vlády přijel do ČR ten zelený herecký otrapa, vzkázala bych mu, ať se kouká v civilizované zemi pořádně oháknout a s pokorou ať ohne hřbet až k zemi a děkuje, že tu ještě vůbec trpíme všechny ty jeho nevychované spoluobčany.
Pokračovat ve čtení