Rubrika: Blog (Strana 1 z 20)

Děti, jezte hovězí jako pane prezident! Kašlete na klima.

Náš nový pan prezident Taťka Šmoula mne zaujal hned při inaguaraci svým mimořádně konzistentním postojem k ochraně klimatu. Čím, ptáte se? Představte si, že vývarem a svíčkovou se šesti. To koukáte, že jo?

V médiích se k hradní baště psalo toto:

Lůze v podhradí jistě tekly sliny proudem!

Jako zatvrzelé ekologické aktivistce, vegetariánce a ekosexuálce mi vadí, že Pavel lže, jako když tiskne. Na svém webu komunistického zeleného mozku totiž píše:

Copak ten postarší chlapík, který aktuálně tyje i z mých daní a žije si jako vepřík v žitě, neví, že hovězí je naprosté, ale naprosté tabu pro každého, kdo to myslí s CO2 vážně? Jak to pak myslí, když říká, že jde příkladem? Mají tedy děti ve škole začít shánět kus hovězího, aby byly stejné jako prezident? Je to tedy od všech těch odborníků jedna velká rajda majda a s klimatem se vůbec nic neděje a ve skutečnosti je to skutečně vymyšlená agenda sloužící k zbídačení mas, jak se domnívají mnozí?

To mne zajímá. Proto jsem Pavlovi hned zatepla poslala žádost o informace, z jakých analýz vycházel, když se rozhodl dát si tu proklatou svíčkovou. Už se těším na odpověď tédle četsné a mravné gumy. Nemůžu se dočkat, až bude obhajovat, že on má právo jíst, co chce, ale my, plebs, si máme dát brouky.

Žádost o informace si přečtěte zde.

Idioti z Ústavního soudu ještě ke covidu

Z pitomců v talárech na Ústavním soudu vypadlo jedno z dalších covidových mouder. Ještě, že už ty přestárlé šašky neberu vážně, protože to bych musela vyletět z kůže.

Pamatujete si ještě, jak naše drahá vláda, kterou soudci tak pěkně během covidu podržely, když se ani jednou se nepostavili na stranu lidských práv, vydávala všechna t ochranná, krizová a mimořádná opatření jak na běžícím pásu, že se člověk ani nestačil obrátit na soud? Tak tato praxe je podle Ústavního soudu úplně ok a s tím, že byla opatření třeba nezákonná se máme my, otroci, smířit. Tečka.

Ústavní osud uvádí:

Podstatou ústavní stížnosti je opětovná polemika stěžovatele se závěrem správních soudů o tom, že nelze přezkoumat již neexistující mimořádná opatření. Stěžovatel tvrdí, že správní soudy neměly jeho návrh odmítat, ale vyslovit nicotnost napadených opatření, a to i přes jejich zrušení vedlejším účastníkem.

Co žbleptali soudci skrze svoje zubní protézy? Že NSS neudělal žádnou chybu, když řekl:

„Stěžovateli nelze přisvědčit ani v tom, že měl městský soud přezkoumat již neexistující ochranná opatření s ohledem na to, že stěžovatel namítal jejich nicotnost. I vyslovení nicotnosti je totiž vázáno na splnění podmínek řízení, respektive je podmíněno tím, že není dán žádný z důvodů pro odmítnutí návrhu… Nejvyšší správní soud… k dřívějším ochranným opatřením též uvedl, že v důsledku jejich zrušení „odpadl v této části předmět řízení, což zakládá neodstranitelný nedostatek podmínek řízení, a tedy důvod pro odmítnutí návrhu.

Naše báječné soudy v dojemné shodě potvrdily, že když bude vláda dost rychle nahrazovat svoje stupidní opatření a po čase je sama zruší, nedomůžete se ani práva na soudní ochranu. Howgh.

Zpracováno podle usnesení blbečků z Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1584/22 ze dne 14. 3. 2023 (tj. třetí rok covidové šaškárny a furt to ty soudce ještě baví)

Ptačí chřipka zázrakem zmizela

Víte, co je vážně zajímavé? Že ptačí chřipka odešla tak rychle, jak přišla. Stačilo vymlátit velkochov slepic mimořádně krutým a nehumánním způsobem a ejhle, vše se natolik stabilizovalo, že po několika měsících bylo možno upustit od směšného a nikým normálním nedodržovaného mimořádného opatření blbounů ze Státní veterinární správy.

Důvodem ukončení opatření je zlepšení nákazové situace v ČR i zahraničí. Přesto SVS vyzývá chovatele, aby nadále dodržovali pravidla biologické bezpečnosti v chovech, zejména minimalizovali kontakt chované drůbeže s volně žijícími ptáky. Zatímco v průběhu letošního ledna bylo v České republice potvrzeno 13 ohnisek ptačí chřipky v chovech drůbeže, v průběhu února růst počtu nových ohnisek zpomalil a byla potvrzena pouze čtyři nová ohniska. Pokud jde o volně žijící ptáky, byl poslední případ v ČR potvrzen 22. února.

Přesto se najdou takoví idioti mezi námi (jsou to asi ti, kdo agilně nosí respirátor i teď), kteří napráskají sami sebe a svoje holky. Mít takového souseda, asi si v noci pohraju s korunou v těsné blízkosti laku jeho auta:

V malochovu drůbeže v obci Kunčina na Svitavsku v Pardubickém kraji bylo potvrzeno ohnisko ptačí chřipky. Jedná se o osmnácté letošní ohnisko této nákazy v ČR. V chovu se původně nacházelo 15 slepic, pět kachen a dva pávi. Chovatel nahlásil úhyn osmi slepic a obou pávů během tří dnů. Slepice navíc přestaly snášet a zbývající drůbež v chovu vykazovala příznaky nemoci. Veterinární inspektoři na místě odebrali vzorky a poslali je do Státního veterinárního ústavu Praha na vyšetření, které následně potvrdilo ptačí chřipku subtypu H5N1. Na hospodářství byla přijata opatření s cílem zamezit šíření nákazy. Zbývající kusy drůbeže v chovu byly utraceny. Okolo ohniska budou vymezena uzavřená pásma a v nich vydána mimořádná veterinární opatření.

Zdravý rozum dá, že jedinou správnou reakcí na to, když vám zdechne slepice, je zakopat ji na zahradě, vyčisti kurník, počkat pár dní, koupit nové kámošky a jet prostě dál… je ale faktem, že hloupí lidé, kteří se vyžívali v kolaboraci se státem, tu byli, jsou a budou a my ostatní se s tím musíme jednoduše naučit žít a doufat, že se budou takovíto realizovat hodně daleko od nás.

Víc než 2.400 hodin práce v píp ledního medvěda aneb co bude s blogem

Sto dní. Dva tisíce čtyři sta hodin čistého času, a to nezapočítávám to, co jsme dělali pro komerční klienty, tj. to, co byla klasická placená advokátní práce. 2.400 hodin jsem si ukrojila z nikým neplaceného volna. Je to dvě stě dní, pokud počítám 8 hodin na spánek. Minimálně dvě stě drahocenných dní (bože, vždyť to je víc jak půl roku a skoro rok, kdybych počítala jen osmihodinový pracovní den!) svého života jsem tedy strávila psaním blogu, žalob, právních návodů a podobných nesmyslů, které se týkaly covidu, škol, důchodců, pendlerů, hospod, očkování, testování, roušek, klimatu, ptačí chřipky, Ukrajinců atd. atd. Očekávala jsem od toho mnohé, ale nic se nesplnilo. Těch 200-300 naprosto promrhaných dní, kdy jsem mohla žít, mi už nikdo nevrátí.

Zřejmě proto jsem tak zklamaná z toho, že na mojí práci parazituje ženská jako je Hamplová, že z ní tyjí další lidé, ze kterých je mi fyzicky i psychicky nevolno, a že já mám z té vší dřiny doslova a do písmene kulový. Kéž bych ty stovky a stovky hodin radši dala dětem, psům, slepicím, zahradě nebo bych se třeba učila jazyky či hru na kytaru anebo jen tak ležela a koukala na The Sopranos či Breaking Bad nebo potřetí na celé Twin Peaks a pila pivo a hladila kočku. Mohla jsem být v němčině na úrovni rodilého mluvčího a ve španělštině na C2, nebo hrát jako Nohavica nebo jsem mohla mít velký pupek a výborné znalosti z oboru seriálogie.

Pozdě bycha honit, říkáte si jistě. Já taky, ale to neznamená, že nejsem strašně zklamaná, zhnusená, naštvaná a pěkně nabručená. Proto si musím dát od psaní pauzu, protože se moje duševní rozpoložení propisuje do textů, které jsou následně nepěkné až trapné.

Zatím je blog uspaný, stejně jako Stav bez nouze. Nejsou smazané a ani mi nikdo nic nenařídil, vždyť koho by takové blbosti taky zajímaly. Moje bláboly jsou všem naprosto ukradené a státu obzvlášť, to vám garantuju. Fakt to není až tak divoký s tou svobodou. Ještě si promyslím, co s ním udělám, možná ho smažu, možná protřídím a něco ještě opětovně zveřejním (pokud se mi bude zdát, že ej vůbec nějaký text, který za to stojí), ale s velkou pravděpodobností se na všecko vykašlu. Trpká zkušenost covidích a postcovidích válečných měsíců, kterou jsem udělala s lidskou rasou, mne naučila mnohé, zejména pak to, že svět tam venku nejde změnit. Kdybych pořád a pořád a pořád opakovala tutéž stupidní činnost (rozuměj trávení tisíců hodin svého života, o kterém nevím, kdy skončí, něčím, z čeho mají prospěch jen hajzlíci), to by bych se musela na smrtelné posteli vážně nenávidět. Vždyť i moje pubertální dítě mi na dotaz přímo a bezelstně odpovědělo, že „to všechno, co jsem s covidem a potom dělala, byla naprosto nepochopitelná a zbytečná pakárna.“

Hm… Tak to nepotěší, když vás potomci vidí v tomto světle. Never more.

Vliv cizí moci z ne úplně demokratických států

Dnes ráno mi kamarád posla informace o tom, co se prý děje v Akademii věd. Nechtěla jsem naletět jako naše Amazonka (pamatujete přece – Vidlák, odstřihávání maminek od elektriky a nebo to varování KHS před tuberou), a tak jsem se ho zeptala, zda si je jistý, že nejde o fake. Dušoval se, že ne. Jala jsem se tedy použít Google, abych se ujistila. Zjistila jsem, že je to hrůza vážně pravdivá a navíc nejde jen o AV ČR, ale například i o Univerzitu Karlovu. Jste zvědaví, o co jde? Povím vám to.

Novým cílem akademické sféry je bojovat se záškodnickou cizí mocí, která jim jde po noteboocích s cennými daty, a to skrze posilování institucionální odolnosti.

V opatření rektora UK č. 43/2021 se mj. definuje, co se vlastně rozumí tou institucionální odolností:

Cílem tohoto opatření je nastavení vnitřních procesů na Univerzitě Karlově (dále jen „univerzita“) za účelem zvyšování institucionální odolnosti univerzity proti vlivům cizí moci, zejména formou zvyšování povědomí o hrozbách a rizicích, kterým je vystavena jak univerzita jako celek, tak její jednotliví zaměstnanci a studenti.

„Institucionální odolností“ se rozumí zejména odolnost proti vlivovému působení cizí moci na univerzitě, kybernetická bezpečnost a dodržování předpisů a pravidel týkajících se mezinárodních kontrolních režimů, zejména omezení nehmotného přenosu technologií, a mezinárodních sankcí, včetně omezení technické pomoci (dále jen „mezinárodní kontrolní a sankční režimy“).

Aby se na univerzitu nedostali diverzanti, je třeba být bdělý, proto rektor nařídil, aby se kádrovali uchazeči o studium:

V případech, kdy existuje podezření, že jsou uchazeč o studium, uchazeč o zaměstnání nebo potenciální partner spolupracující na výzkumném nebo vzdělávacím projektu ze zemí, proti kterým jsou uvaleny mezinárodní sankce týkající se zákazu technické pomoci, je povinno studijní oddělení fakulty, personální oddělení součásti nebo daný projektový tým toto bez zbytečného odkladu ohlásit bezpečnostnímu manažerovi nebo pověřenci institucionální odolnosti na součásti… Bezpečnostní manažer doporučí podle pravomoci v dané věci rektorovi nebo děkanovi další postup, zejména zda je možné v přijímacím řízení, výběrovém řízení či přípravě projektu pokračovat, případně za jakých podmínek. 

Personál je třeba řádně proškolit, aby chápali, jak podstatná je to agenda:

Zaměstnanci jsou povinni absolvovat školení týkající se institucionální odolnosti, zpravidla společně se školením bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a požární ochrany, a pravidelně školení obnovovat. Vybraní zaměstnanci, kteří by zejména s ohledem na vedoucí funkce, vědní obor nebo oblast vzdělávání, ve kterých působí, mohli být cílem vlivového působení s vyšší pravděpodobností, absolvují školení v rozšířeném rozsahu.

Vzdělat se musí i studentstvo:

Studenti jsou povinni absolvovat školení týkající se institucionální odolnosti, pokud o tom rozhodne bezpečnostní manažer.

Taky je zaměstnancům i studentům doporučeno, aby pěkně za tepla donášeli:

Pokud má zaměstnanec nebo student podezření, že dochází k uplatňování vlivu cizí moci nebo k pokusu o něj, nahlásí bez zbytečného odkladu tyto skutečnosti bezpečnostnímu manažerovi univerzity nebo pověřenci institucionální odolnosti na své součásti, který informaci bez zbytečného odkladu předá bezpečnostnímu manažerovi.

Nevíte-li, co je to takový bezpečnostní manažer, hned vám to povím. to je funkce zřízená za účelem kontroly, jestli je instituce dosti odolná, že zřídila funkce bezpečnostního manažera. Lidi, někdy lituju, že jsem se nepokusila v té akademické zašívárně uchytit. To musí bejt bájo – cestování zadarmo, večírky, celkový flakec, žádná práce, těžký prachy, jistej flek… Jo, závidím.

Na závěr doplňuji, že kdyby studenti a zaměstnanci nespolupracovali a nechtěli práskat nebo se vzdělávat, pak rektor je informoval, že porušili povinnosti:

Porušení povinností podle odstavce 1 až 4 bude u zaměstnanců považováno za závažné porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci ve smyslu § 52 odst. g) zákoníku práce.

Porušení povinností podle odstavce 1 až 3 a 5 bude u studentů považováno za porušení povinností stanovených právními předpisy nebo vnitřními předpisy univerzity ve smyslu § 64 zákona o vysokých školách.

Hustý, ne? Ale já nejsem zlá a neuznalá, akademikům tohleto dobro, stejně jako očkování a tak ze srdce přeju, stejně jako zeleným mozkům. Ať je pořádně vopíchaj ze shora až dolů a ať je vzdělávají ohledně institucionální odolnosti. Zaslouží si to, vždyť si to všechno přáli a dělali první poslední, aby se to splnilo. Je dobře, že lidi dostávají to, co tak moc chtějí!

Hamplová se sama odhalila: krom bájivé lhavosti má i Alzheimera!

Jak asi víte, poslala jsem Janě Dezinfo Amazonce Převlékačce kabátů První dámě Právniččce roku Zwyrtek Hamplové, předžalobní výzvu, aby se mi omluvila za sprosté napadání, kterého se opakovaně dopustila, když jsme jako první podali s Davidem covidí žaloby proti státu, kdy o nás psala, že to děláme pro prachy a politickou kariéru (což zrovna od ní sedí jak p*del na hrnec).

Dnes mi od oné prostorově výrazné madam přistála v datovce bizarní odpověď, ze které je zřejmé, že naše advokátní lhářka nezná judikaturu soudů ke covidu a je úplně, ale úplně mimo. No to mě podržte! Jak je to vůbec možné? Ačkoliv se tedy imrvére chlubí našimi soudními „úspěchy“, které nám drze pro svoji propagandu krade, najednou tvrdí, že mne nezná. Může to znamenat jediné – ani jedno ze stovek našich covidích rozhodnutí nečetla, ale do očí se lidem staví jako profesionálka. To je ale prohnaná a všemi mastmi mazaná potvora, to vám povím.

Milá zlatá, tak já ti povím, kdo jsem – jsem ta, z jejíž dennodenní mravenčí práce už tři roky tyješ, díky které jsi u plného korýtka a do které ses velmi sprostě navážela. Já na tebe nezapomenu a nikdy nepřestanu připomínat, co jsi ve skutečnosti zač, aby lidi, aspoň někteří, věděli, že nemají skákat na špek nikomu. I když má ten špek pěkně tučňoučký. Já se dobře bavím. Tohle je naprosto, ale naprosto úžasné, ani jsem nedoufala, že Amazonka takto zareaguje. Stačí jen trošku poškádlit a je to.

Kočičko, pokusím se osvěžit ti paměť, ju? Jednu dobu jsme si spolu moc pěkně dopisovaly, dokonce i s tvojí dcerunkou. To bylo, když jsi spolupracovala s Kovářovou na tom, jak nás všechny pěkně zavřít v covidových zákazech. Nepamatuješ? To je stařeckou demencí, nebo čím? Je blbý, že je všecko zaznamenaný na těch internetech, co?

V rozhovoru ta advokátní … ehm, říkala:

P. S.: Hamplová, když mám za příjmením Ph. D., znamená to, že jsem o něco lepší právnička, jako taková erudovanější. Nejsem jen nějaká ušmudlaná magistra práv, ale doktorka. Kapišto? Já tu žalobu nakonec asi fakt podám. Chci si totiž přečíst repliku s argumentací největší Amazonky všech dob. Vy ne?

Řekni mi, co jsi dělal 24. 2. 2022, a já ti řeknu, kdo jsi

„Kde jsi byl, co jsi dělal 24. února 2022?”, ptají se už rok lidé jeden druhého. Příčinou je vojenská agrese Ruska na Ukrajině. Od tohoto data přestaly v části Evropy platit hodnoty, práva, úmluvy a pravidla, na kterých demokratický svět vystavěl svou moderní existenci.

Rozhodně (díky Buddhovi) jsem nebyla 24. 2. 2022 členem Advokátní komory. To bych se totiž musela studem červenat až na zadku. Málokde si totiž můžete přečíst tak stupidní text sesmolený k ročnímu výročí hrdinného odboje Ukrajiny hájící tu naši drahocennou svobodu a demokracii jako na Advokátním deníku, ze kterého je úvodní citace.

Advokáti vytasili hned na začátku strašlivé války, jaká tu nikdy nebyla, ty nekrutější zbraně – napsali na Twitter! No z toho musely nepříteli spadnout trenky. Umíte si představit, že by tyhle tweetující bačkory fakt stát povolal na vojnu? Že by neměli kapučína, mobily, bavoráky a měkké postýlky? Já ne, a proto se taky branné povinnost nebojím. Co by tam dělali s někým, kdo potřebuje přebalovat?

Mimochodem, s hysterií okolo tvrzení, že tu taková válka prakticky nikdy nebyla už mne všichni ti cvoci od Řehky po psavce na Advokátním deníku celkem baví. Milí zlatí, moje babička, která ještě žije, se narodila v lednu 1939. Válka tu byla ještě za jejího dětství, tj. zcela nedávno a navíc v době, kdy stejně jako dnes existovaly tzv. moderní demokratické právní státy, jejichž nablblá pravidla a hodnoty taky přestaly platit, protože se státy uchýlily zcela svévolně slovy Řehky k organizovanému násilí a začaly po milionech vraždit lidi). V devadesátkách jsme měli moc pěkný masakr prakticky za hranicemi – v bývalé Jugošce. Copak to nevíte? Nebo to nebyla „ta správná svatá válka“, ze který by se celý svět měl pominout?

No ale vraťme se k onomu dotazu z úvodu, co jsme dělali v ten nejčernější den 21. století – 24. 2. 2022. Já to vím přesně, a tak mileráda odpovím:

Určitě, ale na beton, jsem 24. 2. 2022 pila pivo a jako jindy zcela kašlala na Ukrajince a miliardy jiných lidi, protože jejich existence či neexistence je mi naprosto ukradená.

Taky jsem napsala v ten den celkem dobrej článek na blog Echa. I po roce se za něj skoro nestydím, to je co říct (až na ta nasyslená kila mouky, který nám sežraly v nové staré barabizně myši a na celkovou mírnou psychózu s vytvářením zbytečných zásob – to už bych dnes rozhodně nedělala).

Článek se jmenoval „Pěstujme odolnost v rozbouřeném světě“. Dovolím si z něj ocitovat úvod a závěr.

Nejsem zhrozena, ani překvapena z mediální smrště zpráv o Ukrajině, bylo nepochybně možno čekat, že po covidím spektáklu přijde jiný. Nemám strach z války, stejně jako jsem netrpěla obavami z koronaviru. Obojí je pro mě nepodstatné, nezajímavé, jen takové kosti hozené prostému lidu k ohlodávání, k odvedení pozornosti, zatímco se svět mění k nepoznání a děje se v něm spousta nekalostí, které ohrožují a ničí lidskou svobodu a volnost. Z téhleté změny našeho bytí mám strach, to se přiznám. Je obrovská, černá a nenabízí nic pěkného. Utažené šrouby a kontrola jen tak nepovolí. Uklidňující je, že lidstvo přežilo všechno: vojenské konflikty, nemoci, hospodářské havárie, pády říší a snahu mocných uzurpovat si moc právě pro sebe. To všechno proplouvalo okolo („jen“ to holt pokaždé stálo mnoho životů a mnoho dobra a většinou snahy o změny zavedených pořádků vrátily lidstvo ve vývoji o desítky či stovky let zpět), zatímco lidé se rodili a umírali, veselili a jednoduše žili. Jak to udělali, měli bychom se ptát? Zdá se totiž, že přes to, že jsme obklopeni moderními vymoženostmi, jsme stejně bezbranní a stejně ponecháni napospas osudu a hrátkám vůdců, světských i náboženských, a panovníků jako lidé ve středověku, jen to neumíme přijmout…

Vím, že jsou moje snahy o dobrý život v tomto šíleném světě asi jako snaha mravence zdolat Everest. Přesto se nehodlám vzdát, podvolit se a jen nečinně čekat, kam mne budou „ti nahoře vláčet“. Zkouším dělat aspoň něco, protože jen tím, že posílím sama sebe a svoje děti budu doopravdy svobodnější. A pak nad budu moct dělat i něco užitečného pro druhé. Mimo stát, mimo systém, ale o to líp.

Ano, ptejme se, co kdo dělal 24. 2. 2022. Není to vlastně vůbec blbá otázka. Dost to totiž o člověku vypovídá. Buď jste totiž „stříleli tweety“ nebo jste se na to vykvajzli a dělali to, co je normální a žili bez ohledu na organizované násilí států.

Nechaj‘ švestky Hamplovou na pokoji, když neřešily ani Flegra?

To, co provedla Hamplová za účelem získání popularity s šířením blábolu „od KHS“ ohledně tubery, kterou tady všude plivou Ukrajinci, je bezpochyby hnusné. Měla by za to být samozřejmě potrestána, ale jen na úrovni morální, a to:

  • nedůvěrou voličů,
  • odsouzením ze strany klientů, kterým lhaní vadí,
  • posmíváním se,
  • tím, že se s ní nebudou někteří bavit a třeba by nešli na akci, kde se tato lhářka vyskytuje, stejně jako by mnozí nešli někam, kde je Fiala, Taťka Šmoula, Pekarová a jiné obludky.

Je ale naprosto, ale naprosto odsouzeníhodné, vyšetřuje-li naši První dámu policie, stejně jako je směšné to, co provedla Advokátní komora.

Policie prověřuje senátorku Janu Zwyrtek Hamplovou kvůli možnému šíření poplašné zprávy. Senátorka v úterý na sociální síti nabádala k návštěvě doktora. Za vším stálo sdílené smyšlené upozornění hygienické stanice na výskyt tuberkulózy, kterou mají šířit ukrajinští vojáci na výcviku na Olomoucku. Hamplová ještě v úterý večer zaslala novinářům zprávu, kde se omlouvala a odkazovala se na důvěryhodný zdroj.

Můžeme být každopádně vděční, kolik odporností vyblily soudy, státní zástupci, policajti a jiné nemilé existence během covidu, protože dost těžko je vůbec možné použít normy trestního práva na počin Amazonky.

Pamatujete ještě na bláznivého Flegra, který už je na smetišti dějin a jeho čas vymezený 5 minutami covidové slávy dávno skončil? V době, kdy jsem ještě naprosto imbecilně věřila, že jde něčeho vůči státu dosáhnout, jsme na toho hajzlíka podali trestní oznámení (i když už tehdy jsme si myslela, že je to zbytečné, ale dost se mě osobně dotkly ty děti označené za toxický odpad, i když přitom právě ony tu trapnou ochranu zranitelných odskákaly třeba tím, že neměly ani svoje milované sportovní kroužky).

Mj. jsme tehdy říkali, že ten plešatej blbec šířil poplašnou zprávu tím, že opakovaně a s gustem v médiích uváděl, že:

„Protože ty lidi, když budou vidět ty mrazírenský vozy nebo chladírenský
vozy před těma nemocnicema, tak do práce chodit nebudou…a zdá se, jako to ještě nemám úplně potvrzený, že to bych chtěl, aby dělali pořádně statistici, ať se na to podívají, mám prostě dojem, že mám dojem, že stoupá i ta smrtnost.

„S dětmi by se mělo zacházet jako s nebezpečným odpadem – když se
nákaza dostane na seniora, tak je extrémně ohrožený na životě.“

Já se bojím, že jsou lidi příliš málo vystrašení. Já jsem teď dělal dotazník,
který mi vyplnilo už 38 tisíc lidí, na kterém se ukázalo, že ti, kdo mají úzkost, tak mají menší pravděpodobnost, že se nakazí koronavirem. Úzkost nebo deprese není legrace, tím nás vybavila příroda právě pro tyhle případy. To, že se toho lidi přestali bát, naštěstí teda většina ne, ale ta křiklavá menšina tady je, tak to je tragédie. Kdyby se lidi víc báli, tak tady nemuselo být přes 7 tisíc mrtvých,” prohlásil Flegr.

Haha, když si to člověk čte zpětně, řekl by, že to fakt musel šířit prominentní chovanec z psychiatrický léčebny?

Jedna z mnoha odporných krys ze státního zastupitelství k tomu tehdy řekla:

„Je třeba uvést, že je třeba striktně rozlišovat mezi informací jako takovou, která může být pravdivá či nepravdivá, a analýzou, názorem či komentářem, který může sice vycházet z nějaké odbornosti, ale v zásadě vyjadřuje subjektivní přesvědčení či postoj toho, kdo tuto analýzu či názor podává. V takovém případě se lze jen stěží posoudit pravdivost či nepravdivost takového názoru a je pak na každém jednotlivci, jak si ho vyhodnotí, a to jak s přihlédnutím k osobě autora, tak i v porovnání s informacemi a dalšími názory, které má k dispozici. Vzhledem k nedostatku objektivní stránky trestného činu šíření poplašné zprávy podle § 357 tr. zákoníku, tedy šíření nepravdivé zpráv, je pak již úmysl autora z hlediska trestního práva lhostejný, je tedy irrelevantní že prof. Flegr v některých rozhovorech připustil, že jeho záměrem bylo „strašit“.

Tak chcu vidět ty policajty, co s Hamplicí udělaj‘. Měla prostě názor, no ne?

Je umělá inteligence lepší než Kuní ksicht Řehka?

Když jsem byla mladá, milovala jsem M*A*S*H. Dokonce do té míry, že jsem ve třeťáku skutečně uvažovala nad studiem medicíny, ale pak z lenosti převážila právnická fakulta, kde se nemusí prakticky nic dělat. Každý fanda onoho amerického seriálu si jistě okamžitě vybaví Kuní ksicht – Franka Burnse. Nemůžete popřít, že náš největší voják generálmajorplukovník Řehka je mu prostě podobný (zdroj obrázku Řehky, zdroj obrázku Kuního ksichtu). Myslím, že se to vztahuje i na charakterové vlastnosti, které jsou o obou těchto komických postaviček nedobré.

No ale abych se od nepohledného zeleného mozku dostala k podstatě věci. Řehkovi na Reflexu otiskli jakýsi projev. Dovoluji si kousek citovat:

Žijeme ve světě, který není bezpečný. Nikdy nebyl a nikdy nebude. Lidé nikdy nebudou mít stejné zájmy a přirozeně se budou dostávat do konfliktů. Při jejich řešení občas státy sáhnou k organizovanému násilí, tedy na světě budou války. Pro někoho je to možná šokující zjištění. Tak to ale bylo vždy. Pouze jsme měli to štěstí, že jsme jako společnost dlouhá desetiletí bezprostředně neprožili klasickou válku. Zvykli jsme si, že o válce slýcháme jako o něčem vzdáleném, abstraktním, co se nás týká okrajově. Maximálně tu a tam pošleme profesionální vojáky do krizové oblasti, aby tam společně se spojenci pomohli řešit nějaký problém, aby se nedostal k nám domů. To je pohodlný stav, protože jsme nemuseli pro vlastní obranu obětovat příliš úsilí, peněz ani lidských životů. Namlouvali jsme si, že velká válka přece v naší civilizované Evropě nehrozí. Kdyby snad hrozila, budeme o tom vědět dostatečně dopředu a problém začneme řešit, až když přijde. Bohužel to neplatí.

Z termínu „organizované násilí páchané státy“ budu mít asi ještě dlouho noční můry (a ne, ty gumo, není pro mne šokují, že jsou státy sviňky ochotné jen tak z plezíru, a protože je to možné, zabít nevinné lidi a poslat je na válečná jatka, to fakt ne), ale zpět k tomu, proč píšu příspěvek.

Na našem pravidelném čtvrtečním setkání v Novém Kyjevě nám jeden kamarád popisoval jakýsi nástroj „umělé inteligence“ pro tvorbu textů. Něco zadáte a ono vám to sesmolí třeba projev nebo diplomku.

Zadala jsem tedy následující požadavek:

Vypracuj projev o válce, Rusku, nutnosti chránit demokracii, branné povinnosti, odpovědnosti, těžkých časech.

A ono to napsalo:

Dnes se musíme bavit o tématu, které bychom nejraději odsunuli stranou. Tématu, které nás však bohužel v posledních letech pronásleduje a s nímž se musíme vypořádat. Mluvím o válce a ohrožení naší demokracie. V současné době se nacházíme v situaci, kdy naši sousedé na východě, Rusko, ukazují stále větší agrese vůči nám a našim spojencům. Sledujeme nejen vojenskou expanzi a okupaci sousedních zemí, ale také informační válku a dezinformace, které nás chtějí oslabit a rozdělit. Mnoho lidí se ptá, co můžeme udělat pro ochranu naší země a demokracie. A já na to říkám – je třeba převzít odpovědnost. Odpovědnost nejen za sebe, ale i za své blízké a za celou naši zemi. Jedním z prostředků, jak můžeme pomoci chránit naši zemi a demokracii, je branná povinnost. Někdo by mohl namítnout, že jsme v Evropě a že válka se nás netýká. Ale bohužel to není pravda. Naše země je členem NATO a naše bezpečnost je navzájem propojena s bezpečností našich spojenců. Pokud nebudeme schopni bránit své hranice a přispět k obraně demokracie, ztratíme nejen naši svobodu, ale také důvěryhodnost a respekt v očích našich spojenců.

Jelo to pořád dál s tímto slovním průjmem, ale já už raději klikla na stopku. Nedozvíme se tedy, kam by to AI až dotáhla s válečným štvaním. Možná, že by překonala nakonec i Řehku, těžko říct.

Přišlo mi každopádně dosti děsivé, že texty obou stvoření jsou vlastně totožné. Ten od AI je tedy trochu kostrbatý, to nebudu zapírat, ale neupravovala jsem ho. Používat ho už nebudu, předpokládám totiž, že se AI i tímto mým nepatrným počinem něco naučila, svoje schopnosti vycizeluje a za pár let se vrátí v čase a zabije Sáru Connorovou. Vysvětlení tohoto, proč umělá inteligence i zelená inteligence chrlí tytéž bludy, je několik. Já třeba váhám mezi tím, že je Řehka právě ten první terminátor nebo přiletěl s nějakým UFO. Těžko říct, kde je pravda, asi tam někde venku.

Přemýšlím teď, jak vlastně dál vzdělávat děti. Když vidím, co za dnešek dokázal udělat náš nový a extrémně zručný zedník, říkám, si, že na gympl je těch mých báječných potomků škoda. Ve světě, kde je pak jako ajťáky nebo právníky, učitele či překladatele lusknutím prstu nahradí umělá inteligence, bude možná lepší umět nakonec něco rukama. Nebo bych je mohla dát na vyučenou k mafiánům. Ti asi budou profitovat vždycky a ani AI je nedostane na kolena. Vilda se chce učit od sedmé třídy rusky, tak teď bude mít možnost si z práce u cizojazyčných gangů operujících nově (nebo už zase) na našem území ve zvýšené míře vybírat.

« Starší příspěvky