Měsíc: Prosinec 2022 (Strana 1 z 3)

Soud v Ostravě: krizová opatření a rozhodnutí o pokutách byla neústavní

Každý ví, že v době nouzového stavu existovalo pár hospod rozesetých po celém území tohodle pitomého státu, které měly otevřeno navzdory tzv. opatřením šíření viru. Nejinak to bylo v jedné útulné hospodě na severu Moravy, kterou mi bylo ctí v době nouzového stavu navštívit. Ostatně to byl celkem dobrý adrenalin, vždyť za vysedávání v jiné (brněnské) knajpě jsem dostala i trest – napomenutí za moje špatné, špatné a ještě jednou špatné a nemorální jednání, které mohlo vést ke smrti nejméně jednoho zranitelného důchodce a dvaceti koťátek (dodnes netuším, jak jsem toho mohla dosáhnout, když jsme covid já, můj muž, moje děti, psi, kočky ani morčata nikdy neměli).

V listopadu a prosinci letošního roku jezdil David pracovně do Ostravy, kde se konaly soudy nad podobnými vyvrheli, jako jsem byla já, kteří rovněž ve svém alkoholovém poblouznění nedokázali odolat čerstvě natočené orosené hořké a současně sametové dvanáctce. Dnes mi David poslal jedno ze soudních rozhodnutí, a tak o něm s pořádnou chutí na ono zrzavé potěšení píšu.

Popisovaným rozsudkem z konce listopadu soud zrušil rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje a rozhodnutí Magistrátu města Frýdku – Místku a věc vrátil kraji k dalšímu řízení. Těmito správními rozhodnutími byla uložena pokuta vůdci celého proticovidího spiknutí – černé ovci, která v době krizového stavu ve dnech 18. 12. 2020, 23. 12. 2020, 11. 1. 2021, 13. 1. 2021 a 31. 1. 2021 umožnila přítomnost veřejnosti v provozovně stravovacích služeb – tj. oné tajemné hospodě. Dále pak se ona nestvůra dopustila přestupku tím, že se ve dnech 18. 12. 2020, 11. 1. 2021 a 31. 1. 2021 zdržovala v provozovně stravovacích služeb ve společnosti dalších osob a tím, že se dne 7. 2. 2021 v době minimálně do 7:36 hod v době zákazu volného pohybu osob zdržovala dokonce v tělocvičně ve společnosti dalších osob. (Omlouvám se za stupiditu popisu oněch činů, čerpám z rozsudku.)

No považte, taková drzost! To nebylo na pokutu, to bylo na popravu za úsvitu! Jak se někdo mohl zdržovat v tělocvičně v přítomnosti jiných osob, když všude okolo řádil vzteklý čínský virus? Taková bestie, která se podobných hrdelních zločinů dopustila, nemohla mít žádnou kázeň, ani boží bázeň.

Pokuta za výše popsané hororové jednání byla 18000 plus tisícovka za náklady řízení.

Co k těmto nesmyslům, které namlely správní orgány, řekl soud? Nejzajímavější pasáž je ta, kde se soud věnuje odůvodnění krizových opatření. Z toho všeho mišmaše totiž vyplývá, že vláda vůbec netušila , co dělá – a ne, nebylo to Babišem, tihleti fialoví kojoti by se zachovali stejně, ne-li hůř). Soud si totiž v jiném řízení, které u KS Ova vedl taky David, vyžádal stanovisko Úřadu vlády.

Úřad vlády k dotazu soudu sdělil, že nedisponuje veškerými informacemi, které se týkají činnosti jiných ústředních orgánů státní správy, resp. nedisponuje takovým rozsahem informací, jenž by umožnil poskytnutí odpovědí na konkrétní dotazy týkající se specifické problematiky související s epidemií koronaviru a onemocněním COVID-19, které způsobuje… Úřad vlády ČR nedisponuje požadovanými písemnými dokumenty, neboť vláda byla s odůvodněním těchto přijímaných usnesení seznamována ústně, zejména v úvodním slově ministra zdravotnictví. Při vlastních jednáních vlády pak byla aktuální epidemiologická situace představena ministrem zdravotnictví buď ústně nebo formou prezentace sdílené prostřednictvím komunikační platformy Webex Teams.

O každém přijímaném krizovém opatření se vedla diskuze, v jejímž rámci zaznívala různá odůvodnění, včetně jednotlivých zdravotnických a statistických výstupů a dat. Je rovněž velmi pravděpodobné, že členové vlády získávali detailní informace a statistiky přímo od Ministerstva zdravotnictví i při jiných formátech jednání, než byla vlastním jednání vlády. Aktualizace informací byla prováděna na denní bázi. Vláda posuzovala vývoj epidemiologické situace, její zdroje, rozsah a počet případů přenosů nákazy či počet úmrtí v důsledku nákazy ze zdravotnických a statistických výstupů, které jí byly předloženy ministrem zdravotnictví. Konkrétní obsah těchto informací však již nedokáže Úřad vlády identifikovat.

Soud z těchto blábolů dovodil, že Úřad vlády nedisponuje podklady, ze kterých by bylo možno alespoň implicitně dovodit důvody, pro které přijala napadená omezení v příslušných bodech dotčených krizových opatření.

Ve výsledku soud dospěl k tomuto závěru:

Uvedené závěry, které vedly Ústavní soud ke zrušení části usnesení vlády číslo 78 (pro rozpor s článkem I. odst. 1 Ústavy a články 2 odst. 3, 4 odst. 4 ve spojení s článkem 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), lze podle přesvědčení krajského soudu vztáhnout také na části krizových opatření ohledně zákazu přítomnosti veřejnosti v provozovnách stravovacích služeb (zjemnělého několika výjimkami) a na omezení kontaktů s jinými osobami na nezbytně nutnou míru, jejichž porušení bylo žalobci kladeno za vinu v přezkoumávané věci. Krajský soud již za tohoto stavu nepřistoupil v tomto řízení k dalšímu vyzývání vládě, aby mu poskytla podklady, ze kterých při stanovení shora uvedených zákazů vycházela, když s ohledem na výše uvedené nelze důvodně očekávat, že by vláda nově snesla takové argumenty a podklady, které by mohly vést k nápravě vad příslušných krizových opatření spočívajících v absenci důvodů. Krajský soud uzavírá, že krizová opatření nelze v příslušných částech podle článku 95 odst. 1 Ústavy aplikovat a za tohoto stavu nemůže obstát závěr správních orgánů o tom, že žalobce porušil zákazy a omezení nařízené shora uvedenými krizovými opatřeními. Přestože si je krajský soud vědom toho, že Ústava v článku 95 odst. 1 nesvěřuje správním orgánům takovou možnost jako soudům a žalovanému ani správnímu orgánu prvního stupně ani nelze důvodně vytýkat, že shora uvedená krizová opatření aplikovaly, pokud však krajský soud dospěl k závěru o rozporu podkladových krizových opatření s ústavním pořádkem, nezbývá než za objektivně nezákonná označit také správní rozhodnutí, která se o tato krizová opatření opírají.

Soud bohužel dodal i toto:

Nad rámec výše uvedeného krajský soud uvádí, že nijak nepolemizuje s tím, že pandemická situace v České republice byla na přelomu let 2020 a 2021 velmi vážná (podle veřejně dostupných zdrojů byla Česká republika v té době na vrcholu celosvětového žebříčku zasažení nemocí COVID-19) a nezpochybňuje, že vláda přistupovala k omezení volného pohybu osob v legitimním zájmu ochrany životů a zdraví lidí, když i většina odborné veřejnosti se shodovala v tom, že menší počet
lidských kontaktů vede ke zmírnění epidemie, čímž je bráněno kolapsu zdravotnického systému, který by vedl, kromě úplného vyčerpání zdravotnických pracovníků, především k vyšším ztrátám na životech a zdraví obyvatelstva. Na druhou stranu, pokud je těmito opatřeními zasahováno do základních práv chráněných Listinou základních práv a svobod, a to zejména práva pohybu (článek 14 odst. 1) a práva podnikat (článek 26 odst. 1), je třeba v intencích citovaného nálezu Ústavního soudu trvat na tom, aby tyto zásahy byly řádně odůvodněny a založeny na odborných doporučeních, vycházejících z maximální míry dostupných znalostí o dané nemoci a jejímu šíření. Vláda zvolila řešení spočívající v paušálním zákazu (až na stanovené výjimky) přítomnosti veřejnosti v provozovnách stravovacích služeb a omezení kontaktů s jinými osobami na nezbytně nutnou míru, aniž by bylo patrné, zda a z jakého důvodu bylo právě zvolené opatření v dané situaci skutečně nezbytné a zda ke srovnatelnému cíli nebylo možno dospět použitím méně omezujících opatření.

Tento názor dodává vítězství značně odpornou pachuť, bohužel. Jak vidíte, zase bude stačit nějaké to odůvodnění jako u mimořádných opatření a všechno bude cajk a jaképak že omezování lidských práv.

Zdůrazňuji, že věc s velkou pravděpodobností půjde ke kojotům z NSS, kteří prosluli svým velkým přizdisráčstvím a značnou loajalitou ke státu a velmi ohebnou páteří, tj. je zde značné riziko zrušení rozhodnutí krajského soudu nebo přinejmenším dodání dalších vyděšených pandemických blábolů k rozhodnutí soudu prvního stupně.

Zpracováno podle rozsudku KS Ostrava č. j. 20 A 10/2021 – 71 ze dne 30. 11. 2022

Okamžitě zákaz kafe do kelímku aneb Číňani už zase trousí covid

Musím se přiznat, že mne dnešní bláboly o šíření nové mutace z Číny trochu vyděsily. Ne že bych se bála onoho smrtícího viru, který horko těžko zvládl zlikvidovat mizivé promile bytostí z rodu homo s. sapiens. Třeba bych covid konečně po těch letech mohla chytnout (ale dost pochybuju), nicméně mi zatrnulo při představě, co nám všechno zase stát může provést, jako by nestačilo, jak už nás ničí kvůli klimatu, té bububu válce a ve jménu Ukrajinců, kteří opravdu nikoho normálního nemůžou zajímat, a jiným stupidním „current things“

Když si vzpomenu na všechny ty covidí blbosti dějící se s požehnáním soudů, které za tři roky nehnuly ani jednou prstem a vůbec je nenapadlo hájit jedince proti státu, ježí se mi chlupy. Ještě víc se mi dělá mdlo, když se podívám zpět, kolik jsem tomu naprosto zbytečnému boji věnovala času! Důkazy se válí všude kolem mě ve virtuálním prostoru webu Stav bez nouze. Úvodní komiks mne ke všemu bude navěky věků usvědčovat z neskonalé blbosti spočívající ve víře v právní stát!

Skoro před rokem jsem na Stav bez nouze psala poslední příspěvek – zlé štěně od té doby vyrostlo ve zlého kastrovaného psa a do zad mne kope každou noc, kdy si kvůli němu křivím páteř, aby se dobře vyspal. Ostatní věci se nezměnily, neboť důvěru ve stát už nebudu mít nikdy a radím vám, abyste ji zahodili i vy.

Od doby, kdy jsem si uvědomila (ano, se strašlivým zpožděním), jaké monstrum je Česká republika, hladám usilovně způsob přežití ve světě, kde jsem otrokem a kde má nade mnou, mým životem i smrtí, entita zavná stát svrchovanou moc stejně jako za dob feudalismu nebo států otrokářských.

Odstěhovala jsem se s rodinou na venkov, už víc než rok bydlím v domě mojí babičky a s napětím sleduju, jak se David snaží opravit naši novou starou barabiznu a denně se modlím, aby to už na jaře 2023 opravdu bylo. Nakupuju zásoby všeho, co mne napadne, protože pdovědomě neustále čekám, kdy mi stát zase vrazí kudlu do zad. Snažím se nebýt závislá na plynu, na teplé vodě, na bramborách v obchodě, na zelenině, na vejcích (ale do toho mi stát taky neustále háže vidle). Jde to velmi pomalu a je to náročné. Nedávám děti do školy a snažím se jim vštěpovat, že musí být svobodní, co to jen jde a nevěřit nikomu a ničemu a rozhodně ne učitelům, politikům, policii, soudcům a úřadům. Snažím se starat se o své nové přátele, které jsem díky covidu poznala a které muluju. Doufám z celého srdce, že je neztratím.

Přesto všechno se mi ale nedaří být silná tak, jak bych si přála. Když jsem si totiž dnes na webu ministerstva zdravotnictví přečetla tiskovou zprávu o novém covidu, připadala jsem si jako Alenka padající do králičí nory a cítila jsem, jak mi ujíždí pevná zem pod nohama. Byla jsem v panice:

Aktuálně je doporučena ECDC a WHO zvýšená sekvenace pozitivních vzorků, jakožto nástroje k detekci případných nových variant. Nadále platí, že nejúčinnějším způsobem ochrany je očkování. Covid-19 tu s námi stále je, nezmizel. Proto důrazně doporučujeme neodkládat 3. a 4. dávku všem rizikovým skupinám a dále také osobám, kteří mají minimálně 3 měsíce od posledního očkování.

Teď už jsem se trochu otřepala. Připravuju se na další kolo žalob, pokud blbej Válek hodlá chrlit opatření za opatřením a zakazovat nám zase žít, ale rozhodně už je budu brát jenom jako dobrý fór, zábavu a sypání písku do soukolí té obludné mašinerie. I když na mne někdy padne splín, že nic nemá cenu, není to pravda. já sama osobně znám člověka, který dokázal celý život házet státu klacky pod nohy, a to velmi úspěšně, i když byl vždycky na všechno sám a neměl peníze. Ono to jde, jen nesmíte věřit, že existuje spravedlnost a že hydru přemůžete. Musíte se smířit s tím, že drobné pomsty stačí.

Tak do boje a žádný flakec!

P. S.: Mám taky dobrou zprávu, dneska jsem konečně doťukala svoji novou (další) publikaci pro obce o územním plánování. Z toho jsem třeba docela šťastná a pevně doufám, že už nikdy nepojmu nápad zase něco sepisovat (nicméně vím, že ano, bohužel jsem už taková). K Vánocům mi David dal svázané texty ze Svobody za humny. Myslím, že to jako publikační činnost celkem stačí.

Válku, mně osobně jsou Ukrajinci úplně ukradený, chápeš?

Říkám si, jestli to má naše prasátko bradavičnaté, které aktuálně vede svinčík zvaný ministerstvo zdravotnictví, vůbec v té své makovičce v pořádku. Na Twitteru právě zašveholil tuhletu blbinu:

Milí Válečku, můžu ti s klidným srdcem říct, že jsou mi všichni, ale fakt úplně všichni Ukrajinci totálně volní. Stejně jako všichni Afghánci, Němčouři, Amíci, Rakušáci, Slováci, kdekdo z Afriky, Indové, Číňani a 99, 999999 % Čechů. Jsou mi ukradení, stejně jako mi bylo úplně někde všichni ti mrtví s covidem. Třeba ta příšerná covidí zkáza, kterou stát záměrně způsobil (nebo minimálně naprostou lhostejností) není a nikdy nemohla být vyvážena těmi „zachráněnými životy“.

Proto se ptám – proč by mne proboha měli zajímat cizí lidé? Proč bych za ně měla obětovat sebe a své děti? Proč? Copak já zajímám je? Ani omylem. Žádný Ukrajinec o mně nepřemýšlí, stejně jako se o mě nestará nikdo z Itálie nebo z Brazílie. Nejsem idiot, abych si něco takového myslela, to po mně fakt nemůžeš chtít.

Je mi proto jedno, jestli ti všichni okolo mne žijí, nebo jsou mrtví. Rozhodně nemám ani malilinkatou povinnost Ukrajincům ani žádným jiným bytostem, které se řadí k Homo sapiens sapiens, pomáhat, pokud nejde o moje přátele nebo vybrané rodinné příslušníky – jedině ti jsou mi drazí a vzácní.

Ukrajincům a stejně tak všem těm ostatním sice přeju vše dobré, ale dost daleko ode mne a ne na můj účet. Nikdy jim nebudu škodit, ale ani pomáhat, pokud je to na úkor můj a mých dětí a mých blízkých a jejich dětí (což aktuálně sakra je). Pomáhat lze jen z přebytku a ten teď není a nebude. Kapišto?

A když už jsme u toho, jak to šlape se zdravotní péčí, moje drahé prasátečko, tak já si teda myslím, že to s ní jde docela dost do kopru. A když ne, tak mne silně překvapuje, proč potajmu chystáš její razantní omezení.

Jo a za klobouk si strč i ty všecky ukrajinské rádoby lékaře s falešnými tituly získanými bůhvíjakou korupcí na těch prapodivných univerzitách, které chceš bez ověření kvalifikace pustit mezi lidi.

„Opakovaně byly zachyceny falešné diplomy zejména ze zemí bývalého Sovětského svazu – některé vysoké školy na Ukrajině jsou tím nechvalně proslulé. Zaprvé je tedy nutno ověřit, že člověk skutečně vystudoval vysokou školu. Zadruhé musí prokázat schopnost komunikovat česky s pacienty, ale i se svými spolupracovníky. Zatřetí musí cizinci prokázat odborné znalosti na úrovni absolventů našich lékařských fakult,“ přibližuje Milan Kubek.

Podvodníky ohrožující lidské zdraví tu skutečně nikdo nepotřebuje. Rozhodně se nejedná o žádné řešení všech těch trablů, které stát lidem připravil nejen ve zdravotnictví. Když tu někdo chce jako lékař pracovat, ať se kouká naučit jazyk a složí všechny potřebné zkoušky. Pak ať tu klidně pracuje. To nikdo nemůže říct ani popel. Ale jinak ne. Tečka.

Víte, co doopravdy nechápu, jak tahleta chabá nabídka bídy, zmaru, migrantů, nemocí a smrti, nedostatku energie a benzínu, zákazů, pokut a postihů vůbec může fungovat. Komu tento příšerný koktejl chutná? Kdo tomuto stvoření a jeho kolegům věří a baští jim ty báchorky a zkazky? Nevím… Musím říct, že i ti komunisti na to šli líp, ti aspoň masám slibovali ráj na zemi, i když na něj nikdy nedošlo.

Lidi, věřte sobě, svým blízkým a přátelům, těch si važte, milujte je celým srdcem a budujte si vlastní svět a záchrannou síť. Jedině to fungovalo, funguje a fungovat bude.

Právníci na venkově 19: Venda má narozeniny (už třetí ve stínu covidu)

Zítra mi bude 41. Je to moc nebo málo? Mně osobně to připadá jako strašlivě vysoké číslo. David říká, ať jsem v klidu, neboť budu vždycky mladší než on (narodil se v listopadu 81). Klidná ale nejsem ani omylem. Narozeniny jsem přestala mít ráda už před mnoha lety, asi tak v pětadvaceti, kdy jsem taky naposled dostala dort. Od té doby mi přibylo moře vrásek (téměř denně přemýšlím nad botoxem na mračivku, která se za tři covidové roky slušně prohloubila), ale ještě pořád se bez problémů vejdu do kalhot od státnicového kostýmu, který mi tehdy mamka nechala ušít na míru. Mám nesrovnatelně více starostí, než v roce 2006, kdy jsem opouštěla fakultu s prospěchovým stipendiem, červeným diplomem a naivní a tehdy nezdolnou vírou v demokratický právní stát. Denně se rozčiluju nad potomky, nad chabým postupem prací na nové staré barabizně, nad autem, druhy vedlejších vět přívlastkových, algebrou a kyslíkatými kyselinami, nad lumpárnami psů, koček, slepic a nad morčaty, která jsou už zase (!) plesnivá.

V tom všem si málo uvědomuju, že bych měla naopak děkovat za každé nové ráno, kdy můžu bez státní šikany někam zajet onou proklatou toyotou, která musí být snad co týden v servisu, kdy jsou děti zdravé, mám jim co dát jíst a můžu jim přitopit a večer dát teplou vodu na koupání a na ven boty a bundu.

Zítra oslavím v tichu babiččina domu 41. narozeniny. Zima roku 2019, kdy se začaly médii šířit hloupé zvěsti o covidu a kdy jsme měli jen videa z Číny, na kterých soudruzi padali na ulici jak mouchy po nákaze oním směšným virem, který se naší rodině tak trapně vyhýbá, mne zastihla v mimořádně špatné kondici, pokud jde o stav mysli. Byly to těžké měsíce a v březnu 2020 byly najednou osobní negativní emoce potlačeny pochopením, že jsme jen bezprávnými otroky tohoto všivého státu. Tatam byla kdysi neotřesitelná víra v demokratický právní stát…

Zítra oslavím 41. narozeniny. Nemám už žádné cíle ani ambice, má jediná touha směřuje k tomu, abychom přežili cokoliv se na nás hrne. Vím, že je to možné, protože lidé už toho přečkali mnoho špatného, co jim s chutí anebo naprostou lhostejností dělali ti nahoře. Lidé vydrží kdeco a upřímně doufám, že právě moje rodina patří k těm superodolným. Vždyť ani ten covid si na nás ani jednou netroufnul!

Zítra oslavím 41. narozeniny. Doufám, že se v dalších jednačtyřiceti letech budu bavit minimálně tak dobře, jak doposud. Hlavně, abych k tomu měla dost piva. Pak už si nebudu přát vůbec nic.

Všechny texty série „Právníci na venkově“ najdete zde.

Soud: Pekárna mohla vyžadovat roušku i po astmatikovi (Hamplová, do toho!!!)

Vzhledem k tomu, že David podal přes dvě stovky různých covidových žalob, pokud si to dobře pamatuju, pořád ještě má na stole tu a tam nějaké blouznivé rozhodnutí české justice. Jedním z posledním špeků je názor Nejvyššího soudu na to, co je a co není diskriminace.

V jedné obci v ČR šel jednou jeden pán nakupovat do pekárny, ale neměl na puse posvátnou roušku. To prodavačku rozlítilo, a tak mu chleba prodala tak, že musel čekat venku a ona mu ho podala. Pak už ho bez roušky odmítli vůbec obsluhovat, ačkoliv pekárně dodal potvrzení lékaře, že je astmatik a neměl by roušky nosit (to bylo ještě v době, kdy blbečci z ministerstva nedali do opatření výjimku). Prvostupňový soud přesto, že s pánem bylo zacházeno tak, jak bylo, jen proto, že byl nemocný, došel k závěru, že k žádné diskriminaci nedošlo. Odvolací soud toto absurdní rozhodnutí potvrdil.

Krajský soud řekl mj. tuto hovadinu:

Věc se dostala k Nejvyššímu soudu, který je znám jako nejblbější český soud vůbec, i když ten geronti z toho Ústavního mu v těsném závěsu funí na krk. David položil NS tyto otázky:

NS to přelouskal a při chabé úrovni inteligence jeho soudců a asistentů z něj vylezlo:

K otázce, zda pekárna mohla něco vymáhat, NS řekl:

Hustý, ne?

Já se tedy směju hlasem, zvláště když jsem si dnes na FB naší prostorově výrazné Amazonky přečetla nejnovější výhružku:

Sakra, tak aby to ta ulhaná a prospěchářská převlíkačka kabátů konečně rozbalila, ne? Zatím tedy u soudů nikdo neuspěl, všechno bylo totálně na levačku a NSS spolu s NS a ÚS sdílejí názory, ze kterých se člověku ježí všecky chlupy, co jich má. Ale až se toho konečně chytne ta nej nej a nej právnička roku, tak to bude fičák (en nechápu, co dělala doteď krom psaní hnusnej útočnejch textů a sdílení stupiditek na FB – proč už nejsou všecky ty boží žaloby dávno napodávaný a ideálně i rozhodnutý?). Nemůžu se proto dočkat začátku roku 2023, kdy se dozvím, jak to všecko bude úplně jinak. Nepochybně ta slavná skupina právníků podá aspoň jedno trestní oznámení, anebo to možná dotáhnou až k trestnímu tribunálu kdesi v Tramtárii, to se vsadím!

Zpracováno podle usnesení NS ze dne 26. 10. 2022, čj. 25 Cdo 1100/2022-145

Bude moci do zdravotní dokumentace čumět každý úředník?

V eKlepu je ke shlédnutí další novela zákona, tentokrát č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách. Skrze ni má být jednak zakotvena telemedicína a dále jen tam řada ustanovení o elektronizaci zdravotní dokumentace. Zajímavá je mj. změna § 65 odst. 2 písm. d). Tento paragraf zní dosud takto:

Do zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi mohou bez jeho souhlasu nahlížet, jestliže je to v zájmu pacienta nebo jestliže je to potřebné pro účely vyplývající z tohoto zákona nebo jiných právních předpisů, a to v nezbytném rozsahu, osoby se způsobilostí k výkonu zdravotnického povolání, které se podílejí na výkonu působnosti správních orgánů, oprávněné k výkonu kontroly v rozsahu jejich pověření podle tohoto zákona nebo jiných právních předpisů a pověřené osoby se způsobilostí k výkonu zdravotnického povolání přizvané ke kontrole v rozsahu jejich pověření.

V komentáři se uvádí:

Mezi tento druhý okruh osob s oprávněním k nahlížení do zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi patří zejména zdravotničtí pracovníci, kteří se podílejí na poskytování zdravotních služeb, ale například i zdravotničtí pracovníci pověření zdravotními pojišťovnami k provádění činností dle zákona o veřejném zdravotním pojištění, zaměstnanci správních orgánů plnících povinnosti dle zvláštních zákonů či orgánů ochrany veřejného zdraví, soudní znalci zpracovávající posudky.

Tohle je tedy aktuálně platná právní úprava. Už tak je to pěkný vopruz, že báby z KHS o vás mohou vědět víc než pámbu.

Nově má ale paragraf vypadat dokonce následovně:

Do zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi mohou bez jeho souhlasu nahlížet, jestliže je to v zájmu pacienta nebo jestliže je to potřebné pro účely vyplývající z tohoto zákona nebo jiných právních předpisů, a to v nezbytném rozsahu, osoby, které se podílejí na výkonu působnosti správních orgánů, oprávněné k výkonu kontroly v rozsahu jejich pověření podle tohoto zákona nebo jiných právních předpisů a pověřené osoby se způsobilostí k výkonu zdravotnického povolání přizvané ke kontrole v rozsahu jejich pověření

Vidíte ten rozdíl?

V důvodové zprávě se dočtete:

V případě osob, které se podílejí na výkonu působnosti správních orgánů za účelem kontroly, se vypouští požadavek, aby taková osoba měla způsobilost k výkonu zdravotnického povolání. Vzhledem k omezenému počtu zdravotnických pracovníků, kteří pracují ve správních orgánech (naprostá většina osob, které získaly způsobilost k výkonu zdravotnického povolání, chce vykonávat zdravotnické povolání a nikoli pracovat jako úředník), je tato podmínka významným omezením pro výkon kontrolní činnosti správních orgánů. V řadě případů pak zdravotnické vzdělání není nezbytné pro výkon kontrolní činnosti zahrnující nahlížení do zdravotnické dokumentace. To, jestli lékař provedl určitý vyžadovaný zdravotní výkon v přípravě k atestaci, je schopen v rámci kontroly dodržování zákona č. 95/2004 Sb. ověřit i poučený laik, stejně jako to, zda byl pacientovi podán určitý lék v rámci kontroly dodržování zákona o návykových látkách

Opravdu chceme, aby bylo lecjakému úředníčkovi dáno právo hrabat se v našich zdravotních záznamech? Vím, že státu je názor jeho otroků poměrně volný, ale přesto se nad tím aspoň zamyslete. Současně je dobré popřemýšlet, proč o to státu tolik jde, aby nás mohla kontrolovat kdejaká krysa. Kvůli drogám to nejspíš nebude.

Právníci na venkově 18: Fucking weather!

Když se podívám z okna, vidím jen samé hnusné bílé svinstvo. Pole zasněžená, když jdeme na vycházku se psy, napadá nám do bot sníh. Ve skutečnosti ven nechtějí ani ti čoklové. Na silnici je souvislá vrstva ledu tlustá na dva prsty. Vzhledem k tomu, že dočasně (a snad už vážně jen pár měsíců) bydlíme v prudkém kopci, kam se auta horko těžko škrábou i v parném létě, je to situace velmi nepříjemná. Místní silničář (tj. muž vlastnící traktor s radlicí) si totiž řekl, že se mu se svažitým terénem drbat nechce, a tak povinnosti prostě zazdil s tím, že to jednou stejně roztaje, tak jakýpak copak. Dnes to kluziště okukoval můj soused (85 let) s tím, že by rád jel k lékaři. Přemlouvala jsem ho, ať si to rozmyslí, pokud nejde o život. Doufám, že mne poslechne, nechtěla bych, abych musela volat hasiče, aby ho dole seškrábali. (Doplněno: soused se zdárně vrátil i s manželkou, uf.)

Přesto jsem i v tomto nečase musela vyjet s mým starým plechovým miláčkem. Náš druhý vůz se totiž zase polámal a musel do servisu, neboť chlemtal chladicí kapalinu po hektolitrech. Cesta za automechanikem je akcí pro dva, neb je až u Znojma a je nutné odvézt šoféra toyoty zpět (i když včera musel David jet veřejnou dopravou, protože jsem na ledu a se zády řídit nemohla). Než jsme mohli vyjet, bylo třeba auto vytlačit, neboť mu zamrzlo pod koly a samo se nedokázalo odpíchnout. Při tom kaskadérském výkonu jsem si slušně namohla záda, takže chodím shrbená jak babka z Mrazíka, které Ivánek chtěl vrátit hůl, a zobu svoje růžové kamarády jako lentilky.

Letos poprvé doopravdy nenávidím zimu. Komplikuje mi život. Netěším se na leden, protože David bude muset jezdit po soudech v podmínkách, kdy by člověk měl raději zůstat u kamen. Dětem hrozí, že je nebudu moci odvézt na kroužky. Únor straší tím, že budou zase dout vichry s rychlostí 40 km/h, kdy je člověk rád, že rychle vyvenčí psy a přitom mu nespadne na hlavu strom. Navíc mám za pár dní narozeniny a čím jsem starší, tím nepříjemnější ten okamžik je. Kdo by taky chtěl slavit už jednačtyřicáté narozeniny? Já rozhodně ne! Vždy se zvyšujícím se věkem to jde s tělem jedině z kopce – proto taky ten houser. Za mlada by se to nestalo. Už aby bylo konečně zase jaro!

Jediným světlým okamžikem v temnotě zimního slunovratu jsou Vánoce, které s sebou nesou možnost sníst moře bramborového salátu, chlebíčků, včelích úlů, nacpat se štólou (tu už jsme snědli a že se povedla!) a vánočkou (doufám, že ji letos konečně zvládnu z šesti pramenů naráz a ne tu skládanou z devíti copů), vypít vaječný koňak, který čirou náhodu zbyl, když jsem chystala dárek pro mamku, dát si pivo a buráky. A taky se těším, až děti dostanou dárky. Jsou to už sice velcí halamové, ale pořád jsou ještě roztomile zištní a nemůžou se dočkat, až zase přidají další krámy ke kupám těch, které nám pak přetékají z banánovek při našich četných stěhováních. Ani se jim ale nedivím. Popravdě, já mám dostávání dárků ráda dodnes. Je to mnohem lepší než dávání.

Všechny texty série „Právníci na venkově“ najdete zde.

NSS: muslimky, dočasné odkrytí obličeje vás nijak neomezuje

Jedna z teorií o stvoření světa říká, že pánbůh nejprve stvořil ženy a pak si pozval k sobě proroky a pravil: „Vyberte si každý, které z nich chcete a jděte a založte národy.“
První si pospíšil s výběrem Kristus, po něm Mojžíš a nakonec zůstal pomalý a rozvážný Mohamed. Když si důkladně prohlédl zbylé ženy pravil melancholicky:
„Holky zahalte se a pojďte se mnou.“

(Zdroj: neznámý autor dnes již fousatého vtipu.)

Mám tento fór ráda, i když je mi jasné, že není přiléhavý, protože v ČR, stejně jako jinde, najdete missky, ale taky spoustu šerendých ženských i chlapů, a naopak v takovém Íránu jistě je mezi mnoha obludkami i tu a tam nějaká krasavice a možná je k mání i nějaký pohledný mužský (i když asi pořádný blbec). Nicméně dobrým způsobem zesměšňuje ponižující zahalování obličejů dívek a paní, které nemá co dělat ve slušné společnosti.

Když jsem si četla poslední rouškový blábol z pera NSS, zaujala mne tato skrytá perla:

Navrhovatelkou namítaný zásah do práva na soukromý a rodinný život byl rovněž velice nízké intenzity. Ačkoli lze v obecné rovině a v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva podřadit pod právo na soukromý a rodinný život také právo na vyjádření své osobnosti skrze svůj vzhled, povinnost dočasného zakrytí obličeje respirátorem na vymezených místech zjevně nepředstavovala jeho nepřiměřené omezení.

A contrario bez diskuse platí, že povinnost dočasného ODHALENÍ obličeje na vymezených místech zjevně nepředstavuje nepřiměřené omezení práv!

Podle mne to tedy jednoznačně znamená, že muslimové můžou kňučet jak chtějí, můžou se zaklínat náboženstvím třeba až do soudného dne, ale všecko marno – přes tohle pravidlo nejede vlak! Ve výsledku nakonec musím NSS vyseknout hlubokou poklonu, jak se nenápadně umí vypořádat s drzými požadavky politického islámu!

Jen aby to odhalení kdejakého obličeje nakonec nebyl pro společnost spíše trest…

Podle rozsudku NSS sp. zn. 2 Ao 2/2022 ze dne 19. 12. 2022, dostupný na www.nssoud.cz

NSS právě teď (!) k rouškám: bezvadná prevence

Jestli je někdo takový idiot, že věří, že se něco někam pohne se státem a jeho poskoky k lepšímu, když máme tu demogracii a Listinu, tak mu není rady ani pomoci. Ti bystřejší z lidského pokolení, kteří již pochopili, že všechno je pořád stejné jako v řádu otrokářském či za dob nevolnictví, jsou na tom lépe, neboť nemohou být zklamaní z toho, jak rozhoduje ještě v těchto dnech, kdy se snad covidu smějí i žáby v potoce, a taky jsou mnohem lépe připraveni na vývoj událostí.

Pro pobavení té chytré části populace cituji z včerejšího rozsudku Nejvyššího správního soudu k zahalování obličejů (věc zastupoval advokát Kuba, tj. žádná Hamplová, Rajchl a kol., aby bylo jasno, kdo žádné zásluhy naopak nemá – advokátní lháři ne):

Navrhovatelkou namítaný zásah do práva na soukromý a rodinný život byl rovněž velice nízké intenzity. Ačkoli lze v obecné rovině a v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva podřadit pod právo na soukromý a rodinný život také právo na vyjádření své osobnosti skrze svůj vzhled, povinnost dočasného zakrytí obličeje respirátorem na vymezených místech zjevně nepředstavovala jeho nepřiměřené omezení.

Nejvyšší správní soud chápe rozhořčení navrhovatelky z omezení spočívajících v povinnosti nošení ochranných prostředků v hromadné dopravě, nicméně při plošném omezování práv cestou mimořádných opatření za účelem ochrany práv členů chráněných skupin je nutné přihlédnout k potřebě povinné prevence. Povinná prevence při ochraně před nákazou měla s přibývajícím časem ustupovat ve prospěch svobody volby a s tím spojené nutnosti unést důsledky s touto volbou spojené; v rozhodné době však ještě existovaly důvody k zachování povinnosti nosit respirátor. Na uvedeném nic nemění ani skutečnost, že tato povinnost nebyla stanovena přímo v přepravních podmínkách.

Napadené opatření jakožto mimořádné opatření vydané v době stavu pandemické pohotovosti doplňovalo přepravní podmínky, a zavazovalo tak navrhovatelku při využívání prostředků hromadné dopravy k povinnostem v něm uvedeným – nošení ochranných prostředků dýchacích cest. Nejvyšší správní soud shrnuje, že tvrzení navrhovatelky nebyla způsobilá přesvědčit Nejvyšší správní soud, že by napadené opatření bylo nepřiměřené. Povinnost nošení respirátoru tam, kde v důsledku kumulace osob na jednom místě a ve stejném čase hrozí zvýšené riziko šíření koronaviru, se jevila být účinným, potřebným a přiměřeným nástrojem potlačování a předcházení epidemie onemocnění covid-19.

Nejvyšší správní soud při posuzování přiměřenosti neshledal žádné excesy, napadené opatření do práv navrhovatelky zasáhlo v dané době ještě únosným způsobem a současně stanovilo výjimky, které zajišťovaly, aby v individuálních případech nepůsobilo nepřiměřené zásahy. Na tomto místě je třeba znovu zdůraznit, že úkolem soudu není posuzovat, zda by jinak nastavené opatření mohlo v tom či onom ohledu v rozhodné době účinkovat lépe nebo vadit méně, to je prostor vyhrazený veřejné správě. Rolí soudu zůstává toliko zhodnotit, zda napadené opatření nebylo z pohledu návrhových bodů nezákonné.

Zajímavá je na celém rozhodnutí jen tato věta:

Povinná prevence při ochraně před nákazou měla s přibývajícím časem ustupovat ve prospěch svobody volby a s tím spojené nutnosti unést důsledky s touto volbou spojené; v rozhodné době však ještě existovaly důvody k zachování povinnosti nosit respirátor.

Je totiž již prakticky jisté, že buď samy nemocnice svévolně zavádí povinnost zahalovat si obličej, nebo na to možná brzo dojde i seshora, ať už od fúrií z KHS nebo od prasátka bradavičnatého. Pak bude muset NSS chtě nechtě vysvětlit, jak tuhletu blbost myslel. Advokátu Kubovi je tedy třeba pogratulovat k tomu, že NSS dotlačil k tomuto výšplechtu. Myslím, že se ještě dobře pobavím.

Podle rozsudku NSS sp. zn. 2 Ao 2/2022 ze dne 19. 12. 2022, dostupný na www.nssoud.cz

U dětí je třeba podporovat CO2 správné vzorce chování

Při prohlížení eKlepu jsem přišla ještě na jednu věcičku – návrh vyhlášky o provedení některých ustanovení zákona o omezení dopadu vybraných plastových výrobků na životní prostředí. Zákon a vyhláška pracují s pojmem „osvětová činnost“ – to znamená, že musí dát hloupoučkým spotřebitelům vědět, že plasty jsou jako blbý – ale vocaď pocaď – ne třeba u respirátorů, že jo).

Stát samozřejmě dobře ví, že staré psy už novým kouskům nenaučí, proto se zaměřuje na mládež. V důvodové zprávě se proto uvádí:

Odstavec 3 stanovuje věkovou skupinu (6 až 15 let, tedy děti), na kterou by měly být osvětové aktivity zejména mířeny. U dětí je cílené podávání informací za účelem podpory environmentálně šetrných vzorců chování velmi důležité. Osvětová činnost zaměřená na děti se ovšem netýká tabákových výrobků s filtry, filtrů uváděných na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky, hygienických vložek, tamponů a aplikátorů tamponů. Děti nejsou konečnými uživateli těchto výrobků. Naopak u balónků a předvlhčených ubrousků se zacílení osvětové činnosti na děti jeví jako vhodné.

Nevím, zda dívky ve věku 13 a více let nejsou uživatelkami hygienických ženských potřeb, to musí posoudit bystřejší než su já. Pevně ale věřím hlavám pomazaným, které nám připravují právní předpisy, že děti v tomtéž věku neužívají tabákové výrobky. Bavím se rozhodně dobře nad představou, jak učitelky (samozřejmě dodržující kodex kantorů, a proto dbající na klimatickou odpovědnost v práci i v soukromí) vykládají poutavou formou informací chtivým deváťákům děsuplný příběh o vlhčeném ubrousku nebo lovném zařízení obsahujícím plast.

Lidi, fakt máte ještě nervy na to nechávat děti škole a státu napospas?

« Starší příspěvky