Měsíc: Červen 2022 (Strana 1 z 2)

Pozor, varianta „pí(p)“: chci okamžitě zpět respirátory

25 června, 2022 /

„Počet nakažených covidem denně mírně stoupá, nová vlna pandemie může Česko zasáhnout již na sklonku léta. „Nic účinnějšího než vakcíny proti covidu nemáme. A ani nové protivirové léky zatím rozhodně nejsou variantou očkování,“ říká v interview pro CNN Prima NEWS infektolog a primář infekčního oddělení Slezské nemocnice v Opavě Petr Kümpel. Žádoucí je, aby vakcínu přijali i neočkovaní uprchlíci a samozřejmě i 3,5 milionů Čechů, kteří vakcínu odmítají, tvrdí. Samozřejmě s výjimkou nejmenších dětí. Světová zdravotnická organizace (WHO) už ale podpořila očkování dětí od šesti měsíců.“ (CNN Prima News, hvězdné datum 25. 6. 2022)

Dnes jsme se s dětmi dívali na díl Futuramy (který si z dřívějška vůbec nepamatuju) nazvaný Bojovníci s rýmou. Základní zápletkou je, že ve Fryovi, který byl zmrazen na Silvestra roku 1999 a rozmrazen v roce 3000, přežil virus rýmy. Ten pak ožil a decimoval planetu. Člověk si říká, jesttli jsou tvůrci tak geniální, nebo jde o něco jiného.

Vysvětlující úryvek zde.

Řešení je nasnadě:

Proč mi to jen připomnělo všechny ty bláboly v našich médicích?

To jsem ale odbočila. Pojďme k věci. Po přečtení výše uvedeného článku na CNN mne zaplavila doopravdická radost. Zrovna dnes ráno jsem Davidovi říkala, že se vážně těším na podzim a na další vlnku žalob, které budu moci podávat. Často přemýšlím, jak to pojmout inovativně, aby se člověk nemusel stydět, že pořád omílá tytéž blafy. A u snídaně mne to ve vztahu k rouškám trklo!

Doufám proto, že brzy bude povinné zahalování obličeje zase na pořadu dne, když kojoti už vylézají s těmito a podobnými hlody:

Přesně tak, je to ale docela smutná realita, protože respirátor vás kromě covidu chrání i před chřipkou a dalším nemocemi. V Koreji, Japonsku a dalších zemích byli lidé už před covidem natolik odpovědní, že když pocítili, že mají příznaky respirační nemoci a začínali chrchlat a smrkat, okamžitě si na veřejnosti i doma nasazovali roušky, aby ochránili ostatní. Spousta lidí ale v těchto zemích nosí roušku i preventivně. Bohužel, než se podobně zodpovědný přístup zakoření i u nás, bude trvat ještě hodně dlouho a příklady autorit v daném směru jsou v nedohlednu.

Já se na roušky moc a moc těším: už aby to bylo! Vymyslela jsem totiž zbrusu nové podání k soudu. Za tím účelem jsem dnes sesbírala po všech čertech všechny hadrové roušky, co jsme kdy měli. Jakmile bude nařízeno nošení respirátorů, honem poběžím na první místo, kde budou ptořeba – ale pozor – v ochraně úst a nsou ušité z pruhované bavlny. Jakmile obrdžím pokutu, dostanu se konečně k soudu a budu se moci soudit za to, že mi stát brání ulevit mému environmentálnímu žalu a nutí mne znečišťovat anši planetu dalším a dalším a dalším a dalším enchutným plastovým nepořádkem, který nejen že zvyšuzje moji uhlíkovou stopu, ale decimuje Zemi skrze emise CO2 a ještě ke všemu zanáší moře a půdu nebezpečnými mikroplasty.

Pevně věřím, že když teď Městský soud spravedlivě podržel slavnou klimatickou žalobu, je environmentální právo na mé straně a konečně, konečně, konečně se dočkám toho, že respirátory budou prohlášeny za klimatické zlo všech zel a že za správný prostředek boje s virem budou uznány pouze roušky ze starých trenek.

Milé soudy, můžete dát ruku do ohně za to, že mne žaloby rozhodně bavit nepřestaly. Ještě to bude hodně dopisování, než spolu skoncujeme. Vážně vás už neberu, o to víc se ale doma nad koncipováním všemožných covidích žalobiček zasmějeme. Peněz na transaprentním účtu ještě trochu mám – a do poslední koruny to hodlám prosoudit, na to vemte jed!

Tohle je obrovská příležitost pro nás pro všechny, jak začít brát covid naprosto nevážně a jen se mu vysmívat. Nebojujte, bavte se. To je svoboda. Mějme z roušek radost a hlavně legraci, pak to ty nahoře samora rychle přestane bavit.

P. S.: Vtipná už je jen představa, jak se bude asi nová varianta jmenovat? Pí? V Česku? Fakt? Anebo tau či to bude varianta psí?

Učte děti doma!

24 června, 2022 /

Vím, že jsem naprostý greenhorn, pokud jde o domácí výuku. Vždyť za sebou mám teprve první rok. Přesto si dovolím shrnout, v čem všem nám všem domácí škola zlepšila život.

Na tomto místě musím předeslat, že můj náhled na unifikované státní vzdělávání byl vždycky skeptický. Proto jsou moje děti, ač půjdou po prázdninách do šesté a osmé třídy, prakticky (díky bohu) nedotčeny klasickým školním systémem. Chodily totiž do soukromé montessori školky a pak do téže školy, následoval asi rok a půl ve státním zařízení a pak přišel covid. Do „skutečné“ školy tedy docházely jen 15 měsíců, což se nestihlo nijak negativně projevit. Pro domácí vzdělávání jsou díky své flexibilitě (vždyť školku a školu měnily 6x a stěhovaly se za svůj krátký život už 7x, žijí v podstatě po vzrou kočovníků) jako stvořené.

Klady domácího vzdělávání vidím v těchto bodech:

  1. Jsme spolu – rána jsou klidná. Společná dlouhá rodinná snídaně je u nás na denním pořádku. Společně obědváme i večeříme.
  2. Máme čas – chodíme denně na dlouhé vycházky se psy – díky tomu trávím dost hodin s dcerou osamotě povídáním. Můžeme jít na koupaliště každý den po obědě, můžeme jít do lesa, můžeme jet na zmrzlinu, syn může posedět u slepic a natrhat jim trávu. Cokoliv, kdykoliv. Doma vzdělávané děti nemusí dojíždět do školy, tudíž mají moře volného času. Díky tomu teď objevily ukulele, kytaru a klávesy. Denně hodiny hrají. Naprosto to změnilo náš domov, který je teď živý a veselý. Ne že by to byli Mozartové (v tomhle geniální rozhodně nejsou), ale poslouchat se to dá velmi dobře. Dcera se může zaměřit na svoje hobby – psy. Může je trénovat, může si načíst kde co. Je z ní chodící encyklopedie.
  3. Samostatnost – část předmětů, tam, kde to jde, řešíme samostudiem (zejména dějepis, zeměpis a přírodopis). Děti si samy organizují povinnosti. Tolik se toho naučily a myslím, že jsou lepší než mnoho dospělých.
  4. Rychlost – moje děti jsou prostě geniální, syn na to má i štempl z Mensa. Je jasné, že když někdo patří mezi 0,2% populace s IQ 145 a víc, nemusí trávit hodiny a hodiny opakováním jednoduchých věcí typu zlomky, procenta nebo trojčlenka jako nejpomalejší žák ve třídě s deseti podpůrnými opatřeními. Inkluze nemá v domácím vzdělávání místo.
  5. Rozsah učiva – nejsem fanda toho, že se děti nemusí moc učit, že to nějak přijde samo. Naopak si myslím, že je potřeba mít dost znalostí )a taky trénovat malé šedé buňky), a to i těch teoretických. Proto jsem dětem koupila celé sady učebnic a sešitů pro gymnázia a ještě Koumáky a jiné nadstandardy. Děcka sice hudrají, že se musí učit tolik a víc než ve škole, ale vždycky mají volbu – když se jim to nelíbí, mohou dostat navíc domácí práce. Většinou se pak upokojí a raději zpracují jen další stránky a prezentace.
  6. Strava – díky tomu, že jsou děcka doma, nemusí jíst ty příšerné nezdravé blafy z bůhvíjakých surovin ve škole. Vařím já a vím, co jedí. Kuřata a prasata jako od Tricatela si může hromadné školní stravovací zařízení strčit za klobouk.
  7. Svoboda – chceme-li někam jít, prostě jdeme. Nemusíme řešit omluvenky, docházku.
  8. Covid (a jiné nesmysly) lhostejnost – je mi úplně fuk, co ti kojoti nahoře chystají na podzim. Roušky, testy, zákazy, příkazy, nezajímám se. Ať třeba padají trakaře, moje věc to není. Mě ani moje děti netrápí vyvěšování modrožlutých vlajek, LGBT+ propagadna, klima ani jiné aktuální srandičky. Můžeme je mít vy-víte-kde.
  9. Můj klid a vzdělání – jako největší benefit domškoly vnímám svoji svobodu, klid, pokoj a nezávislost. Domácí škola u větších děcek je velmi dobře skloubitelná s prací a s chodem domácnosti. Jen se prostě ani vteřinu během dne nenudíte, a to je vlastně sakra dobře. Jako přínos hodnotím i fakt, že se musím každé pololetí předem naučit to, co budou děti probírat. Dělám si k tomu myšlenkové mapy na každičký předmět. Dozvěděla jsem se toho tolik nového (a zjistila, že mi ze ZŠ a gymplu v hlavě uvázlo tak málo, což je škoda). Kolik jsem se toho třeba zjistila od Ústavu pro jazyk český! Nebo všechny ty druhy rostlin a nejrůznějších mrňavých potvor. A co teprve Newtonovy zákony! Mezi nej nej nej momenty domácího vzdělávání řadím pochopení toho, jak se skládají různými směry působící síly. Díky tomu už mne nikdy nebude trápit tlačení plného těžkého vozíku na parkovišti u Lidlu.

Jediné, co mne doopravdy mrzí, je, že se k domácímu vzdělávání odhodlalo tak málo lidí. Byla by totiž ještě o něco větší zábava, kdybychom měli doma několikrát týdně dva tři další domškoláky, se kterými by se učilo ještě líp a navíc by se mohla sdílet i radost. Doufám, že podzimní covidí nebo jiné restrikce přivedou více lidí k rozhodnutí být svobodnější, veselejší a méně závislý na rozmarech státu.

Domácímu vzdělávání zdar a díky školám, které se mu věnují a umožňují ho.

Pro svobodu není třeba dělat nic

20 června, 2022 /

Jak jistě víte, je teplo. Většinu lidí to na konci června nepřekvapí, ale média a ti, kteří nemohou mít čisté svědomí, tento fakt samozřejmě hodlají využít co nejlépe pro svůj prospěch či nekalé úmysly a vnutit lidem další strach, obavy a děs, popřípadě zase trošku rozdmýchat nenávist.

Jen tak cvičně jsem se podívala na klementinské záznamy. Možná by zaujaly i vás. Je pravdou, že včera bylo o něco tepleji, ale opravdu je to takový rozdíl oproti 37, 2 stupně Celsia z roku 1935? S květnovými „rekordy“ je to podobně. Vedro bylo v 18. i v 19. století.

O posledních horkých dnech ve Francii toho také bylo napsáno mnoho. V Bordeaux toho dokonce politikové využili k dalším zákazům a útoku na radost.

The Bordeaux region reached 40 degrees Celsius this week with temperatures forecast to peak over the weekend. Private events such as weddings are still permitted.

Co to je za dodatek, že soukromé akce jsou stále ještě dovoleny, říkáte si? To se doopravdy může objevit v novinách informace o tom, že by si snad vlády nebo municipality dovolily zakázat soukromé akce kvůli teplotám? Ano, může, zní odpověď. Možné je totiž absolutně všecko.

V Bordeaux je přitom teplo docela často. Nehledala jsem pečlivě, ale nějaké informace o tamních teplotách k dispozici jsou.

Zdroj

Zrovna zima tam nebývá, že?

Letní počasí lze velmi dobře, stejně jako virus, zneužít a zaútočit na přirozenou svobodu lidských bytostí. Děsit lze lidi zkrátka covidem, stejně jako vedrem nebo zimou nebo Ukrajinou nebo nedostatkem plynu nebo hyperinflací nebo suchem nebo rakovinou nebo prostě čímkoliv.

The extreme drought and heat wave that hit Europe in the summer of 2003 had enormous adverse social, economic and environmental effects, such as the death of thousands of vulnerable elderly people, the destruction of large areas of forests by fire, and effects on water ecosystems and glaciers. It caused power cuts and transport restrictions and a decreased agricultural production. The losses are estimated to exceed 13 billion euros.

Rétorika je vždy stejná: hrůza, horor, nadúmrtí, zranitelní, staří, špatná ekonomika, inflace, miliardy v čudu a samozřejmě změna klimatu. Bububu. My vás k té poslušnosti donutíme! Vypadá to, že svět se zase otáčí tak, že se obyčejným lidem (tedy prakticky všem) nebude existovat zrovna snadno, budou-li trvat na tom, že chtějí žít to, co jim jako správný život předkládají zase „ti nahoře“ -pokud budou toužit po nových autech, po mobilech, po bazénech a tak. Tím jsme totiž zranitelní.

Z mnoha diskusí a článků nebo činnosti nejrůznějších subjektů bažících po politické moci, se zdá, že řešením je za něco a proti něčemu bojovat. To je ale sakra blbost, kterou jsem sama (já vím, já vím!), podporovala. Myslím, že se za máloco stydím ví, než za všechny ty rouškové žaloby nebo dopisy ústavním soudcům, které jsem, ach jo, myslela vážně.

Neexistuje a nikdy neexistovalo nic jako základní práva a svobody zaručené vládou, není právní stát a demokracie je jen teoretický koncept a chodit k volbám je úplná pitomost. Jsou zkrátka údobí, kdy prostý lid dostane povoleno, a pak ta, kdy je mu zase uzda utažena. Taková je pravda.

Vzhledem k tomu je pak důležité nebojovat za nic, podstatné pro celou věc ale je, aby nešlo o rezignaci, ale o filosofický přístup k životu. Pokud tohle dokážeme, pak se budeme chovat tak, jak je to neužuitečnější. Všemi těmi potyčkami totiž pouze živíme hydru a jsme za užitečné idioty. (Celé ty dva covidí roky jsem jen pomáhala nepříteli! Asi nemohli být spokojenější – vždyť jsem byla jejich nejudatnější válečník! ).

Proto se už delší dobu snažím nebrat nic z těch nesmyslů vážně. Jsou mi naprosto lhostejní uprchlíci, neberu vážně změnu klimatu, plyn, roušky jsou mi fuk, stejně jako testy a o vakcínu se nezajímám. Netrápí mne Hořešjí, Válek, CDC ani EU, NATO, LGBT+ nebo jakékoliv jiné zkratky. Všechen tento aktuální mišmaš našich dní je podle mne možné zničit jen naprostou ignorací. Starejte se jen o sebe, o potěšení, o radost, o to, abyste byli slušní, dejte pokoj dětem. Buďte s přáteli a hlavně nedávejte energii tomu, co si ve svém životě nepřejete. Buďte bezstarostní.

Já sama se tohle perně učim, stojí mne to krev, pot a slzy. Snažím se blaženě strouhat řepu slepicím, být vděčná za každé vajíčko, s chutí spát na matraci umístěné na zemi vedle babiččiny uvrzané staré postele, na které se vážně nedá ani ležet. Pokouším se najít radost v ohřívání horké vody v brutaru, kdykoliv se chci vykoupat nebo aktuálně v černém kbelíku na slunci. Listuju starými Receptáři a obdivuji lidi, co dokázali vytvořit a vymyslet. Usiluju o to, abych nehledala štěstí v penězích, koncertech, kinech, v nákupech, v děsně upraveném domově, v oblečení, v restauracích, v nespokojených dovolených v Řecku či Egyptě. V ničem z toho není svoboda. Je jen v našem rozhodnutí nenechat se týrat tím, co se valí zvenku, proože jsme proti tomu bezmocní a nemáme zbraně stejně jako je němali nikdy naši předkové.

Nebojme se toho žít skromně, nebojme se neusilovat o kariéru a nebojme se nepohodlí a změny. Mysleme na to, co můžeme udělat a jak se můžeme stát resilientnějšími – mít zahradu, brambory, drůbež, dřevo, domácí vzdělávání nebo přátele, kteří jsou dost dobří a o které se staráme a kteří tohleto všechno mají a v případě nouze se rozdělí. Pak budeme skutečně svobodní a v podstatě nezranitelní. S takovými lidmi se bude „těm nahoře“ opravdu špatně manipulovat. Změňte sebe. To je jediné, co můžete doopravdy udělat.

ESLP: náboženstvím proti očkování

20 června, 2022 /

Existuje jen jedna jediná možnost, jak se postavit zvůli všemocné entity, která si hraje na tzv. sekulární právní stát a demokracii, a tou je náboženství. Musíme za ni být dnes a denně vděční (což je bizár všech bizárů) politickému islámu – ideologii, která už dávno pochopila, jak se na západní společnost musí.

Možná si pamatujete, že nedávno ESLP řešil případ povinného očkování dětí v ČR (Vavřička a další vs. Česká republika). Když jsem si dnes prohlížela stránky Evropského soudu pro lidská práva, narazila jsem na nový manuál k čl. 9 Úmluvy. V něm se mj. uvádí:

The Court has not yet formally determined the question whether the guarantees of Article 9 of the Convention apply to a refusal to be vaccinated or to have one’s under-age children vaccinated on the basis of a critical stance on vaccination. That question was briefly addressed by the Commission, which stated that since Article 9 did not always protect the right to behave in public in a manner based on one’s religious convictions and compulsory vaccination applied to everyone, whatever their religion or personal convictions, there had been no interference with the exercise of the rights secured under the article in question (Boffa and Others v. San Marino, Commission decision of 15 January 19). On the other hand, the Court has not made any general pronouncement on this issue. In the case of Vavřička and Others v. the Czech Republic [GC], 2021) concerning the various consequences for parents of under-age children of failure to comply with the legal duty of vaccination (in particular, the exclusion of children from pre-school facilities and fines for the parents), the Court ruled that the applicants had not sufficiently substantiated their complaint. Therefore, in the particular circumstances of the case, their critical opinion on vaccination was not such as to constitute a conviction or belief of sufficient cogency, seriousness, cohesion and importance, such that their complaint was incompatible ratione materiae with Article 9 (ibid., §§ 334-337). The Court nevertheless pointed out that if parents relied on Article 9 of the Convention without mentioning any religious reasons for their position on vaccines, it was not their freedom of religion that was potentially at stake but their freedom of thought and conscience (ibid., § 330).

ELP evidentně nezavrhuje možnost, že se očkovat nemusíte, i když to stát vynucuje – jen musíte uvést ty správně pobožné důvody.

Zajímavé je, že nás Nejvyšší správní soud také vidí určitou skunlinku právě v cestě víry, když k mojí buddhistické žalobě řekl:

Individuální výhrada víry nebo svědomí by proto mohla být zohledněna pouze v rámci správního řízení o přestupku za nedodržení mimořádného opatření podle § 11 pandemického zákona.

Samotná světská výhrada svědomí podle NSS naopak u covidu nefunguje.

Bude určitě mimořádně složité prokazovat, že máte skutečnou hlubokou víru a že jste se nestali věřícími z leknutí právě v okamžiku, kdy nad vámi visela injekční stříkačka, nicméně si myslím, že je mimořádně zábavné, že právě muslimům, kteří sakra dobře vědí, jak chránit sami sebe, a které tolik lidí nemá rádo (zcela hloupě – jediné, co lze považovat za hrozbu je samotný politický islám a nikoliv lidé), děkujeme za to, že tuto možnost vůbec máme. To musí být pro mnoho „bojovníků za svobodu“ ale nepříjemné vědomí!

Soud: karanténu LZE nařídit i skrze SMS, máme přece Pandu

17 června, 2022 /

Před chvilkou mne napadlo, že dělám velkou chybu, když se stále dokola dívám jen na covidí rozhodovací praxi NSS. Krajské soudy toho přece taky musely rozhodovat kupu! Třeba se můžu rozčilovat i nad prací někoho jiného! A taky že jo, „poklad“ jsem našla hned po prvním kliknutí. Krajský soud v Praze, který mám mimochodem docela ráda, pokud jde o rozhodování územně plánovacích věcí, jimž skutečně tamní soudci rozumí, řešil nařizování karantény skrze SMS. Jeho závěry jsou před chystanou podzimní epidemií jistě docela zajímavé a představují pro mne osobně obrovské, ale obrovské zklamání.

V rozsudku č.j. 43 A 11/2022-69 ze dne 28. 4. 2022 KS PHA řešil situaci, kdy nezletilému dítěti byla skrze SMS od KHS nařízena karanténa. Jeho zákonný zástupce s odkazem na rozsudek NSS, kterého dosáhl (jak jinak) můj manžel David tvrdil, že KHS nemá co rozesílat stupidní SMS a má vydat a doručit klasické správní rozhodnutí. Esemeskování bylo proto podle názoru žalobce nezákonným zásahem. KS PHA to sice potvrdil, ale současně jako chytrá horákyně ochotně a razantně podržel stát.

Rozsudek lze shrnout touto větou: „Jsme vy pytli, přátelé.“ Dovolte mi nyní z toho skvostu citovat.

Nejprve k jednomu nepěknému rýpnutí si do nezletilé a zákonného zástupce (doopravdy musí soudci tohle dělat a slučuje se to s jejich důstojností?):

 K argumentaci žalované, podle níž byly dané SMS pouze „informativního“ charakteru, soud konstatuje, že z jejich obsahu by každá průměrně vzdělaná osoba pochopila, že žalovaná žalobkyni uložila povinnost setrvat do 17. 1. 2022 v karanténě, následně nosit respirátor (resp. roušku) a stanovila podmínky, za kterých je třeba podrobit se PCR testu. Uvedené nelze chápat pouze jako doporučení či nezávazné sdělení. Ačkoli tedy z vyjádření žalované plyne, že dotčené SMS zprávy měly být pouze informativního charakteru a k nařízení karanténního opatření mělo dojít až rozhodnutím ze dne 14. 1. 2022 (k této otázce viz níže), lze s ohledem na obsah daných zpráv dospět k závěru, že z pohledu žalobkyně se jednalo minimálně o závaznou informaci, že je povinna dodržovat karanténní opatření. Dotčená informace u žalobkyně navodila zdání závaznosti sdělení, že jí je (ať již přímo touto informací či jiným způsobem) nařízena karanténa, a nutnosti respektovat a dodržovat povinnosti z tohoto nařízení plynoucí (srov. rozsudek zdejšího soudu ze dne 29. 3. 2022, č. j. 55 A 58/2021 – 68).

A teď ta lepší část:

Nařízení karantény podle § 64 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 7 písm. a) zákona o ochraně veřejného zdraví, je z materiálního hlediska zásahem do ústavně zaručeného práva na svobodu pohybu (čl. 14 odst. 1 Listiny). Takový zásah musí obstát z hlediska testu proporcionality a forma tohoto zásahu musí odpovídat zákonem stanoveným požadavkům. K dalším uloženým povinnostem (nosit respirátor po dobu pěti dnů po ukončení karantény a podstoupit PCR test v případě pozorování příznaků onemocnění) je nutno konstatovat, že akt, kterým orgán veřejné moci ukládá konkrétní povinnosti adresátům tohoto aktu, musí zohledňovat ústavní limity čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dle něhož platí, že „[p]ovinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod“. K této otázce se jasně vyjádřil NSS ve výše odkazovaném rozsudku č. j. 10 As 229/2021-31 tak, že orgány veřejného zdraví – tedy i žalovaná – musí o nařízení karantény vydat rozhodnutí ve smyslu § 67 a násl. správního řádu, jak jim ukládá § 67 odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví.

K povaze SMS jako prostředku rozhodování veřejné správy KS PHA uvedl:

V projednávané věci byla žalobkyně o karanténě zpravena SMS zprávami od žalované, přičemž jejich obsah očividně nesplňuje zákonem stanovené požadavky na obsah správního rozhodnutí. Soud v této souvislosti připomíná ustálenou judikaturu správních soudů i Ústavního soudu, totožnou s náhledem doktrinálním, podle níž je pojem „rozhodnutí“ označením technickým a je nutno k němu vždy přistupovat z hlediska jeho obsahu. Rozhodnutí správního orgánu v materiálním smyslu představuje jakýkoli individuální právní akt vydaný orgánem veřejné moci z pozice jeho vrchnostenského postavení, kterým je závazně rozhodováno o právech a povinnostech adresáta. Z formálního hlediska platí, že pokud zvláštní právní předpis neupravuje procesní pravidla, podle nichž musí správní orgán postupovat při vydání rozhodnutí, nebo náležitosti rozhodnutí, je třeba subsidiárně použít procesní předpis, kterým je správní řád. Rozhodnutí vydané podle správního řádu musí obsahovat výrokovou část, odůvodnění a poučení o možnosti podat opravný prostředek, konkrétní obsahové náležitosti správního rozhodnutí jsou vymezeny v § 68 správního řádu.

Škoda, že u toho soud neskončil – dostáváme se totiž k té horší části rozsudku:

Žalovaná tak žalobkyni nařídila karanténní opatření a stanovila další související povinnosti úkonem, který není možno pro absolutní nedostatek formy považovat za rozhodnutí dle § 68 a § 69 správního řádu, potažmo dle § 65 s. ř. s. Žalovaná tak uvedeným postupem omezila osobní svobodu žalobkyně a stanovila jí povinnosti nezákonným způsobem, čímž se vůči ní dopustila nezákonného zásahu ve smyslu § 82 s. ř. s. (srov. citovaný rozsudek NSS č. j. 10 As 229/2021 – 31, bod 22, nebo rozsudek zdejšího soudu ze dne 31. 1. 2022, č. j. 43 A 74/2021 – 32, bod 29). Soud si je vědom okolností, které žalovanou k danému postupu vedly. Je zjevné, že celoplošné zhoršení epidemiologické situace v dané době způsobující mnohatisícové přírůstky nově diagnostikovaných případů onemocnění covid-19 spojené s dlouhodobou laxností zákonodárce v souvislosti s přijímáním pružnějších procesních pravidel pro možnost operativního nařizování karanténních a dalších opatření, vedlo k faktické paralýze orgánů ochrany veřejného zdraví při prevenci šíření onemocnění covid-19. Až ve znění účinném od 26. 2. 2022 totiž § 8a zákona č. 94/2021 Sb. umožnil orgánu ochrany veřejného zdraví učinit oznámení o nařízení izolace nebo karanténního opatření k ochraně před onemocněním covid-19 osobě, která je povinna se izolaci nebo karanténnímu opatření podrobit, ústně nebo písemně, a to i pomocí prostředku komunikace na dálku. Do té doby takový postup účinná právní úprava neumožňovala. Ani uvedené okolnosti nicméně nemohou odůvodňovat přehlížení (resp. nerespektování) základní ústavněprávních limitů výkonu veřejné moci ze strany žalovaná a potažmo též soudu.

Milí zlatí bobelatí, tak tohle je prostě v pytli. Soudy si už evidentně chystají půdu na to, že na podzim bude zabásnutí na základě SMS normou – nebude to žádný problém, umožňuje to Panda tečka za větou. Jediné, co se proti tomu dá dělat, je hodit mobil do kanálu a pokusit se ztratit z online světa…

Bacha, už zase bude covid – nezvedejte státu telefon!

K zbláznění je, že KS PHA měl neodolatelné nutkání (zcela zbytečně!) zopakovat zrůdné názory NSS z Koudelkova opěvovaného rozhodnutí, že neočkování NEJSOU nijak diksriminováni, protože nejsou sorvnatelní s očkovanými:

Nad rámec nutného odůvodnění však shodně jako v rozsudku č. j. 51 A 89/2021 – 42, soud poukazuje na rozsudek NSS ze dne 2. 2. 2022, č. j. 8 Ao 2/2022 – 53, v němž se NSS zabýval v principu srovnatelnou námitkou diskriminace neočkovaných osob, byť v kontextu nemožnosti prokázat svoji bezinfekčnost PCR testem. NSS v dané věci akceptoval argumentaci Ministerstva zdravotnictví, že se neočkované osoby bez prodělaného onemocnění nenacházejí ve srovnatelném postavení jako očkované osoby a osoby s prodělaným onemocněním, neboť pravděpodobnost, že se v případě výskytu pozitivní osoby tyto osoby nakazí je podstatně nižší než u neočkované osoby a stejně tak tyto osoby šíří nákazu méně než neočkované osoby. Protože neočkované osoby nejsou s osobami s prodělaným onemocněním či očkováním ve srovnatelném postavení – třebaže není sporu o tom, že všechny tři tyto skupiny mohou nákazu šířit – nemůže jít o diskriminaci (viz odst. 69 – 78 odkazovaného rozsudku). Dané závěry NSS pak byly potvrzeny též např. v rozsudku ze dne 9. 3. 2022, č. j. 10 Ao 28/2021 – 36, bod 24 a násl. Polemiku žalobkyně tak soud považuje za bezpředmětnou.

No, myslím, že podzim bude pro všechny odpírače, odmítače a jiné bestie dosti krutý. Raději si udělejte zásboy, možná, že vám soudci nedovolí si nakoupit ani tu mouku, pokud na ni vůbec budete mít.

P. S.: K ostatním pdsychedelickým rozhodnutím krajských soudů se dostanu až v dalších dnech, nervy mám jen jedny, musím dát slepicím a zajet na zahradu vyplet brambory. Na podzim to bude asi jediná obživa naší nevopíchané famílie.

Bacha, už zase bude covid – nezvedejte státu telefon!

16 června, 2022 /

Před chvílí mne bdělá kamarádka upozornila, že v systému ODok už zase máme další legislativní skvost – návrh vyhlášky, kterou se stanoví způsob a forma oznámení orgánu ochrany veřejného zdraví o nařízení izolace nebo karanténního opatření.

Pobavila jsem se notně – jak se totiž zdá, právní předpisy neumí psát ani naše slavná pětka. Ve vyhlášce navazující na Pandu se podrobněji řeší, jakým způsobem vás budou úředníci z KHS a jiní hajzlíci zbavovat osobní svobody a zavírat do domácího vězení. Vymysleli 4 způsoby:

a) datovou schránku;

b) SMS;

c) e-mail;

d) telefonní hovor.

U datové schránky mi není zcela jasné, jakým způsobem se bude řídit doručování, když se v Pandě uvádí, že se na zasílání informace o karanténě či izolaci nevztahuje správní řád, ale určitě to bude něco hrozně fikaného, co zatím zůstává tajemstvím.

Nevím ale, jak chce stát vyřešit situaci, že se do datovky prostě nepodíváte. Dají nám povinnost se přihlašovat 3x denně pod pod trestem smrti? Nebo se bude považovat oznámení o karanténě za doručené okamžikem odeslání z datovky úřadu a když si to vy nezjistíte a půjdete drze třeba nakoupit, tak smůla a pokuta?

To stejné pak platí u ostatních způsobů (přičemž ani tam není vyřešen problém s doručováním rozhodnutí). Co když prostě nečtete e-maily každý den? Co když ty podezřelé rovnou mažete? Co když bude ta veledůležitá zpráva, že jste možná potenciálním zavirovaným zlým vrahem nebohých babiček, ve spamu?

A co SMS? Jak se u těch bude posuzovat okamžik doručení? Já je třeba ani moc nečtu. Nezajímají mne. Co když si tu o izolaci jednoduše nerozkliknu? Nebo co když si nenabiju mobil? Co když ho zapomenu u slepic? Co s tím budou ty nebožačky dělat?

S telefonem je to snadné – jakmile se bába z KHS představí (má dle vyhlášky tu povinnost), je vhodné začít chrčet a křičet: „Neslyším, neslyším!“ Nebo říct, že u telefonu není osoba, se kterou chtějí mluvit. To pak podle vyhlášky mají telefon ukončit.

Celá tahle snaha donutit nás, občany, být imrvére online, je srandovní. Zejména pak ve světle snah řady států Evropské unie vymoci zaměstnancům právo být vůči zaměstnavateli offline. Jak to přijde, že vůči zaměstnavateli si můžu dělat, co chci a ještě se můžu ohánět právy a vůči státu jsem otrokem, ačkoliv jde o moje přirozené, a na státu tudíž zcela nezávislé, právo usilovat o štstí způsobem, který si zvolím, třeba i bez smartfounu nebo Gmailu?

Když si tak čtu návrh oné vyhlášky, děkuju všem buddhům, že u moci jsou stále, díky bohu, úplná jelita a rozhodně ne elity. To je naše velká šance na přežití. Z právního hlediska říkám jediné: už se nám s Davidem podařilo rozkopat doručování karantén a izolací jednou a s takto kvalitním právním předpisem nemám strach, že by se nám to nepodařilo i na podruhé. Já hozenou rukavici, milá vládo, rozhodně zvedám a těším se na podzimní kolo tohodle uhozenýho duelu a budu se u toho královsky bavit (vážně už to neberu, to se nebojte). Nemám pocit, že bychom prohrávali, protože proti nám na všech frontách stojí jen paka.

Doporučení pro občany opět zní: kašlete na stát a škoďte mu, jak to jen jde. Začínám celkem dobře rozumět heslu ze socíku: „Kdo nekrade denně aspoň hodinu, okrádá vlastní rodinu.“ Jinak se totiž ke státu, který s občany takto vydrbává, ani přistupovat nedá. A nezapomeňte na nějaké dobré pivo a dobrou společnost. S přáteli se budete u všeho bavit rozhodně lépe.

P. S.: Takto (kupříkladu) o přípustnosti fikce oznámení rozhodnutí smýšlel NSS ještě nedávno:

„Fikce oznámení rozhodnutí (ve smyslu faktického seznámení se s obsahem rozhodnutí) má místo zásadně pouze v těch případech, kdy by formalistické lpění na odvíjení počátku běhu lhůt od řádného doručení (podle příslušných procesních ustanovení) vedlo k neproporcionálním důsledkům spočívajícím v nepřiměřeném zásahu do právní jistoty jiných subjektů (zpravidla účastníků řízení), ke zpochybnění rozhodnutí, které již pravomocně konstituovalo určité právní vztahy, s významným časovým odstupem či pokud by opožděné (nebo neprovedené) řádné doručení rozhodnutí bylo důsledkem zneužití práva (např. za situace, kdy by účastník řízení záměrně obstruoval řádné doručování). V takových případech má smysl zabývat se otázkou, ke kterému okamžiku se účastník řízení prokazatelně seznámil s obsahem rozhodnutí, které mu bylo (či mělo být) adresováno, a zjistil, jak je možno se proti jeho případným dopadům do právní sféry bránit. Faktické seznámení se s rozhodnutím jako určitá forma „doručení“ rozhodnutí s sebou nese nutnost pečlivě posuzovat všechny skutkové okolnosti tak, aby mohl příslušný orgán dospět k jednoznačnému závěru, že k faktickému seznámení skutečně došlo. Při hledání okamžiku faktického seznámení se s rozhodnutím, je nutno postavit najisto, že opomenutý účastník seznal s dostatečnou jistotou a včas obsah vydaného rozhodnutí, především tedy, kdy a kým bylo vydáno, jak jej lze identifikovat, jakým způsobem a v jakém rozsahu mu takové rozhodnutí zasahuje do práv, a měl tedy účinnou možnost se proti němu účinně bránit opravnými prostředky. Obvykle tu půjde o případy, kdy se opomenutý účastník s obsahem rozhodnutí seznámil prostřednictvím jiné osoby, nebo se s ním seznámil jinak, a to prokazatelně a v rozsahu potřebném pro účelnou obranu proti němu (nahlížením do spisu v jiné procesní roli atp.). Posuzování otázky faktického oznámení rozhodnutí je otázkou skutkovou; výsledkem tohoto posuzování musí být jistota, že se účastník řízení v dostatečném rozsahu skutečně seznámil s podstatnými náležitostmi rozhodnutí, a to v rozsahu potřebném pro účelnou obranu proti němu. Oznámení formou faktického seznámení se s obsahem rozhodnutí předpokládá, že je skutkově najisto postaveno, že se s obsahem rozhodnutí seznámil přímo účastník řízení, jemuž bylo tímto rozhodnutím zasaženo do práv. Tento okamžik nelze ztotožňovat s doručením rozhodnutí do datové schránky advokáta, který je zástupcem účastníka řízení v jiné, byť související, věci. Účastník musí být s obsahem rozhodnutí seznámen v rozsahu potřebném pro účelnou obranu proti němu.„

Soud: na náhrady škod za covid zapomeňte

16 června, 2022 /

Jistě znáte můj vztah k soudům – nevěřím jim ani za mák a všem doporučuju, aby se na to dívali taky tak. Soudy jsou zde jednoduše od toho, aby za všech okolností „podržely“ stát – nebudou přece kousat ruku, která je krmí. Natrefit v takové konstelaci na spravedlivého a chytrého soudce, to je stejné jako najít jehlu v kupce sena. Proto jsem se ani nedivila tomu, jak dopadl soud jednoho podnikatele o náhradu škody vzniklé omezeními za nouzového stavu.

V tomto konkrétním případě se prodejce potravin dovážených z Francie domáhal náhrady škody ve výši necelých 290 000,- Kč za období od 14. 3. do 17. 5. 2020, kdy byla kvůli korovanirovým nesmyslům silně omezena možnost podobné věci prodávat (přesněji byl znemožněn maloobchodní prodej na tržnicích, poté bylo konání farmářských a ostatních venkovních trhů a tržišť výslovně umožněno, nadále na nich ale byl vydán příkaz např. „neprodávat potraviny výlučně určené k bezprostřední konzumaci“ a „prodávat zboží bez možnosti ochutnávky nebo konzumace potravin“, čímž byla žalobkyně ve svém podnikání omezena).

Soud konstatoval:

Náhrada poskytovaná státem podle § 36 krizového zákona se týká škody způsobené jeho činností při prováděním konkrétních krizových opatření, která mají individuální povahu a jsou zaměřena vůči konkrétním právnickým a fyzickým osobám. Smyslem zákona je odškodňovat pouze výjimečné případy škod vzniklých přímo při činnosti (provádění) složek státu provádějících krizová opatření, při uloženém poskytnutí věcných prostředků nebo při cvičeních realizovaných podle krizového zákona. Tento závěr podporuje i důvodová zpráva k zákonu, z níž plyne, že § 36 odst. 1 krizového zákona „vychází ze skutečnosti, že nositelem odpovědnosti za škodu je stát, jehož orgány převážně realizují krizové řízení a krizová opatření. V tomto ustanovení je upraveno řešení náhrady škody, která může vzniknout při výkonu uvedených činností, přičemž nemusí jít vždy o souvislost s řešením některé konkrétní krizové situace, protože ke škodě může dojít např. i při cvičeních složek integrovaného záchranného systému prováděných podle zákona.“ Jde tedy o odpovědnost státu za konkrétní činnost vůči konkrétní osobě. Je třeba rozlišovat mezi individuálním opatřením coby zásahem do individuálních práv a majetkové sféry jednotlivce ve prospěch celku při řešení krizové situace, jež zasluhuje odškodnění, a plošným omezením určitých práv a svobod neurčitému okruhu osob přijatým obecně závazným právním předpisem při řešení krizového stavu. Proto soud ve shodě s argumentací žalované dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na náhradu škody podle § 36 odst. 1 krizového zákona není důvodný. Soud neshledal v tomto případě ani žádný jiný právní důvod odpovědnosti státu k náhradě uplatněné škody spojené s výkonem veřejné moci státu.

Soud se pak pokusil specifikovat, proč nebyly splněny podmínky pro náhradu škody, smysl ty kecy ale nedávají:

Žalobkyně požadovala náhradu škody podle § 36 krizového zákona, podle kterého je stát povinen nahradit škodu způsobenou fyzickým a právnickým osobám v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními a cvičeními. Krizová opatření ve smyslu tohoto ustanovení však na rozdíl od usnesení vlády, kterými bylo podnikání žalobkyně omezeno, směřují vůči konkrétním subjektům, kterým byla způsobena věcná škoda při realizaci krizových opatření. V projednávaném případě nepochybně došlo k výraznému omezení možnosti podnikání žalobkyně, avšak stalo se tak na základě usnesení vlády, která mají povahu obecně závazného právního předpisu, který směřuje vůči předem neurčitému okruhu osob, kterému stanoví právní povinnosti, přičemž každá osoba, která se ocitne v určitém usnesením vlády předpokládaném postavení, se bude muset nastaveným pravidlům podřídit. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyni nelze přiznat náhradu za škodu, která jí vznikla v souvislosti s plněním povinností založených právním předpisem a zároveň nelze uložit státu povinnost takovou škodu nahradit. Proto soud žalobu zamítl.

Chápete to? Soud uznal, že došlo k výraznému omezení, ale proto, že se tak stalo krizovým opatřením, poškozenému podnikateli nenáleží náhrada? Když stát vydal obecné opatření, kterým byly poškozeni tisíce podnikatelů, je to méně hrozné, než kdyby omezil jednoho jediného, který by se pak náhrady domoci mohl? Rozumíte tomu? Já se přiznám, že ne.

Nicméně se ukazuje, že zlovolné rozhodnutí Ústavního soudu z jara 2020 znamená nejen to, že není možná soudní ochrana před jakýmikoliv krizovými opatřeními, ale proto, že je to podle názorů kojotů z Ústavního soudu „právní předpis“, tak se nedomůžete ani náhrad škod a stát vás zkrátka může o*ebat, jak chce. To jste jistě všichni rádi, ne?

Soudům zdar!

Na závěr ještě doplňuju, zvláště pro ty, co tak moc milují neustálé omílání blábolů o tom, že nám nějaká práva snad vyplývají přímo z cáru papíru zvaného Listina práv a svobod, že soud do rozhodnutí ještě napsal:

Soud neshledal ani důvod k přímé aplikaci norem práva ústavního – zejména příslušných ustanovení Listiny základních práv a svobod upravujících právo na ochranu majetku či právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací, neboť soud tuto věc nepovažuje za případ, kdy by nedokonalá zákonná úprava znemožňovala žalobkyni přístup k soudu, vyprázdnila jeho právo na soudní ochranu a představovala odepření spravedlnosti.

Vidíte. Není důvod k přímé aplikaci Listiny! A vy jste mysleli, že jo! Haha. Jací jste naivní blázni.

V této souvislosti je mimořádně vtipné, že zrovna včera Městský soud v Praze dal za pravdu uplakaným klimatickým depkařům – právě s tím odůvodněním, jak aspoň vyplývá ze zatím dostupných informací, že je jejich drahocenné právo na příznivé životní prostředí (což je prý i právo být chráněn před extrémně nebezpečným CO2) zakotveno v Listině a mezinárodních smlouvách a vůbec proto nevadí, že nemáme klimatické zákony, které by je prováděly – nene, prostě se aplikuje Lsitina a smlouvy přímo a tečka. Jde přece o to pomáhat lidem a chránit práva!

Žaloby se však v zahraničí často odvolávaly na konkrétní klimatické zákony. Neboli předpisy, které závazně určují postup snižování emisí na vnitrostátní úrovni. Odborníci poukazují, že taková opora v české legislativě chybí… S tím souhlasil i ústavní právník Jan Kysela. „Žaloba se opírá o velice obecná právní ustanovení, ať už mezinárodní či vnitrostátní. Záleží tedy na soudu, který má v tomto případě určit, co konkrétně znamená například ‚právo na životní prostředí‘ či některý z mezinárodních závazků,“ sdělil Kysela.

Asi podnikatelé, na rozdíl od nevládek, aktivistů a mužů s environmentálním žalem málo brečeli a u soudu si proto nic nevykňučeli…

Advokáti, soudy a dezinformační scéna

15 června, 2022 /

Můj muž byl ještě nedávno opravdu praštěný, to se nedá popřít. Jinak si totiž nedokážete vysvětlit, proč spolupracoval s něčím, jako jsou Evropské hodnoty. Může se sice tvářit, že věřil oné původní myšlence, že se věnoval politickému islámu a svobodě slova anebo že se přece znal s Radkem Hokovským a bla, bla, bla, podle mne je ale důvěra v něco takového jen důkazem zmíněného nedostatku bystrosti. Co já ale můžu komu vyčítat, když jsem několik let pracovala pro dnešní Frank Bold (dříve Ekologický právní servis), že. Vždyť je to prašť jak uhoď. Normální člověk by něco takového rozhodně nedělal.

Díky těmto našim špatným zkušenostem občas sledujeme, co nevládní a think tanková scéna kuje. Proto nám neunikl poslední počin Evropských hodnot: Výroční zpráva o stavu české dezinformační scény pro rok 2021.

Celou zprávu si můžete stáhnout zde.

Evropské hodnoty se věnují nejhorším z nejhorších dezinformátorů – antivaxerům nebo také tzv. anticovidistům. Pro ně nemají jedno pěkné slovo a trnem v oku EH je nejen Volný, ale i Nielsen, Zdravé fórum jako takové, Pro Libertate, Chcípl pes, Vraťme děti do školy, Zlatý špendlík a tak. Jakkoliv se zcela distancuju od naprosté většiny aktivit výše uvedených iniciativ, to, co je sesmoleno ve Zprávě EH, je na hranici bizáru, směšnosti a absurdity. Spíš to vypadá, že neměli, co by reálně kupř. Zdravému fóru vytkli (a že by se přitom vytýkat sakra dalo), tak do zprávy napráskali nesmysly, hlavně aby byli donoři spokojeni. Špatně bylo podle Evropských hodnot prakticky vše, co se vymykalo osvědčenému standardu „držet hubu a krok“, v podstatě i psaní fejsáčových zpráv nebo dávání rozhovorů:

Institut Pro Libertate advokáta Tomáše Nielsena se označuje za „Institut práva a občanských svobod.“ Ve skutečnosti se jedná o mj. odborové sdružení, které vyzývá k porušování vládních nařízení, vyzývá své členy a sympatizanty k podávání trestních oznámení na státní instituce i politiky a je podporováno dezinformačními weby, jako je SputnikNews nebo Parlamentní listy. S vrcholnými představiteli spolku dělají dezinformační weby i rozhovory, kde prezentují jejich názory v pozitivním světle.

Kdyby Evropské hodnoty doopravdy fungovaly a kdyby jim doopravdy šlo o dobro společnosti, světa a vůbec, pak by nepsaly podobné békoviny, ale zaměřily by se na to, co skutečně zničilo právní stát a co by se dalo ozančit jako dezinformace non plus ultra – popsaly by to, co tropí Nejvyšší správní soud.

Jmenovaný totiž vydal další ze svých ohavných rozhodnutí, když se na něj advokát Lukáš Zdvihal obrátil s návrhem na zrušení jednoho z přitroublých proticovidích opatření. Pochopila jsem z textu rozhodnutí, že advokátovi byla prokázána buněčná imunita na ten náš trapný virusek, a tak se domníval, že by neměl být vůči očkovaným dikriminován. NSS ho poslal, jak jinak, tam, kde slunce nesvítí, a to značně sprostě:

K tvrzení, že mimořádné opatření mělo donucovací povahu, neboť cílem zpřísnění podmínek tzv. bezinfekčnosti bylo (bez ohledu na jakékoli výhody) přinutit neočkované osoby k dobrovolnému očkování, se NSS již vyjádřil v odst. [81] – [85] rozsudku sp. zn. 8 Ao 2/2022. Konstatoval: „osoby nelze vyloučit z provádění činností a využívání služeb regulovaných mimořádným opatřením jen z toho důvodu, že nepodstoupily dobrovolné očkování. Dokud není stanovena očkovací povinnost, je na každém, aby se sám rozhodl, zda se nechá naočkovat, či nikoliv. (…) Nátlak na očkování skrze mimořádné opatření by proto sám o sobě nepředstavoval legitimní cíl, který by ospravedlňoval stanovená omezení neočkovaných osob, které onemocnění covid-19 v poslední době neprodělaly. (…) Z odůvodnění mimořádného opatření nicméně nevyplývá, že by jeho cílem mělo být donutit neočkované osoby k očkování stanovením určitých zákazů a omezení. Podle odůvodnění mimořádného opatření i tvrzení odpůrce v průběhu řízení před soudem bylo cílem to, aby došlo ke zmenšení rizika přenosu onemocnění mezi jedinci a ke snížení rizika dalšího zhoršení epidemické situace v celé populaci tak, aby se předešlo zahlcení a zhroucení zdravotního systému. (…) Odpůrce v této souvislosti vzal v úvahu skutečnost, že osoby neočkované bez imunity získané prodělanou nemocí mohou být onemocněním covid-19 více postiženy na zdraví, a představují tak pro zdravotní systém větší hrozbu. (…) Odpůrcem tvrzeným cílem napadeného mimořádného opatření proto je jak ochrana nejvíce zranitelných osob, tak ale zejména zdravotního systému jako celku.“ Soud nemá důvod se od těchto svých dříve vyslovených závěrů odchýlit. Nad rámec toho uvádí, že argumentace navrhovatele brojící proti tvrzenému obcházení § 46 odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví, který jako jediné ustanovení účinného právního předpisu umožňoval odpůrci donutit občany k očkování, není případná. V době vydání napadeného opatření (20. 11. 2021) nebylo očkování proti onemocnění covid-19 povinné pro žádnou skupinu obyvatel; povinnost určitých skupin osob podrobit se očkování proti onemocnění covid-19 byla zavedena s účinností od 11. 12. 2021 vyhláškou č. 466/2021 Sb. a platila pouze do zrušení této povinnosti vyhláškou č. 21/2022 Sb. s účinností od 1. 2. 2022. Mimořádné opatření vydané podle pandemického zákona nestanovilo žádné skupině osob povinnost nechat se očkovat proti onemocnění covid-19; nemohlo proto být
vydáno v rozporu s § 46 odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví.

NSS nezapomněl zopakovat tu svoji zrůdnost z adorovaného (naprosto neoprávněně, ono rozhodnutí bylo stejně špatné jako všechna osttaní, ne-li ještě horší) Koudelkova rozhodnutí:

Vyloučení z využívání těchto služeb sice může pro někoho představovat citelnou újmu, nepředstavuje však natolik intenzivní zásah jako případný úplný „lock down“ neočkovaných osob. Dokonce i některé z takto regulovaných služeb mohou tyto osoby nadále využívat, pokud jde o důležité důvody (…). Jsou omezeny toliko ve využívání zbytných služeb, které jsou zpravidla spojeny s trávením volného času a které určitým způsobem přispívají k pohodlnějšímu životu. Tyto služby jsou navíc rizikové z pohledu epidemie, neboť při jejich využívání zpravidla nelze používat ochranné prostředky k zamezení šíření nákazy (např. respirátor), a současně jsou spojeny se setkáváním různých skupin osob.

Doufám, že jste četli dobře. Až vám bude nějaký advokát nalhávat, že a) něčeho dosáhl u soudu ve vztahu ke covidu, nebo že b) soudy skutečně přezkoumaly a zrušily (ne kvůli formalitě) nějaká opatření nebo že c) bojuje za právní stát, pošlete ho taky tam, kde slunce nesvítí. Nic jiného si nezaslouží. Je to totiž opravdický dezinformátor, stejně jako Nejvyšší srávní soud a kol.

Změny klimatu: tak leda dobrý byznys

14 června, 2022 /

Zítra se bude u Městského soudu projednávat další klimatická žaloba. Není ani omylem první, české soudy mě už s několika jinými poslaly do háje. A to jsem to na rozdíl od profesionálních klimaaktivistů, které znám po 15 letech v NGO sektoru jako své boty, myslela i upřímně, když jsem se několikrát pokoušela poukázat na to, jak jsou respirátory a další nesmyslné pandemické plasty nebezpečné pro životní prostředí, lidstvo a vůbec celou modrou planetu.

Více o respirátorovo -klimatické žalobě zde.

Když jsem se dnes opět pustila do rozsáhlých vod internetu, abych našla něco o tom, jak velkou uhlíkovou stopu za sebou zanechala a zanechává tzv. ochrana úst a nosu, jen jsem si zhoršila už tak mizernou náladu.

Naši drahocenní odborníci mj. tvrdí:

 A study by Klemeš et al., 2020a,b shows that a mask production consumes about 10-30 Wh energy and releases 59 g CO2-eq greenhouse gas to the environment. Further, ever increasing uses of face mask also increase the landfill and medical waste. Most of these face mask wastes contains either polypropylene and/or polyethylene, polyurethane, polystyrene, polycarbonate, polyacrylonitrile, which add plastic or microplastic pollution to the environment (Akber et al., 2020). This indicates that current ongoing pandemic, increases the environmental pollution and negative impact to human and animal health. 

V jiné studii se uvádí:

The overall environmental impact can be well understood through the life cycle assessment of face masks. As Lee et al. (2021) illustrated, assuming the face mask is used for two days, it can cause up to 0.290 kg CO2-eq climate change impact, and can generate up to 0.002 kg of waste.

V Itálii došli k těmto šokujícím závěrům:

The total CO2 emission associated with the use of fabric masks from the beginning of the pandemic (March 2020) to December 2021 resulted in about 7 kton compared to 350 kton for surgical masks.

Ano, zdá se, že rouškám není konce a kvůli CO2 nám možná časem zase nasadí náhubky ze starejch trenek, protože ty mají menší uhlíkovou stopu než plastový respirátor dovezený z Číny, ale prý stejnou protektivní hodnotu (tj. nulovou , říkám já:-), ale důležité jsou ty zbytečné tuny CO2. Na to se teď zaměřte.

Až zítra budou v médiích a možná i dramaticky před Městským soudem kňučet všichni ti nešťastníci zmámení environmentálním žalem a depresí, nevěřte jim. Nikdo z nich totiž nikdy neudělal ani jednu jedinou věc, aby zamezil neuvěřitelnému znečišťování Země a ohrožování lidského zdraví, ale i fauny a floŕy pitomými rouškami. Všichni velcí bojovníci za lepší klima jsou jednoduše lháři a podvodníci. Stejně jako lídři z korporací, které nás za chvíli budou šikanovat klimatickými požadavky a budou zkoumat jako zběsilí naši uhlíkovou stopu. Všichni tihleti bossové bydlí nepochybně ve velkých domech, jezdí vytuněnými mercedesy, pořádají recepce, lítají na dovolené bůhvíkam, cpou se steaky a nakupují předraženou módu. Po vás ale budou chtít, abyste živořili bez tepla, abyste se vzdali auta, spokojili se s půjčovaným oblečením, abyste se obešli bez sprchy, málem i jídla a rozhodně veškeré radosti. Buďte opatrní a jen tak s někým se nezapleťte. Pro začátek doporučuju dávat pozor na známé firmy jako jsou tihleti čeští Climate and Sustaineble Leaders. Určitě vymáhali roušky jako šílení bez ohledu na jejich neuvěřitelnou uhlíkovou stopu. Klimatičtí podvodníci.

P. S.:Jestli dá zítra Městský soud za pravdu klimatickým šaškům, tak píšu hned novou žalobu na neposouzené environmentální dopady roušek. Už se na to docela těším. Opisovat argumenty z rozhodnutí, které podrží tohleto klimatické divadýlko, to bude pořádná právní prča. Třeba ale zvítězí spravedlnost a ne lež a já si dám nohy na stůl a pořádně vychlazenou jedenáctku.

Když stát práská bičem, dejte si raději pivo

13 června, 2022 /

Již po druhé je jedním z témat zpráv o extremismu a předsudečné nenávisti covid. V roce 2021 je mu věnováno o něco více prostoru, aby bylo doopravdy jasné, že kdo pochybuje o jasně dané názorové linii, je terorista, extremista a taky fašista a nacista a národovec a kremrole a rudý nok a antivax a taky je sužován nenávistí vůči Arabům, gayům a dalším písmenkům a aby toho nebylo málo, docela jistě mu vadí i Romáci u nádraží v Brně. Uf. Určitě jsem na něco zapomněla, ale to už si každý doplní podle gusta.

Ve zprávě za rok 2020 se mj. psalo:

V některých případech i produkují témata, na kterých se široká škála nenávistně se profilujících politiků a aktivistů dokáže shodnout. Příkladem může být kritika Evropské unie a Severoatlantické aliance. V uplynulém roce byly obě instituce kritizovány pro údajné nezvládnutí reakce na šíření onemocnění Covid-19. Příjemcům mediálních sdělení byly rovněž pravidelně předkládány různé dezinformace a konspirační teorie týkající se této nemoci a očkování proti ní. Někteří „reportéři“ poskytovali zcela alternativní živé pokrytí z protestů proti vládním omezením. Dezinformační média se snažila zdůrazňováním kritiky protipandemických opatření oslovit nové potenciální příznivce, zejména z řad profesních či jiných skupin, které jimi byly nejvíce postiženy. Sázkou na jistotu při oslovování xenofobního publika jsou obsahy namířené proti muslimům, imigrantům či Romům. Některé weby trvale produkují i antisemitské texty, založené na teoriích o židovském spiknutí, resp. o údajné skryté snaze Židů oslabit jednotlivé národy a ovládnout je. Dochází i k šíření článků zpochybňujících zločiny holokaustu. Na příkladu pokrytí pandemie koronaviru bylo možné vysledovat, že některá tato média dokáží paralelně produkovat naprosto protichůdná sdělení. Na jedné straně byla tato nemoc zlehčována a protipandemická opatření prezentována jako záminka k omezování osobních svobod, na straně druhé přinášela informace o tom, že jde o zákeřnou, nebezpečnou a záměrně vyvinutou biologickou zbraň, která je přenášena migranty. Byla podkopávána důvěra ve státní instituce, Evropskou unii a Severoatlantickou alianci. Naopak byly vyzdvihovány protipandemické aktivity Ruska a Číny. Objevily se i informace, že po pandemii má přijít finanční krize, na které plánují vydělat židovští bankéři.

Dřív by mi asi přišla úředníků z ministerstva vnitra rozčilující – takto spatlat jedno s druhým! Dnes se musím jen pousmát a přehodit myšlenky k bramborům, které začaly krásně kvést a k naší knižní sbírce rad z „Receptářů“. Budu muset zase okopat záhonky, plevelu se totiž daří sakra dobře (rozmnožuje se jako divý na rozdíl od toho, co růst má).

Vzhledem k tomu, jakým způsobem stát hodnotil covid v roce 2020, nepřišlo mi divné, že v roce 2021 to bylo ještě o fous vostřejší:

Extremistické a xenofobní skupiny trvale a intenzivně ohrožují bezpečnost a kvalitu života obyvatel České republiky. Jejich působení může mít fatální dopady nejen na určité skupiny obyvatel, proti kterým tyto skupiny explicitně vystupují, ale i pro majoritní společnost. Kromě dříve často zmiňovaných rizik, např. tzv. osamělých vlků, je potřeba vnímat i fatální hrozby spojené s cíleným vytvářením antagonismů ve společnosti a narušováním prozápadních vazeb České republiky. Její oslabování těmito skupinami nahrává nepřátelským aktivitám cizí moci. Ruská invaze na Ukrajinu představuje pro českou společnost výrazné varování. Podstatou životaschopnosti demokratické České republiky je potírání extremistických a xenofobních skupin. Celé spektrum extremistických a xenofobních subjektů nadále reflektovalo covidovou epidemii a s ní spojená preventivní opatření. „Vlastenecky“ orientované subjekty vesměs proticovidová opatření kritizovaly, nezřídka se zapojovaly do protestů proti omezením či do aktivit tzv. antivax hnutí. Téma Covidu – 19 upozadilo tradiční xenofobní výpady namířené proti menšinám, migrantům či jiným skupinám obyvatel… Zvýšila se míra agresivity některých odpůrců protiepidemických opatření. Agresoři se stávali stále invazivnějšími. Rozšířil se i okruh osob, kterým byla dávána vina za opatření proti šíření nemoci Covid -19.

Člověku pořád ještě cukají koutky, když čte tyhlety bláboly. Legrace vás ale přejde, když se dostanete o pár stránek dál:

České domobranecké prostředí netvoří jeden kompaktní celek, ale je konglomerátem několika různorodých a navzájem jen velmi volně provázaných skupin. Řada z nich reálnou činnost vyvíjí pouze sporadicky a značně nekoordinovaně. Nejrizikovějšími aktivitami domobranců byly jejich snahy o nelegální výrobu palných zbraní a výbušnin. Nejaktivnější byly osoby zapojené do činnosti Národní domobrany, které relativně pravidelně pořádaly různá militantně zaměřená setkání (za účasti řádově pouze několika jednotlivců). Finanční možnosti domobranců byly velmi omezené. Hlavním zdrojem příjmů bylo samofinancování. S nástupem pandemie covid-19 se mezi domobranci rozšířil silný nesouhlas s opatřeními státu při boji proti této nemoci a výrazný odpor vůči očkování. V rámci sociálních sítí sdíleli informace z dezinformačních webů nebo šířili obsahy generované kremelskou propagandou. Čeští domobranci udržují sporadické kontakty se zahraničními partnery. Navzdory deklarovaným prohlášením o prohlubování vzájemné spolupráce probíhala kooperace dominantně pouze na základě osobních kontaktů několika jednotlivců. Významnou událostí roku 2021 spojenou s těmito skupinami bylo bezesporu obvinění pěti osob z uskupení Českoslovenští vojáci v záloze za mír, z.s. z několika teroristických trestných činů v souvislosti s konfliktem na východě Ukrajiny. Tento případ vedený detektivy Národní centrály proti organizovanému zločinu zpočátku vyvolal pobouřené odsuzující reakce ze strany některých pravicových extremistů či dezinformátorů. Podpora výše uvedeným stíhaným osobám však v druhé polovině roku utichla.

Nevím, kdo je Národní domobrana, nikdy jsem o tom neslyšela a myslím, že to ani vědět nechci, ale vypadá to, že s tím mohou být spojeni ti, kdo něco (byť ani omylem extrémního nebo teroristického) podnikají proti covidu a přimíchána do toho všeho bude i Ukrajina a nejspíš i další „currtent things“.

Zajímavé je, že terorismus a předsudečná nenávist ještě zatím nejsou spojovány s útoky na bojovníky za lepší klima a nulové CO2, ale to asi teprve přijde. Extinction Rebellion a Patočka a kol. s nápady na vypouštění pneumatik SUV (po vzoru hnutí The Tyre Extinguishers) pro to, aby jich měli ostatní plné zuby, dělají první poslední.

Pokud jde o skutečný extremismus – ten islámský, je zpráva nějaká chabá – asi není politický islám pro naše ministerstvo na rozdíl od antivax dostatečnou hrozbou. Dočteme se v ní ale i tak pár zajímavých věcí:

V roce 2021 nebyla bezpečnostními složkami registrována přímá hrozba nábožensky motivovaného útoku. Trvalému bezpečnostnímu riziku byl vystaven personál české ambasády v Kábulu. Městský soud v Praze podruhé odsoudil bývalého pražského imáma Samera Shehadeha. Jeho původní, desetiletý, trest za účast na teroristické skupině a financování terorismu mu prodloužil o čtyři a půl roku. Shehadeh v rámci tohoto druhého případu přesvědčil jiného muže, aby se zapojil do bojů v Sýrii. Poskytl mu peníze a zajistil potřebné kontakty a informace. Shehadeh se v roce 2015 setkal s představiteli teroristické organizace Džabhat an-Nusrá li-Ahli aš-Šám (Fronta podpory pro lid Levanty), kterým předal peníze vybrané v muslimských komunitách v Česku a na Slovensku. Těmito osobami mu bylo doporučeno, aby se pro zrakový hendikep zapojil do verbování nových bojovníků a získávání financí. Patnáctiletý trest uložil Městský soud v Praze Iráčanovi Wathegovi Mohammedovi Jousifovi Al Sammaraiemu, který se zúčastnil bojů na straně Islámského státu a posléze se zapojil do jeho propagandistické činnosti. Vrchní soud mu trest potvrdil. Al Sammaraie je stíhán jako uprchlý. Z výkonu trestu odnětí svobody byl podmíněně propuštěn Jan Silovský, který se chtěl neúspěšně připojit k Islámskému státu.

Zprávy jsou dostupné v plném znění zde.

Zvažujte dobře, co a jak činíte a zda to má význam. Po dvou letech zkušeností si myslím, je jakýkoliv boj se státem marný. Buďme proto kreativní a přemýšlejme namísto počinů, které nemají dopad (jako jsou volby, obracení se na soudy a podobně, což jsme už bez výsledku mnohokrát zkusili) nad tím, jak efektivně sypat písek do onoho šeredného soukolí. Určitě přijdeme na pár příjemných věcí. Jednou z nich třeba je se vůbec, ale vůbec nerozčilovat nad zprávami o extremismu a raději si dát dobré pivo a popovídat si hodinku nebo dvě s dětmi.

« Starší příspěvky

© 2023 Svoboda za humny

Theme by David Doubek — Nahoru ↑