Onehdy se na Seznamzprávy objevil text, který objevoval Ameriku, pokud jde o zacházení s vodou, resp. byl neuvěřitelně naivní, neboť řešení, která z něj vyplývala, byla naprosto k ničemu a o dobrý příklad úspor se vážně nejednalo. Říkala jsem si, že já jsem se o šetrný přístup k cenné tekutině snažila vždy, určitě více než ten trapný novinářský fousáč, takže toho mám k tématu mnohem více co říct. O ekologii a ochranu životního prostředí se aktivně zajímám léta a záleží mi hodně na tom, jak se chováme k tomu, co nás obklopuje. Rve mi srdce, když vidím, jací jsme my lidé, a trápí mne, když je sucho a když plýtváme a bezohledně ničíme vše, na co sáhneme. Nejsem rozhodne environmentálně lhostejná, jen nevěřím ani za mák báchorkám o změnách klimatu a problémy vidím úplně jinde. Ty opravdové ale nikoho nezajímají, a tak se zabýváme nesmysly typu „brčka do limči“, a přitom nutíme lidi nosit respirátory nebo dovolujeme levnou leteckou (a naprosto zbytnou) přepravu lidí za zábavou.
Ono ve skutečnosti není vůbec nic špatného na tom se trochu zamyslet nad svým životním stylem a říci si, zda je udržitelný a zda by nebylo lépe něco změnit. V tom mají samozřejmě klimatičtí aktivisté a na ně navázaní politikové pravdu. Pletou se ale (šeredně) v cílech a prostředcích, které k jejich dosažení volí, anebo to dělají rovnou naschvál se zlým úmyslem, ale takový už je svět. Nikdy nebylo nic dobré a správné, s tím je třeba se naučit žít.
Co tedy děláme my a za co jsem docela ráda a rozhodně se nebojím toho, že by mi takové chování musel někdo nakazovat a pod hrozbou sankcí je vymáhat?
- Už pár let nejíme skoro vůbec maso (a dětem občas kupuju bio hovězí)
To je hodně fajn. Za babiččiným domem, kde dočasně žijeme, je pole a za polem prasečák. Každé ráno, když venčím psy, slyším řvaní těch nebohých bytostí a je mi jich vážně líto. Jíst vepřové považuju za fuj, fuj, fuj, protože prasata jsou velmi inteligentní bytosti (jsou jako tříleté děti a ty byste asi taky neupekli s česnekem). Navíc to maso není ani dobré, ani zdravé (ale tady ze mne možná mluví znetvořená dětská duše, která musela přihlížet tak šesti zabijačkám ročně a pak to všechno konzumovat – řeknu vám, že jitrnici a tlačenku vážně nechcete rozbalit o velké přestávce). Takže ještě jednou fuj vepřovému.
Shrnuju, že nejíst maso je výborná volba – co mne trápí je fakt, že jsem nedokázala najít způsob, jak kupovat jen bio méčné výrobky, neboť si uvědomuju, že zde mají moje teorie a nedostatečná praxe trhlinu jak Mariánský příkop – jíst konvenční mléčné výrobky a vyhraňovat se vůči masu je směšné. Je to jako nosit respirátor a zakazovat palstový pytlík.
- Koupeme se velice, ale velice úsporně
To je samozřejmě dáno vybavením babiččina domu. Voda se musí ohřívat v brutaru, takže časem zjišťujete, že se vůbec nemusíte mýt denně a že když už se koupete, stačí vám vody poskrovnu (včera jsem se důstojně umyla v 8 litrech – ovšem bez šamponování vlasů). Je to dobrý pocit.
- Málo topíme a neklimatizujeme
Topíme v jedněch kamnech dřevem, dětem přitápíme plynem (ale dopláceli jsme jen 9000,- při nízkých zálohách, tudíž vidíte, že si nepotrpíme na nějaká vedra a v trenkách doma nechodíme). Nemůžu si na to stěžovat, protože já horko prostě nesnáším a v těchto dnech trpím jako pes. V domě je totiž jako v peci, z člověka lije, noci jsou kruté. Ale je to jen chvilka a za pár týdnů tu máme září a moji nejmilejší část roku – podzim s jeho kýženým chladem.
Vyschlého dřeva naštěstí máme dost, i když byla fuška ho narychlo v těchto týdnech sehnat. Musíma le uznat, že vlastnit těch 50 metrů do zásoby není k zahození.
- Pěstujeme si sami zeleninu a chováme slepice (a plánujeme další hospodářskou zvířenu)
Dnes jsem obhlížela brambory. Vypadají dobře. Musíme vyklidit sklep v naší nové staré barabizně, dát tam palety a pletivo a kobzole dobře uskladnit na zimu. Budou živit nejen nás, ale i slepice.
- Vymýšlíme úsporné způsoby zalévání
Mě osobně baví hledání nových neprobádaných cest. Tady u nás na jihu Moravy se z nějakého prazvláštního důvodu zalívá postaru – na zem. To je v době, kdy je tu sucho takové, že stromům žloutne listí už v půlce července, prostě pakárna. Proto je nutno experimentovat. Koupila jsem metry kapkové závlahy a vyrobila olla nádoby z květináčů pro rajčata a papriky (příští rok dodám i okurkům a možná i dýním a cuketám). Když se nám tu z toho stává subtropický pás, musíme holt hledat inspiraci ve Španělsku a jinde.
- Já a děti jezdíme do Brna málo a když, tak vlakem (a David aspoň autem na LPG)
Můj muž nechal předělat auto na LPG. Snad je to i environmentálně o něco šetrnější, ale zde si iluze nedělám. Já sama každopádně jezdím do Brna prostě vlakem a s sebou beru i děti. Mám České dráhy ráda, ať si kdo chce, co chce, říká.
- Nemáme (bohužel zatím) myčku
Ve zmiňovaném textu na Seznamzprávy se v balastu nesmyslů píše:
S vedry souvisí také intenzivní sucho. Adam Vizina z Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka radí, jak v domácnostech zacházet s vodou klimaticky racionálně. „V České republice má myčku na nádobí 53 procent domácností – úspora vody je relativně značná. Při mytí v ruce se uvažuje o průměrné spotřebě 88 litrů vody, na mytí stejného množství v myčce pak stačí zhruba 10 litrů,“ vypočítává. Díky myčce tedy lidé při jednom mytí nádoby ušetří více než 70 litrů vody a tedy i sedm korun.
Nejak se zdráhám uvěřit tomu, že je myčka skutečně environmentálně úsporná. Na Ekolistu se k tomu uvádí:
S každou konkrétní myčkou je spojený tajemný příběh. Na výrobu myčky je potřeba získat řadu surovin: je nutné těžit ropu kvůli plastovým součástkám, je nutné těžit rudy různých kovů, je potřeba získat energii pro výrobu. Během výrobního procesu vznikají odpadní a znečišťující látky. Hotová myčka se musí z továrny dovézt k prodejci a odtud k novému majiteli. Čili spotřeba pohonných hmot a další negativní dopady spojené s dopravou. Nový majitel myčku vybalí (odpad) a několik let spokojeně používá. Když myčka doslouží, měla by putovat coby elektroodpad k odborné likvidaci, při které se zužitkují cenné a využitelné materiály. Po celou tu dobu někde sedí manažeři, vývojáři a marketéři a vyvíjejí nové přístroje a vymýšlejí nové reklamní strategie, aby si spotřebitelé koupili novou myčku jejich značky.
Zdá se mi to tedy stejná báchorka jako ta s báječnými elektroauty, co spasí svět a která se asi vyrábí z prány či co. Kdepak – myčla je pro životní prostředí náročná záležitost, ale musím se přiznat, že moje bezmyčkové dny jsou už skoro sečteny. V nové staré barabizně myčku plánujeme. Minimálně v ní chci umývat sklenice na zavařování, do toho se mi postaru vůbec nechce.
Každopádně teď jsme při mytí nádobí velmi skromní – máme jen nevýkonný pětilitrový ohřívač a když chceme nádobí umýt v teplé, musíme si sakra pohnout. Já se ale raduju, že máme aspoň dřez a nemusím mýt nádobí ve škopku jako babička.
- Nelítáme letadly a netrajdáme autem k moři
Opravdu si myslím, že levná letecká doprava je prokletí. Nejen že všude překáží otravní cizinci (nebo aspoň překáželi, když jsem ještě před covidem jezdívala pracovně do Prahy), ale taky pouhý pohled na oblohu znamená utrpení pro milovníka přírody (a že miluju zvířata a rostliny víc než cizí lidi, to už víte a já se za to vůbec nestydím) – nemyslím si totiž, že tolik letadel nemůže mít vliv na četnost deště. Turistů mám prostě plné zuby i kecky.
O úsporném životě by se toho dalo psát mnoho a my sami máme obrovské rezervy, se kterými se snažíme dále pracovat. Doufám, že se najde více lidí, kteří budou přemýšlet o svém vlivu na planetu i bez nabádání od novinářů, ale prostě proto, že chápou, že nejsou na světě sami (aspoň za ty vepře oroduji…).
Můžu vám garantovat, že je to docela zábava, skromnější život. Každopádně se při dobrovolné skromnosti nemusíte tolik bát, že přijdete o svůj komfort – když žádný neexistuje, stát vám nemá co vzít, a v tom je velký kus svobody.
P. S. Ví vůbec ten ťupík ze Seznamzprávy, kolik litrů vody sežere jeden šálek kávy? Tak já mu to řeknu – asi 140 litrů. To je co, vy klimatičtí intelektuálové! Hanba vám, že si nezametete před vlastním prahem a raději se vyžíváte v trápení lidí…
Všechny texty série „Právníci na venkově“ najdete zde.
