Měsíc: Září 2022 (Strana 1 z 3)

Hamplová i Nielsen by měli být kárně potrestáni

28 září, 2022 /

S velkým pocitem zadostiučinění jsem si včera přečetla, že Nielsen čelí kárné žalobě za trapné vyhrožování trestními oznámeními školám. Celou tuhletu šaškárnu jsem od začátku považovala za opravdu nechutnou, stejně jako všechna ta ubohá a směšná nikam nevedoucí trestní oznámení, která snad mohla dělat dojem jen na důvěřivé právní laiky.

Nielsen a kol. se nás bez anšeho vědomí pokusili do kauzy trestních oznámení zatáhnout. Naštěstí jsme stihli reagovat včas. tehdy jsme panu politikovi napsali:

Dobrý den,původně jsme s Vendulou souhlasili s tím, abychom byli uvedeni na výzvě právníků ohledně očkování nezletilých. To bylo v červnu 2021 a chtěli jsme podpořit výklad, který považujeme za správný, že očkovat nezletilé bez souhlasu zákonného zástupce proti covid-19 nelze.  Svůj souhlas ale bereme zpět. Právní výstupy Zdravého fóra a organizace Institut práva a občanských svobod, z.s. považujeme ve vzrůstajícím rozsahu za nedůvěryhodné a matoucí veřejnost. Nechceme být s takovými aktivitami nijak spojováni. Podávání trestních oznámení a vyhrožování jimi považujeme za hloupé, což jsme již dříve uvedli. 
Nechceme být do budoucna spojováni s žádnými výstupy Zdravého fóra či Institutu práva a občanských svobod, z.s. a žádáme, aby naše jména byla odstraněna z petice zveřejněné pod odkazem https://www.petice.com/vyzva_pravnikum_ockovat_nezletile_proti_covid-19_bez_souhlasu_zakonneho_zastupce_je_nezakonne
Způsob, jakým byla zveřejněna zde: https://www.prolibertate.cz/2021/10/tisice-skol-dnes-obdrzelo-nase-varovani-pred-porusovanim-prav-deti-a-rodicu-nasledovat-musi-trestni-oznameni/?fbclid=IwAR1KBPW5ghQyIGPE5fUvmUjqL_h_G_W4tA6kv1XQ5kKDgG13sSX0RoZkZgc a zřejmě také rozeslána školám (společně s výhrůžkami školám, včetně nesmyslné argumentace o údajné jurisdikci Mezinárodního trestního soudu – ICC), považujeme za nevhodný, matoucí a neetický. S něčím takovým nechceme a nemůžeme být spojováni.
S pozdravem David Zahumenský, Vendula Zahumenská

Nielsen reagoval tak, jak je mu asi vlastní – bláboly s kapkou jedu:

Dobrý den, pane kolego,
jména jsme odstranili. Protože různé nekorektní fauly z Vaší strany vnímám překvapivě často, nepovažuji za nutné vyjadřovat se ke zbytku Vaší zprávy. A určitě nemáme v úmyslu jakkoliv škodit Vaší práci nebo se veřejně vyjadřovat k některým Vašim “hanopisům”.  Energii napínáme k, věřím že společnému, cíli.  Přeji Vám hodně energie do dalšího období.
S pozdravem…

Přes „nekorektní fauly“ Nielsnovi nebylo blbé dávat na sociální sítě naše úspěchy a neuvádět, kdo „žalobu“ u soudu zastupoval, a v komentářích se nechat od zmatených lidí oslavovat. Hmmm. Zajímavé metody právní práce, že?

Mimochodem, když už jsme u právní práce, včera mne vážně pobavilo, že Nielsen se zapsal jako pro bono advokát pro pomoc Ukrajincům.

To je v kontextu vyjadřování šéfa PRO (ale ti dva další účastníci debaty mluví teda jak absolutní oslové, nechtěla bych s nimi být ani 5 minut v jedné místnosti), no, zvláštní. Za mě má mít Rajchl možnost říkat, co chce (a něco v tom divném pořadu Kecy a politika, o kterém jsem se dozvěděla dnes a doufám, že to bylo naposledy, co mi tohle vstoupilo do života, ani neříkal hloupě). Mně samotné se z toho řečnění na demošce a stylu práce s davem může zvedat kufr, ale Rajchl má určitě následovníky a to je fér. Musí v tom všem ale být nějaká konzistence. Buďto jsem ve straně, kterou vede Rajchl anebo dělám pro bono pro chudáky nebožáky z UA pod hlavičkou Advokátní komory. Dělat to i to je podle mne nefér.

Ještě zajímavější je žádání o peníze důvěřivých lidí, kterým slibují dotyční modré z nebe. O transparentním účtu Zdravého fóra, ze kterého si bůhví za jakou právní práci (opatření už tak nějak nejsou od jara a navíc podávat furt dokola ty stejné ukňourané žaloby, jak jsou ty roušky hrozné a že se dýchme CO2 a že je to ta diskriminace postrádá smysl) Nielsen nechává stále vyplácet slušné měsíční apanáže, už bylo napsáno dost.

Každý si musí obrázek udělat sám a rozhodnout se, jestli sponzoruje podobné podniky. Tohle téma už zkrátka není interesantní.

Zajímavé naopak je, že kritikové Hamplové se omezují na nějaké přitroublé Putinovy troly, pátou kolonu a jiné stupidity, ale nevšímají si toho důležitého. Nejde jen o její převlékání kabátu jak se to zrovna hodí, ale taky o to, že tahleta madam z Amazonie se s nějakmi transparentními účty ani nepáře. Nechává si dary posílat rovnou na advokátní účet, přičemž lidem namlouvá, že peníze posílají na soudní poplatky za kopu žalob.

To je ale nějaké divné – důvodem pro posílání peněz že byly poplatky? K Ústavnímu soudu, kde se poplatky neplatí, podala dle Nalus jednu stížnost, o které už ale v době podání musela vědět, že bude na 100% bez šance na úspěch – vždyť mimořádná opatření Ústavní soud neřešil. K NSS podala dva návrhy, z nichž jeden vzala za klienty zpět a poplatek se jim vrátil, druhý NSS zamítl. Tak kde tedy ty super žaloby, které to všechno vyřeší, sakra jsou? Vedou soudy špatně databáze? Nebo tyto neumějí vyhledávat? Nebo to neumím já a nejsem schopna všechny ty soudní úspěchy Hamplové najít? Nevím. Říkám si ale, jak je do prkenný vohrady možné, že advokát beztrestně tahá lidem z kapes peníze? Tohle by měla Advokátní komora řešit.

Správně se transparentní účet na soudní poplatky vede takto, milá zlatá Amazonko. A takto taky vypadá sepsání a podání kopy žalob, aby bylo jasno.

Nakonec je ale možná lepší, že advokátka, o jejímž dovolání Nejvyšší soud konstatoval následující (a jejíž jedinečnost odmítl uznat i Krajský soud v Brně), ani žádné covidí žaloby nepodávala. To by totiž mohlo dopadnout ještě hůř, než to všechno dopadlo:

U otázek, zda měl žalobce procesní postavení poškozeného v posuzovaném trestním řízení, zda lze považovat osobu starosty a místostarosty za totožnou s žalobcem a zda lze žalobci přiznat náhradu nemajetkové újmy z titulu zásahu do pověsti právnické osoby, postrádá dovolání, které je sepsáno mimořádně nekvalitně, zákonem vyžadované náležitosti v podobě vymezení podmínek přípustnosti. Okolnosti uváděné žalobcem (že „má zájem podrobit dané rozhodnutí přezkumu u Nejvyššího soudu“, nebo že „považuje tuto věc za hodnu pozornosti Nejvyššího soudu“) nepředstavují zákonný důvod přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř… Otázka, pro kterou žalobce vymezuje přípustnost tak, že dosud nebyla v judikatuře Nejvyššího soudu řešena, a to „zda právnická osoba, zde konkrétně jednotka územní samosprávy, má rovněž právo na odškodnění na své pověsti, když její představitelé byli nezákonně stíháni, a název města se tedy tři roky objevoval v médiích z toho důvodu v negativních souvislostech“, není právní otázkou ve smyslu § 237 o. s. ř., na jejímž vyřešení by rozhodnutí odvolacího soudu spočívalo. Daná otázka je otázkou v gramatickém slova smyslu, přičemž k jejímu zodpovězení je třeba odpovědět na několik samostatných právních otázek. 

Já chápu, že uvedené pobav í asi jen právníky, ale já vám, řeknu, že se směju.

Víte, nědělám si žádné iluze o právnickém stavu a už vůbec ne o „Právnících roku“ (však se na tu „společnost“ někdy podívejte) – advokáti, soduci, státní zástupci, notáři, exekutoři, podnikoví a úřadoví právníci, to je všechno jedna banda. Nepamatuju si na žádné skvělé spolužáky, jež by měli čest a důstojnost. Jsou to prostě úplně normální lidi se svými chybami a problémy a nedostatky, z nichž někteří mají ty blbé vlastnosti zančně přebujelé. Nikdo z nich není Mirek Dušín. Nemyslím si, že by se advokáti měli chovat nějak perfektně a snad dávat příklad ostatním, to je komická představa – ostatní lidé přece žádné příklady dobra a morálnosti nepotřebují. Rozhodně by ale neměli lhát, slibovat, vyhrožovat, zenužívat právo nebo si nechávat platit za nic – zkrátka, neměli by být politikové zaštiťující se svobodou, demokracií a ústavním pořádkem. Když už chtějí lidi balamutit, měli by přiznat barvu.

Byla bych vděčná, kdybych se už žádnými advokáty a ani hroznými politiky už nemusela zabývat. Bohužel se nezdá, že by tu ta možnost byla. Dokud budou právníci mást lidi, budu se proti tomu muset ohrazovat, protože k tomuto špatnému prohnilému a bohunemilému stavu prostě taky patřím a jejich podlé jednání na mne hází špatné světlo. Kéž bych byla bývala šla radši namísto práv studovat tu ruštinu a historii, jak jsem měla taky v plánu a kam jsem se rovněž dostala, nemusela bych mít s tou vší právní špínou co do činění. Mohla jsem mlčet a zůstat filosofem.

Znovu na vás apeluji, nevěřte nikomu, jenom sobě. Politikové to nikdy, nikdy, nikdy nebudou myslet s nikým dobře. To je jejich přirozenost. Naše přirozenost by měla být umět se postarat sám o sebe a hlavně být šťastný.

Právníci na venkově 10: Covid ve školních osnovách

27 září, 2022 /

Dnes se moje milovaná, skvělá, chytrá, vtipná, krásná a celkově dokonalá dcera učila v domácí škole angličtinu. Najednou se začala chechtat a já jí říkám, čemu se zas řehtá jak bláznivá (překvapující toto chování totiž není, vždyť je puberťák), podezírala jsem ji, že provedla bratrovi nějakou lumpárnu. Ona mi předhodila pracovní sešit a ukázala prstem na jeden řádek. Následně jsem se musela smát taky.

Když jsem byla malá, měla jsem ráda mamčin starý slabikář, zvláště kresby plné starostlivých pionýrek, májových průvodů, tatínků v továrnách a maminek u plotny. Všechno pěkně poplatné době a pro děti hezky polopaticky vyjádřené. Kdybych pořádně prošmejdila babbičn dům, možná bych ho ještě někde na dně skříně našla, ale nechce se mi. Nač se vracet do minulosti. Praštěná přítomnost mi docela stačí. Dceřina angličtina jen potvrdila můj názor, že časy se zkrátka nikdy nemění a lidi zůstávají vždycky stejní. Ještě že totožná dříve i dnes je i možnost se na tohle všechno vykašlat, dobře se pobavit a žít si po svém.

Všechny texty série „Právníci na venkově“ najdete zde.

Právníci na venkově 9: My máme zedníka!

26 září, 2022 /

Včera jsem byli v lese. Nafotili jsme se synem mnoho hub a když se mi podaří najít dědův starý atlas, budeme je určovat zábavně, když ne, tak nudně podle internetu.

Praváky se už suší a z klouzků bude výtečné rizito, holubinky a masák mi připomněly dětství u babičky, bedly jsou nádherné samy o sobě, kuřátka bohužel byla jen sličná a díky mochomůrkám shrábnu životní pojistku a nebudu už muset pracovat. Kdybyste věděli, co je to špičaté v poslední řadě, budu vděčná za radu.

Když jsme se vrátili z lesa, šli jsme k rodičům a dostali jsme mnohem víc, než jsme doufali – máme zedníka a ne ledasjakého. Prý zadělá díry po elektrikářích a navrch udělá tak fajnové omítky, že budeme doopravdy čučet a když budeme mít štěstí, tak zařídí i obkladačky a dlažbu. A co je dopravdy, ale doopravdy hustý – prý postaví i komíny a má vlastní lešení! Myslím, že nad námi stáli tentokrát všichni svatí ze všech náboženství.

Když to klapne se zedníkem, kterému už jsme málem ochotni platit i zlatem (proč jsem sakra šla na ta blbá práva, kde se musím prát o zakázky s kdekým – proč jsem se nevyučila něčemu pořádnýmu?), tak už se to začne s naší novou starou barabiznou nachylovat na dobrou stranu. Máme nová okna a dveře s pěti jakýmisi super zámky, máme (skoro) komíny, máme novou vodu, máme odpad, máme elektriku v kuchyni a technické místnosti s pračkou a myčkou, máme nové pojistky, máme zrytou zahradu a máme místo pro sázení tří nových stromků, máme plot pro slepice a pěkný zděný kurník, máme kamna a máme dřevo, máme koberce a máme nábytek. Teď to jen dát tak nějak dohromady a bude to! Na jaře se budeme stěhovat jako na koni.

Na jaře 2023 konečně začnu doopravdy pracovat na zahradě. Mám veliké vize, skoro jako Libuše. Budu plít každičký odporný mrňavý plevel, zasadím svoje permasemínka. Slepicím budu na mou duši podstrojovat a poctivě jim budu strouhat řepu a míchat ji se šrotem. Slibuju, že se poohlídnu po kozách a začnu jim chystat ubytování a na psí uši a na kočičií svědomí pečlivě uklídím každičký kout v domě a dokonce na předzahrádku nasypu tolik mulčovací kůry, že zlovolné býlí nevyraší, takže nebude vesnici dělat ostudu.

Doufám z celého srdce, že se do té doby nezblázním a že zvládnu žít v babiččině starém domě, kde je všechno pohromadě v šílené psychedelické změti páté přes deváté, kde se učí děti v pokoji v domácí škole a kde v kuchyni pracuju já a David a mezi tím vším žijí kočky a psi a naše staré ovdovělé morče s novou morčicí. Tomuto milému zmatku bude za pár dní kralovat můj nový žhavý milenec – robot Kenwood, na kterého jsem se těšila dlouhých deset let. Hádejte, díky komu ho teď mám? No přece díky Peťovi Fialovic a jeho záračnému přídavku na děcka (kdybych nebyla líbá a měla původně plánované čtyři potomky, mohla jsme mít pomocníka z vyšší řady, ale pozdě bycha honit). Když jsme trochu připlatili, David si ještě koupil jakousi bourací vrtačku nebo kýho čerta a teď budeme žít zcela genderově nevyváženě – zatímco já budu mísit těsto na povidlové buchty, David bude míchat maltu na komíny. Ještě že si svorně ve společné shodě dáme pivko nebo dvě.

Všechny texty série „Právníci na venkově“ najdete zde.

Zwyrtek Hamplová a cizí peří u soudů

26 září, 2022 /

Když se někdy nudím, čtu si Facebook naší prostorově výrazné kandidátky na senátorku v Kroměříži. Nikdy nezklame, vždycky se od srdce zasměju bulíkům, které ta ženská věší na nos důvěřivým občanům. Vím, že za tento příspěvek si vysoužím minimálně jedno trestní oznámení a pak taky žalobu za pomluvu a budu Hamplové platit fakt těžký prachy, protože ona to u soudů na rozdíl ode mne skutečně umí a taky má tu kariéru a ke všemu je Právnička roku XYZ a já jsem jenom totální právnický červ, ale nemůžu si pomoct, no.

Dneska jsem totiž našla další chvástavý příspěvek:

Protože já si věci radši ověřuju, než hloupě důvěřuju, šla jsem tedy znovu do databáze NSS a podívala se, kolik že ta slavná Amazonka vyhrála soudních sporů s covidem. A ejhle – ona je to pořád 0, slovy NULA.

Dobře, tak abych byla spravedlivá a aby databáze třeba nelhala, přece jen chápejte, Hamplové se každý bojí a nechce ji v tom Senátu, že jo, tak jsem se koukla na Nielsna (upozorňuju, že to nejsou všecko jeho žaloby, někdy se přifařil jako zástupce osob zúčastněných k žalobám jiných, ale to někdy udělal i David). No, možná, že se měl po vzoru Hamplové víc zaměřit na marketing než na poctivou práci a teď by byl v druhém kole, že.

Číslo je trochu jiný, viďte? A teď teda David, ať je to komplet (a my doopravdy s advokátem typu Hamplové kolegové nejsme ani v nejčernější noční můře, takže naše žaloby se k těm jejím neúspěchům počítat prostě nemohly a hodně špatné skóre Amazonce fakt nezvýšily):

Já vám, nevím, že berete volby vážně. Jste snad nesvéprávní a neumíte si svůj život ošéfovat sami, že k tomu potřebujete lháře, kejklíře, obchodníky s teplou vodou a podobné existence, které se neštítí stejně jako Hamplová o mně a Davidovi, když jsme se na jaře 2020 zuby nehty snažili uchovat právní stát, psát třeba podobné sprosťárny, a které mají ve skutečnosti takovýto názor na zásahy státu za doby covidí?

A tím jsem vlastně u další skupiny. Ano, skupina lidí, kteří „chytře“ mluví. Moralizují. Říkají krásné intelektuálské věty o tom, že svoboda je více než život. A že je ohrožena demokracie, když se zavřely hranice. A že je v rozporu s lidskými právy, když byla vyhlášena karanténa. A pokud to nevíte, máme tu i žalobu, že nařízení vlády je neplatné pro formální vady. Nepovšimli si, že jsme ve válce – ve válce s virem, který může ochromit vše. A za války není čas na diskuze a intelektuální řeči. Jakkoli je občas rádi i jiní říkáme. Protože v době ohrožení musí být disciplína. Ano, také jsem si všimla formálních vad nařízení vlády. Ale nikdy by mi nenapadlo v této chvíli proti tomu podávat žalobu. Proč? Inu, protože si myslím, že mám zdravý selský rozum. Nevím, zda jsou současná opatření nutná, ale vím, že raději dnes udělat víc, než míň. Po krizi jim poradím, aby na Úřadu vlády vyměnili právníky. Ale to je tak vše, co mne v tuto chvíli napadne. Protože v době ohrožení se prostě některé věci nedělají.

Prosím vás, lidi, vykašlete se na volby a tím uděláte pro svoji svobodu ze všeho nejvíc a nebudete podporovat darmožrouty ani systém. Copak vám nevadí, že se toto děje vaším hlasem?

Proč zase nepůjdu k volbám

Když už bych šla jako osel k volbám, tak bych to fakt hodila spíše ANO než Hamplové. Proč? Protože si aspoň nehrají na Mirky Dušíny v kombinaci s Blanickými rytíři, ale přiznají barvu, že dělají prostě a jenom nechutnou politiku.

Jak jsem se strašlivě mýlila s covidem

25 září, 2022 /

Že jsem to s bojem okolo covidu absolutně pokazila, to vím už dávno. Ani jeden z mých kroků nevedl k dobrému výsledku, u soudů jsme prohráli, co se dalo, a judikaturu jsme posunuli na hranici samého pekla. Co je ale mnohem horší, to je fakt, že jsem těm všem nesmyslům věnovala tolik hodin, dnů, týdnů a měsíců života svého i životů mých drahých dětí. Jak moc jsem dětem ublížila, to jsem si plně uvědomila až v těchto dnech. Moje dcera totiž přišla s prosíkem, že by se ráda vrátila do skautu. Můžu vám říct, že jestli jsem si doteď přišla jako nanicovatá matka, je to teď ještě horší.

Zasáhla jsem do života potomků hodně radikálně – odstěhovali jsme se z Brna na vesnici, museli opustit to, co znali. Jsou v domácí škole, ale na tu si nikdy nestěžují, naopak se děsí okamžiku, kdy by se museli vrátit do lavic. Jedním z oněch drsných kroků byl zákaz chození do skautu, protože jsem ve své pýše byla přesvědčena, že vím naprosto nejlépe na celém širém světě, že se Junák zachoval zle a zle, protože nechápal covid tak, jako já. Byla jsem na skauty vážně naštavná a v zaslepení jsem se nezeptala dětí, co by chtěly ony. Je faktem, že neměly na výběr, jestli chodit nebo ne ani bez mého příkazu, protože skautské schůzky se po dlouhé týdny konaly tak leda online, ale přesto – třeba se chtěly připojit, třeba chtěly jít na schůzku, jakmile to šlo. Třeba chtěly a já to nezjistila, protože jsem byla jako posedlá.

Dnes jsem s pokorou požádala zdejší oddíl, zda by dceru nepřijal. Doufám, že to vyjde, protože té holce skaut prostě schází bez ohledu na moje dříve zraněné ego. Vždyť tam chodila řadu let, košlili měla plnou lístečků a složila i světluščí slib (kdyby nebylo covidu, skládala by už i skautský). Je mi mizerně.

Kdybych mohla vrátit čas, nechala bych covid covidem. Nestarala bych se, nevzrušovala se, neřešila to. Po stovkách žalob, po milionech slov vypsaných na blog Stav bez nouze, po tom všem jen lituju. Kéž bych se byla bývala zachovala správně a byla zticha a soustředila se na to, co bylo jediné důležité a co jediné jsem mohla ovlivnit – na svoji rodinu a svoje vnímání toho, co se okolo nás neustále děje a dít bude. Život mých dětí mohl být v pořádku a já se nemusela rozhádat s kdekým, nemusela jsem chytračit, nemusela jsem se povyšovat. Naopak jsem mohla být doopravdy svobodná – nezávisle na vnějších podmínkách, což je jediná možnost – svobodu si nejde vydupat.

Ještě, že jsem v covidí době poznala fantastické nové přátele, jinak by mi z neusálých a ošklivých výčitek svědomí asi přeskočilo.

Vzala jsem si z toho několik ponaučení. Jednak nikdy, nikdy, nikdy nebudu vnucovat svým dětem moje názory na to, co je správné a nebudu za ně už rozhodovat. Jsou velcí a mohou mít jiný pohled na věc a já nemám patent na pradvu. Nevím nic. Chce-li dcera do skautu, nesmím jí být na obtíž. Až budou chtít do školy, půjdou. Druhým ponaučením je, že čím jsem starší, tím jsem nejen vrásčitější a tlustší, ale taky blbější. Moje nápady jsou stále praštěnější, moudrost se nedostavuje a důsledky činů jsou vážnější. To nevypadá dobře, tohleto.

Strašně jsem se ohledně covidu zmýlila a neměla jsem pravdu, protože vůbec netuším, kde se pravda skrývá (a ve víně to není, na to jsem ho vypila už příliš moc). Jsem z toho všeho smutná, rozčarovaná a naštvaná. Přeju si snad už jen jediné – kéž by tyto moje chyby už nemusely dál odskákávat moje děti a kéž by moje dcera zase mohla být skautkou! Budu na ni hrdá, protože se mi dokázala postavit a ukázat mi, jak srandovní jsem.

NSS: KHS týraly lidi s dobrým úmyslem

23 září, 2022 /

Smýšlení soudců NSS a Ústavního (s)oudu normální člověk nepochopí, to už vím. Proto mne nepřekvapil včerejší rozsudek na téma nařizování karantén a izolací přes SMS, e-mail nebo telefon. Co mne doopravdy rozesmálo, byl tento názor lidí v talárech:

Stěžovatelka poukázala na tehdejší kritickou situaci, v níž se rychle šířila nákaza infekčním onemocněním. Zvolený postup se jí proto jevil jako nejrychlejší a nejefektivnější, přičemž pro nařizování každé karantény jednotlivě formou vydávání písemných rozhodnutí neměla prostor. Nejvyšší správní soud si je vědom, že se stěžovatelka nacházela v nezáviděníhodné pozici, v níž musela při trasování kontaktovat velké množství osob v krátkém čase. Jakkoliv soud nezpochybňuje dobrý úmysl stěžovatelky, nemůže tím zhojit nezákonné jednání orgánu veřejné moci.

Jojo, cesty do pekel bývají obyvkle dlážděny „dobrými úmysly“ neschopných a zlých a malých lidí. Kéž by všichni tihle realizovali ty svoje záměry dost daleko ode mne a nechali mne prostě a obyčejně na pokoji.

Soudci si povzdechli ještě nad jedním příkořím, které jim nepochybně zpsůobilo nejedo boelní břicha, když jim na stůl přistála další nepěkná žaloba od drzých odpůrce ochrany před virem. Co budou dělat teĎ, když PAndě zase skončí účinnost,t o věru nevím. Vypadá to, že by měli začít šetřit na provaz a skončit dobrovolně svoje trápení na světě vezdejším, který je plný hloupých kverulantů nemajících na práci nic jiného, než si pořád stěžovat na dobré úmysly státu.

Správní soudy upozorňovaly na to, že je potřeba legislativní změnou zavést možnost uložit karanténní opatření či nařídit izolaci i jiným způsobem než formou správního rozhodnutí. Toto umožnila až stěžovatelkou zmíněná novela pandemického zákona provedená zákonem č. 39/2022 Sb., která nabyla účinnosti dne 26. 2. 2022. Podle § 8a pandemického zákona může orgán ochrany veřejného zdraví učinit oznámení o nařízení izolace nebo karanténních opatření ústně nebo písemně, a to i pomocí prostředku komunikace na dálku; o provedeném oznámení je nutno bezodkladně pořídit písemný záznam.

Ústavní (s)oud potvrdil, že nařizování domácího vězení esemeskou je v souladu s ústavním pořádkem.

Potvrzeno: na Ústavním soudu jsou jen imbecilové (Panda prošla)

Ještě že se soudci NSS přece jen můžou těm, kterým se pořád něco nelíbí, tak trochu pomstít – minimálně jim nepřiznají náklady na řízení, ačkoliv byli ve věci úspěšní. A navíc pěkně zveřejnit jména, data anrození a adresy odproných otravných nezletilých. Ha! To se pak musí soudcovská dušička tetelit balhem, jak to nepřátelům státu zase jednou spočítala.

Zpracováno podle rozsudku NSS ze dne 22. 9. 2022 čj. 2 As 165/2022 – 18

ESLP: křesťanství urážet můžeš, islám ani omylem

21 září, 2022 /

Dovolím si jen malou glosu ke svobodě slova před ESLP.

Případ 1.: Bibli napsala banda ožralů (těžko doložit, ale v pořádku to v hlavě asi neměli)

Bibli psal někdo opilý a zkouřený trávou. Poselství Bible sice má hodnoty, ale nereflektuje vědecké poznatky. Například tam není zmínka o dinosaurech, uvedla polská pophvězda v rozhovoru. Za rouhání dostala pokutu 5 000 zlotých podle polského trestního zákona. Za porušení práva na svobodu projevu zaplatí ženě Polsko deset tisíc euro v konvertované měně, rozhodl Evropský soud pro lidská práva (ESLP).

Citace z webu Česká justice.

Případ 2.: Mohamed byl pedofil (to je nechutný fakt, který se dá obhajovat různě, nicméně jeho důsledkem jsou odpudivá dětská manželství současnosti)

Rouhání je v rakouském trestním zákoníku trestným činem. V kombinaci s nepravdivým výkladem historických faktů a snahou nikoli kriticky přispět k debatě o islámu, ale šířit pomluvy o Mohamedovi, je blasfemie způsobilá narušit smír s rakouskými muslimy. Proto Evropský soud pro lidská práva (ESLP) seznal, že národní trestní opatření proti pomluvám islámu je v souladu s Úmluvou o lidských právech a základních svobodách a neporušuje svobodu slova a projevu.

Citace z webu Česká justice.

Přesně tak, jako tato dvě směšná rozhodnutí ESLP, vypadá naše světská spravedlnost. Nečekejte na opravdovou Justicii. Nikdy nepřijde, protože neexistuje.

Česká republika ať klidně zanikne

21 září, 2022 /

Když jsem ještě žila v Novém Kyjevě, měla jsem doma vlajku, obdivovala jsem Masaryka a byla jsem schopna tvrdit, že „Kde domov můj“ je fajn písnička. Chodila jsem po kavárnách a myslela jsem si, jak všemu rozumím a zrovinka já mám ve všem pravdu, protože jsem přece tak báječná. Když jsem ještě žila v Novém Kyjevě, věřila jsem, že skutečně existuje Ústava ČR a že jsem občanka státu nadaná právy a hlavně svobodami. Když jsem ještě žila v Novém Kyjevě, byla jsem vážně naivní husa.

Na venkově jsem už skoro rok. Za tu dobu se ze mě rozhodně nestal skvělý zemědělec, ani chovatel drůbeže, ještě hodně vody uplyne, než si vůbec budu umět představit, že bych staré slepice odpravila a dala do polévky. Jsem stále poznamenaná mým dřívějším blouznivým já. Jedna proměna se ale přece jen udála. Stal se ze mne rozumný člověk, který chápe, co je doopravdy podstatné – dobře si žít bez zbytečných obtěžujících a zatěžujících konceptů. Vlajku jsem patrně nechala někde napospas myším (i když pochybuju, že by ten polyester jedly, možná tak na pelech by se mohl hodit), Masarykovy spisy bych nejraději spálila v kamnech, neb k ničemu jinému se ty strojené řeči nehodí, ale vzhledem ke klimatu půjdou do sběru, a české sady s kvítky jara, skaliny i bory mne nechávají chladnou (i když příroda a krajina lhostejno na území kterého státu je pro mne mimořádně cenná). Na Českou republiku zkrátka aplikuji uprdelismus stejně jako na celý zbytek světa, protože to jediné dává smysl.

Nechápu vlastenectví ani jediným promile své osobnosti. Nerozumím tomu, jak někdo může mít rád stát, nedokážu si představit, že by mi záleželo na tom, co se s tou podivnou entitou stane, nevím, proč by mi mělo jít o jakýsi národ. Naopak se domnívám, že žít pod „kuratelou“ jakéhokoliv státu je pro člověk vždy nebezpečný podnik, stejně jako bylo nebezpečné dřív „patřit“ feudálovi. Proto je pro mne klíčové nějak tím vším proplout a ochránit si nejen kůži, ale také si užít co nejlépe čas, který tu mám vymezen. A to jde, věřte nebo nevěřte, nejlépe bez politiky, bez národa, bez republiky a bez toho všeho zbytečného tam venku. Potřebujete jen radost, humor, někoho blízkého, trochu dřeva do kamen, obyčejnou matraci a peřinu, vajíčka, chleba, zeleninu a brambory, psy a kočky, dobrý seriál a tu a tam Hercula Poirota a samozřejmě pivo. Na vlajky, demonstrace, proslovy a vlastenectví můžete klidně zapomenout. Ten pořádný život se dá žít tady, stejně jako na druhé straně zeměkoule.

Potvrzeno: na Ústavním soudu jsou jen imbecilové (Panda prošla)

20 září, 2022 /

Dnes rozhodovali vážení lidé v talárech z brněnské Joštovy ulice o návrhu skupiny poslanců zastoupených advokátem Zdeňkem Koudelkou na zrušení některých ustanovení Pandemického zákona (šlo o tu novelu – z.č 39/2022 Sb.). Nebudu vás napínat – návrh zamítli. Proč, to popíšu dále v tomto textu, ale bude to jen další snůška blbých argumentů, které nemají hlavu, patu, rozum a ani odvahu, na to vemte jed.

Zpráva Ústavního soudu zde.

K deficitům legislativního procesu (legislativní nouzi) Ústavní soud řekl:

Ústavní soud konstatuje, že Poslanecká sněmovna i Senát se návrhem zákona č. 39/2022 Sb. zabývaly jak věcně, tak co do požadavku na jeho zkrácené projednání, k oběma těmto rovinám byly vedeny diskuse, v nichž zaznívaly i velmi kritické názory a na jejich základě proběhla hlasování. Návrh byl rovněž předložen příslušným výborům obou komor zastoupeným i příslušníky opozice. Lze tak uzavřít, že možnost konfrontace postojů na parlamentní půdě (coby záruka svobodné soutěže politických sil) byla zajištěna. Je také obecně známou skutečností, že projednávání návrhu zákona č. 39/2022 Sb. významně rezonovalo i ve veřejném prostoru, a to ve všech hlavních veřejnoprávních a soukromoprávních médiích. Laická i odborná veřejnost měla dostatečný časový a informační prostor (zejména z důvodu značné medializace legislativního procesu) se seznámit jak s obsahem návrhu zákona, tak i se stanovisky zúčastněných politických subjektů, ať již politických uskupení, jednotlivých poslanců či výborů. Nebyla tudíž dotčena kontrolní (legitimační) funkce parlamentního procesu nejen směrem dovnitř (vůči aktérům legislativního procesu), ale ani navenek (vůči veřejnosti).

Ok, kolik že na to bylo času? Aha, necelý 30 dnů. No, dobře. Držme hubu a krok, legislativní proces byl v pořádku. Tak co tam má Ústavní soud dál? Přezkum ústavnosti jednotlivých šílených ustanovení novelizované Pandy.

K omezení svobody podnikat (doporučuju vzít si lavor na zvracení k ruce):

Ústavní soud proto podrobil § 2 odst. 2 písm. b) pandemického zákona přísnějšímu testu proporcionality, v němž na jedné straně stojí svoboda podnikání (čl. 26 odst. 1 Listiny) a na druhé straně ochrana zdraví (čl. 31 Listiny) a života (čl. 6 odst. 1 Listiny). Účelem § 2 odst. 2 písm. b) pandemického zákona (coby rozšířeného výčtu mimořádných opatření) je poskytnutí efektivního protiepidemického nástroje k minimalizaci rizika přenosu nákazy šíření onemocnění COVID-19 v populaci a jejích dopadů na veřejné zdraví prostřednictvím opatření, která omezují výkon podnikatelské nebo jiné činnosti v provozovně, obchodním centru, na tržišti, tržnici nebo v jiném prostoru sloužícímu k podnikatelské nebo obdobné činnosti coby místům, v nichž dochází k vyšší kumulaci osob v jednom čase… Takto předestřený cíl napadené právní úpravy považuje Ústavní soud v obecné rovině za legitimní (ústavně aprobovaný). Je již obecně známou skutečností, že onemocnění COVID-19 je virovým infekčním onemocněním přenášejícím se primárně tzv. kapénkovou cestou, tedy vzduchem ze člověka na člověka při blízkém kontaktu na krátkou vzdálenost. Celá právní úprava mimořádných opatření (jíž je právě zkoumané ustanovení součástí) vychází z premisy, že omezení mobility obyvatelstva a možností setkávat se představuje jeden z pilířů boje s onemocněním COVID-19, zejména jde-li o omezení činností provozovaných ve vnitřních prostorách, kde lze důvodně očekávat vyšší míru rizika nákazy… Ústavní soud proto uzavírá, že § 2 odst. 2 písm. b) pandemického zákona umožňující regulovat výkon podnikatelské nebo jiné činnosti v provozovně, obchodním centru, na tržišti, tržnici nebo v jiném prostoru sloužícímu k podnikatelské nebo obdobné činnosti coby místům, v nichž dochází k vyšší kumulaci osob v jednom čase, lze považovat za způsobilé (vhodné) k dosažení sledovaného cíle.

Hustý, co? Fakt hustý. Kdo by to byl řek´, že je ještě nějaký soudce s to tohleto vypustit z huby. Ale evidentně je. Tvl. A to ti chytrolíni z Ústaváku ještě dodali:

Předvídat pandemii onemocnění COVID-19 je vzhledem k její dynamice téměř
nemožné; ani v odborné veřejnosti nepanuje shoda, jak na ni reagovat [srov. bod 68 nálezu sp. zn. Pl. ÚS 106/20 ze dne 9. 2. 2021 (123/2021 Sb.)]. Existuje tudíž zájem na tom, aby byly připraveny všechny dostupné nástroje k nastavení efektivních a cílených protiepidemických opatření, a to zejména v případě výskytu nových rizikových variant představujících vážnou hrozbu pro veřejné zdraví. V tomto konfliktu je proto třeba považovat potřebu zajištění dostatečné akceschopnosti orgánů veřejné moci za pomoci ústavně konformního zásahu do základních práv a svobod za legitimní cíl (viz body 206 a 207 nálezu sp. zn. Pl. ÚS 20/21).

No ty brďo, neřekla bych, že někdo svéprávný a s IQ vyšším než 75 ještě doufá, že opatření spočívající třeba v počítání zákazníků u stolu, omezování otvíračky nebo třeba opásávání regálů s nějakým zbožím brání šíření respiračního viru, ale asi jo. Bohužel tento výkvět zrovna teď rozhoduje o našich právech, povinnostech, svobodách, životě a smrti.

Ale nezoufejte, lidé dobří! Ústavní sodu na vás myslí – řekl, že se není čeho bát, neboť zárukou dodržení Ústavy a Listiny nám prý má být to, že je vláda při vydávání opatření rozumná a nejedná svévolně, nývrž rozumně. Navíc jsou prý mimořádná opatření předmětem přezkumu Nejvyššího správního soudu a to je už něco, to vám povím! Sice to vůbec, ale vůbec nefunguje, ale můžete tím chlácholit děti před spaním. Ty předškolní tomu možná i uvěří.

Kojoti z Ústaváku se bohužel vyjádřili i k ústavnosti nařizování karantén a izolací skrze esemesky. Jak jinak – je to v pohodě, chráníte přece ty imaginární zranitelné. Argumenty čtěte, jen když máte pevné nervy nebo papíry ze šaškecu na hlavu, to už se nedá nic pokazit.

Ústavní soud předesílá: samotná skutečnost, že § 8a pandemického zákona zavádí novou netypickou formu úřední komunikace, platnému právnímu řádu doposud v takové podobě neznámou, a priori protiústavnost takového řešení neznačí, jak předestírá navrhovatelka. K takovému závěru by mohl dospět pouze za předpokladu, že jeho konkrétní provedení nedostojí souvisejícím ústavněprávním kautelám. Ostatně, jak uvádí vláda, napadená právní úprava je inspirována již existujícími formami omezení ústavně zaručených práv faktickým pokynem, a to např. institutem zajištění výrobků podle § 7b zákona o České obchodní inspekci či institutem vykázání podle § 44 a násl. zákona o Policii ČR… Ústavní soud se ztotožňuje s vládou v tom, že vzhledem k vysokému počtu nařizovaných karanténních opatření a izolací, jenž může zejména v době kulminace pandemie dosahovat až tisíců případů denně, a vzhledem k nezbytnosti podrobit se těmto opatřením neprodleně, není fakticky realizovatelné, aby uvedené prostředky byly nařizovány ve správním řízení vedeném podle správního řádu a zákona o ochraně veřejného zdraví, neboť takový počet rozhodnutí není schopen žádný správní orgán z kapacitních důvodů vydat, natož včas oznámit. Bylo by absurdní, aby stát nemohl pro účely omezení následků pandemie využívat způsoby komunikace se svými občany, kteří podobné způsoby komunikace v každodenním životě masivně využívají ke komerčním účelům, a to dobrovolně a bezproblémově. Vydávání správního rozhodnutí a doručování jeho listinného vyhotovení je pomalé
a nesouladné s potřebou okamžité reakce na šíření onemocnění COVID-19. Mezi vyhotovením rozhodnutí, jeho vypravením a samotným doručením prostřednictvím provozovatele poštovních služeb adresátovi může uplynout několik dnů, dokonce i týdnů, není-li adresát zastižen a je vyzván, aby si písemnost na uloženém místě ve lhůtě 10 dnů vyzvedl (§ 23 správního řádu). K tomu je třeba zohlednit další aspekt, tedy že v případě nezbytnosti vyzvednutí zásilky na poště (popř. jiném místě) či jejího osobního převzetí dochází k dalšímu nežádoucímu mezilidskému kontaktu…Ústavní soud proto uzavírá, že napadený § 8a pandemického zákona obstojí i v požadavku nezbytnosti.

K tomuto výšplechtu naštěstí soudci dodali:

Ustanovení § 8a pandemického zákona ve srovnání s dosavadními způsoby předvídá formy doručování s nižším stupněm jistoty, že se sdělení adresátovi opravdu dostalo a bude pro něj závazné. Ovšem – co je pro úvahy Ústavního soudu v této souvislosti podstatné – případná nejistota plynoucí z napadené právní úpravy nejde, a ani nemůže jít k tíži jednotlivců, ale pouze k tíži orgánů veřejné moci, potažmo státu, není-li žádné povinnosti k aktivnímu využívání některého ze zamýšlených prostředků komunikace a současně není pro tyto případy upravena tzv. fikce doručení. Jakékoliv sankce či negativní dopady v právní sféře jednotlivce, který se měl izolaci či karanténnímu opatření podrobit, bude třeba podmínit tím, že se s oznamovaným omezením prokazatelně seznámil, neboť pouze tak lze prizmatem principu právní jistoty požadovat, aby se danému faktickému pokynu (a případným právním konsekvencím) podrobil.

Z toho teda ještě bude zajímavých sporů, to vám povím.

Je to jasně potrvzeno to, co já říkám už od jara 2020 – na Ústavním soudu sedí samí imbecilové. Tohle můžu klidně říkat. Když ukrajinská Fialka může lidem nadávat do rusofilních kolaborantů nebo co to řekl, a Válek zase do nácků nebo tak nějak, možný je cokoliv.

Jo a až vám zase nějací právní šarlatáni budou slibovat modré z nebe s tím, že opatření vlády jsou „protiústavní“, nakopejte jim zadek. Jsou to jen sprostí lháři a obchodníci se strachem nebo možná spíš jen s teplou vodou. Skutečně dobrej právník, kterej za svoje rady nic nechce, vám řekne přesně to, co já, aniž by vám mazal med kolem huby, protože to je jediná správná věc.

Blbost školních řádů nezná mezí

20 září, 2022 /

Řeknu vám, každý den se najde důvod, proč jsem vděčná, že moje děti nechodí do školy. Doopravdy bych se bála, co budou tzv. pedagogové ještě schopni dětem udělat. Jeden můj dřívější známý říkával, že ho otec poučoval, aby školu nebral vážně, neboť slovo učitel se skloňuje podle vzoru prdel. Musím tomu moudrému muži dát za pravdu, zvláště když jsem si dnes přečetla odůvodnění zákazu mobilních telefonů na jedné základní škole:

Myslí to „učitelé“ vážně? Pokud ano, jak pak mohli držet huby po celou dobu covidí šikany dětí, když jsou všechy ty technologie pro děti tak škodlivé, že je musí ve školách zakazovat? Jak mohli dovolit, že jim stát tak nesmyslně a krutě ubližoval? Jak se smíří s tím, co svojí pasivitou zavinili?

V loňském školním roce opakovalo ročník 8204 dětí, to je absolutně i procentuálně nejvíce za posledních deset let. Odborníci to dávají do souvislosti s distanční výukou během pandemie covidu.

Proč učitelé mlčí teď, když kvůli „boji za svobodu nás všech po boku udatných Ukrajinců“ dětem zcela vážně hrozí, že budou opět ponechány napospas šílené vládě – ať už při trápení zimou ve školních lavicích nebo rovnou na „plynových“ prázdninách s další usmolenou distanční výukou skrze ta proklínananá mobilní zařízení?

Na druhou stranu je třeba připomenout názor soudů na děti a mobilní telefony. Je dost dobře možné, že se školy mýlí a technologie jsou pro děcka dar z nebes:

„Soud zdůrazňuje, že žalobce může být uvedeným opatřením omezen v osobní účasti na základním vzdělání. Není však z přístupu k tomuto vzdělání zcela vyloučen. Argument žalobce, že vzdělání zahrnuje také sociální kontakt a spolupráci není přiléhavý, neboť je obecně známým faktem, že sociální kontakt (zejména mezi osobami mladšího věku) se stále více přenáší do sféry virtuální (neosobní). Jedná se o celosvětový trend, který lze sledovat již řadu let. Stejně tak spolupráci je možno rozvíjet formou bez osobní účasti, kde jako příklad spolupráce a komunikace může posloužit rovněž obecně známý rozvoj v jednotlivých odvětvích e-sportu (zejména kolektivních taktických a strategických her). Nebezpečí z prodlení tedy soud v posuzované věci nespatřuje.„

Takže jakýpak copak. Ty děti mají rády mobily, můžou si novináři kecat, co chtějí. Mají, je to pravda.

Když už jsme u škol, neuškodí si připomenout něco o školních řádech, co jsem psala už v září 2020. Stále častěji se totiž najdou školy, které si do školních řádů nacpaly povinnost zahalovat si obličeje.

Bez roušky ve školách: důtka nebo vyloučení?

Pokud jde o význam školních řádů pro rodiče a otázku, jak ovlivnit jejich obsah, můžeme uvést komentář České školní inspekce:

Postupuje-li pedagogický pracovník školy nebo školského zařízení v rozporu se školním řádem, nebo školní řád obsahuje ustanovení, která jsou v rozporu s právními předpisy, lze se domáhat sjednání nápravy u ředitele školy, který podle školského zákona rozhoduje ve všech záležitostech týkajících se poskytování vzdělávání a odpovídá za to, že škola poskytuje vzdělávání a školské služby v souladu se školským zákonem. V takových případech je účelné se obrátit na ředitele písemně a požadovat rovněž písemné vyjádření v dané záležitosti. Školský zákon však nabízí i možnost podílet se na úpravách obsahu školního nebo vnitřního řádu prostřednictvím školské rady, kterou zřizuje při základních a středních školách podle školského zákona zřizovatel těchto škol. Jedná se o orgán školy, který umožňuje zákonným zástupcům nezletilých žáků, a zletilým žákům, pedagogickým pracovníkům školy, zřizovateli i dalším osobám podílet se na správě školy. K pravomocem školské rady náleží mimo jiné schvalovat školní řád, a navrhovat jeho změny.

Proti samotnému školnímu řádu se podle mého názoru soudně bránit nelze, nejspíše by bylo třeba žalovat až proti jednotlivým rozhodnutím ředitele na jeho základě učiněným a v souvislosti s nimi by se pak musela napadnout ustanovení školního řádu. V úvahu by také přicházely žaloby na diskriminaci jako tomu bylo u tzv. šátkové kauzy, musíte si ale uvědomit, že nepřátelé státu (tj. ti, co neuctívají covid a nejsou hin z Ukrajiny a klimatu a tak podobně) nemají u soudů stejné postavení jako třeba muslimové – to je patrno z covidích diskriminačních kauz.

Myslím, že tohle všechno bude ještě hodně zajímavá záležitost nejen pro právníky, ale hlavně pro rodiče a děti.

« Starší příspěvky

© 2023 Svoboda za humny

Theme by David Doubek — Nahoru ↑