Štítek: ptačí chřipka

Nacisté nebo demokracie: stejný boj o slepice v každém režimu

Může se vám zdát hloupé, že se pořád dokola zabývám slepicemi. Měla bych přece spolu s novináři brečet nad ukrajinskými dětmi, které, bééé, bééé, nemají zdravotní péči kvůli válce. Jasně, že kvůli válce, protože bez ní na Ukrajině zdravotnictví šlapalo jak hodinky. Navíc taky na světě nejsou žádné, ale opravdu žádné jiné děti, které by snad měly bídu, hlad nebo by naopak neměly přístup k posledním výkřikům lékařské vědy. A já tu namísto strachování se o jednu zkorumpovanou postsovětskou republiku roním slzy nad slepicemi! Řeknu vám jediné: jestli vám můj přístup vadí, tak se s tím nějak naučte žít. Slepice jsou mi holt milejší. Lepší už to se mnou nebude.

Chcete-li se dozvědět více o tom, co si stát může dovolit vůči vašim slepicím, prohlásí-li je za choré ptačí chřipkou, čtěte zde.

Když píšu odpověď pro web advokátní kanceláře, musím být korektní a slušná. Na tomto blogu ale můžu dát lidem upřímný návod na to, co mají dělat, když by pro jejich slepice přišla smrtka v podobě úředníka veterinární správy. Vlastně to ani nebude můj návod, kdepak. Vymysleli ho předkové v době Protektorátu, kdy také stát dělal soupisy drůbeže a její chovatele různě šikanoval. Úryvek je z knihy „Zítra bude líp“ a za informaci o něm děkuji jedné kamarádce.

Doufám, že máte doma dost pytlů a hodně odvahy. Jen si nejsem jistá spoluprací se sousedy. Nějak z nich nemám po zkušenostech z covidu a Ukrajiny dobrý pocit a rozhodně jim dvakrát nevěřím. Jak je možné, že to dřív lidem fungovalo tak, jak je popsáno v knize? V čem je rozdíl? Stát přece byl vždycky stejný úhlavní nepřítel č. 1, nechápu, co se změnilo.

P. S.: Omlouvám se, obrázek si musíte k přečtení asi stáhnout, nebo ho otevřít v nové kartě, neumím ho vložit jako zvětšovací.

Slepice, žaloba byla podána! (So long, and thanks for all the eggs!)

Milé slepičky, mám vás ráda. Jste zajímavé, vtipné, hašteřivé, náladové, zlé, škodolibé, miloučké, chamtivé, zkrátka jste trošku stejné jako lidi, ale současně o tolik lepší. Navíc máte jednu obrovskou přednost – umíte snášet báječná vajíčka. Bohužel se k vám za to chováme ohavně. Trápíme vás ve velkochovech, v klecích, kohoutky, kteří se vám vylíhnou, rozmašírujeme na kaši, jakmile je jsme schopni odlišit od nosnic. Jakmile jste po roce vynešené a nehodíte se tolik na produkci, popravíme vás nebo vás v tom lepším případě prodáme malochovatelům, kde konečně zakusíte, jak voní vzduch a hřeje slunce. My lidi jsme zrůdy všech zrůd. Patří nám jen to nejhorší, řekla bych.

Aby toho nebylo málo, rozhodli jsme se vás kvůli jakési chřipce (potvrzené nepochybně báječnými PCR testy) zplynovat a zničit v kafilerii jako nepotřebný odpad. V novinách naříkáme, že zplynování v halách, které snad pro vás není tak strašlivě mučivé, není efektivní a dost rychlé, a tak vás cpeme, živé či polomrtvé po drsném lovu do popelnic a pak vás nasypeme do kontejnerů, kde vás snad za nějakou dobu omráčí oxid uhličitý, ten zlovolný klimaticky zabijácký plyn.

Víte, slepičky, vždycky jsem se snažila nejíst aspoň klecová vajíčka a když to šlo, mít ta od „štastných nosnic“ z venkova, kde si žijete povětšinou dobře. Mně na wellfare zvířat vždycky záleželo, mnohem víc než na blahu lidí. Dnes jsem si proto říkala, že je na místě, aby se vás někdo zastal, když nemůžete jít samy k soudu. Tak jsem tu žalobu napsala za vás. Zasloužíte si to za všechna ta báječná volská oka. Kéž se v příštím životě narodíte volné jako kachny na rybníce a žádný stát na vás nebude smět vztáhnout svou smrtící ruku!

Slepičky, já vím, že to prohraju, jako jsme s Davidem prohráli stovky covidových žalob, ale vězte, že dělám, co umím. Třeba má vážně smysl sypat písek do soukolí, byť po zrnkách, ale jednou se to musí zadřít… tak sbohem a díky za všechna ta vejce!

Žaloba ke stažení zde.

Kolik tun života zplynujete v jednom kontejneru?

„Od plošného utrácení v hale se později zejména kvůli technickým problémům s úniky plynu ustoupilo a začalo se s vynášením živé drůbeže z druhé části haly a s utrácením v kontejnerech. V jednom kontejneru lze najednou utratit asi sedm tun slepic.“

Sedm tun slepic? Copak se živí tvorové počítají na jednotky hmotnosti? Pro některé „lidi“ to tak patrně je… příkladem jsou ti z veterinární správy, kteří by přitom měli ze zákona dbát, aby nebyla zvířata vystavena týrání, a to ani při jejich utrácení…

Adéla Knapová (nikdy bych to do ní neřekla) na Reflexu píše – ten článek stojí za přečtení, vážně:

Usmrcování slepic v Brodě nad Tichou – dnes došlo ke změně taktiky: slepice neplynovali již přímo v halách, ale živé spolu s umírajícími i mrtvými házeli do popelnic, ty poté vysypali do kontejneru, kde je zplynovali. Tohle bude probíhat podle všeho ještě dva týdny.

Moje kamarádka správně upozornila na souvislost mezi hlasitým bojem Pirátů a hrdinného zpěváka Kluse za zrušení klecových chovů (velkochovy prasat, slepic, krav a všeho jsou zrůdnost, aby bylo jasno) a jejich mlčením teď, když jsou zcela nespravedlivě mučeny desetitisíce krásných tvorů jako jsou slepice. Kde jste, ochránci? Asi tam, kde byli ekologové a všechny slavné NGOs, když se svět zamořoval plastovým odpadem z roušek, že…

Česká občanská společnost opět obstála. Navzdory různým tlakům a obavám jsme dokázali obhájit lepší životní podmínky pro miliony slepic, což je velmi významný krok nejen pro zvířata, ale i pro naši společnost jako celek,“ dodává Voršilka.

Kde je ta báječná občanská společnost teď? Ne webu ochránců je poslední zpráva z loňského roku. Na FB se na nebohých slepicích přiživují jako mrchožrouti, státu v jeho zlovolném chování nebrání… Nešťastná situace, prevence! To mě podrž! Ok, chápu. Takto fungují nevládky, to jen já jsem byla blbá a věřila doopravdy tolik dlouhých let v lepší zítřky.

Mimochodem, aspoň komentáře jsou jistým pohlazením po duši – jak vidno, jen málokterý osel těm nahoře krávoviny s ptačí chřipkou baští, nicméně slepicím narvaným v kontejnerech tohle nepomůže…

Je mi smutno, hodně smutno. Vždycky mi záleželo na zvířatech mnohem, mnohem víc než na lidech. Jak jsou mi lhostejní Ukrajinci a jiné národy, tak o to víc mne bolí, když vraždíme nevinné mlčící tvory. Proč tohle doprčic zase nikomu nevadí?

Víte, jsem přesvědčena, že tenhleten další odporný počin státu má několik cílů a žádným z nich není boj s jakousi chorobou (stejně jako u covidu). Jedním zřejmě je opatřit si data o chovatelích drůbeže, kteří jsou teď do jisté míry nezávislí na tyranu, kterého zoveme státem:

Obcím v uzavřeném pásmu se nařizuje provést soupis všech hospodářství, kde je chována či držena drůbež, chovů, kde jsou chováni jiní ptáci chovaní v zajetí či chovaná pernatá zvěř (dále jen chovaní ptáci), a to soupis pro hospodářství v ochranném pásmu a pásmu dozoru zvlášť, který bude obsahovat vždy druh, kategorii a počet chovaných ptáků v každém chovu či hospodářství (počet drůbeže lze odhadnout); tento soupis předat KVS nejpozději do 10.1.2023 prostřednictvím následujících webových formuláře na webových stránkách Státní veterinární správy.

Soupisy hospodářských zvířat a jejich odevzdávání státu… to už tu několikrát bylo a nic dobrého to obyčejnému člověku nepřineslo. Vždycky se všechno opakuje a nic není nové pod sluncem.

Zajímala by mne v této souvislosti ještě jedna věc – co přesně se na dědině dělá s práskačem, který veterinární správě nahlásí úhyn slepic v malochovu, což vede k nevýslovnému teroru všech chovatelů drůbeže na území mnoha sousedních obcí a umožní to běsnění úředníků? Značně mě totiž překvapilo, že některá nařízení vydala Státní veterinární správa právě na základě činnosti takových agilních blbců. Neumím si představit, že bych věděla, že tu se mnou žije taková krysa, která záměrně přinesla do celé vesnice jen neštěstí, a že bych ji třeba pozdravila ráno v Jednotě. Vy ano? Já sama jsem ještě pořád vesničankou z leknutí a v Novém Kyjevě jsme nic podobného se sousedy neřešily. Drobná vzájemně rušící pochybení typu hlasité párty do tří do rána byla napravena kupříkladu sirkou ve zvonku v časných ranních hodinách a podobnými naschvály, pokud si pamatuju z dětství. Tohle je ale docela jiné kafe, když víte, že je soused fízl a kolaborant…

P. S.: Rozhodla jsem se na odporné bestie z Veterinární správy podat zásahovou žalobu za to, jak týrají ony nebohé slepice. Jako vyhraněná ekosexuálka strašlivě trpím, když vidím, co jsou schopni udělat němým tvorům. Jak se na ně dívají jen jako na tuny masa, které s potěšením likvidují, živé či mrtvé, ve stejných kontejnerech bez ohledu na jejich bolest, utrpení a strach…

Mimochodem, nezapomínejte, že v kontejnerech se dá zplynovat leccos živého a každý by se měl dobře podívat, jak snadné to pro stát a jeho poskoky je, stejně jako bylo snadné stát na hranicích okresů ve vojenských uniformách anebo buzerovat lidi bez roušek… Jsou dny, kdy mám ze státu vážně obavy, protože vím, že všechno mé žití je mimořádně křehké a že pro jednotlivce neexistují v tomto souboji žádné záruky holého života. Dnešek je jedním z nich.

Svinský stát a ptačí chřipka aneb zlatý komunisti

Jestliže nenávidíte Českou republiku a všechny ostatní státy tak silně jako já kvůli tomu, co všechno jsou schopny provést lidem, pak nezajásáte nad další zrůdností z pera Státní veterinární správy. Tento úřad a jeho tzv. odborníci (zase, už to začíná být dost trapný) zakazuje lidem naprosto běžnou činnost, která je činí méně závislými na Straně a vládě, a to chov slepic pod širým nebem.

Celé opatření si můžete přečíst na úřední desce.

Z nablblého opaření je stanovena výjimka: není-li možné chovanou drůbež trvale umístit a držet uvnitř budovy v hospodářství, ve kterém je chována, nařizuje se chovatelům omezit venkovní prostory, do nichž má drůbež přístup, a v co nejvyšší možné míře omezit kontakt chované drůbeže s volně žijícími ptáky.

No, pod tohle se dá schovat prakticky cokoliv, protože podmínky pro chov slepic ve sklepě asi má vážně málokdo.

Hlavní úřednická krysa ze Státní veterinární správy piští takto:

„Apelujeme na všechny chovatele drůbeže, aby nařízená mimořádná veterinární opatření ve vlastním i veřejném zájmu důsledně dodržovali, žádáme je také o dodržování zásad biologické bezpečnosti v chovech. Změny zdravotního stavu či zvýšené úhyny v chovech je třeba neprodleně hlásit místně příslušné krajské veterinární správě,“ uvedl ústřední ředitel SVS Zbyněk Semerád.

Není to moc odlišné od skojíkání na jaře 2022, které ale zaniklo v nářku nad dojemnými osudy nebohých ukrajinských maminek a jejich dětiček:

Státní veterinární správa apeluje na všechny chovatele drůbeže, aby nařízená mimořádná veterinární opatření ve vlastním i veřejném zájmu důsledně dodržovali. Žádáme je také o dodržování zásad biologické bezpečnosti v chovech, a aby neprodleně hlásili krajským veterinárním správám případné změny zdravotního stavu či zvýšené úhyny ve svých chovech,“ uvedl ústřední ředitel SVS Zbyněk Semerád. 

Z hlediska biologické bezpečnosti je zásadní zejména zabránění přímému kontaktu drůbeže s volně žijícími vodními ptáky, zabránění přístupu volně žijících ptáků ke krmivu a vodě a ochraně krmiva, steliva a vody před znečištěním trusem těchto ptáků. Neméně důležité je sledovat zdravotní stav drůbeže a ptactva.

Se slzou v oku vzpomínám na dětství v osmdesátkách, kdy se stát nestaral o to, kdo jak chová slepice, ani neřešil, kdo čím topí, jestli chodí do hospody ve více než dvou lidech, chodí ven po setmění nebo zda pije pívo z kelímku na ulici nebo překračuje okresy. To byly aspoň svobodné časy. Shoda s naším dnešním otrokářským režimem by možná nastala jen v zákazu opouštět republiku.