Jistě si pamatujete, že se můj spolek obrátil na soud s žalobou na nezákonný zásah způsobený mimořádně brutálním a totálně zbytečným vyvražděním statisíců nebohých slepic. Městský soud v Praze mne (a hlavně slepice) poslal, jak už jinak, do háje zeleného. Prý se ekologický spolek nemá co starat o to, jestli někdo ubližuje zvířatům. Asi se mám zabývat něčím užitečnějším, třeba blokováním silnic, že?
Pokračovat ve čteníŠtítek: ptačí chřipka
Včera jsem měla smutný den, neb kojoti z Městského soudu v Praze (kde sedí vážně extra příšerní ko*oti, jen si vzpomeňte na všecky covid podrazy), odmítli žalobu spolku na to, že stát nechutným způsobem mučil slepice během boje s tzv, ptačí chřipkou, kdy veterináři a jejich poskoci mimořádně nehumánním způsobem vyvraždili statisíce nebohých slepic.
Slepice jsou moji velcí miláčci, kterým se dle mého hlubokého přesvědčení mají dávat jména, je třeba se s nimi mazlit a děkovat jim za každé nádherné, chutné a výživné vajíčko. Proto jsem se pokusila za ně bojovat.
Bohužel soudci asi nemají srdce ani mozek, a tak dali státu zase zelenou, i když jde o příšerné týrání a mučení živých bytostí. Hlavně, že během covidu byla záchrana života hlavní mantrou všeho našeho chování a najednou to vůbec neplatí! Když nejde o lidi, můžeme asi dělat, co se lidstvu zlíbí, chovat se jakkoliv krutě a odporně. Možná, že za covidu taky bývalo bylo řešením odpravit jakkoliv nechutně a drsně každého s virem, aby se tento nešířil a tečka, co, milí soudci?
Pokud najdu aspoň trošku času (jsme těsně před stěhováním do nové staré barabizny a před přezkoušením v domácím vzdělávání, tak to není snadné), tak přednesu kauzu slepic Nejvyššímu správnímu soudu. fakt nesouhlasím s tím, že by environmentální spolek nemohl chránit němé tváře před trýzněním, sorry, kojoti v talárech.
Víte, co je vážně zajímavé? Že ptačí chřipka odešla tak rychle, jak přišla. Stačilo vymlátit velkochov slepic mimořádně krutým a nehumánním způsobem a ejhle, vše se natolik stabilizovalo, že po několika měsících bylo možno upustit od směšného a nikým normálním nedodržovaného mimořádného opatření blbounů ze Státní veterinární správy.
Důvodem ukončení opatření je zlepšení nákazové situace v ČR i zahraničí. Přesto SVS vyzývá chovatele, aby nadále dodržovali pravidla biologické bezpečnosti v chovech, zejména minimalizovali kontakt chované drůbeže s volně žijícími ptáky. Zatímco v průběhu letošního ledna bylo v České republice potvrzeno 13 ohnisek ptačí chřipky v chovech drůbeže, v průběhu února růst počtu nových ohnisek zpomalil a byla potvrzena pouze čtyři nová ohniska. Pokud jde o volně žijící ptáky, byl poslední případ v ČR potvrzen 22. února.
Přesto se najdou takoví idioti mezi námi (jsou to asi ti, kdo agilně nosí respirátor i teď), kteří napráskají sami sebe a svoje holky. Mít takového souseda, asi si v noci pohraju s korunou v těsné blízkosti laku jeho auta:
Zdravý rozum dá, že jedinou správnou reakcí na to, když vám zdechne slepice, je zakopat ji na zahradě, vyčisti kurník, počkat pár dní, koupit nové kámošky a jet prostě dál… je ale faktem, že hloupí lidé, kteří se vyžívali v kolaboraci se státem, tu byli, jsou a budou a my ostatní se s tím musíme jednoduše naučit žít a doufat, že se budou takovíto realizovat hodně daleko od nás.
Může se vám zdát hloupé, že se pořád dokola zabývám slepicemi. Měla bych přece spolu s novináři brečet nad ukrajinskými dětmi, které, bééé, bééé, nemají zdravotní péči kvůli válce. Jasně, že kvůli válce, protože bez ní na Ukrajině zdravotnictví šlapalo jak hodinky. Navíc taky na světě nejsou žádné, ale opravdu žádné jiné děti, které by snad měly bídu, hlad nebo by naopak neměly přístup k posledním výkřikům lékařské vědy. A já tu namísto strachování se o jednu zkorumpovanou postsovětskou republiku roním slzy nad slepicemi! Řeknu vám jediné: jestli vám můj přístup vadí, tak se s tím nějak naučte žít. Slepice jsou mi holt milejší. Lepší už to se mnou nebude.
Chcete-li se dozvědět více o tom, co si stát může dovolit vůči vašim slepicím, prohlásí-li je za choré ptačí chřipkou, čtěte zde.
Když píšu odpověď pro web advokátní kanceláře, musím být korektní a slušná. Na tomto blogu ale můžu dát lidem upřímný návod na to, co mají dělat, když by pro jejich slepice přišla smrtka v podobě úředníka veterinární správy. Vlastně to ani nebude můj návod, kdepak. Vymysleli ho předkové v době Protektorátu, kdy také stát dělal soupisy drůbeže a její chovatele různě šikanoval. Úryvek je z knihy „Zítra bude líp“ a za informaci o něm děkuji jedné kamarádce.
Doufám, že máte doma dost pytlů a hodně odvahy. Jen si nejsem jistá spoluprací se sousedy. Nějak z nich nemám po zkušenostech z covidu a Ukrajiny dobrý pocit a rozhodně jim dvakrát nevěřím. Jak je možné, že to dřív lidem fungovalo tak, jak je popsáno v knize? V čem je rozdíl? Stát přece byl vždycky stejný úhlavní nepřítel č. 1, nechápu, co se změnilo.
P. S.: Omlouvám se, obrázek si musíte k přečtení asi stáhnout, nebo ho otevřít v nové kartě, neumím ho vložit jako zvětšovací.
Milé slepičky, mám vás ráda. Jste zajímavé, vtipné, hašteřivé, náladové, zlé, škodolibé, miloučké, chamtivé, zkrátka jste trošku stejné jako lidi, ale současně o tolik lepší. Navíc máte jednu obrovskou přednost – umíte snášet báječná vajíčka. Bohužel se k vám za to chováme ohavně. Trápíme vás ve velkochovech, v klecích, kohoutky, kteří se vám vylíhnou, rozmašírujeme na kaši, jakmile je jsme schopni odlišit od nosnic. Jakmile jste po roce vynešené a nehodíte se tolik na produkci, popravíme vás nebo vás v tom lepším případě prodáme malochovatelům, kde konečně zakusíte, jak voní vzduch a hřeje slunce. My lidi jsme zrůdy všech zrůd. Patří nám jen to nejhorší, řekla bych.
Aby toho nebylo málo, rozhodli jsme se vás kvůli jakési chřipce (potvrzené nepochybně báječnými PCR testy) zplynovat a zničit v kafilerii jako nepotřebný odpad. V novinách naříkáme, že zplynování v halách, které snad pro vás není tak strašlivě mučivé, není efektivní a dost rychlé, a tak vás cpeme, živé či polomrtvé po drsném lovu do popelnic a pak vás nasypeme do kontejnerů, kde vás snad za nějakou dobu omráčí oxid uhličitý, ten zlovolný klimaticky zabijácký plyn.
Víte, slepičky, vždycky jsem se snažila nejíst aspoň klecová vajíčka a když to šlo, mít ta od „štastných nosnic“ z venkova, kde si žijete povětšinou dobře. Mně na wellfare zvířat vždycky záleželo, mnohem víc než na blahu lidí. Dnes jsem si proto říkala, že je na místě, aby se vás někdo zastal, když nemůžete jít samy k soudu. Tak jsem tu žalobu napsala za vás. Zasloužíte si to za všechna ta báječná volská oka. Kéž se v příštím životě narodíte volné jako kachny na rybníce a žádný stát na vás nebude smět vztáhnout svou smrtící ruku!
Slepičky, já vím, že to prohraju, jako jsme s Davidem prohráli stovky covidových žalob, ale vězte, že dělám, co umím. Třeba má vážně smysl sypat písek do soukolí, byť po zrnkách, ale jednou se to musí zadřít… tak sbohem a díky za všechna ta vejce!
Sedm tun slepic? Copak se živí tvorové počítají na jednotky hmotnosti? Pro některé „lidi“ to tak patrně je… příkladem jsou ti z veterinární správy, kteří by přitom měli ze zákona dbát, aby nebyla zvířata vystavena týrání, a to ani při jejich utrácení…
Adéla Knapová (nikdy bych to do ní neřekla) na Reflexu píše – ten článek stojí za přečtení, vážně:
Moje kamarádka správně upozornila na souvislost mezi hlasitým bojem Pirátů a hrdinného zpěváka Kluse za zrušení klecových chovů (velkochovy prasat, slepic, krav a všeho jsou zrůdnost, aby bylo jasno) a jejich mlčením teď, když jsou zcela nespravedlivě mučeny desetitisíce krásných tvorů jako jsou slepice. Kde jste, ochránci? Asi tam, kde byli ekologové a všechny slavné NGOs, když se svět zamořoval plastovým odpadem z roušek, že…
Kde je ta báječná občanská společnost teď? Ne webu ochránců je poslední zpráva z loňského roku. Na FB se na nebohých slepicích přiživují jako mrchožrouti, státu v jeho zlovolném chování nebrání… Nešťastná situace, prevence! To mě podrž! Ok, chápu. Takto fungují nevládky, to jen já jsem byla blbá a věřila doopravdy tolik dlouhých let v lepší zítřky.
Mimochodem, aspoň komentáře jsou jistým pohlazením po duši – jak vidno, jen málokterý osel těm nahoře krávoviny s ptačí chřipkou baští, nicméně slepicím narvaným v kontejnerech tohle nepomůže…
Je mi smutno, hodně smutno. Vždycky mi záleželo na zvířatech mnohem, mnohem víc než na lidech. Jak jsou mi lhostejní Ukrajinci a jiné národy, tak o to víc mne bolí, když vraždíme nevinné mlčící tvory. Proč tohle doprčic zase nikomu nevadí?
Víte, jsem přesvědčena, že tenhleten další odporný počin státu má několik cílů a žádným z nich není boj s jakousi chorobou (stejně jako u covidu). Jedním zřejmě je opatřit si data o chovatelích drůbeže, kteří jsou teď do jisté míry nezávislí na tyranu, kterého zoveme státem:
Soupisy hospodářských zvířat a jejich odevzdávání státu… to už tu několikrát bylo a nic dobrého to obyčejnému člověku nepřineslo. Vždycky se všechno opakuje a nic není nové pod sluncem.
Zajímala by mne v této souvislosti ještě jedna věc – co přesně se na dědině dělá s práskačem, který veterinární správě nahlásí úhyn slepic v malochovu, což vede k nevýslovnému teroru všech chovatelů drůbeže na území mnoha sousedních obcí a umožní to běsnění úředníků? Značně mě totiž překvapilo, že některá nařízení vydala Státní veterinární správa právě na základě činnosti takových agilních blbců. Neumím si představit, že bych věděla, že tu se mnou žije taková krysa, která záměrně přinesla do celé vesnice jen neštěstí, a že bych ji třeba pozdravila ráno v Jednotě. Vy ano? Já sama jsem ještě pořád vesničankou z leknutí a v Novém Kyjevě jsme nic podobného se sousedy neřešily. Drobná vzájemně rušící pochybení typu hlasité párty do tří do rána byla napravena kupříkladu sirkou ve zvonku v časných ranních hodinách a podobnými naschvály, pokud si pamatuju z dětství. Tohle je ale docela jiné kafe, když víte, že je soused fízl a kolaborant…
P. S.: Rozhodla jsem se na odporné bestie z Veterinární správy podat zásahovou žalobu za to, jak týrají ony nebohé slepice. Jako vyhraněná ekosexuálka strašlivě trpím, když vidím, co jsou schopni udělat němým tvorům. Jak se na ně dívají jen jako na tuny masa, které s potěšením likvidují, živé či mrtvé, ve stejných kontejnerech bez ohledu na jejich bolest, utrpení a strach…
Mimochodem, nezapomínejte, že v kontejnerech se dá zplynovat leccos živého a každý by se měl dobře podívat, jak snadné to pro stát a jeho poskoky je, stejně jako bylo snadné stát na hranicích okresů ve vojenských uniformách anebo buzerovat lidi bez roušek… Jsou dny, kdy mám ze státu vážně obavy, protože vím, že všechno mé žití je mimořádně křehké a že pro jednotlivce neexistují v tomto souboji žádné záruky holého života. Dnešek je jedním z nich.
Jestliže nenávidíte Českou republiku a všechny ostatní státy tak silně jako já kvůli tomu, co všechno jsou schopny provést lidem, pak nezajásáte nad další zrůdností z pera Státní veterinární správy. Tento úřad a jeho tzv. odborníci (zase, už to začíná být dost trapný) zakazuje lidem naprosto běžnou činnost, která je činí méně závislými na Straně a vládě, a to chov slepic pod širým nebem.
Z nablblého opaření je stanovena výjimka: není-li možné chovanou drůbež trvale umístit a držet uvnitř budovy v hospodářství, ve kterém je chována, nařizuje se chovatelům omezit venkovní prostory, do nichž má drůbež přístup, a v co nejvyšší možné míře omezit kontakt chované drůbeže s volně žijícími ptáky.
No, pod tohle se dá schovat prakticky cokoliv, protože podmínky pro chov slepic ve sklepě asi má vážně málokdo.
Hlavní úřednická krysa ze Státní veterinární správy piští takto:
„Apelujeme na všechny chovatele drůbeže, aby nařízená mimořádná veterinární opatření ve vlastním i veřejném zájmu důsledně dodržovali, žádáme je také o dodržování zásad biologické bezpečnosti v chovech. Změny zdravotního stavu či zvýšené úhyny v chovech je třeba neprodleně hlásit místně příslušné krajské veterinární správě,“ uvedl ústřední ředitel SVS Zbyněk Semerád.„
Není to moc odlišné od skojíkání na jaře 2022, které ale zaniklo v nářku nad dojemnými osudy nebohých ukrajinských maminek a jejich dětiček:
Se slzou v oku vzpomínám na dětství v osmdesátkách, kdy se stát nestaral o to, kdo jak chová slepice, ani neřešil, kdo čím topí, jestli chodí do hospody ve více než dvou lidech, chodí ven po setmění nebo zda pije pívo z kelímku na ulici nebo překračuje okresy. To byly aspoň svobodné časy. Shoda s naším dnešním otrokářským režimem by možná nastala jen v zákazu opouštět republiku.