Ústavní soud dnes rozhodoval v jedné věci, která se týkala svobody projevu. Stěžovatele zastupoval advokát Pavel Uhl (jo, ten Pavel Uhl). Týpek, který to dotáhla až do soudní budovy na Joštově v Brně, byl povoláním dělník a ve volném čase se věnoval vytváření a publikování videoklipů na svém účtu „Přerovské strojírny“ na webovém serveru youtube.com. Jeho výtvory o vykořisťování pracovní síly kapitalisty musely být asi dost nablblé a ujeté, ale proti gustu… v nálezu se totiž k obsahu mj. uvádí:
Na pozadí následně probíhají záběry z koncentračních táborů, které ukazují vesměs nahé, zcela vyhublé vězně, vedené nebo držené jinými osobami, zobrazené v barácích nebo na dvoře koncentračního tábora, dále hromady přes sebe ležících vyzáblých nahých mrtvých těl a spalovací pece. Následují, stále na pozadí, záběry počítání peněz a plných stolů, tabulek produkce, též záběry bezdomovců přikrytých hadry, ubytoven a shrnování nahých mrtvých vyzáblých těl radlicí na traktoru. Videoklip č. 1 je zakončen záběry pomníku a pokládání květin a věnců a je doprovázen hudbou a písní, jejíž text (též v angličtině, následuje česká citace) je po částech promítán: „uvnitř systému ekonomického růstu a inflace tvůj život do posledního dechu byl stanoven cenou, ty ztratíš všechno, globální vykořisťovatelský tábor umožňuje pouze jedinou volbu, prodat svůj život, svou duši“.
Evidentně existuje na těch internetech vážně hodně věcí, u kterých je člověk rád, že je neviděl.
No, ale pojďme k tomu, co o téhle ptákovině řekl Ústavní soud:
Svoboda projevu představuje konstitutivní znak pluralitní společnosti a jednu ze základních podmínek pro její chod a sebeuplatnění jednotlivce… . Svobodný projev lze omezit pouze v případě, že se dostane do konfliktu s jinými právními statky chráněnými ústavním pořádkem nebo zákony vydanými za účelem, pro který lze svobodný projev omezit ve smyslu čl. 17 odst. 4 Listiny (jde o práva a svobody druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti). Všechna omezení svobodného projevu provedená obyčejným zákonem je třeba vykládat s respektem ke svobodnému projevu, a je-li to nutné, pak i do té míry restriktivně tak, aby bylo zajištěno přiměřené uskutečňování svobody projevu samotné… Obecné soudy byly v posuzovaném případě konfrontovány s nutností posoudit střet dvou ústavně chráněných subjektivních práv, a to svobody projevu zaručené čl. 17 Listiny, které se dovolával stěžovatel, a práva na ochranu osobnosti zaručeného čl. 10 odst. 1 Listiny.
Po těchto obecných blafech přešli soudci k další argumentaci:
Dále musely obecné soudy vzít v potaz zejména:
1. povahu projevu, resp. výroku (tj. zda jde o skutkové tvrzení, hodnotový soud či hybridní výrok),
2. obsah výroku (např. zda jde o projev politický, umělecký, či naopak komerční),
3. formu výroku (nakolik je předmětný výrok expresivní nebo dokonce vulgární),
4. postavení kritizované osoby (zejména zda jde o osobu veřejně činnou, osobu aktivní v politickém životě, případně o osobu veřejně známou),
5. zda se výrok (kritika) dotýká soukromé či veřejné sféry kritizované osoby,
6. chování kritizované osoby (např. zda kritiku sama „vyprovokovala“, jak se posléze ke kritice postavila),
7. kdo výrok pronáší (např. zda se jedná o novináře, běžného občana, politika apod.) a konečně
8. kdy tak činí (jaké měl či mohl mít autor projevu v daný okamžik k dispozici konkrétní údaje, z nichž vycházel, a v jaké situaci tak učinil).
Ke kolizi mezi oběma základními právy v konkrétním případě ÚS uvedl:
Obecné soudy správně identifikovaly, že sporné videoklipy představují politický projev, kterým stěžovatel kritizuje současný ekonomický systém a jeho dopady na pracovní a životní podmínky nejméně kvalifikovaných zaměstnanců. Politický projev požívá dle ustálené judikatury Ústavního soudu nejvyšší ochrany, neboť možnost kohokoli vyjádřit se bez strachu z postihu k věcem veřejným a vynášet o nich hodnotící soudy je klíčová pro řádné fungování demokracie… Věcí veřejnou jsou typicky otázky politické, ale i otázky související s celospolečenskými tématy… Stěžovatel však zvolil kritiku, která překračuje meze v současné společnosti obecně uznávaných pravidel slušnosti… Koncentrační tábory nebyly pouze místy s velmi tvrdými pracovními podmínkami, ale především nástrojem k masovému zabíjení a úplné dehumanizaci několika milionů lidí. Označení za velitele v koncentračním táboře je tedy vrcholně urážlivé a ve společnosti postavené na úctě k právům jednotlivce nepřijatelné. Na uvedeném ničeho nemění ani případné nadužívání podobných přirovnání ve veřejném prostoru. Znevažování zločinů, kterých se nacismus dopustil, jejich bagatelizací formou označování názorových oponentů za nacisty je třeba vždy jasně odsoudit, ať se jí dopustí kdokoli, regionální aktivista typu stěžovatele či celostátní politik.
Tohle je myslím v dnešní době dobré vědět a mít na mysli, když se chcete vyjadřovat k veřejným otázkám. V téhle věci se kupodivu musím přiklonit na stranu Ústavního soudu, protože dotyčný autor videoklipů musel mít opravdu v hlavě řádně vymleto. Soukromoprávní „odsouzení“ je naprosto namístě, trestně právní postih za to, co kdo vyplodí, bych ale neschválila nikdy.
Zpracováno podle nálezu Ústavního soudu nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 771/22.