Štítek: soudy (Strana 1 z 6)

Když to chcete hnát do Štrasburku, vezměte si s sebou Davida

Kdysi jsem ještě za svého působení v akademické sféře (tohle bylo s naší drahou soudkyní u ESLP Šimáčkovou) napsala jednu publikaci. Jmenovala se „Význam účasti veřejnosti při ochraně životního prostředí“. Byla to metodika pro učitele středních škol. Byla to celkem nudná kniha, ale jedna slečna tam tehdy nakreslila pěkné a vtipné obrázky. Na tento jsem si vzpomněla právě teď, když čtu o úspěchu mého advokátního muže u ESLP.

Nestává se moc často, že by u u soudu „ve Štrasburku“ uspěl někdo z Česka. Loni bylo úspěšných jen pět lidí (v 15 případech vyhrála ČR). Včera stála Spravedlnost při Davidovi, který má se stížnostmi k ESLP zkušenosti. O co šlo, popisuje Česká justice:

Porušení práva na spravedlivý proces v řízení před Ústavním soudem štrasburský soud nicméně shledal ve věci Janáček proti České republice. Ve vnitrostátním řízení totiž Ústavní soud stěžovateli nekomunikoval všechna vyjádření, která si vyžádal od obecných soudů jako podklad pro své rozhodnutí. Stěžovatel tak neměl šanci se k nim v rozporu se zásadou kontradiktornosti řízení vyjádřit. Štrasburský soud zdůraznil, že vnitrostátní soudy musí ponechat primárně na účastníkovi řízení, aby posoudil, zda některý z podkladů pro rozhodnutí soudu bude komentovat. Pouze za předpokladu, že by se vyjádření obecných soudů omezila na pouhý odkaz na svá předchozí rozhodnutí v dané věci a Ústavní soud by na nich nezaložil své rozhodnutí, by jejich nepředložení stěžovateli k vyjádření neporušovalo zásady spravedlivého procesu. V případě Janáček však vyjádření obecných soudů šla nad rámec svých odůvodnění v jejich přechozích rozhodnutích. Ústavní soud navíc své závěry formuloval tak, že z nich skutečně vycházel. Stěžovatel měl tak zjevný zájem na tom, aby na ně mohl reagovat.

David má u ESLP taky nějaké covidí věci.

Omluvte směšnou naivitu mým dřívějších textů, byla jsem vážně úplně blbá, když to po sobě čtu! Prý právní stát 🙂 Haha. Nečekám, že dojde k nějaké satisfakci, ale jsem přesto celkem zvědavá, jak to dopadne. Na výsledek si ale bohužel ještě nějaký ten rok počkáme.

ÚS: obce musí jednat jen ve prospěch svých občanů, nikoliv jiných subjektů

Právě se připravuju na seminář, který bychom měli lektorovat. týká se obecní samosprávy, zasedání zastupitelstev a usnesení orgánů obce. Při této i jiné své práci narážím častokrát na rozhodnutí Ústavního soudu a mnohdy se směju, až se za břicho popadám, nad prolhaností našich ústavních soudců. Také proto mi přijde mimořádně komické, má-li někdo obavu z toho, jakéže ústavní soudce by jmenoval jeden nebo druhý estébák – je to totiž úplně jedno, vždycky, za každého režimu, jsou soudci ti největší parchanti ze všech. Stačí si vzpomenout, kdybyste měli pochybnosti, kdo poslal Miladu Horákovou na šibenici nebo kdo posvětil všechna covidová zvěrstva.

Dnes mne mimořádně pobavil tento názor Ústavního soudu:

Je vyloučeno, aby obec jakožto územní společenství občanů majících právo na samosprávu (článek 100 odst. 1 Ústavy) a jsoucí veřejnoprávní korporací (článek 101 odst. 3 Ústavy) hospodařila s jí vlastněným majetkem prostřednictvím svých volených orgánů tak, že by na prvý pohled pochybným charakterem tohoto hospodaření podlamovala důvěru občanů, kteří obec tvoří, v to, že její správa je správou ve prospěch obce, a nikoliv ve prospěch jiných subjektů. Samostatné spravování obce zastupitelstvem (článek 101 odst. 1 Ústavy) neznamená, že by zvolené zastupitelstvo a představitelé obce stáli nad společenstvím těch, kteří je k výkonu samosprávy zvolili. Ti, kdo obec spravují, neměli by ztratit ani na okamžik ze zřetele, že nejsou majiteli obce a že správa obce není poručníkováním těch, kteří obec tvoří. Vymkne-li se správa obce z těchto ústavních mantinelů, pak byť by i byla formálně ve shodě se zákonem, nelze jí přiznat soudní ochranu; je naopak úkolem soudů, aby takové ve své podstatě proti skutečné samosprávě namířené, a tudíž protiústavní chování zastupitelstva neaprobovaly. (Nález sp. zn. IV. ÚS 1167/11)

Hahahahahahaha!

To snad ani nemůže být myšleno vážně. Představte si totiž, že by nějaký občan podal stížnost na to, že aktuální vládní koalice zasahuje do jeho práv vším tím, co činí – od blouznivého rozhazování za Ukrajince po nakazování toho, co si smíte myslet. Představte si, že by se někdo bránil tomu, že se k němu vláda chová jako k nevolníkovi, který se nesmí ani volně pohybovat. To by Ústavní soud na tuhletu svoji smyšlenku hned zapomněl (a taky to udělal) a vytáhl by jak Houdini z klobouku nové mantry, které by vládu adorovaly a podpořily. To, co říkali dřív, by bylo rázem zapomenuto a překrouceno.

Za mě je to jen další důkaz toho, že právní stát a demokracie jsou jen teoretické koncepty určené k ovládání mas, aby ty si myslely, že snad něco ovlivňují a dokonce mají svobody a práva zaručená ústavním pořádkem… prostě nové náboženství, nic jiného. Demokracii a Boha nikdy nespatříte, ale můžete v ně slepě věřit.

Mír a spravedlnost podle Hořejšího, Stropnického a Kavana

Mír, spravedlnost, právní stát, demokracie, ústavní pořádek, lidská práva či nezávislé soudy. Je pěkné v ně věřit a doufat, ale je to stejné jako věřit a doufat v boha. Člověk nějakou víru potřebuje, nihilisté to mají na světě dost těžké. Druhou věcí je pak realizace této víry skrze stát nebo církev. Tam už to nebude fungovat nikdy a vždycky půjde jen o lži, podvody a báchorky.

Přijde mi proto velmi roztomilé, že Stropnický, Hořejší a Kavan neztratili chlapeckou důvěru ve vyšší dobro a iniciovali výzvu „Mír a spravedlnost“. Vedle těchto hochů si přijdu jako otrlá stará ježibaba, neboť já mír ani spravedlnost nevzývám a vzývat už nikdy nebudu. Přesto si dovolím upozornit na zajímavé aspekty iniciativy. Patří mezi ně tyto požadavky, které ti „tři králové“ a jejich následovatelé vznášejí:

Proto se ustavujeme jako mírová iniciativa „MÍR A SPRAVEDLNOST“ a vyzýváme českou vládu, aby: 1/ ukončila slovní podporu válce a šíření nenávisti vůči kterémukoli státu či jeho představiteli, a potlačování názorů, které válku kritizují, 2/ podnikla veškeré kroky vedoucí k dosažení urychleného příměří, jehož součástí bude i přerušení dodávek zbraní, a poté k jednání o spravedlivém míru, a to se svými evropskými partnery s cílem získat pro mír i vládu USA,

3/vyhodnocení dopadu sankcí uvalených na ruskou ekonomiku a zároveň naopak dopadu těchto sankcí na obyvatelstvo a ekonomiky evropských zemí,

4/ zdržela se jakékoli podpory uvalování dalších sankcí do doby vyhodnocení efektů sankcí již existujících ve smyslu bodu 3, a pokud se prokáže, že jsou pro Rusko neúčinné, kdežto pro evropské země a jejich obyvatelstvo poškozující, požadovala jejich zrušení,

5/ soustředila se na zmírňování dopadů války, inflace, drahoty a sankcí a zajistila skutečnou, účinnou a rychlou pomoc českým obyvatelům a podnikům.

Byla jsem upozorněna, že slavná Učená společnost složená ze samých mozků naší doby už proti Stropničákovi a spol. vystoupila se samými důraznými a podloženými argumenty, například s těmito:

Ukrajina vede statečný boj proti barbarství, kterého se vůči ní Putinovo Rusko dopouští už bezmála celý rok. V tomto nevyprovokovaném válečném konfliktu si Vladimir Putin počíná jako primitivní despota. Ukrajinci se statečně brání a daří se jim s obrovskou vojenskou materiální pomocí spřátelených zemí civilizovaného demokratického světa vítězit.

​Jedno oko nezůstane nad odvahou bývalé Sovětské republiky a jejích příjemných a kultivovaných občanů, kteří z trosek vybudovali prosperující a fungující stát, který jim teď ničí zlé Rusko (pardon, RuSSko), suché.

Učenci nezapomněli lomit rukama nad tragickým osudem ČSR v roce 1938, protože když někdo vytáhne kartu Mnichov, nedá se už rozumně debatovat – když máte něco proti, jste automaticky zrůda:

Český národ má dodnes trauma z toho, že v roce 1938 naše reprezentace složila zbraně a nebránila naši zemi proti nacistické tyranii. Česká republika už opět patří mezi respektované demokratické země Evropské unie a NATO, a proto nesmíme za žádnou cenu tlačit Ukrajinu do vyjednávání o míru s Putinem, aniž by před tím Rusko opustilo všechna okupovaná území Ukrajiny. Naopak ji musíme všemi dostupnými prostředky v jejím boji podporovat tak dlouho, dokud nezvítězí, nebo dokud sama z vlastního rozhodnutí neprojeví vůli s Ruskem jednat o podmínkách míru a o budoucím soužití obou sousedů.

Ach, jasně, jasně. Já tedy netrpím traumatem ani nostalgií a celý osmatřicátý mám u zadku, stejně jako osmašedesátý a jiné pitomé roky naší usmolené české historie. Kéž by se tu raději mluvilo německy, pak bychom se nemuseli v potu tváře učit der, die a das a mluvili bychom aspoň nějakým užitečným jazykem a ne touhletou hatlamatilkou plnou diakritiky a podivných pravidel (ne že ta by němčina neměla).

Výzva Stropnického, Hořejšího a Kavana zkrátka je zajímavá a ještě zajímavější je, jak moc se shodne s mými požadavky, které jsem měla vůči řešení covidu – zejména pokud jde o poměření dopadů opatření vůči jejich pochybným výsledkům. Cost-benefit analýzu ale doteď nikdo neprovedl a určitě se to nestane ani u sankcí. Ostatně s přezkume těch plynových už mne soudy poslaly do háje taky.

Spravedlnost, mír a jiné záležitosti se zkrátka hodí jen do učebnic a v praxi se jimi proti státu a jeho zvůli nikdy bránit nemůžete.

P. S.: Už vidím, jak voláte, že Stropničák a Hořejší byli covidisti. Ano, byli. Ale teď činí něco rozumného (jen si nejsem jista důvody, které k tomu mají, ale nechám se překvapit). Určitě i vy znáte někoho, kdo se za covidu jevil jako rozumný člověk a s Ukrajinou mu naprosto přeskočilo a začal baštit oficiální propagandu jako zblázněný, i když informacím o covidu nevěřil… tak proč by to nemohlo být i obráceně. Lidi jsou holt různí (obvykle blbí anebo pitomí).

Před mou smrtí ať vypustí Krakena!

As I’ve stated before on numerous occasions, the only sea creature I would even consider being eaten by is the Kraken. Because the last words I would hear are „Release the Kraken.“ That never gets old. „Release the Kraken!“ Chills. Sheldon Cooper

Nevím, jestli jsem hříčkou přírody, ale dosud jsem neměla tu čest s covidem, a to jsem se mu postavila skutečně čelem, neboť jsem, dost možná jako jediná v ČR, podepsala a řádně ověřila a u advokáta uschovala dříve vyslovené přání, abych byla v případě nákazy covidem ponechána napospas řeckým bohům a své karmě.

Nejvyšší správní soud mi řekl, že jsem kecálista, že by mne úpějící ve smrtelných křečích stejně nakonec odvezla rychlá a ještě bych líbala lem lékařských plášťů a děkovala za záchranu. Neměla jsem možnost si to ověřit, neb jak jsem psala, covid se mně a mojí rodině obloukem vyhýbá, až se zdá, že se mne bojí jak čert kříže.

Dnes moje srdce zaplesalo. Nová varianta covidu (kolikátá už?) se prý zove kraken. Odborníci říkají, že spásou by v tomto souboji titánů snad, doufejme, mohlo být očkování:

Přesto očkování posilujícími vakcínami by mělo podle epidemiologa Michaela Osterholma z minnesotské univerzity poskytnout určitou úroveň imunity. „Nemusí sice zabránit nákaze, ale může mít významný dopad na to, zda vážně onemocníte a zemřete,“ řekl.

Očkovaná nejsem a nebudu, tak se holt musím s krakenem utkat tváří v tvář bez zázračného brnění a štítu. Ještě, že to není varianta medúsa. Hyn sa, Nejvyšší správní soude, hukáže!

Covid-23: Nechť hry započnou!

Ministerstvo zdravotnictví dnes vydalo mnou dlouho očekávanou tiskovou zprávu. Píše se v ní:

Odborná stanoviska ECDC a Výboru pro zdravotní bezpečnost sloužila jako podklad i pro včerejší jednání skupiny pro reakci EU na krize (IPCR), které vzhledem k nejednotnému názoru členských států EU skončilo pouze výzvou ke zvážení testování cestujících z Číny již před odletem do zemí EU.

Opatření budou podléhat pravidelné evaluaci a hodnocení vývoje epidemiologické situace ze strany ECDC a WHO a v případě potřeby budu upravena, tak aby byla zajištěna ochrana veřejného zdraví a zároveň koordinovaný přístup evropských států.

Zároveň Ministerstvo zdravotnictví vyzvalo všechny relevantní poskytovatele zdravotní péče, aby v případě pozitivně testovaného člověka, který v posledních dvou týdnech pobýval v Číně, zajistili sekvenaci odebraného vzorku s důrazem na potenciální nové varianty.

Mimořádná opatření jsou evidentně na spadnutí! Není to báječné? Není to úchvatné? Není to něco, čeho jste se nemohli dočkat? Podle mě ano! Cítím ono příjemné šimrání v zádech, které znáte z okamžiků, kdy víte, že se bude dít něco opravdu vzrušujícího!

Po mnoha letech mne dneska napadlo (jsem sama doma a vypila jsem už docela dost vína, které má za úkol mi dodat kuráž, až budu muset jít potmě venčit psy – a temnotu já nesnáším, a proto se nemůžu dočkat letního času) podívat se na první díl seriálu Sherlock. Studie v růžové. Je to dokonalá podívaná. Tolik se mi líbí uvažování onoho „vysoce funkčního sociopata“, který nechápe, proč jsou lidé zděšeni ze smrti naprosto cizí osoby (jako to aktuálně zažíváme u nás v ČR ohledně dramatu z Růžohorek, které z mě neznámých příčin plní již několik dní první stránky novin). Jak já mu rozumím, aniž bych si samozřejmě troufala připodobňovat se ke géniovi.

Hned v prvním díle tohodle majstrštyku zaznělo: „Nemožné sebevraždy? A hned čtyři? proč mám sedět doma, když se konečně děje něco zajímavého?“

Paní Hudsonová maloměšťácky oponuje: „Vy z toho ale máte radost, a to není slušné!“

Sherlock odvětí: „Jaká slušnost? Hra, paní Hudsonová, začíná!“

Jak prosté, milý Watsone, že? Přesně tak to cítím, když zase přišlo na covid. Je mi lhostejné, kolik lidí umře, je mi to fuk. Když už nejsem advokátní koncipient a nemusím se bát kárného postihu, není mi zapotřebí se ani namáhat předstíráním, že jsem slušná osoba s hodnotami. Můžu být otevřená a přiznat, že hodnoty nemám. . Neberu si servítky a nevěřím ničemu. Je to mnohem svobodnější způsob boje. (Dnes jsme se rozhodla, že děti vychovám pod heslem: „Kdo denně neokrádá stát aspoň hodinu, šidí vlastní rodinu.“ Děti musí porozumět tomu, jak špatný a špatný a špatný stát je. Syn to ihned pochopil, mám geniální děti. Další věc, která mne právě napadla, je, že musím opravdu dceru přesvědčit, aby šla studovat na hnojárnu, protože mít doma vinaře není vůbec k zahození. Máte doživotní zásobu radostidárného moku!)

Ze záhadného důvodu se ke mně v okamžiku, kdy jsem se rozhodla, že to budu opravdu brát jako takové milé hry, dostal velmi zdařilý obrázek. Beru to jako znamení:

Lidi, já se přiznám, mě to baví. S Davidem už dlouhé týdny rokujeme o tom, jak napíšeme první žalobu na mimořádná opatření a jsme nadšeni z toho, že skončila účinnost Pandy. Teď to bude teprve dobrodružství! Těším se na krkolomná odůvodnění, která budou muset soudci z MS Praha a NSS vymýšlet, aby pokryli nekalé činy vlády! To se nasměju. Navíc máme novou velmi vybroušenou a fikanou argumentaci, na kterou jsme přišli uprostřed našich podivných manželských debat. Covid mi zkrátka vysloveně chyběl. Jsem vděčná, že se vrací a klidně upíšu duši ďáblu, pokud budu mít možnost hrát si se soudci další kolo hry na kočku a na myš a garantuju vám, že se rozhodně jako myš v téhle frašce necítím. Nemám totiž zábrany udělat cokoliv, jakkoliv se „znemožnit“, ponížit nebo zdiskreditovat. Je mi to jedno. Jsem ochotna hrát tuhletu hru s jakýmikoliv pravidly.

Milá vládo, vydej mimořádných opatření, ať už okolo covidu, plynu nebo čehokoliv kolik chceš, ani u tisícího mne nepřestane bavit se soudit, legrace totiž není nikdy dost! Nechť hry započnou!

Pokud můžete, neberte nic z toho, co se okolo nás děje, vážně. Ani ta tma venku není strašná, když jí nedám šanci. Psům, kočkám a mému manželovi je například úplně ukradená. Teď, s tolika deci výborného červeného v krvi, se mi už taky nezdá děsivá. Jde skutečně jen a pouze o úhel pohledu.

P. S.: Buďme jako Sherlock. Ta bezostyšná sobeckost a víra v sebe sama je inspirativní! Výjimku ze sobeckosti činím jen pro blízké přátele. O ty se starat hodlám vždycky, ale to už víte. Vzpomeňte si na vánoční dárek, který jste ode mně dostali – tak moc mi na vás záleží, vždyť pro vás mám nachystaný artikl dnes ze všech nejvzácnější 🙂

Jo a za hřích stojí jen první dvě série Sherlocka, krom psiska baskervillského. Ty zbývající jsou psychedelický vztahově ukňouraný odpad.

Co je a není diskriminace: psi, HIV a respirátory

Jistě uznáte, že je správné, aby do obchodů necourali čoklové. Jsou špinaví, žerou exkrementy, zdechliny a očuchávají si navzájem zadky. Psi jsou celkově velmi odpudivá stvoření, pokud jde o hygienu. Kočky na to nejsou líp (ačkoliv olizují jen vlastní prdýlku), nicméně ty aspoň nikdo nikam věčně netahá. Je proto pochopitelné, že si majitelé obchodů nepřejí, aby jim tam lezli chlupáči všech ras, velikostí a nátury. Co ale dělat, když je onen uštěkaný špinavec opatřen vestou asistenčního psa, aha? Jde o diskriminaci nebo ne, když jsou pravidla nastavena pro všechny majitele psů stejně a vstup je zakázán prostě každému v doprovodu čtyřnohého přítele? Na tuto otázku odpovídal v roce 2021 ombudsman.

V případech posuzovaných ochráncem šlo o to, že do třech různých prodejen jedné značky přišli lidé s postižením v doprovodu asistenčního psa. Z prodejen byli ale vypoklonkováni anebo měli přinejmenším prodavači blbé kecy, což mělo být lidem s postižením nepříjemné. Ombudsman to viděl takto:

Antidiskriminační zákon zakazuje jakoukoliv diskriminaci v oblasti zaměstnání, podnikání, vzdělání, sociální oblasti, zdravotní péči, poskytování zboží a služeb. Antidiskriminační zákon rovněž zakazuje nepřímou diskriminaci (mimo jiné) z důvodu zdravotního postižení. Nepřímou diskriminací se obecně rozumí takové jednání nebo opomenutí, kdy na základě zdánlivě neutrálního ustanovení, kritéria nebo praxe je z důvodu zdravotního postižení osoba znevýhodněna oproti ostatním. Nepřímou diskriminací není, pokud toto ustanovení, kritérium nebo praxe je objektivně odůvodněno legitimním cílem a prostředky k jeho dosažení jsou přiměřené a nezbytné… Ve všech třech případech bylo lidem se zdravotním postižením zakazováno vstoupit do prodejny v doprovodu asistenčních psů s odůvodněním, že psům je vstup do prodejen zakázán. Prodejce je nepochybně oprávněn zakázat do prodejny vstup se psem. Avšak aplikace zdánlivě neutrálního kritéria – zákazu vstupu psů do prodejny – nepříznivě dopadá na lidi s postižením. Důsledkem zákazu vstupu všech psů, včetně psů se speciálním výcvikem, je prakticky znemožnění nákupu lidem se zdravotním postižením, kteří těchto psů využívají jako pomůcky umožňující překonávat překážky způsobené zdravotním postižením

Ochránce to shrnul následovně:

Zákaz vstupu psů se speciálním výcvikem do prodejen nelze bez dalšího ospravedlnit například ani obavou z důsledků případného nevhodného chování zvířete, neboť takoví psi jsou speciálně vycvičeni jako doprovod či asistence pro prakticky veškeré situace, v níž se může osoba se zdravotním postižením ocitnout. V případech, kterými jsem se zabýval, chování psů předmětem sporu ani nebylo. Takový zákaz tedy nesleduje legitimní cíl.

Se závěry samozřejmě souhlasím a asi by se nenašel nikdo příčetný, kdo by byl proti. Nicméně je zajímavé, že Nejvyšší soud nedospěl k podobné úvaze, když řešil dovolání silného astmatika (tj. člověka se zdravotním postižením), kterému pekárna zamezila přístup do prodejny bez respirátoru, ačkoliv měl potvrzení lékaře, že jej nosit kvůli zdravotnímu stavu nemůže.

Soud dospěl k závěru, že v případě astmatika byl respirátor opatřením legitimním, a to dokonce i zpětně, když už všichni věděli, že astmatici s potvrzením nakonec dostali z debilního opatření výjimku a respík mít nemuseli, protože soudy i vláda uznali, že jim to docela ubližuje. Znamená to, že tam onen legitimní požadavek být dán nikdy nemohl.

To, že si na astmatiky kdejaký prodavač vyskakoval, bylo přitom značně ponižující. Ombudsman přitom dospěl i k tomuto závěru:

Jednou ze zvláštních forem diskriminace je obtěžování, které antidiskriminační zákon vymezuje jako nežádoucí chování související s některým z diskriminačních důvodů, jehož záměrem nebo důsledkem je snížení důstojnosti osoby a vytvoření zastrašujícího, nepřátelského, ponižujícího, pokořujícího nebo urážlivého prostředí nebo které může být oprávněně vnímáno jako podmínka pro rozhodnutí ovlivňující výkon práv a povinností vyplývajících z právních vztahů… Přestože byli lidé se zdravotním postižením využívající asistenčních psů ve všech třech případech do prodejen vpuštěni, před či během nákupu byli konfrontováni s více či méně urážlivým, nepřátelským či jinak nevhodným chováním zaměstnanců Y. Jednání pracovníků ochranky zasáhlo důstojnost zúčastněných lidí se zdravotním postižením a vedlo ke vzniku nepřátelského prostředí. Takové jednání považuji za obtěžování.

Dodávám na závěr, že podobný případ řešila i ČOI.

Samozřejmě můžete argumentovat tak, že nošení respirátorů bylo nařízeno mimořádným opatřením, ale neexistuje zákaz vstupu psů na prodejnu. Máte pravdu. Navíc i když ještě platila vyhláška č. 347/2002 Sb., stanovovala v § 10 odst. 5 následující:

Vstup vodícího psa doprovázejícího nevidomou osobu a asistenčního psa doprovázejícího osobu s těžkým zdravotním postižením do prodejního prostoru se povoluje. Přítomnost jiných zvířat se zakazuje.

V tomto ohledu je zajímavá jiná zpráva ochránce, kdy řešil případ policisty (vrchního asistenta u Útvaru pro ochranu ústavních činitelů), který se nakazil HIV ochránce shledal onemocnění HIV zdravotním postižením) a kvůli tomu byl propuštěn ze služebního poměru, neboť dle lékařského posudku nebyl schopen služby. Ombudsman tehdy konstatoval:

Z přílohy č. 1 vyhlášky č. 393/2006 Sb., o zdravotní způsobilosti, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška o zdravotní způsobilosti“), vyplývá, že vrchní asistent (tj. služební zařazení stěžovatele) se pro účely zdravotní klasifikace onemocnění hodnotí podle sloupce II.
V případě onemocnění virem HIV, konkrétně v případě:
– onemocnění virem lidské imunodeficience (B 20-24)
– laboratorního průkazu viru lidské imunodeficience (R 75)
– asymptomatického stavu infekce virem lidské imunodeficience (Z 21) se klasifikuje aktivní onemocnění klasifikací „D“, a laboratorní průkaz HIV bez klinických projevů klasifikací „C-D“.

Posudek nabyl právní moci 3. ledna 2011, a následně byl stěžovatel propuštěn rozhodnutím ředitele Útvaru pro ochranu ústavních činitelů Policie ČR, vrchního rady plk. Ing. Františka Snopka, ze dne 4. ledna 2011, č. j. 191/2011, ve smyslu ustanovení § 42 odst. 1 písm. h) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o služebním poměru“).

Policista byl tedy propuštěn v souladu s právními předpisy. Ombudsman ale řekl:

Služební poměr stěžovatele se řídí zákonem o služebním poměru. Podle ustanovení § 42 odst. 1 písm. h) zákona o služebním poměru musí být příslušník vykonávající službu v bezpečnostním sboru propuštěn, jestliže podle lékařského posudku poskytovatele pracovně lékařských služeb dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost k výkonu služby, s výjimkou zdravotních důvodů souvisejících s těhotenstvím. Toto kategorické ustanovení nebudí žádnou pochybnost o tom, že příslušník bezpečnostního sboru musí být propuštěn, pokud nesplňuje zdravotní
předpoklady. Bližší specifika posouzení zdravotní způsobilosti stanoví vyhláška o zdravotní způsobilosti; na té je ostatně postaven závěr lékařského posudku ze dne 16. 12. 2010. Podzákonný právní předpis samozřejmě nesmí být v rozporu se zákonem, tj. ani s antidiskriminačním zákonem; nesmí tedy například zakládat diskriminaci z důvodu zdravotního postižení. Zákaz diskriminace je však upraven také v ustanovení § 16 odst. 4 a ustanovení § 77 zákona o služebním poměru.

Z citace vybírám: Podzákonný právní předpis samozřejmě nesmí být v rozporu se zákonem, tj. ani s antidiskriminačním zákonem; nesmí tedy například zakládat diskriminaci z důvodu zdravotního postižení.

V rozporu s antidiskriminačním zákonem by tedy za stejné argumentace nemělo být ani mimořádné opatření, ne?

Ombudsman nakonec ještě řekl:

Na závěr mi nezbývá než konstatovat, že v uvedeném případě byl postup zaměstnavatele, České republiky – Policie ČR, v souladu se zákonem a prováděcím předpisem, nikoliv však s předpisy vyšší právní síly. Domnívám se však, že ve zprávě zmiňovaná ustanovení zákona o služebním poměru nejsou v souladu s Listinou základních práv a svobod. Je to však Ústavní soud ČR, kdo je povolán k posuzování souladu jednoduchého práva s ústavním pořádkem.

Věc řešil i Nejvyšší soud pod čj. 21 Cdo 2550/2018-320. U NSS se ve věci vedl kompetenční spor pod čj. Konf 13/2019 – 43. Konečný výsledek jsem zatím nedohledala.

Jsem vážně zvědavá, jak celá kauza u Ústavního soudu dopadne, zvláště když NSS k chybějící výjimce pro astmatiky řekl:

Posouzení míry rizika spojeného s nošením ochranných prostředků je však zcela zásadní pro zhodnocení, zda je přiměřené požadovat nošení ochranných prostředků po různých skupinách osob (např. se zdravotními obtížemi nebo různé věkové skupiny).

Soud v Ostravě: krizová opatření a rozhodnutí o pokutách byla neústavní

Každý ví, že v době nouzového stavu existovalo pár hospod rozesetých po celém území tohodle pitomého státu, které měly otevřeno navzdory tzv. opatřením šíření viru. Nejinak to bylo v jedné útulné hospodě na severu Moravy, kterou mi bylo ctí v době nouzového stavu navštívit. Ostatně to byl celkem dobrý adrenalin, vždyť za vysedávání v jiné (brněnské) knajpě jsem dostala i trest – napomenutí za moje špatné, špatné a ještě jednou špatné a nemorální jednání, které mohlo vést ke smrti nejméně jednoho zranitelného důchodce a dvaceti koťátek (dodnes netuším, jak jsem toho mohla dosáhnout, když jsme covid já, můj muž, moje děti, psi, kočky ani morčata nikdy neměli).

V listopadu a prosinci letošního roku jezdil David pracovně do Ostravy, kde se konaly soudy nad podobnými vyvrheli, jako jsem byla já, kteří rovněž ve svém alkoholovém poblouznění nedokázali odolat čerstvě natočené orosené hořké a současně sametové dvanáctce. Dnes mi David poslal jedno ze soudních rozhodnutí, a tak o něm s pořádnou chutí na ono zrzavé potěšení píšu.

Popisovaným rozsudkem z konce listopadu soud zrušil rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje a rozhodnutí Magistrátu města Frýdku – Místku a věc vrátil kraji k dalšímu řízení. Těmito správními rozhodnutími byla uložena pokuta vůdci celého proticovidího spiknutí – černé ovci, která v době krizového stavu ve dnech 18. 12. 2020, 23. 12. 2020, 11. 1. 2021, 13. 1. 2021 a 31. 1. 2021 umožnila přítomnost veřejnosti v provozovně stravovacích služeb – tj. oné tajemné hospodě. Dále pak se ona nestvůra dopustila přestupku tím, že se ve dnech 18. 12. 2020, 11. 1. 2021 a 31. 1. 2021 zdržovala v provozovně stravovacích služeb ve společnosti dalších osob a tím, že se dne 7. 2. 2021 v době minimálně do 7:36 hod v době zákazu volného pohybu osob zdržovala dokonce v tělocvičně ve společnosti dalších osob. (Omlouvám se za stupiditu popisu oněch činů, čerpám z rozsudku.)

No považte, taková drzost! To nebylo na pokutu, to bylo na popravu za úsvitu! Jak se někdo mohl zdržovat v tělocvičně v přítomnosti jiných osob, když všude okolo řádil vzteklý čínský virus? Taková bestie, která se podobných hrdelních zločinů dopustila, nemohla mít žádnou kázeň, ani boží bázeň.

Pokuta za výše popsané hororové jednání byla 18000 plus tisícovka za náklady řízení.

Co k těmto nesmyslům, které namlely správní orgány, řekl soud? Nejzajímavější pasáž je ta, kde se soud věnuje odůvodnění krizových opatření. Z toho všeho mišmaše totiž vyplývá, že vláda vůbec netušila , co dělá – a ne, nebylo to Babišem, tihleti fialoví kojoti by se zachovali stejně, ne-li hůř). Soud si totiž v jiném řízení, které u KS Ova vedl taky David, vyžádal stanovisko Úřadu vlády.

Úřad vlády k dotazu soudu sdělil, že nedisponuje veškerými informacemi, které se týkají činnosti jiných ústředních orgánů státní správy, resp. nedisponuje takovým rozsahem informací, jenž by umožnil poskytnutí odpovědí na konkrétní dotazy týkající se specifické problematiky související s epidemií koronaviru a onemocněním COVID-19, které způsobuje… Úřad vlády ČR nedisponuje požadovanými písemnými dokumenty, neboť vláda byla s odůvodněním těchto přijímaných usnesení seznamována ústně, zejména v úvodním slově ministra zdravotnictví. Při vlastních jednáních vlády pak byla aktuální epidemiologická situace představena ministrem zdravotnictví buď ústně nebo formou prezentace sdílené prostřednictvím komunikační platformy Webex Teams.

O každém přijímaném krizovém opatření se vedla diskuze, v jejímž rámci zaznívala různá odůvodnění, včetně jednotlivých zdravotnických a statistických výstupů a dat. Je rovněž velmi pravděpodobné, že členové vlády získávali detailní informace a statistiky přímo od Ministerstva zdravotnictví i při jiných formátech jednání, než byla vlastním jednání vlády. Aktualizace informací byla prováděna na denní bázi. Vláda posuzovala vývoj epidemiologické situace, její zdroje, rozsah a počet případů přenosů nákazy či počet úmrtí v důsledku nákazy ze zdravotnických a statistických výstupů, které jí byly předloženy ministrem zdravotnictví. Konkrétní obsah těchto informací však již nedokáže Úřad vlády identifikovat.

Soud z těchto blábolů dovodil, že Úřad vlády nedisponuje podklady, ze kterých by bylo možno alespoň implicitně dovodit důvody, pro které přijala napadená omezení v příslušných bodech dotčených krizových opatření.

Ve výsledku soud dospěl k tomuto závěru:

Uvedené závěry, které vedly Ústavní soud ke zrušení části usnesení vlády číslo 78 (pro rozpor s článkem I. odst. 1 Ústavy a články 2 odst. 3, 4 odst. 4 ve spojení s článkem 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), lze podle přesvědčení krajského soudu vztáhnout také na části krizových opatření ohledně zákazu přítomnosti veřejnosti v provozovnách stravovacích služeb (zjemnělého několika výjimkami) a na omezení kontaktů s jinými osobami na nezbytně nutnou míru, jejichž porušení bylo žalobci kladeno za vinu v přezkoumávané věci. Krajský soud již za tohoto stavu nepřistoupil v tomto řízení k dalšímu vyzývání vládě, aby mu poskytla podklady, ze kterých při stanovení shora uvedených zákazů vycházela, když s ohledem na výše uvedené nelze důvodně očekávat, že by vláda nově snesla takové argumenty a podklady, které by mohly vést k nápravě vad příslušných krizových opatření spočívajících v absenci důvodů. Krajský soud uzavírá, že krizová opatření nelze v příslušných částech podle článku 95 odst. 1 Ústavy aplikovat a za tohoto stavu nemůže obstát závěr správních orgánů o tom, že žalobce porušil zákazy a omezení nařízené shora uvedenými krizovými opatřeními. Přestože si je krajský soud vědom toho, že Ústava v článku 95 odst. 1 nesvěřuje správním orgánům takovou možnost jako soudům a žalovanému ani správnímu orgánu prvního stupně ani nelze důvodně vytýkat, že shora uvedená krizová opatření aplikovaly, pokud však krajský soud dospěl k závěru o rozporu podkladových krizových opatření s ústavním pořádkem, nezbývá než za objektivně nezákonná označit také správní rozhodnutí, která se o tato krizová opatření opírají.

Soud bohužel dodal i toto:

Nad rámec výše uvedeného krajský soud uvádí, že nijak nepolemizuje s tím, že pandemická situace v České republice byla na přelomu let 2020 a 2021 velmi vážná (podle veřejně dostupných zdrojů byla Česká republika v té době na vrcholu celosvětového žebříčku zasažení nemocí COVID-19) a nezpochybňuje, že vláda přistupovala k omezení volného pohybu osob v legitimním zájmu ochrany životů a zdraví lidí, když i většina odborné veřejnosti se shodovala v tom, že menší počet
lidských kontaktů vede ke zmírnění epidemie, čímž je bráněno kolapsu zdravotnického systému, který by vedl, kromě úplného vyčerpání zdravotnických pracovníků, především k vyšším ztrátám na životech a zdraví obyvatelstva. Na druhou stranu, pokud je těmito opatřeními zasahováno do základních práv chráněných Listinou základních práv a svobod, a to zejména práva pohybu (článek 14 odst. 1) a práva podnikat (článek 26 odst. 1), je třeba v intencích citovaného nálezu Ústavního soudu trvat na tom, aby tyto zásahy byly řádně odůvodněny a založeny na odborných doporučeních, vycházejících z maximální míry dostupných znalostí o dané nemoci a jejímu šíření. Vláda zvolila řešení spočívající v paušálním zákazu (až na stanovené výjimky) přítomnosti veřejnosti v provozovnách stravovacích služeb a omezení kontaktů s jinými osobami na nezbytně nutnou míru, aniž by bylo patrné, zda a z jakého důvodu bylo právě zvolené opatření v dané situaci skutečně nezbytné a zda ke srovnatelnému cíli nebylo možno dospět použitím méně omezujících opatření.

Tento názor dodává vítězství značně odpornou pachuť, bohužel. Jak vidíte, zase bude stačit nějaké to odůvodnění jako u mimořádných opatření a všechno bude cajk a jaképak že omezování lidských práv.

Zdůrazňuji, že věc s velkou pravděpodobností půjde ke kojotům z NSS, kteří prosluli svým velkým přizdisráčstvím a značnou loajalitou ke státu a velmi ohebnou páteří, tj. je zde značné riziko zrušení rozhodnutí krajského soudu nebo přinejmenším dodání dalších vyděšených pandemických blábolů k rozhodnutí soudu prvního stupně.

Zpracováno podle rozsudku KS Ostrava č. j. 20 A 10/2021 – 71 ze dne 30. 11. 2022

Okamžitě zákaz kafe do kelímku aneb Číňani už zase trousí covid

Musím se přiznat, že mne dnešní bláboly o šíření nové mutace z Číny trochu vyděsily. Ne že bych se bála onoho smrtícího viru, který horko těžko zvládl zlikvidovat mizivé promile bytostí z rodu homo s. sapiens. Třeba bych covid konečně po těch letech mohla chytnout (ale dost pochybuju), nicméně mi zatrnulo při představě, co nám všechno zase stát může provést, jako by nestačilo, jak už nás ničí kvůli klimatu, té bububu válce a ve jménu Ukrajinců, kteří opravdu nikoho normálního nemůžou zajímat, a jiným stupidním „current things“

Když si vzpomenu na všechny ty covidí blbosti dějící se s požehnáním soudů, které za tři roky nehnuly ani jednou prstem a vůbec je nenapadlo hájit jedince proti státu, ježí se mi chlupy. Ještě víc se mi dělá mdlo, když se podívám zpět, kolik jsem tomu naprosto zbytečnému boji věnovala času! Důkazy se válí všude kolem mě ve virtuálním prostoru webu Stav bez nouze. Úvodní komiks mne ke všemu bude navěky věků usvědčovat z neskonalé blbosti spočívající ve víře v právní stát!

Skoro před rokem jsem na Stav bez nouze psala poslední příspěvek – zlé štěně od té doby vyrostlo ve zlého kastrovaného psa a do zad mne kope každou noc, kdy si kvůli němu křivím páteř, aby se dobře vyspal. Ostatní věci se nezměnily, neboť důvěru ve stát už nebudu mít nikdy a radím vám, abyste ji zahodili i vy.

Od doby, kdy jsem si uvědomila (ano, se strašlivým zpožděním), jaké monstrum je Česká republika, hladám usilovně způsob přežití ve světě, kde jsem otrokem a kde má nade mnou, mým životem i smrtí, entita zavná stát svrchovanou moc stejně jako za dob feudalismu nebo států otrokářských.

Odstěhovala jsem se s rodinou na venkov, už víc než rok bydlím v domě mojí babičky a s napětím sleduju, jak se David snaží opravit naši novou starou barabiznu a denně se modlím, aby to už na jaře 2023 opravdu bylo. Nakupuju zásoby všeho, co mne napadne, protože pdovědomě neustále čekám, kdy mi stát zase vrazí kudlu do zad. Snažím se nebýt závislá na plynu, na teplé vodě, na bramborách v obchodě, na zelenině, na vejcích (ale do toho mi stát taky neustále háže vidle). Jde to velmi pomalu a je to náročné. Nedávám děti do školy a snažím se jim vštěpovat, že musí být svobodní, co to jen jde a nevěřit nikomu a ničemu a rozhodně ne učitelům, politikům, policii, soudcům a úřadům. Snažím se starat se o své nové přátele, které jsem díky covidu poznala a které muluju. Doufám z celého srdce, že je neztratím.

Přesto všechno se mi ale nedaří být silná tak, jak bych si přála. Když jsem si totiž dnes na webu ministerstva zdravotnictví přečetla tiskovou zprávu o novém covidu, připadala jsem si jako Alenka padající do králičí nory a cítila jsem, jak mi ujíždí pevná zem pod nohama. Byla jsem v panice:

Aktuálně je doporučena ECDC a WHO zvýšená sekvenace pozitivních vzorků, jakožto nástroje k detekci případných nových variant. Nadále platí, že nejúčinnějším způsobem ochrany je očkování. Covid-19 tu s námi stále je, nezmizel. Proto důrazně doporučujeme neodkládat 3. a 4. dávku všem rizikovým skupinám a dále také osobám, kteří mají minimálně 3 měsíce od posledního očkování.

Teď už jsem se trochu otřepala. Připravuju se na další kolo žalob, pokud blbej Válek hodlá chrlit opatření za opatřením a zakazovat nám zase žít, ale rozhodně už je budu brát jenom jako dobrý fór, zábavu a sypání písku do soukolí té obludné mašinerie. I když na mne někdy padne splín, že nic nemá cenu, není to pravda. já sama osobně znám člověka, který dokázal celý život házet státu klacky pod nohy, a to velmi úspěšně, i když byl vždycky na všechno sám a neměl peníze. Ono to jde, jen nesmíte věřit, že existuje spravedlnost a že hydru přemůžete. Musíte se smířit s tím, že drobné pomsty stačí.

Tak do boje a žádný flakec!

P. S.: Mám taky dobrou zprávu, dneska jsem konečně doťukala svoji novou (další) publikaci pro obce o územním plánování. Z toho jsem třeba docela šťastná a pevně doufám, že už nikdy nepojmu nápad zase něco sepisovat (nicméně vím, že ano, bohužel jsem už taková). K Vánocům mi David dal svázané texty ze Svobody za humny. Myslím, že to jako publikační činnost celkem stačí.

Soud: Pekárna mohla vyžadovat roušku i po astmatikovi (Hamplová, do toho!!!)

Vzhledem k tomu, že David podal přes dvě stovky různých covidových žalob, pokud si to dobře pamatuju, pořád ještě má na stole tu a tam nějaké blouznivé rozhodnutí české justice. Jedním z posledním špeků je názor Nejvyššího soudu na to, co je a co není diskriminace.

V jedné obci v ČR šel jednou jeden pán nakupovat do pekárny, ale neměl na puse posvátnou roušku. To prodavačku rozlítilo, a tak mu chleba prodala tak, že musel čekat venku a ona mu ho podala. Pak už ho bez roušky odmítli vůbec obsluhovat, ačkoliv pekárně dodal potvrzení lékaře, že je astmatik a neměl by roušky nosit (to bylo ještě v době, kdy blbečci z ministerstva nedali do opatření výjimku). Prvostupňový soud přesto, že s pánem bylo zacházeno tak, jak bylo, jen proto, že byl nemocný, došel k závěru, že k žádné diskriminaci nedošlo. Odvolací soud toto absurdní rozhodnutí potvrdil.

Krajský soud řekl mj. tuto hovadinu:

Věc se dostala k Nejvyššímu soudu, který je znám jako nejblbější český soud vůbec, i když ten geronti z toho Ústavního mu v těsném závěsu funí na krk. David položil NS tyto otázky:

NS to přelouskal a při chabé úrovni inteligence jeho soudců a asistentů z něj vylezlo:

K otázce, zda pekárna mohla něco vymáhat, NS řekl:

Hustý, ne?

Já se tedy směju hlasem, zvláště když jsem si dnes na FB naší prostorově výrazné Amazonky přečetla nejnovější výhružku:

Sakra, tak aby to ta ulhaná a prospěchářská převlíkačka kabátů konečně rozbalila, ne? Zatím tedy u soudů nikdo neuspěl, všechno bylo totálně na levačku a NSS spolu s NS a ÚS sdílejí názory, ze kterých se člověku ježí všecky chlupy, co jich má. Ale až se toho konečně chytne ta nej nej a nej právnička roku, tak to bude fičák (en nechápu, co dělala doteď krom psaní hnusnej útočnejch textů a sdílení stupiditek na FB – proč už nejsou všecky ty boží žaloby dávno napodávaný a ideálně i rozhodnutý?). Nemůžu se proto dočkat začátku roku 2023, kdy se dozvím, jak to všecko bude úplně jinak. Nepochybně ta slavná skupina právníků podá aspoň jedno trestní oznámení, anebo to možná dotáhnou až k trestnímu tribunálu kdesi v Tramtárii, to se vsadím!

Zpracováno podle usnesení NS ze dne 26. 10. 2022, čj. 25 Cdo 1100/2022-145

NSS: muslimky, dočasné odkrytí obličeje vás nijak neomezuje

Jedna z teorií o stvoření světa říká, že pánbůh nejprve stvořil ženy a pak si pozval k sobě proroky a pravil: „Vyberte si každý, které z nich chcete a jděte a založte národy.“
První si pospíšil s výběrem Kristus, po něm Mojžíš a nakonec zůstal pomalý a rozvážný Mohamed. Když si důkladně prohlédl zbylé ženy pravil melancholicky:
„Holky zahalte se a pojďte se mnou.“

(Zdroj: neznámý autor dnes již fousatého vtipu.)

Mám tento fór ráda, i když je mi jasné, že není přiléhavý, protože v ČR, stejně jako jinde, najdete missky, ale taky spoustu šerendých ženských i chlapů, a naopak v takovém Íránu jistě je mezi mnoha obludkami i tu a tam nějaká krasavice a možná je k mání i nějaký pohledný mužský (i když asi pořádný blbec). Nicméně dobrým způsobem zesměšňuje ponižující zahalování obličejů dívek a paní, které nemá co dělat ve slušné společnosti.

Když jsem si četla poslední rouškový blábol z pera NSS, zaujala mne tato skrytá perla:

Navrhovatelkou namítaný zásah do práva na soukromý a rodinný život byl rovněž velice nízké intenzity. Ačkoli lze v obecné rovině a v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva podřadit pod právo na soukromý a rodinný život také právo na vyjádření své osobnosti skrze svůj vzhled, povinnost dočasného zakrytí obličeje respirátorem na vymezených místech zjevně nepředstavovala jeho nepřiměřené omezení.

A contrario bez diskuse platí, že povinnost dočasného ODHALENÍ obličeje na vymezených místech zjevně nepředstavuje nepřiměřené omezení práv!

Podle mne to tedy jednoznačně znamená, že muslimové můžou kňučet jak chtějí, můžou se zaklínat náboženstvím třeba až do soudného dne, ale všecko marno – přes tohle pravidlo nejede vlak! Ve výsledku nakonec musím NSS vyseknout hlubokou poklonu, jak se nenápadně umí vypořádat s drzými požadavky politického islámu!

Jen aby to odhalení kdejakého obličeje nakonec nebyl pro společnost spíše trest…

Podle rozsudku NSS sp. zn. 2 Ao 2/2022 ze dne 19. 12. 2022, dostupný na www.nssoud.cz

« Starší příspěvky