Štítek: soudy (Strana 1 z 4)

NSS: KHS týraly lidi s dobrým úmyslem

Smýšlení soudců NSS a Ústavního (s)oudu normální člověk nepochopí, to už vím. Proto mne nepřekvapil včerejší rozsudek na téma nařizování karantén a izolací přes SMS, e-mail nebo telefon. Co mne doopravdy rozesmálo, byl tento názor lidí v talárech:

Stěžovatelka poukázala na tehdejší kritickou situaci, v níž se rychle šířila nákaza infekčním onemocněním. Zvolený postup se jí proto jevil jako nejrychlejší a nejefektivnější, přičemž pro nařizování každé karantény jednotlivě formou vydávání písemných rozhodnutí neměla prostor. Nejvyšší správní soud si je vědom, že se stěžovatelka nacházela v nezáviděníhodné pozici, v níž musela při trasování kontaktovat velké množství osob v krátkém čase. Jakkoliv soud nezpochybňuje dobrý úmysl stěžovatelky, nemůže tím zhojit nezákonné jednání orgánu veřejné moci.

Jojo, cesty do pekel bývají obyvkle dlážděny „dobrými úmysly“ neschopných a zlých a malých lidí. Kéž by všichni tihle realizovali ty svoje záměry dost daleko ode mne a nechali mne prostě a obyčejně na pokoji.

Soudci si povzdechli ještě nad jedním příkořím, které jim nepochybně zpsůobilo nejedo boelní břicha, když jim na stůl přistála další nepěkná žaloba od drzých odpůrce ochrany před virem. Co budou dělat teĎ, když PAndě zase skončí účinnost,t o věru nevím. Vypadá to, že by měli začít šetřit na provaz a skončit dobrovolně svoje trápení na světě vezdejším, který je plný hloupých kverulantů nemajících na práci nic jiného, než si pořád stěžovat na dobré úmysly státu.

Správní soudy upozorňovaly na to, že je potřeba legislativní změnou zavést možnost uložit karanténní opatření či nařídit izolaci i jiným způsobem než formou správního rozhodnutí. Toto umožnila až stěžovatelkou zmíněná novela pandemického zákona provedená zákonem č. 39/2022 Sb., která nabyla účinnosti dne 26. 2. 2022. Podle § 8a pandemického zákona může orgán ochrany veřejného zdraví učinit oznámení o nařízení izolace nebo karanténních opatření ústně nebo písemně, a to i pomocí prostředku komunikace na dálku; o provedeném oznámení je nutno bezodkladně pořídit písemný záznam.

Ústavní (s)oud potvrdil, že nařizování domácího vězení esemeskou je v souladu s ústavním pořádkem.

Ještě že se soudci NSS přece jen můžou těm, kterým se pořád něco nelíbí, tak trochu pomstít – minimálně jim nepřiznají náklady na řízení, ačkoliv byli ve věci úspěšní. A navíc pěkně zveřejnit jména, data anrození a adresy odproných otravných nezletilých. Ha! To se pak musí soudcovská dušička tetelit balhem, jak to nepřátelům státu zase jednou spočítala.

Zpracováno podle rozsudku NSS ze dne 22. 9. 2022 čj. 2 As 165/2022 – 18

Potvrzeno: na Ústavním soudu jsou jen imbecilové (Panda prošla)

Dnes rozhodovali vážení lidé v talárech z brněnské Joštovy ulice o návrhu skupiny poslanců zastoupených advokátem Zdeňkem Koudelkou na zrušení některých ustanovení Pandemického zákona (šlo o tu novelu – z.č 39/2022 Sb.). Nebudu vás napínat – návrh zamítli. Proč, to popíšu dále v tomto textu, ale bude to jen další snůška blbých argumentů, které nemají hlavu, patu, rozum a ani odvahu, na to vemte jed.

Zpráva Ústavního soudu zde.

K deficitům legislativního procesu (legislativní nouzi) Ústavní soud řekl:

Ústavní soud konstatuje, že Poslanecká sněmovna i Senát se návrhem zákona č. 39/2022 Sb. zabývaly jak věcně, tak co do požadavku na jeho zkrácené projednání, k oběma těmto rovinám byly vedeny diskuse, v nichž zaznívaly i velmi kritické názory a na jejich základě proběhla hlasování. Návrh byl rovněž předložen příslušným výborům obou komor zastoupeným i příslušníky opozice. Lze tak uzavřít, že možnost konfrontace postojů na parlamentní půdě (coby záruka svobodné soutěže politických sil) byla zajištěna. Je také obecně známou skutečností, že projednávání návrhu zákona č. 39/2022 Sb. významně rezonovalo i ve veřejném prostoru, a to ve všech hlavních veřejnoprávních a soukromoprávních médiích. Laická i odborná veřejnost měla dostatečný časový a informační prostor (zejména z důvodu značné medializace legislativního procesu) se seznámit jak s obsahem návrhu zákona, tak i se stanovisky zúčastněných politických subjektů, ať již politických uskupení, jednotlivých poslanců či výborů. Nebyla tudíž dotčena kontrolní (legitimační) funkce parlamentního procesu nejen směrem dovnitř (vůči aktérům legislativního procesu), ale ani navenek (vůči veřejnosti).

Ok, kolik že na to bylo času? Aha, necelý 30 dnů. No, dobře. Držme hubu a krok, legislativní proces byl v pořádku. Tak co tam má Ústavní soud dál? Přezkum ústavnosti jednotlivých šílených ustanovení novelizované Pandy.

K omezení svobody podnikat (doporučuju vzít si lavor na zvracení k ruce):

Ústavní soud proto podrobil § 2 odst. 2 písm. b) pandemického zákona přísnějšímu testu proporcionality, v němž na jedné straně stojí svoboda podnikání (čl. 26 odst. 1 Listiny) a na druhé straně ochrana zdraví (čl. 31 Listiny) a života (čl. 6 odst. 1 Listiny). Účelem § 2 odst. 2 písm. b) pandemického zákona (coby rozšířeného výčtu mimořádných opatření) je poskytnutí efektivního protiepidemického nástroje k minimalizaci rizika přenosu nákazy šíření onemocnění COVID-19 v populaci a jejích dopadů na veřejné zdraví prostřednictvím opatření, která omezují výkon podnikatelské nebo jiné činnosti v provozovně, obchodním centru, na tržišti, tržnici nebo v jiném prostoru sloužícímu k podnikatelské nebo obdobné činnosti coby místům, v nichž dochází k vyšší kumulaci osob v jednom čase… Takto předestřený cíl napadené právní úpravy považuje Ústavní soud v obecné rovině za legitimní (ústavně aprobovaný). Je již obecně známou skutečností, že onemocnění COVID-19 je virovým infekčním onemocněním přenášejícím se primárně tzv. kapénkovou cestou, tedy vzduchem ze člověka na člověka při blízkém kontaktu na krátkou vzdálenost. Celá právní úprava mimořádných opatření (jíž je právě zkoumané ustanovení součástí) vychází z premisy, že omezení mobility obyvatelstva a možností setkávat se představuje jeden z pilířů boje s onemocněním COVID-19, zejména jde-li o omezení činností provozovaných ve vnitřních prostorách, kde lze důvodně očekávat vyšší míru rizika nákazy… Ústavní soud proto uzavírá, že § 2 odst. 2 písm. b) pandemického zákona umožňující regulovat výkon podnikatelské nebo jiné činnosti v provozovně, obchodním centru, na tržišti, tržnici nebo v jiném prostoru sloužícímu k podnikatelské nebo obdobné činnosti coby místům, v nichž dochází k vyšší kumulaci osob v jednom čase, lze považovat za způsobilé (vhodné) k dosažení sledovaného cíle.

Hustý, co? Fakt hustý. Kdo by to byl řek´, že je ještě nějaký soudce s to tohleto vypustit z huby. Ale evidentně je. Tvl. A to ti chytrolíni z Ústaváku ještě dodali:

Předvídat pandemii onemocnění COVID-19 je vzhledem k její dynamice téměř
nemožné; ani v odborné veřejnosti nepanuje shoda, jak na ni reagovat [srov. bod 68 nálezu sp. zn. Pl. ÚS 106/20 ze dne 9. 2. 2021 (123/2021 Sb.)]. Existuje tudíž zájem na tom, aby byly připraveny všechny dostupné nástroje k nastavení efektivních a cílených protiepidemických opatření, a to zejména v případě výskytu nových rizikových variant představujících vážnou hrozbu pro veřejné zdraví. V tomto konfliktu je proto třeba považovat potřebu zajištění dostatečné akceschopnosti orgánů veřejné moci za pomoci ústavně konformního zásahu do základních práv a svobod za legitimní cíl (viz body 206 a 207 nálezu sp. zn. Pl. ÚS 20/21).

No ty brďo, neřekla bych, že někdo svéprávný a s IQ vyšším než 75 ještě doufá, že opatření spočívající třeba v počítání zákazníků u stolu, omezování otvíračky nebo třeba opásávání regálů s nějakým zbožím brání šíření respiračního viru, ale asi jo. Bohužel tento výkvět zrovna teď rozhoduje o našich právech, povinnostech, svobodách, životě a smrti.

Ale nezoufejte, lidé dobří! Ústavní sodu na vás myslí – řekl, že se není čeho bát, neboť zárukou dodržení Ústavy a Listiny nám prý má být to, že je vláda při vydávání opatření rozumná a nejedná svévolně, nývrž rozumně. Navíc jsou prý mimořádná opatření předmětem přezkumu Nejvyššího správního soudu a to je už něco, to vám povím! Sice to vůbec, ale vůbec nefunguje, ale můžete tím chlácholit děti před spaním. Ty předškolní tomu možná i uvěří.

Kojoti z Ústaváku se bohužel vyjádřili i k ústavnosti nařizování karantén a izolací skrze esemesky. Jak jinak – je to v pohodě, chráníte přece ty imaginární zranitelné. Argumenty čtěte, jen když máte pevné nervy nebo papíry ze šaškecu na hlavu, to už se nedá nic pokazit.

Ústavní soud předesílá: samotná skutečnost, že § 8a pandemického zákona zavádí novou netypickou formu úřední komunikace, platnému právnímu řádu doposud v takové podobě neznámou, a priori protiústavnost takového řešení neznačí, jak předestírá navrhovatelka. K takovému závěru by mohl dospět pouze za předpokladu, že jeho konkrétní provedení nedostojí souvisejícím ústavněprávním kautelám. Ostatně, jak uvádí vláda, napadená právní úprava je inspirována již existujícími formami omezení ústavně zaručených práv faktickým pokynem, a to např. institutem zajištění výrobků podle § 7b zákona o České obchodní inspekci či institutem vykázání podle § 44 a násl. zákona o Policii ČR… Ústavní soud se ztotožňuje s vládou v tom, že vzhledem k vysokému počtu nařizovaných karanténních opatření a izolací, jenž může zejména v době kulminace pandemie dosahovat až tisíců případů denně, a vzhledem k nezbytnosti podrobit se těmto opatřením neprodleně, není fakticky realizovatelné, aby uvedené prostředky byly nařizovány ve správním řízení vedeném podle správního řádu a zákona o ochraně veřejného zdraví, neboť takový počet rozhodnutí není schopen žádný správní orgán z kapacitních důvodů vydat, natož včas oznámit. Bylo by absurdní, aby stát nemohl pro účely omezení následků pandemie využívat způsoby komunikace se svými občany, kteří podobné způsoby komunikace v každodenním životě masivně využívají ke komerčním účelům, a to dobrovolně a bezproblémově. Vydávání správního rozhodnutí a doručování jeho listinného vyhotovení je pomalé
a nesouladné s potřebou okamžité reakce na šíření onemocnění COVID-19. Mezi vyhotovením rozhodnutí, jeho vypravením a samotným doručením prostřednictvím provozovatele poštovních služeb adresátovi může uplynout několik dnů, dokonce i týdnů, není-li adresát zastižen a je vyzván, aby si písemnost na uloženém místě ve lhůtě 10 dnů vyzvedl (§ 23 správního řádu). K tomu je třeba zohlednit další aspekt, tedy že v případě nezbytnosti vyzvednutí zásilky na poště (popř. jiném místě) či jejího osobního převzetí dochází k dalšímu nežádoucímu mezilidskému kontaktu…Ústavní soud proto uzavírá, že napadený § 8a pandemického zákona obstojí i v požadavku nezbytnosti.

K tomuto výšplechtu naštěstí soudci dodali:

Ustanovení § 8a pandemického zákona ve srovnání s dosavadními způsoby předvídá formy doručování s nižším stupněm jistoty, že se sdělení adresátovi opravdu dostalo a bude pro něj závazné. Ovšem – co je pro úvahy Ústavního soudu v této souvislosti podstatné – případná nejistota plynoucí z napadené právní úpravy nejde, a ani nemůže jít k tíži jednotlivců, ale pouze k tíži orgánů veřejné moci, potažmo státu, není-li žádné povinnosti k aktivnímu využívání některého ze zamýšlených prostředků komunikace a současně není pro tyto případy upravena tzv. fikce doručení. Jakékoliv sankce či negativní dopady v právní sféře jednotlivce, který se měl izolaci či karanténnímu opatření podrobit, bude třeba podmínit tím, že se s oznamovaným omezením prokazatelně seznámil, neboť pouze tak lze prizmatem principu právní jistoty požadovat, aby se danému faktickému pokynu (a případným právním konsekvencím) podrobil.

Z toho teda ještě bude zajímavých sporů, to vám povím.

Je to jasně potrvzeno to, co já říkám už od jara 2020 – na Ústavním soudu sedí samí imbecilové. Tohle můžu klidně říkat. Když ukrajinská Fialka může lidem nadávat do rusofilních kolaborantů nebo co to řekl, a Válek zase do nácků nebo tak nějak, možný je cokoliv.

Jo a až vám zase nějací právní šarlatáni budou slibovat modré z nebe s tím, že opatření vlády jsou „protiústavní“, nakopejte jim zadek. Jsou to jen sprostí lháři a obchodníci se strachem nebo možná spíš jen s teplou vodou. Skutečně dobrej právník, kterej za svoje rady nic nechce, vám řekne přesně to, co já, aniž by vám mazal med kolem huby, protože to je jediná správná věc.

Blbost školních řádů nezná mezí

Řeknu vám, každý den se najde důvod, proč jsem vděčná, že moje děti nechodí do školy. Doopravdy bych se bála, co budou tzv. pedagogové ještě schopni dětem udělat. Jeden můj dřívější známý říkával, že ho otec poučoval, aby školu nebral vážně, neboť slovo učitel se skloňuje podle vzoru prdel. Musím tomu moudrému muži dát za pravdu, zvláště když jsem si dnes přečetla odůvodnění zákazu mobilních telefonů na jedné základní škole:

Myslí to „učitelé“ vážně? Pokud ano, jak pak mohli držet huby po celou dobu covidí šikany dětí, když jsou všechy ty technologie pro děti tak škodlivé, že je musí ve školách zakazovat? Jak mohli dovolit, že jim stát tak nesmyslně a krutě ubližoval? Jak se smíří s tím, co svojí pasivitou zavinili?

V loňském školním roce opakovalo ročník 8204 dětí, to je absolutně i procentuálně nejvíce za posledních deset let. Odborníci to dávají do souvislosti s distanční výukou během pandemie covidu.

Proč učitelé mlčí teď, když kvůli „boji za svobodu nás všech po boku udatných Ukrajinců“ dětem zcela vážně hrozí, že budou opět ponechány napospas šílené vládě – ať už při trápení zimou ve školních lavicích nebo rovnou na „plynových“ prázdninách s další usmolenou distanční výukou skrze ta proklínananá mobilní zařízení?

Na druhou stranu je třeba připomenout názor soudů na děti a mobilní telefony. Je dost dobře možné, že se školy mýlí a technologie jsou pro děcka dar z nebes:

Soud zdůrazňuje, že žalobce může být uvedeným opatřením omezen v osobní účasti na základním vzdělání. Není však z přístupu k tomuto vzdělání zcela vyloučen. Argument žalobce, že vzdělání zahrnuje také sociální kontakt a spolupráci není přiléhavý, neboť je obecně známým faktem, že sociální kontakt (zejména mezi osobami mladšího věku) se stále více přenáší do sféry virtuální (neosobní). Jedná se o celosvětový trend, který lze sledovat již řadu let. Stejně tak spolupráci je možno rozvíjet formou bez osobní účasti, kde jako příklad spolupráce a komunikace může posloužit rovněž obecně známý rozvoj v jednotlivých odvětvích e-sportu (zejména kolektivních taktických a strategických her). Nebezpečí z prodlení tedy soud v posuzované věci nespatřuje.

Takže jakýpak copak. Ty děti mají rády mobily, můžou si novináři kecat, co chtějí. Mají, je to pravda.

Když už jsme u škol, neuškodí si připomenout něco o školních řádech, co jsem psala už v září 2020. Stále častěji se totiž najdou školy, které si do školních řádů nacpaly povinnost zahalovat si obličeje.

Pokud jde o význam školních řádů pro rodiče a otázku, jak ovlivnit jejich obsah, můžeme uvést komentář České školní inspekce:

Postupuje-li pedagogický pracovník školy nebo školského zařízení v rozporu se školním řádem, nebo školní řád obsahuje ustanovení, která jsou v rozporu s právními předpisy, lze se domáhat sjednání nápravy u ředitele školy, který podle školského zákona rozhoduje ve všech záležitostech týkajících se poskytování vzdělávání a odpovídá za to, že škola poskytuje vzdělávání a školské služby v souladu se školským zákonem. V takových případech je účelné se obrátit na ředitele písemně a požadovat rovněž písemné vyjádření v dané záležitosti. Školský zákon však nabízí i možnost podílet se na úpravách obsahu školního nebo vnitřního řádu prostřednictvím školské rady, kterou zřizuje při základních a středních školách podle školského zákona zřizovatel těchto škol. Jedná se o orgán školy, který umožňuje zákonným zástupcům nezletilých žáků, a zletilým žákům, pedagogickým pracovníkům školy, zřizovateli i dalším osobám podílet se na správě školy. K pravomocem školské rady náleží mimo jiné schvalovat školní řád, a navrhovat jeho změny.

Proti samotnému školnímu řádu se podle mého názoru soudně bránit nelze, nejspíše by bylo třeba žalovat až proti jednotlivým rozhodnutím ředitele na jeho základě učiněným a v souvislosti s nimi by se pak musela napadnout ustanovení školního řádu. V úvahu by také přicházely žaloby na diskriminaci jako tomu bylo u tzv. šátkové kauzy, musíte si ale uvědomit, že nepřátelé státu (tj. ti, co neuctívají covid a nejsou hin z Ukrajiny a klimatu a tak podobně) nemají u soudů stejné postavení jako třeba muslimové – to je patrno z covidích diskriminačních kauz.

Myslím, že tohle všechno bude ještě hodně zajímavá záležitost nejen pro právníky, ale hlavně pro rodiče a děti.

Advokát nahoře bez vyveden ze soudní síně

Den co den sleduju úřední desku Nejvyššího správního soudu – jednak kvůli běžné advokátní praxi mého muže, kdy hledám zajímavá rozhodnutí z oblasti územního plánování, a pak taky kvůli covidím, klimatickým či ukrajinským a jiným aktuálním blbinám. Dnes jsem měla štěstí a vykoukl na mne nový rozsudek NSS. O co šlo?

V únoru 2022 si jeden advokát (a ne, nebyla to užvaněná Amazonka ani kecálista Rajchl či jiný politický génius) odmítl nasadit respirátor a soudkyni řekl, že se radši nechá vyvést jusitční stráží. Madam v taláru byla správně agilní a tak nelenila a uniformy vážně zavolala. Ty milého advokáta šupem ze soudní síně vystrnadily. Advokát se poté jal bránit zásahovými žalobami jednak kvůli požadavku na respík (advokáti měli z debilního mimořádného opatření vždycky výjimku, na což ale soudy dlabaly a šikanovaly lidi dle libosti) a jednak kvůli tomu, že ho vyvedli jako nějakého obejdu.

Co na to řekl Nejvyšší správní soud? Zase se z toho všeho snažil vybruslit skrze fůru blábolů, jako vždycky, když šlo o nejhorší virus všech dob.

„NSS souhlasí s městským soudem, že výzva soudkyně k nasazení respirátoru je výkonem soudnictví, nikoli veřejné správy. Jak městský soud správně uvedl, ačkoli pokyn k nasazení respirátoru není rozhodováním ve věci samé, výkon soudnictví nezahrnuje pouze rozhodovací činnost v úzkém slova smyslu. K výkonu soudnictví patří i další činnosti spadající do širšího okruhu pravomocí, jimiž je soud nadán ve vztahu k dosažení účelu a smyslu řízení . Podle § 117 odst. 1 o. s. ř. předseda senátu zahajuje, řídí a končí jednání, uděluje a odnímá slovo, provádí dokazování, činí vhodná opatření, aby zajistil splnění účelu jednání, a vyhlašuje rozhodnutí. Dbá přitom, aby jednání probíhalo důstojně a nerušeně a aby věc mohla být úplně, spravedlivě a bez průtahů projednána. Je zřejmé, že ohledně „vhodných opatření“ k zajištění splnění účelu jednání zákonodárce záměrně zvolil neurčitou formulaci právní normy. Taková formulace svěřuje do rukou předsedy senátu i v zákoně výslovně neuvedené pravomoci, aby zajistil splnění účelu jednání. Proto platí, že bez ohledu na to, zda soudkyně v nynější věci použila sporná pandemická opatření, šlo stále o výkon soudnictví. Byť soudkyně výzvou sledovala snížení rizika šíření viru, primárním objektem, který chránila, stále zůstal nerušený průběh jednání... NSS tak dává za pravdu městskému soudu. Pokyn soudce advokátovi (zástupci účastníka řízení), aby si během jednání nasadil respirátor, je výkonem moci soudní, nikoli veřejné správy. Přezkumu tohoto pokynu se tak nelze domáhat ve správním soudnictví. Není proto ani možné, aby správní soudy jakkoli hodnotily zákonnost tohoto pokynu.“

Hahahahaha, tak prej advokáti, soudci, svědci a účastníci měli roušky proto, že to zajišťovalo smysl a účel soudního řízení a důstojný a nerušený průběh soudního jednání. Tak to jo, to jo. Nepřijde vám to jak z Televarieté nebo z Ein Kessel Buntes? Možná na NSS nakonec přijde i kouzelník. Třeba to pak s justicí vezme nějaký dobrý konec, říkám si. Jiná šance na normální soudce, než černá magie, totiž evidentně není, když se zázračnými rouškami chránícími před virem stále ještě nedali pokoj.

Zpracováno podle rozsudku NSS čj. 10 As 194/2022 – 38 ze dne 19. 9. 2022

Soud: advokátka Hamplová není jedinečná

Původně jsem se chystala napsat úplně jiný text, na který sbírám odvahu už řadu týdnů. Týká se totiž mého, pro dnešní společnost, nepěkného vztahu k Ukrajincům. Už už jsem chtěla začít ťukat do klávesnice, když tu jsem se ještě podívala na zprávy od přátel a mezi nimi jsem našla absolutní perlu: soudní potvrzení, že moje „milovaná“ Jana Amazonka Zwyrtek Hamplová je pěkně …, ehm, advokátka.

Celá kauza se zaplítá okolo obce Rudoltice, jíž skoro senátorka, která nikdy senátorkou vlastně být nechtěla, poskytovala svoje úžasné právní služby.

Dostala jsem hned dvě nabídky kandidovat letos ve svém volebním obvodu do Senátu. Obou nabídek si považuji, a vážím si i těch, kdo mi je adresovali – protože byly formulovány tak, že bylo vidět, že oba nabízející znají mou práci, a že to tedy není nabídka jen proto, že jsem občas víc vidět a slyšet. Přesto jsem po velmi důkladné úvaze řekla NE. Ne jim – sobě. 

Vraťmě se k případu Rudoltice. Popis situace najdeme zde:

Obec od Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dostala pokutu sto tisíc korun za to, že údajně chybovala při uzavírání smlouvy na právní služby, když na ni nevypsala otevřený tendr. Rudoltice advokátce Janě Zwyrtek Hamplové vyplatily přes šest milionů korun.

Sebevědomí Hamplové nezná mezí, takže nadrzo ke kauze uvedla:

Celou věc považuji za obecnou otázku, zda si má klient právo zvolit advokáta, ke kterému má důvěru a který má v dané věci zkušenosti, než například nováčka advokacie, který sice může být levnější, ale ve sporu neuspěje… Nemám k tomu více co dodat a uvidíme, jak se podívají na otázku svobodné volby právního zástupce soudy. Proto tento spor považuji za principiální, a proto jsem paní starostce nabídla, že jej povedu bez jakéhokoli nároku na honorář, i soudní poplatek uhradím osobně. Jsem totiž přesvědčena, že názor ÚOHS nemůže před zdravým rozumem obstát.

Vtipné je, že tahleta právní hvězda u soudu nakonec sama neuspěla. Ale k tomu ještě později.

Hamplová v reakci na článek o šesti melounech pro sebe ukrojených z veřejného rozpočtu napsala:

A hlavní cíl toho článku? Uniká mi ten veřejný zájem, který mají média sledovat. Vzbudit lidskou závist? To marně. Mohelničtí dobře ví, že jezdím v Mercedesu a BMW. I to, že mám dům a na zahradě bazén. Ale taky ví, že jsem začínala jako jedna z tří dětí průměrné rodiny a od nuly. I proto mne volí, jsem od dětství jedna z nich. I když jsem dnes občas v televizi. Nejsem politik, co šel do funkcí ze školních lavic, aby tam vydělal. Napřed jsem budovala profesní kariéru, a živila a živím se jí. Nešla jsem tedy do politiky vydělat jako jiní, a nemusím se v ní proto ani držet. Dává mi to neskutečnou svobodu, i v tom, že jsem prostě neuplatitelná. Politiku dnes dělám jen proto, že se mi chce, a protože mi jde o mé město. Co však nemohu připustit, aby proto, že ho dnes řídím, bylo zasahováno do mé profese podobným nepravdivým spojením.

Jo tak madam uniká veřejný zájem na zadávání veřejných zakázek? Hmmm… dobře. Chápu.

Nejhorší na tom všem ale pro mě je představa naší drsné Amazonky v bikinách u bazénu. To už z hlavy nedostanu a v noci se budu bát usnout. Líbí se mi taky její „Babiš styl“ smíchaný s Paroubkem: senátorkou jsem být nechtěla, ale musím, kvůli těm lidičkám se srdíčkem na pravém místě a věcem veřejným, peněz mám dost, politiku pro ně nedělám, nejsem takový ten tradiční politik a vůbec: kdo z vás na to má, závidíte, že jo, a proto jste na mě oškliví.

No, abychom ty směšné manévry shrnuli, Krajský soud v Brně to ke smůle báječné, poctivé, chytré a lidské advokátky viděl jako ÚHOS. Nejvíc jsem se nasmála nad tímto závěrem:

 Argumentace žalobkyně, že v případě provedeného zadávacího řízení by byla nucena akceptovat advokáta jí nechtěného a tomu hradit příliš vysokou odměnu, je zcela zavádějící. Je totiž primárně na zadavateli, jakým způsobem vymezí v zadávacích podmínkách svoje požadavky např. na specializaci, zkušenosti či dosavadní praxi uchazečů; stejně tak může zadavatel v zadávacích podmínkách a posléze ve smlouvě s vybraným uchazečem realizovat svoji představu o platebních podmínkách za dodané služby. V této souvislosti soud považuje za poněkud nadnesené tvrzení žalobkyně o jedinečnosti smluvené advokátky, jakož i o tom, že by právní potřeby žalobkyně vyžadovaly znalost specifické oblasti práva. Stejně tak nemůže povinnost postupovat také dle zákona o veřejných zakázkách anulovat pouhý vztah důvěry mezi advokátem a jeho klientem. Důvěra v tomto vztahu je nepochybně podstatná, nelze však mít za to, že v daném případě by nemohla vzniknout také k jinému advokátovi.

Máme potvrzeno černé na bílém, že Hamplová zkrátka jedinečná není a nebude Leda snad ve schopnosti převlékat kabát a chlubit se cizím covidovým peřím (hlavně mým a Davidovým).

Znovu a rozdhoně ne naposledy zdůrazňuju: nevěřte politikům, kteří vám slibují modré z nebe. Většinou jsou to strašní lháři. Musíte sami žít svobodně, radostně a dobře. To je jediná správná cesta.

A příště už opravdu o Ukrajincích a svobodě říct jim NE.

Lidl, klima a spotřebitelská předžalobní výzva

Jak víte, dost mne naštvalo, že Lidl, který má plnou pusu odpovědnosti, boje se změnami klimatu a tak podobně, spotřebitelům za věrnost nabízí Stikeez. Je to mnoho a mnoho tun zbytečné plastu a ještě více tisíců kilogramů CO2 (při skromném výpočtu to vyjde na cca 78 tun CO2 poslaného do atmosféry jen z toho proklatého plastu vyrobeného v Číně). Taky na to soudruzi spotřebovali strašně moc ropy, s takovou Putina vážně neporazíme, ani když si navlečeme tři vánoční svetry z lidlácké akce.

Protože považuju ochranu přírody, krajiny a planety za nesmírně důležitou (bylo tomu tak, co si pamatuju, vždyť se například už dlouho soudím se státem skrze odporný plastový odpad z respirátorů, testů a dalšího pandemického bordelu), pokouším se zachránit životní prostředí na vlastní pěst, když se celý svět zbláznil z Grety a dělá jendu bláznivinu za druhou. Opravdu, ale opravdu mne hrozně štve, že se korporace barví na zeleno, zákazníky vychovávají jak malé fracky, kážou vodu bez bublin a samy pijí (uhlíkově ani trochu neutrální) víno plnými doušky.

Předžalobní výzvu, po které bude následovat spotřebitelská žaloba, jestli si Lidl nebude sypat popel na hlavu, si můžete přečíst tady.

Teď je míč na hřišti Lidlu. Se značnou mírou zvědavosti čekám, co tenhle mamutí řetězec udělá. Tiše doufám, že až tam půjdu za týden zase nakoupit svoje tofu, kefír, jogurty a klimaticky neutrální veganské „maso“, projdu skrze ostrahu bez potíží, minimálně snadněji než před pár měsíci bez roušky. Přeci jen nikdo neví, kde má korporát díky digitalizaci oči, že jo. Kdybych se na blogu dlouho neozývala, víte, odkud vítr fouká.

Nouzový stav v teplárenství: žaloba podána

Když jsem v březnu 2020 podávala s manželem Davidem první sérii žalob na nouzový stav, tehdy vyhlášený kvůli boji s nejhorším virem všech dob, byla jsem úplně hloupá – věřila jsem totiž v to, že alespoň v naprostých základech právní stát funguje a že to, co se děje, protě ve vyspělé části Evropy (tj. na západ od Slovenska) není možné.

Dnešní halasní bojovníci za všechny lidičky se srdíčkem na pravém místě a jejich práva se nás tehdy štítili, jako bychom snad měli lepru. Dovolili jsme si zkrátka moc, když jsme otevřeně vystoupili proti státní zvůli. Třeba taková Jana Amazonka Zwyrtek Hamplová psala:

A tím jsem vlastně u další skupiny. Ano, skupina lidí, kteří „chytře“ mluví. Moralizují. Říkají krásné intelektuálské věty o tom, že svoboda je více než život. A že je ohrožena demokracie, když se zavřely hranice. A že je v rozporu s lidskými právy, když byla vyhlášena karanténa. A pokud to nevíte, máme tu i žalobu, že nařízení vlády je neplatné pro formální vady. Nepovšimli si, že jsme ve válce – ve válce s virem, který může ochromit vše. A za války není čas na diskuze a intelektuální řeči. Jakkoli je občas rádi i jiní říkáme. Protože v době ohrožení musí být disciplínaAno, také jsem si všimla formálních vad nařízení vlády. Ale nikdy by mi nenapadlo v této chvíli proti tomu podávat žalobu. Proč? Inu, protože si myslím, že mám zdravý selský rozum. Nevím, zda jsou současná opatření nutná, ale vím, že raději dnes udělat víc, než míň. Po krizi jim poradím, aby na Úřadu vlády vyměnili právníky. Ale to je tak vše, co mne v tuto chvíli napadne. Protože v době ohrožení se prostě některé věci nedělají.

Aha, tak prej dispciplína musí bejt! Ordnung muss sein! Nevím, jestli se mi chce víc se smát nebo zvracet, ale zvolím si ten smích, protože k takovým oportunistům se nedá přistupovat jinak.

Když jsme dnes podávali žalobu na další nouzový stav (pardon, právně správně „stav předcházení stavu nouze v teplárenství“), už jsme tak nečinili s vírou v moc soudní a v ústavní pořádek. Po dvou a půl letech dennodenního boje o svobodu a přežití víme, že jde o chiméry a že je jen na nás, jak si všechno zařídíme. Přesto nás pořád baví stát provokovat a sypat mu písek do jeho odporného soukolí, ve kterém hodlá semlít všechny občany na prášek, pokořit je a přinutit poslouchat.

Vedle toho mne doopravdy neuvěřitelně štve, že by kvůli jakémusi přitroublému lokálnímu konfliktu (ne, vážně mne nepřesvědčíte, že udatní Ukrajinci bojují s ruským medvědem o svobodu nás všech – na to jsou mi Ukrajinci i Rusové i ten jejich slavný Putin příliš ukradení a nezajímají mne; vedle toho mi média a politikové moc dlouho a moc okatě lhali, takže cokoliv, co vypustí z úst, beru jako šum jarního větříku, který nemá cenu si připouštět k mysli) mělo být umožněno spalovat uhlí tak, že by byly překračovány emisní limity.

V tiskovce MPO se uvádí:

Od pondělí 5. září začne platit stav předcházení stavu nouze v teplárenství, který má umožnit snížení spotřeby plynu. Ministerstvo průmyslu a obchodu v návaznosti na tento stav bude moci rozhodnout o pokračování provozu uhelných a dalších zdrojů tepla bez ohledu na emisní limity. Vyhlášení stavu předcházení stavu nouze v teplárenství neznamená automatickou aktivaci vyhlášky stanovující nižší teploty v obytných a dalších prostorách.

To je absolutně nepřípustné pro moji environmentální duši. Jako ekosexuálka, bývalá vyučující z Katedry environmentalistiky Fakulty sociálních studií MU a letitá právnička z eko NGO říkám NE! Na životní prostředí a klima prostě nesahejte. Za jeho zničení Ukrajina vážně nestojí – vždyť je jen jeden jediný stát, kdežto zničení klimatu se dotkne každého státního útvaru! Celého světa! Miliard lidí! Trilionů zvířat a rostltin! Se změnou klimatu jde přece úplně o všechno! Tak jak vůbec můžeme uvažovat, že budeme zhoršovat dopady globálních změn klimatu do prknenný vohrady?

Pokud tak chcete učinit, milá vládo, dodejte mi cost benefit analýzu, ze které jasně vyplyne, že počty životů zmařených v důsledku klimatické změny a počty lidí těžce poškozených na zdraví kvůli emisím ze spalování uhlí, budou na 100% o mnoho nižší než počty životů takto postižených v ukrajinsko-ruském konfliktu odehrávajícím se kdesi na východě. Jestli takovou analýzu nemáte, pak nemůžete zhoršovat změnu klimatu jen a pouze kvůli tomu, že jste rozdrbali celý trh s plynem stupidními a nefunkčními sankcemi, které trestají tak leda nás samotné.

Jsem moc a moc zvědavá, jak se Městský soud popere s dvěma tak závažnými hodnotami naší soudobé společnosti – bojem se změnami klimatu a ultimativní ochranou Ukrajinců – postavenými natvrdo proti sobě. Média a politikové a aktivisti nás přece přesvědčují, že za obojí je možno zaplatit jakoukoliv cenu, obojí je svaté. Tak se miláčci v talárech ukažte, ať vidím, za co vás ze svých daní platím! Já si jdu otevřít kuželku a bude se dobře bavit vašimi profesními útrapami.

Celá žaloba ke stažení zde.

Od zítra máme další „nouzový stav“

Od zítřka ministerstvo průmyslu a obchodu daruje občanům České republiky „stav předcházení stavu nouze v teplárenství.“ Máme totiž tu plynovou a jinou krizi a strejda Putin se nějak nelekl svetrů. Takže ho znova potrestáme tím, že si pod sebou uřežeme další už tak notně proschlou větev. Důležité samozřejmě v tom všem je, že i Síkela vyslal další signály (není to nakonec skrytá reklama na zubní pastu?).

Na webu MPO se píše:

Stav předcházení stavu nouze v teplárenství bude po vyhlášení platit maximálně po dobu 12 měsíců a může být prodloužen na dalších 12 měsíců, pokud trvají důvody pro jeho vyhlášení. Jeho vyhlášení umožní vydat MPO opatření, kterým budou upravena nová pravidla pro zdroje tepla. Ty tak tak budou moci využívat jiné druhy paliv než zemní plyn, jako třeba uhlí nebo lehké topné oleje, které by jinak nesplňovaly emisní limity.

Vsuvka autorky: To o těch jiných druzích neekologických paliv si zapamatujte, budete to ještě důležité.

Od jara 2020 se permanentně pohybujeme ve větší či menší nouzi. Musím říct, že je mi to už praktcky lhostejné, nicméně čistě ze sportu a z právního zájmu jsem otevřela pivko a k tomu zákon č. 458/2000 Sb., energetický zákon a jeho prováděcí vyhlášku č. 225/2001 Sb., kterou se stanoví postup při vzniku a odstraňování stavu nouze v teplárenství. Zajímavé je, že teroristický zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví se „narodil“ jen o chlup dřív než energetický paskvil. Co se to v té době dělo, že?

Pojďme ale k energetickému zákonu. Co že nám může stát v anšem novém „nouzovém stavu“ spáchat nepěkného?

Stavů nouze je v energetickém zákoně několik: v elektrizační soustavě, v plynárenství a v teplárenství. Zatím je tedy vyhlášen jen ten poslední.

Stav nouze v teplárenství (§ 88 energetického zákona)

V tomto ustanovení se dočteme:

Předcházení stavu nouze je soubor činností prováděných v situaci, kdy existuje reálné riziko vzniku stavu nouze.

Vidíte? Stejně jako s pandemií zde máme ono magické sluvo předcházení. Skutečný nedostatek ani nasat nemusí, my mu budeme prostě předchzet a budeme doufat, že „za 14 dní to už skončí“. Jako s virem.

Při předcházení stavu nouze a při stavu nouze jsou držitelé licence na rozvod tepelné energie a odběratelé tepelné energie povinni se podřídit omezení spotřeby tepelné energie bez ohledu na uzavřené smlouvy. Držitelé licence na rozvod tepelné energie mohou v nezbytném rozsahu využívat zařízení odběratelů tepelné energie.

Při předcházení stavu nouze nebo stavu nouze, který ministerstvo vyhlásilo, může přijímat opatření a ukládat povinnosti držitelům licence na výrobu tepelné energie nebo licence na rozvod tepelné energie pro snížení rizika vzniku stavu nouze, řešení vzniklého stavu v soustavách zásobování tepelnou energií, omezení jeho následků nebo obnovení dodávek tepelné energie.

Cílem opatření samozřejmě bude potrápit lidi obavou ze zimy a že si nezatopí. U dalších dvou nouzových stavů (elektřina a plyn) může být ještě o dost hůř. Ty ale ještě vyhlášeny nemáme.

Kromě stavu předcházení stavu nouze můžeme mít samozřejmě stav nouze a pak ještě mimořádný stav nouze: Je-li vyhlášen mimořádný stav nouze, zůstává zachovaný odběrový stupeň vyhlášený provozovatelem přepravní soustavy, pokud při vyhlášení mimořádného stavu nouze nebo v jeho průběhu ministerstvo nestanoví jiné opatření k omezení nebo přerušení spotřeby plynu nebo změny dodávky plynu. Stav nouze vyhlášený provozovatelem přepravní soustavy se tím neruší.

Právo na náhradu škody je vyloučeno.

Ke stavu nouze v elektrizační soustavě

§ 54 odst. 2 energetického zákona obsahuje definici stavu předcházení stavu nouze: jedná se o soubor opatření a činností prováděných v situaci, kdy existuje reálné riziko vzniku stavu nouze.

Podle § 54 odst. 5 energetického zákona platí: Při stavu nouze a při předcházení stavu nouze jsou všichni účastníci trhu s elektřinou povinni podřídit se omezení spotřeby elektřiny nebo změně dodávky elektřiny.

Co tohle znamená, suď bůh. Máte-li ale pocit, že jste v suchu, protože máte nějaké ty úsporné tarify a máte cosi nasmlouváno, pak bych si přestala být tak jistá.

V komentáři se uvádí:

Energetický zákon zde tedy podtrhuje oprávněnost výkonu práva dotčených provozovatelů k omezování jejich spotřeby, jde-li o zákazníky a další účastníky trhu s elektřinou, resp. ovlivňování jejich výroby elektřiny, jde-li o výrobce elektřiny. Dotčeni touto povinností strpět omezování toků elektřiny v elektrizační soustavě jsou tedy všichni účastníci trhu s elektřinou, jak je vyjmenovává § 22 energetického zákona.

Podle § 54 odst. 6 je právo na náhradu škody vyloučeno. (To jen kdyby vám nějací užvanění slimejšové mezi advokáty slibovali hory doly u soudů).

A teď k nouzáku v plynárenské soustavě (je to skoro totéž a upravuje to § 73 energetického zákona).

Definice předcházení stavu nouze zní: Předcházení stavu nouze je soubor činností prováděných provozovatelem přepravní soustavy nebo provozovatelem distribuční soustavy v situaci, kdy existuje reálné riziko vzniku stavu nouze, k jehož vyhlášení je provozovatel přepravní soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy oprávněn. Skládá se ze dvou fází, a to z včasného varování, kdy existují takové informace, že může nastat stav nouze, a z výstrahy, kdy skutečně ke zhoršení zásobování zákazníků dochází, avšak není ještě nutné přistoupit k plošnému omezení spotřeby.

Při vyhlášení stavu nouze provozovatelem přepravní soustavy pro celé území státu nebo v průběhu jeho trvání může ministerstvo vydat opatření, kterým v nezbytném rozsahu mj. uloží povinnost omezení nebo přerušení spotřeby plynu nebo změny dodávky plynu nebo určí skupinu zákazníků, kterým je možné dodávat plyn, odlišně od vyhlášeného odběrového stupně podle právního předpisu upravujícího odběrové stupně v plynárenství,

Nezoufejte, i v plynárenství může být ještě hůř – lze vyhlásit stav nouze a dokonce ještě mimořádný stav nouze (§ 73d). To je stav krizové úrovně, kdy je pro celé území státu vyhlášen poslední odběrový stupeň, ve kterém je ještě plyn dodáván určené skupině zákazníků. Zbytek ostrouhá.

No, přeju vám pěkné zářijové dny. Protože mám závazek nebýt tak moc depresivní, sděluji, že se lze na vyhlášení dalšího nouzového stavu těšit. Mám totiž vymyšlenou bezvadnou žalobičku. Jako pravá ekosexuálka rozhodně nesouhlasím s tím, aby se přistoupilo ke spalování jakýchsi příšerných paliv jako je uhlí, mazut a jiný hegeš. To by pro planetu a hlavně pro klima mělo strašlivé, ale strašlivé následky! Proto říkám:

Zničené klima v důsledku spalování kdejakého bordelu je rozhodně mnohem horším následkem než cokoliv jiného, včetně lokální (počet obyvatel Ukrajiny je jen 0,5% obyvatel planety) války. Jen si představte a spočítejte, kolik lidí zemře, když shoří planeta kvůli zhoršujícím se následkům globálního oteplování (miliardy a miliardy) jen proto, že si tu hrajeme na to, že vůbec nepotřebujeme plyn. Oběti chudoby a nemocí v důsledku zničení světové ekonomiky ani nepočítám. Ne, milá namyšelná paní Zelenská, my fakt nepočítáme drobné. My kalkulujeme, jak přežijí na zničené planetě NAŠE děti.

A nejde jen o lidi – máme tu přece triliony jiných živých bytostí, které nemají menší hodnotu než všechny Oleny světa a které zbytečně bídně zahynou, jak nám už řadu let meldují třeba Extinction Rebellion. Celá situace je tedy věc základních počtů, které zvládá i prvňák! Nedává proto smysl nepoužívat z hlediska životního prostředí mnohem méně nebezpečný a poměrně ekologický plyn, byť ho získáme od Ruska nebo mimořádně odporných a nelidských režimů nejrůznějších islámských států, a přejít na paliva nadupaná tím nejhroším svinstvem ze všech – CO2 a drze dláždit cestu k vyhubení všeho živého!

To nedovolím a už píšu ono podání, protože stát zase, stejně jako s covidem, nemá žádnou cost benefit analýzu – doteď nevím, jestli „ti opatřeními zachránění“ vůbec stáli za všechny ty oběti živých a zdravých (podle mě ani omylem). S radostí, řekla bych, protože já prostě jsem smějící se buddhistická bestie, která se baví v každém okamžiku, a vůbec se za to nestydím.

ESLP: na covidí šikanu si laskavě nestěžujte

Evropský soud pro lidská práva dnes vydal rozhodnutí ve věci covidových opatření v Rumunsku. Jakýsi pan Piperea si stěžoval na počínání tamní vlády, která se stejnou demencí jako ta naše uzavírala stát, ničila společnost a týrala občany. Mocní soudci v talárech, mezi kterými aktuálně hřaduje i naše slavná modelka pro Vogue z Ústavního soudu Katka Šimáčkovic, která má taky ve vztahu ke covidu pořádné máslo na hlavě (pamatujete, jak uboze o nouzovém stavu arbitři z Joštovy rozhodli?), poslali milého Rumuna do háje zeleného.

V tiskové zprávě ESLP píše:

The Court observed that the measures complained of by the applicant had been introduced as part of the state of alert declared in Romania on 18 May 2020, following the state of emergency declared on 16 March 2020, for public health reasons. The situation had to be characterised as amounting to “unforeseeable exceptional circumstances”. The measures impugned by the applicant in a general and unfocused manner had been imposed on the entire population in response to what the competent national authorities had determined to be a serious public health situation. The Court noted that the applicant had complained in the abstract that the measures taken by the Romanian State to fight the spread of the SARS-CoV-2 virus had been inadequate and inappropriate. He had not provided information about his individual situation or explained in specific terms how the national authorities’ alleged failures might affect him directly.

Pan Piperea byl právník, profesor na jakési univerzitě. Ale ani to mu nepomohlo na cestě ke spravedlnosti. Roušky a celá pandemická víra jsou prostě svatými dogmaty a s něčím takovým se u světského soudu za použití logiky a rozumu válčit nedá.

Mr Piperea, a professor of commercial law at a university, complained that distancing from students had hampered his ability to perform his teaching duties under optimal circumstances. He objected to Decision no. 293/2021 of 10 March 2021, by which the government had extended the country’s state of alert as of 14 March 2021 and had laid down the measures to be taken during it to prevent and combat the effects of the COVID-19 pandemic. More broadly, he took issue with measures such as social distancing, the need for mask-wearing and the need to isolate for a certain number of days in the event of a positive SARS-CoV-2 test, the reliability of which he questioned. In his view, those measures were both inadequate and unnecessary.

David má u ESLP taky pár případů z doby covidí. Mimo jiné neuvěřitelný zákaz opustit republiku (a taky to, co se dělo ve školách nebo omezení pohybu uvnitř hranic státu). Jsem docela zvědavá, jak pochodí.

Asistent soudce ÚS k SMS karanténám

Tento blog neslouží jen ke stížnostem na strasti života dvou právnických nepraktických městských nemehel na venkově, ale má taky přístupným způsobem informovat o světě zákonů a justice. Proto si říkám, že bych měla napsat o článku v Bulletinu advokacie, na který mne upozornil včera na podvečerní procházce se psy David. Text se týká SMS covidích karantén a zajímavé je, že jeho autorem je asistent soudce Ústavního soudu (Radovana Suchánka). O čem to svědčí, netuším. To už si musíte vymyslet sami.

Článek „K nařizování izolace a karanténních opatření před a po novele pandemického zákona, aneb skutečně postačí SMS zpráva?“ najdete v elektronickém Bulletinu advokacie.

Zde si dovolím zkopírovat části závěru.

Covidové časy přinesly po listopadu 1989 nevídaná omezení základních práv a svobod. Po přijetí pandemického zákona byla tato omezení prováděna zejména (mimořádnými) opatřeními obecné povahy, která byla v desítkách rušena pro nezákonnost (popř. u nich byla ex post deklarována). K dlouhodobě nezákonnému postupu docházelo i při nařizování izolací a karanténních opatření, když navzdory požadavku na vydávání správních rozhodnutí v písemné formě přistupovaly správní orgány často k pouhému telefonickému sdělení nebo zaslání SMS
zprávy. To správní soudy označily jako nezákonný zásah.

Ano, o průlomovém rozhodnutí NSS o anřizování karantén samozřejmě vím, neboť to zastupoval David. Psala jsem o něm ještě na Stavu bez nouze.

A ještě poslední citace z článku:

Shora uvedený stav se pokusil zákonodárce „vyřešit“ novelou pandemického zákona, jehož součástí je i § 8a obsahující zvláštní ustanovení o nařízení izolace a karanténního opatření. Ta měla podle proklamací obsažených v důvodové zprávě umožnit jejich nařizování prostřednictvím SMS zprávy. Tato právní úprava přitom vyvolává mnohé problematické otázky, z nichž některé jsme se pokusili v tomto příspěvku nastínit.

Jsme toho názoru, že vzdor proklamacím předkladatele novely pandemického zákona není možné ani nyní nařizovat izolace a karanténní opatření skrze SMS zprávy, zvláště ne v té podobě, jako se to momentálně děje. Takto „nařízená“ opatření jsou formálně, a především materiálně nevykonatelná a nevynutitelná.

To platí tím spíše, pokud Ministerstvo zdravotnictví v důsledku své nečinnosti dosud nepřijalo vyhlášku stanovující podrobnosti způsobu a formy oznámení orgánu ochrany veřejného zdraví. Novelu pandemického zákona hodnotíme v této rovině jako velmi nepovedenou. Již z důvodové zprávy k ní vyplývají zjevné antinomie a podle našeho názoru i nesprávnost a nesystémovost zvolených a dnes uplatňovaných postupů.

Jak to bude skutečně vypadat v praxi, suď Buddha, ale myslím si, že tento článek může být takovou první vlaštovkou. Osobně se obávám, že covid už nebude to hlavní, čím nás ti nahoře budou trápit, ale jsem ráda, že už mezi právníky nejsou jen samí hloupí ťulpasové jako v posledních dvou letech a že svoje názory ti chytřejší dokonce i veřejně napíšou.

« Starší příspěvky