Včera jsem měla hodně o čem přemýšlet po diskusi o Martině Bednářové, která se proslavila svými stupidními názory prezentovanými před žáky. Ne že bych souhlasila s jejím trestním stíháním, to mi přijde absolutně ujeté, ale byla bych ráda, kdyby víc učitelů, kteří mají tendence sdělovat svoje názory ve valné většině nepříliš inteligentních bytostí světu a dětem, končilo na dlažbě bez možnosti se do vzdělávacího procesu kdy vrátit. Právě ženštiny jako je Bednářová a její slepičí kolegyně, které mají potřebu děti nad rámec nezbytně nutných blábolů z osnov zatěžovat svými myšlenkovými pochody, jsou důvodem, proč nechci svoje potomky na základní školu posílat. Vám snad nevadí, že učitelé/ky valí dětem do hlavy bohapusté nesmysly?
Pokračovat ve čteníŠtítek: svoboda projevu
To, co provedla Hamplová za účelem získání popularity s šířením blábolu „od KHS“ ohledně tubery, kterou tady všude plivou Ukrajinci, je bezpochyby hnusné. Měla by za to být samozřejmě potrestána, ale jen na úrovni morální, a to:
- nedůvěrou voličů,
- odsouzením ze strany klientů, kterým lhaní vadí,
- posmíváním se,
- tím, že se s ní nebudou někteří bavit a třeba by nešli na akci, kde se tato lhářka vyskytuje, stejně jako by mnozí nešli někam, kde je Fiala, Taťka Šmoula, Pekarová a jiné obludky.
Je ale naprosto, ale naprosto odsouzeníhodné, vyšetřuje-li naši První dámu policie, stejně jako je směšné to, co provedla Advokátní komora.
Můžeme být každopádně vděční, kolik odporností vyblily soudy, státní zástupci, policajti a jiné nemilé existence během covidu, protože dost těžko je vůbec možné použít normy trestního práva na počin Amazonky.
Pamatujete ještě na bláznivého Flegra, který už je na smetišti dějin a jeho čas vymezený 5 minutami covidové slávy dávno skončil? V době, kdy jsem ještě naprosto imbecilně věřila, že jde něčeho vůči státu dosáhnout, jsme na toho hajzlíka podali trestní oznámení (i když už tehdy jsme si myslela, že je to zbytečné, ale dost se mě osobně dotkly ty děti označené za toxický odpad, i když přitom právě ony tu trapnou ochranu zranitelných odskákaly třeba tím, že neměly ani svoje milované sportovní kroužky).
Mj. jsme tehdy říkali, že ten plešatej blbec šířil poplašnou zprávu tím, že opakovaně a s gustem v médiích uváděl, že:
„Protože ty lidi, když budou vidět ty mrazírenský vozy nebo chladírenský
vozy před těma nemocnicema, tak do práce chodit nebudou…a zdá se, jako to ještě nemám úplně potvrzený, že to bych chtěl, aby dělali pořádně statistici, ať se na to podívají, mám prostě dojem, že mám dojem, že stoupá i ta smrtnost.
„S dětmi by se mělo zacházet jako s nebezpečným odpadem – když se
nákaza dostane na seniora, tak je extrémně ohrožený na životě.“
Já se bojím, že jsou lidi příliš málo vystrašení. Já jsem teď dělal dotazník,
který mi vyplnilo už 38 tisíc lidí, na kterém se ukázalo, že ti, kdo mají úzkost, tak mají menší pravděpodobnost, že se nakazí koronavirem. Úzkost nebo deprese není legrace, tím nás vybavila příroda právě pro tyhle případy. To, že se toho lidi přestali bát, naštěstí teda většina ne, ale ta křiklavá menšina tady je, tak to je tragédie. Kdyby se lidi víc báli, tak tady nemuselo být přes 7 tisíc mrtvých,” prohlásil Flegr.
Haha, když si to člověk čte zpětně, řekl by, že to fakt musel šířit prominentní chovanec z psychiatrický léčebny?
Jedna z mnoha odporných krys ze státního zastupitelství k tomu tehdy řekla:
„Je třeba uvést, že je třeba striktně rozlišovat mezi informací jako takovou, která může být pravdivá či nepravdivá, a analýzou, názorem či komentářem, který může sice vycházet z nějaké odbornosti, ale v zásadě vyjadřuje subjektivní přesvědčení či postoj toho, kdo tuto analýzu či názor podává. V takovém případě se lze jen stěží posoudit pravdivost či nepravdivost takového názoru a je pak na každém jednotlivci, jak si ho vyhodnotí, a to jak s přihlédnutím k osobě autora, tak i v porovnání s informacemi a dalšími názory, které má k dispozici. Vzhledem k nedostatku objektivní stránky trestného činu šíření poplašné zprávy podle § 357 tr. zákoníku, tedy šíření nepravdivé zpráv, je pak již úmysl autora z hlediska trestního práva lhostejný, je tedy irrelevantní že prof. Flegr v některých rozhovorech připustil, že jeho záměrem bylo „strašit“.
Tak chcu vidět ty policajty, co s Hamplicí udělaj‘. Měla prostě názor, no ne?
Dnes jsem výjimečně nečerpala informace o blbosti advokátního stavu z fejsáče Hamplové či Rajchla, ale z webu České advokátní komory. Po starém oslizlém fousáčovi je jejím předsedou jakýsi mně neznámý Němec. Svého času, když jsme podali s Davidem první žaloby na pitomá covidí opatření, předseda ČAK Jirousek mj. napsal, že jsme vážně kreténi, ale zahalil to do hávu obvyklých masarykovských keců:
Jenže vedle zmíněných aktivit a Koronaporadny máme i „koronavirovou“ žalobu, která samozřejmě a bez ohledu na počet svých „reprezentantů“ vzbudila náležitou mediální pozornost. A jestliže k vlastnímu podání žaloby přičteme i související aktivity jejích tvůrců, kteří prostřednictvím osobních výzev zasílaných elektronickou poštou vyzvali mimo jiné i ústavní soudce „k veřejné podpoře v souvislosti s věcí, v níž mají (pozn.: žalobci) postavení strany v probíhajícím soudním sporu“, nemohu jinak, než efekt a žádanou efektivitu „koronavirové“ žaloby z lůna Mgr. Davida Záhumenského a jeho manželky přirovnat k efektu a efektivitě výstřelu z Aurory. Obávám se, že na tomto místě nejmenovaný ústavní soudce, který se v dané věci obrátil na ministryni spravedlnosti s tím, nechť jako oprávněný orgán posoudí „toto nevhodné chování“, má právem o důstojnosti jednání jmenovaného advokáta jinou představu než on. Podobně „reprezentativní“ jsou v této chvíli (!) odborné úvahy na téma „zdali usnesení či rozhodnutí“ se závěry o budoucí vymahatelnosti sankcí (JUDr. Jiří Vaníček). Medvědí službu kreditu advokacie odvádí též ti kolegové, kteří momentálně nemají lepší nápady než nabízet potenciálním klientům zastupování proti státu o náhradu škody, případně, když podobná podání už přímo koncipují.
Ten nejmenovaný ústavní soudce byl krysák Fenyk. To jen abyste věděli, kdo to tam v těch talárech zabírá místo a pobírá miliony z našich daní.
Nový předseda, který je sice o něco mladší, ale evidentně stejně praštěný jako jeho předchůdce, se teď pustil do Hamplové a Rajchla. Ne že bych si nemyslela, že si ti dva ulhaní pitomci zaslouží pořádnou čočku a kritiku, ale způsob, jakým to uchopil Němec, je teda politováníhodný, nicméně co dobrého čekat od advokátů. Nejvíc se mi líbí, že se advokáti (!), kteří hájí zločince, všelijaké vrahy, zloděje, podvodníky a jinou bohu nemilou masu lidí a pomáhají jí přežít, hájí etikou. To jednoho fakt pobaví. Co teda ten ulízlej nudnej brejloun napsal?
Domnívám se, že v dané situaci je na místě apelovat na politicky angažované advokátky a advokáty, a to zejména ty, kteří se v rámci politické soutěže orientují na skupiny voličů, jež nejsou spokojeny se stávajícím demokratickým systémem a převažující zahraničně politickou orientací České republiky, aby zvážili, zda by neměli po dobu své politické angažovanosti výkon advokacie pozastavit, aby jejich projevy nebyly dávány do souvislosti s advokacií.
Dost se mi zamlouvá ta část, kde říká, že se Hamplová s Rajchlem orientují na jakési skupiny, které „nejsou spokojeny se stávajícím demokratickým systémem.“ To je fakt boží, musím si to spojení zapamatovat. To je ještě snad lepší než ty Jirouskovy hemzy. Proboha, hochu, se vzpamatuj. Kdo asi tak je doprčic spokojen se státem a tzv. demokracií? Leda nějaký pošahaný cvok.
Korunu všemu nasadil Němec tímto:
Česká advokátní komora veřejné projevy advokátů v médiích a na sociálních sítích sleduje, eviduje podněty týkající se chování advokátů a předkládá je své Kontrolní radě k prověření, zda nedošlo ke kárnému provinění. Ani pro Kontrolní radu a Kárnou komisi, jakožto nezávislé orgány Komory, které dohlíží na dodržování advokátní etiky, však není jednoduché rozlišit, zda má převážit zájem na svobodě politického projevu nad advokátní etikou. To platí zejména ve světle skutečnosti, že rozhodnutí orgánů Komory podléhají soudnímu přezkumu, v rámci kterého soudy posuzují, jaký zájem má v daném případě přednost, přičemž se často setkáváme s tím, že soudci, kteří v prostředí advokacie nepůsobili, nemají přirozený cit pro význam a smysl advokátní etiky.
Já padnu: „přirozený cit pro význam a smysl advokátní etiky“. Jo, tak to ti milej zlatej garantuju, že normální člověk doopravdy nemá a ani mít nemůže smysl pro tu vaši etiku. To totiž jednomu hlava nebere.
K popukání je, jak opakovaně kňourá, že soudci dávají od nesmyslných trestů, které ČAK udílí těm špatným advokátům, ruce pryč. Fakt. Měl by si jít, chlapec, stěžovat mamince, že ho nemají ostatní rádi a nesouhlasí s ním, bééé.
Já osobně si myslím, že by měla ČAK sáhnout k osvědčeným fíglům a Hamplovou zkusit označit za čarodějnici, jako to udělali svého času se Samkovou. Ta proklela jakéhosi tureckého šaška, dokonce třikrát, a dostala od Komory celkem tučnou pokutu:
Jenže Samkové se právě zastali zlí soudci, kteří nemají ty pravé zkušenosti jako Němec:
Nevím, jestli ČAK nakonec od pronásledování Samkové definitivně upustila, nechce se mi to hledat. Z celé téhleté kauzy se ale každopádně zdá, že velvyslanci musel v důsledku prokletí minimálně zčernat a odpadnout šourek, vzhledem k tomu, jak moc ČAK plná klobás různého věku baží po potrestání oné ježibaby vládnoucí černou magií!
Milá ČAK, jdu si pro popcorn a budu s nadějí v dobrou zábavu sledovat tvoje další kroky.
No nepřipadá i vám náš svět báječně komický a vtipný? Podle mě rozhodně ano. Já se bavím přímo královsky.
Udělalo na mne dojem, že Jana Amazonka Zwyrtek Hamplová (takové komolení je, doufám, přípustné), poslala Válkovi, našemu prasátku bradavičnatému, předžalobní výzvu a chce, aby se jí omluvil za to, že si jazykově pohrál s jejím jménem a říká jí „Jana Dezinfo Hamplová“. Její počin mne popostrčil k tomu, abych se ani já nedala urážet. Holt silné ženy, které to někam dotáhly, pomáhají těm dole, aby se taky ozvaly.
Proto jsem sesmolila svoji předžalobní výzvu a poslala ji naší senátorce Janičce. Už se mocinky moc těším na tu pěkně sepsanou omluvu za to, že o mně tvrdila, že mi jde o prachy a politické body! Přece jen, jak sama největší Amazonka říká, se k sobě musíme chovat slušně, že jo. Slušnost především!
Hehe, já se ale dobře bavím, to vám povím.
Ústavní soud dnes rozhodoval v jedné věci, která se týkala svobody projevu. Stěžovatele zastupoval advokát Pavel Uhl (jo, ten Pavel Uhl). Týpek, který to dotáhla až do soudní budovy na Joštově v Brně, byl povoláním dělník a ve volném čase se věnoval vytváření a publikování videoklipů na svém účtu „Přerovské strojírny“ na webovém serveru youtube.com. Jeho výtvory o vykořisťování pracovní síly kapitalisty musely být asi dost nablblé a ujeté, ale proti gustu… v nálezu se totiž k obsahu mj. uvádí:
Na pozadí následně probíhají záběry z koncentračních táborů, které ukazují vesměs nahé, zcela vyhublé vězně, vedené nebo držené jinými osobami, zobrazené v barácích nebo na dvoře koncentračního tábora, dále hromady přes sebe ležících vyzáblých nahých mrtvých těl a spalovací pece. Následují, stále na pozadí, záběry počítání peněz a plných stolů, tabulek produkce, též záběry bezdomovců přikrytých hadry, ubytoven a shrnování nahých mrtvých vyzáblých těl radlicí na traktoru. Videoklip č. 1 je zakončen záběry pomníku a pokládání květin a věnců a je doprovázen hudbou a písní, jejíž text (též v angličtině, následuje česká citace) je po částech promítán: „uvnitř systému ekonomického růstu a inflace tvůj život do posledního dechu byl stanoven cenou, ty ztratíš všechno, globální vykořisťovatelský tábor umožňuje pouze jedinou volbu, prodat svůj život, svou duši“.
Evidentně existuje na těch internetech vážně hodně věcí, u kterých je člověk rád, že je neviděl.
No, ale pojďme k tomu, co o téhle ptákovině řekl Ústavní soud:
Svoboda projevu představuje konstitutivní znak pluralitní společnosti a jednu ze základních podmínek pro její chod a sebeuplatnění jednotlivce… . Svobodný projev lze omezit pouze v případě, že se dostane do konfliktu s jinými právními statky chráněnými ústavním pořádkem nebo zákony vydanými za účelem, pro který lze svobodný projev omezit ve smyslu čl. 17 odst. 4 Listiny (jde o práva a svobody druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti). Všechna omezení svobodného projevu provedená obyčejným zákonem je třeba vykládat s respektem ke svobodnému projevu, a je-li to nutné, pak i do té míry restriktivně tak, aby bylo zajištěno přiměřené uskutečňování svobody projevu samotné… Obecné soudy byly v posuzovaném případě konfrontovány s nutností posoudit střet dvou ústavně chráněných subjektivních práv, a to svobody projevu zaručené čl. 17 Listiny, které se dovolával stěžovatel, a práva na ochranu osobnosti zaručeného čl. 10 odst. 1 Listiny.
Po těchto obecných blafech přešli soudci k další argumentaci:
Dále musely obecné soudy vzít v potaz zejména:
1. povahu projevu, resp. výroku (tj. zda jde o skutkové tvrzení, hodnotový soud či hybridní výrok),
2. obsah výroku (např. zda jde o projev politický, umělecký, či naopak komerční),
3. formu výroku (nakolik je předmětný výrok expresivní nebo dokonce vulgární),
4. postavení kritizované osoby (zejména zda jde o osobu veřejně činnou, osobu aktivní v politickém životě, případně o osobu veřejně známou),
5. zda se výrok (kritika) dotýká soukromé či veřejné sféry kritizované osoby,
6. chování kritizované osoby (např. zda kritiku sama „vyprovokovala“, jak se posléze ke kritice postavila),
7. kdo výrok pronáší (např. zda se jedná o novináře, běžného občana, politika apod.) a konečně
8. kdy tak činí (jaké měl či mohl mít autor projevu v daný okamžik k dispozici konkrétní údaje, z nichž vycházel, a v jaké situaci tak učinil).
Ke kolizi mezi oběma základními právy v konkrétním případě ÚS uvedl:
Obecné soudy správně identifikovaly, že sporné videoklipy představují politický projev, kterým stěžovatel kritizuje současný ekonomický systém a jeho dopady na pracovní a životní podmínky nejméně kvalifikovaných zaměstnanců. Politický projev požívá dle ustálené judikatury Ústavního soudu nejvyšší ochrany, neboť možnost kohokoli vyjádřit se bez strachu z postihu k věcem veřejným a vynášet o nich hodnotící soudy je klíčová pro řádné fungování demokracie… Věcí veřejnou jsou typicky otázky politické, ale i otázky související s celospolečenskými tématy… Stěžovatel však zvolil kritiku, která překračuje meze v současné společnosti obecně uznávaných pravidel slušnosti… Koncentrační tábory nebyly pouze místy s velmi tvrdými pracovními podmínkami, ale především nástrojem k masovému zabíjení a úplné dehumanizaci několika milionů lidí. Označení za velitele v koncentračním táboře je tedy vrcholně urážlivé a ve společnosti postavené na úctě k právům jednotlivce nepřijatelné. Na uvedeném ničeho nemění ani případné nadužívání podobných přirovnání ve veřejném prostoru. Znevažování zločinů, kterých se nacismus dopustil, jejich bagatelizací formou označování názorových oponentů za nacisty je třeba vždy jasně odsoudit, ať se jí dopustí kdokoli, regionální aktivista typu stěžovatele či celostátní politik.
Tohle je myslím v dnešní době dobré vědět a mít na mysli, když se chcete vyjadřovat k veřejným otázkám. V téhle věci se kupodivu musím přiklonit na stranu Ústavního soudu, protože dotyčný autor videoklipů musel mít opravdu v hlavě řádně vymleto. Soukromoprávní „odsouzení“ je naprosto namístě, trestně právní postih za to, co kdo vyplodí, bych ale neschválila nikdy.
Zpracováno podle nálezu Ústavního soudu nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 771/22.