Štítek: politika

Hamplová i Nielsen by měli být kárně potrestáni

S velkým pocitem zadostiučinění jsem si včera přečetla, že Nielsen čelí kárné žalobě za trapné vyhrožování trestními oznámeními školám. Celou tuhletu šaškárnu jsem od začátku považovala za opravdu nechutnou, stejně jako všechna ta ubohá a směšná nikam nevedoucí trestní oznámení, která snad mohla dělat dojem jen na důvěřivé právní laiky.

Nielsen a kol. se nás bez anšeho vědomí pokusili do kauzy trestních oznámení zatáhnout. Naštěstí jsme stihli reagovat včas. tehdy jsme panu politikovi napsali:

Dobrý den,původně jsme s Vendulou souhlasili s tím, abychom byli uvedeni na výzvě právníků ohledně očkování nezletilých. To bylo v červnu 2021 a chtěli jsme podpořit výklad, který považujeme za správný, že očkovat nezletilé bez souhlasu zákonného zástupce proti covid-19 nelze.  Svůj souhlas ale bereme zpět. Právní výstupy Zdravého fóra a organizace Institut práva a občanských svobod, z.s. považujeme ve vzrůstajícím rozsahu za nedůvěryhodné a matoucí veřejnost. Nechceme být s takovými aktivitami nijak spojováni. Podávání trestních oznámení a vyhrožování jimi považujeme za hloupé, což jsme již dříve uvedli. 
Nechceme být do budoucna spojováni s žádnými výstupy Zdravého fóra či Institutu práva a občanských svobod, z.s. a žádáme, aby naše jména byla odstraněna z petice zveřejněné pod odkazem https://www.petice.com/vyzva_pravnikum_ockovat_nezletile_proti_covid-19_bez_souhlasu_zakonneho_zastupce_je_nezakonne
Způsob, jakým byla zveřejněna zde: https://www.prolibertate.cz/2021/10/tisice-skol-dnes-obdrzelo-nase-varovani-pred-porusovanim-prav-deti-a-rodicu-nasledovat-musi-trestni-oznameni/?fbclid=IwAR1KBPW5ghQyIGPE5fUvmUjqL_h_G_W4tA6kv1XQ5kKDgG13sSX0RoZkZgc a zřejmě také rozeslána školám (společně s výhrůžkami školám, včetně nesmyslné argumentace o údajné jurisdikci Mezinárodního trestního soudu – ICC), považujeme za nevhodný, matoucí a neetický. S něčím takovým nechceme a nemůžeme být spojováni.
S pozdravem David Zahumenský, Vendula Zahumenská

Nielsen reagoval tak, jak je mu asi vlastní – bláboly s kapkou jedu:

Dobrý den, pane kolego,
jména jsme odstranili. Protože různé nekorektní fauly z Vaší strany vnímám překvapivě často, nepovažuji za nutné vyjadřovat se ke zbytku Vaší zprávy. A určitě nemáme v úmyslu jakkoliv škodit Vaší práci nebo se veřejně vyjadřovat k některým Vašim “hanopisům”.  Energii napínáme k, věřím že společnému, cíli.  Přeji Vám hodně energie do dalšího období.
S pozdravem…

Přes „nekorektní fauly“ Nielsnovi nebylo blbé dávat na sociální sítě naše úspěchy a neuvádět, kdo „žalobu“ u soudu zastupoval, a v komentářích se nechat od zmatených lidí oslavovat. Hmmm. Zajímavé metody právní práce, že?

Mimochodem, když už jsme u právní práce, včera mne vážně pobavilo, že Nielsen se zapsal jako pro bono advokát pro pomoc Ukrajincům.

To je v kontextu vyjadřování šéfa PRO (ale ti dva další účastníci debaty mluví teda jak absolutní oslové, nechtěla bych s nimi být ani 5 minut v jedné místnosti), no, zvláštní. Za mě má mít Rajchl možnost říkat, co chce (a něco v tom divném pořadu Kecy a politika, o kterém jsem se dozvěděla dnes a doufám, že to bylo naposledy, co mi tohle vstoupilo do života, ani neříkal hloupě). Mně samotné se z toho řečnění na demošce a stylu práce s davem může zvedat kufr, ale Rajchl má určitě následovníky a to je fér. Musí v tom všem ale být nějaká konzistence. Buďto jsem ve straně, kterou vede Rajchl anebo dělám pro bono pro chudáky nebožáky z UA pod hlavičkou Advokátní komory. Dělat to i to je podle mne nefér.

Ještě zajímavější je žádání o peníze důvěřivých lidí, kterým slibují dotyční modré z nebe. O transparentním účtu Zdravého fóra, ze kterého si bůhví za jakou právní práci (opatření už tak nějak nejsou od jara a navíc podávat furt dokola ty stejné ukňourané žaloby, jak jsou ty roušky hrozné a že se dýchme CO2 a že je to ta diskriminace postrádá smysl) Nielsen nechává stále vyplácet slušné měsíční apanáže, už bylo napsáno dost.

Každý si musí obrázek udělat sám a rozhodnout se, jestli sponzoruje podobné podniky. Tohle téma už zkrátka není interesantní.

Zajímavé naopak je, že kritikové Hamplové se omezují na nějaké přitroublé Putinovy troly, pátou kolonu a jiné stupidity, ale nevšímají si toho důležitého. Nejde jen o její převlékání kabátu jak se to zrovna hodí, ale taky o to, že tahleta madam z Amazonie se s nějakmi transparentními účty ani nepáře. Nechává si dary posílat rovnou na advokátní účet, přičemž lidem namlouvá, že peníze posílají na soudní poplatky za kopu žalob.

To je ale nějaké divné – důvodem pro posílání peněz že byly poplatky? K Ústavnímu soudu, kde se poplatky neplatí, podala dle Nalus jednu stížnost, o které už ale v době podání musela vědět, že bude na 100% bez šance na úspěch – vždyť mimořádná opatření Ústavní soud neřešil. K NSS podala dva návrhy, z nichž jeden vzala za klienty zpět a poplatek se jim vrátil, druhý NSS zamítl. Tak kde tedy ty super žaloby, které to všechno vyřeší, sakra jsou? Vedou soudy špatně databáze? Nebo tyto neumějí vyhledávat? Nebo to neumím já a nejsem schopna všechny ty soudní úspěchy Hamplové najít? Nevím. Říkám si ale, jak je do prkenný vohrady možné, že advokát beztrestně tahá lidem z kapes peníze? Tohle by měla Advokátní komora řešit.

Správně se transparentní účet na soudní poplatky vede takto, milá zlatá Amazonko. A takto taky vypadá sepsání a podání kopy žalob, aby bylo jasno.

Nakonec je ale možná lepší, že advokátka, o jejímž dovolání Nejvyšší soud konstatoval následující (a jejíž jedinečnost odmítl uznat i Krajský soud v Brně), ani žádné covidí žaloby nepodávala. To by totiž mohlo dopadnout ještě hůř, než to všechno dopadlo:

U otázek, zda měl žalobce procesní postavení poškozeného v posuzovaném trestním řízení, zda lze považovat osobu starosty a místostarosty za totožnou s žalobcem a zda lze žalobci přiznat náhradu nemajetkové újmy z titulu zásahu do pověsti právnické osoby, postrádá dovolání, které je sepsáno mimořádně nekvalitně, zákonem vyžadované náležitosti v podobě vymezení podmínek přípustnosti. Okolnosti uváděné žalobcem (že „má zájem podrobit dané rozhodnutí přezkumu u Nejvyššího soudu“, nebo že „považuje tuto věc za hodnu pozornosti Nejvyššího soudu“) nepředstavují zákonný důvod přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř… Otázka, pro kterou žalobce vymezuje přípustnost tak, že dosud nebyla v judikatuře Nejvyššího soudu řešena, a to „zda právnická osoba, zde konkrétně jednotka územní samosprávy, má rovněž právo na odškodnění na své pověsti, když její představitelé byli nezákonně stíháni, a název města se tedy tři roky objevoval v médiích z toho důvodu v negativních souvislostech“, není právní otázkou ve smyslu § 237 o. s. ř., na jejímž vyřešení by rozhodnutí odvolacího soudu spočívalo. Daná otázka je otázkou v gramatickém slova smyslu, přičemž k jejímu zodpovězení je třeba odpovědět na několik samostatných právních otázek. 

Já chápu, že uvedené pobav í asi jen právníky, ale já vám, řeknu, že se směju.

Víte, nědělám si žádné iluze o právnickém stavu a už vůbec ne o „Právnících roku“ (však se na tu „společnost“ někdy podívejte) – advokáti, soduci, státní zástupci, notáři, exekutoři, podnikoví a úřadoví právníci, to je všechno jedna banda. Nepamatuju si na žádné skvělé spolužáky, jež by měli čest a důstojnost. Jsou to prostě úplně normální lidi se svými chybami a problémy a nedostatky, z nichž někteří mají ty blbé vlastnosti zančně přebujelé. Nikdo z nich není Mirek Dušín. Nemyslím si, že by se advokáti měli chovat nějak perfektně a snad dávat příklad ostatním, to je komická představa – ostatní lidé přece žádné příklady dobra a morálnosti nepotřebují. Rozhodně by ale neměli lhát, slibovat, vyhrožovat, zenužívat právo nebo si nechávat platit za nic – zkrátka, neměli by být politikové zaštiťující se svobodou, demokracií a ústavním pořádkem. Když už chtějí lidi balamutit, měli by přiznat barvu.

Byla bych vděčná, kdybych se už žádnými advokáty a ani hroznými politiky už nemusela zabývat. Bohužel se nezdá, že by tu ta možnost byla. Dokud budou právníci mást lidi, budu se proti tomu muset ohrazovat, protože k tomuto špatnému prohnilému a bohunemilému stavu prostě taky patřím a jejich podlé jednání na mne hází špatné světlo. Kéž bych byla bývala šla radši namísto práv studovat tu ruštinu a historii, jak jsem měla taky v plánu a kam jsem se rovněž dostala, nemusela bych mít s tou vší právní špínou co do činění. Mohla jsem mlčet a zůstat filosofem.

Znovu na vás apeluji, nevěřte nikomu, jenom sobě. Politikové to nikdy, nikdy, nikdy nebudou myslet s nikým dobře. To je jejich přirozenost. Naše přirozenost by měla být umět se postarat sám o sebe a hlavně být šťastný.

Zwyrtek Hamplová a cizí peří u soudů

Když se někdy nudím, čtu si Facebook naší prostorově výrazné kandidátky na senátorku v Kroměříži. Nikdy nezklame, vždycky se od srdce zasměju bulíkům, které ta ženská věší na nos důvěřivým občanům. Vím, že za tento příspěvek si vysoužím minimálně jedno trestní oznámení a pak taky žalobu za pomluvu a budu Hamplové platit fakt těžký prachy, protože ona to u soudů na rozdíl ode mne skutečně umí a taky má tu kariéru a ke všemu je Právnička roku XYZ a já jsem jenom totální právnický červ, ale nemůžu si pomoct, no.

Dneska jsem totiž našla další chvástavý příspěvek:

Protože já si věci radši ověřuju, než hloupě důvěřuju, šla jsem tedy znovu do databáze NSS a podívala se, kolik že ta slavná Amazonka vyhrála soudních sporů s covidem. A ejhle – ona je to pořád 0, slovy NULA.

Dobře, tak abych byla spravedlivá a aby databáze třeba nelhala, přece jen chápejte, Hamplové se každý bojí a nechce ji v tom Senátu, že jo, tak jsem se koukla na Nielsna (upozorňuju, že to nejsou všecko jeho žaloby, někdy se přifařil jako zástupce osob zúčastněných k žalobám jiných, ale to někdy udělal i David). No, možná, že se měl po vzoru Hamplové víc zaměřit na marketing než na poctivou práci a teď by byl v druhém kole, že.

Číslo je trochu jiný, viďte? A teď teda David, ať je to komplet (a my doopravdy s advokátem typu Hamplové kolegové nejsme ani v nejčernější noční můře, takže naše žaloby se k těm jejím neúspěchům počítat prostě nemohly a hodně špatné skóre Amazonce fakt nezvýšily):

Já vám, nevím, že berete volby vážně. Jste snad nesvéprávní a neumíte si svůj život ošéfovat sami, že k tomu potřebujete lháře, kejklíře, obchodníky s teplou vodou a podobné existence, které se neštítí stejně jako Hamplová o mně a Davidovi, když jsme se na jaře 2020 zuby nehty snažili uchovat právní stát, psát třeba podobné sprosťárny, a které mají ve skutečnosti takovýto názor na zásahy státu za doby covidí?

A tím jsem vlastně u další skupiny. Ano, skupina lidí, kteří „chytře“ mluví. Moralizují. Říkají krásné intelektuálské věty o tom, že svoboda je více než život. A že je ohrožena demokracie, když se zavřely hranice. A že je v rozporu s lidskými právy, když byla vyhlášena karanténa. A pokud to nevíte, máme tu i žalobu, že nařízení vlády je neplatné pro formální vady. Nepovšimli si, že jsme ve válce – ve válce s virem, který může ochromit vše. A za války není čas na diskuze a intelektuální řeči. Jakkoli je občas rádi i jiní říkáme. Protože v době ohrožení musí být disciplínaAno, také jsem si všimla formálních vad nařízení vlády. Ale nikdy by mi nenapadlo v této chvíli proti tomu podávat žalobu. Proč? Inu, protože si myslím, že mám zdravý selský rozum. Nevím, zda jsou současná opatření nutná, ale vím, že raději dnes udělat víc, než míň. Po krizi jim poradím, aby na Úřadu vlády vyměnili právníky. Ale to je tak vše, co mne v tuto chvíli napadne. Protože v době ohrožení se prostě některé věci nedělají.

Prosím vás, lidi, vykašlete se na volby a tím uděláte pro svoji svobodu ze všeho nejvíc a nebudete podporovat darmožrouty ani systém. Copak vám nevadí, že se toto děje vaším hlasem?

Když už bych šla jako osel k volbám, tak bych to fakt hodila spíše ANO než Hamplové. Proč? Protože si aspoň nehrají na Mirky Dušíny v kombinaci s Blanickými rytíři, ale přiznají barvu, že dělají prostě a jenom nechutnou politiku.

Soud: advokátka Hamplová není jedinečná

Původně jsem se chystala napsat úplně jiný text, na který sbírám odvahu už řadu týdnů. Týká se totiž mého, pro dnešní společnost, nepěkného vztahu k Ukrajincům. Už už jsem chtěla začít ťukat do klávesnice, když tu jsem se ještě podívala na zprávy od přátel a mezi nimi jsem našla absolutní perlu: soudní potvrzení, že moje „milovaná“ Jana Amazonka Zwyrtek Hamplová je pěkně …, ehm, advokátka.

Celá kauza se zaplítá okolo obce Rudoltice, jíž skoro senátorka, která nikdy senátorkou vlastně být nechtěla, poskytovala svoje úžasné právní služby.

Dostala jsem hned dvě nabídky kandidovat letos ve svém volebním obvodu do Senátu. Obou nabídek si považuji, a vážím si i těch, kdo mi je adresovali – protože byly formulovány tak, že bylo vidět, že oba nabízející znají mou práci, a že to tedy není nabídka jen proto, že jsem občas víc vidět a slyšet. Přesto jsem po velmi důkladné úvaze řekla NE. Ne jim – sobě. 

Vraťmě se k případu Rudoltice. Popis situace najdeme zde:

Obec od Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dostala pokutu sto tisíc korun za to, že údajně chybovala při uzavírání smlouvy na právní služby, když na ni nevypsala otevřený tendr. Rudoltice advokátce Janě Zwyrtek Hamplové vyplatily přes šest milionů korun.

Sebevědomí Hamplové nezná mezí, takže nadrzo ke kauze uvedla:

Celou věc považuji za obecnou otázku, zda si má klient právo zvolit advokáta, ke kterému má důvěru a který má v dané věci zkušenosti, než například nováčka advokacie, který sice může být levnější, ale ve sporu neuspěje… Nemám k tomu více co dodat a uvidíme, jak se podívají na otázku svobodné volby právního zástupce soudy. Proto tento spor považuji za principiální, a proto jsem paní starostce nabídla, že jej povedu bez jakéhokoli nároku na honorář, i soudní poplatek uhradím osobně. Jsem totiž přesvědčena, že názor ÚOHS nemůže před zdravým rozumem obstát.

Vtipné je, že tahleta právní hvězda u soudu nakonec sama neuspěla. Ale k tomu ještě později.

Hamplová v reakci na článek o šesti melounech pro sebe ukrojených z veřejného rozpočtu napsala:

A hlavní cíl toho článku? Uniká mi ten veřejný zájem, který mají média sledovat. Vzbudit lidskou závist? To marně. Mohelničtí dobře ví, že jezdím v Mercedesu a BMW. I to, že mám dům a na zahradě bazén. Ale taky ví, že jsem začínala jako jedna z tří dětí průměrné rodiny a od nuly. I proto mne volí, jsem od dětství jedna z nich. I když jsem dnes občas v televizi. Nejsem politik, co šel do funkcí ze školních lavic, aby tam vydělal. Napřed jsem budovala profesní kariéru, a živila a živím se jí. Nešla jsem tedy do politiky vydělat jako jiní, a nemusím se v ní proto ani držet. Dává mi to neskutečnou svobodu, i v tom, že jsem prostě neuplatitelná. Politiku dnes dělám jen proto, že se mi chce, a protože mi jde o mé město. Co však nemohu připustit, aby proto, že ho dnes řídím, bylo zasahováno do mé profese podobným nepravdivým spojením.

Jo tak madam uniká veřejný zájem na zadávání veřejných zakázek? Hmmm… dobře. Chápu.

Nejhorší na tom všem ale pro mě je představa naší drsné Amazonky v bikinách u bazénu. To už z hlavy nedostanu a v noci se budu bát usnout. Líbí se mi taky její „Babiš styl“ smíchaný s Paroubkem: senátorkou jsem být nechtěla, ale musím, kvůli těm lidičkám se srdíčkem na pravém místě a věcem veřejným, peněz mám dost, politiku pro ně nedělám, nejsem takový ten tradiční politik a vůbec: kdo z vás na to má, závidíte, že jo, a proto jste na mě oškliví.

No, abychom ty směšné manévry shrnuli, Krajský soud v Brně to ke smůle báječné, poctivé, chytré a lidské advokátky viděl jako ÚHOS. Nejvíc jsem se nasmála nad tímto závěrem:

 Argumentace žalobkyně, že v případě provedeného zadávacího řízení by byla nucena akceptovat advokáta jí nechtěného a tomu hradit příliš vysokou odměnu, je zcela zavádějící. Je totiž primárně na zadavateli, jakým způsobem vymezí v zadávacích podmínkách svoje požadavky např. na specializaci, zkušenosti či dosavadní praxi uchazečů; stejně tak může zadavatel v zadávacích podmínkách a posléze ve smlouvě s vybraným uchazečem realizovat svoji představu o platebních podmínkách za dodané služby. V této souvislosti soud považuje za poněkud nadnesené tvrzení žalobkyně o jedinečnosti smluvené advokátky, jakož i o tom, že by právní potřeby žalobkyně vyžadovaly znalost specifické oblasti práva. Stejně tak nemůže povinnost postupovat také dle zákona o veřejných zakázkách anulovat pouhý vztah důvěry mezi advokátem a jeho klientem. Důvěra v tomto vztahu je nepochybně podstatná, nelze však mít za to, že v daném případě by nemohla vzniknout také k jinému advokátovi.

Máme potvrzeno černé na bílém, že Hamplová zkrátka jedinečná není a nebude Leda snad ve schopnosti převlékat kabát a chlubit se cizím covidovým peřím (hlavně mým a Davidovým).

Znovu a rozdhoně ne naposledy zdůrazňuju: nevěřte politikům, kteří vám slibují modré z nebe. Většinou jsou to strašní lháři. Musíte sami žít svobodně, radostně a dobře. To je jediná správná cesta.

A příště už opravdu o Ukrajincích a svobodě říct jim NE.

Nielsen: Hamplové jde víc o marketing než o právo

Jistě víte, že k volbám z přesvědčení nechodím, nedokážu si představit, že bych těm, kdo lidem soustavně jen škodí, dala svůj hlas, aby za mne rozhodovali. Děkuji, já si věci zařizuju sama tak, jak chci. To, že nedovoluju politickým podvraťákům, aby se dopouštěli nekalostí a zaštiťovali se přitom řečmi o tom, jak to dělají pro moje blaho, neznamená, že mne nebaví sledovat všechny ty šaškárny. Naopak! Osobně třeba držím v prezidentském klání pěsti Babišovi, protože se nemůžu dočkat jeho novoročních projevů. Konečně bychom se zase pobavili! (Jak vídíte, dost radikálně jsem za ty dva a skoro půl roku s covidem změnila názor – od naivní trouby, která věřila, že existuje právní stát, jsem se posunula k naprostému cynikovi, pokud jde o jakékoliv věci veřejné.)

Zdrojem komiky jsou nejen staří političtí matadoři, ale i ti, kteří se tváří, jak změní svět, když jim dáte hlas a zajistíte řadu tučných let u korýtka. Třeba onehdy jsem se nasmála nad fejsáčem Hamplové, když jsme četla následující:

Proč mě to tak pobavilo? Protože jsem si vzpomněla na ne tak starý e-mail od advokáta Nieslena, který mi pochybením jedné z účastnic konverzace přišel do schránky v době, kdy jsem ještě jako ona naivní trouba věřila Zdravému fóru a té slavné spolupráci a „musíme se spojit“ myšlence. Tomáš Nielsen psal:

Podobně to viděl i další bojovník:

Ach, jak se jen mají všichni ti advokáti v lásce, že? Jak si věří, jak spolupracují, jak čisté a bezmračné je to, co vytváří pro dobro ostatních bytostí. O tom, že VZ jsem v této trapné komunikaci byla já, o tom jsem už napsala mnoho. To mi otevřelo oči (i když pak jsem se zase nechala nachytat jinou sladce mluvící advokátkou, nicméně pevně doufám, že to bylo fakt už naposled a že už nikomu na špek neskočím).

Jak jsem psala, celá tato legrační komunikace se ke mně dostala chybkou jedné ze zúčastněných, která si nedala pozor, komu co posílá a komu co posílat nechtěl Nielsen:

Že Nielsen předstírá, že slavnou Hamplovou, Právničku roku, etc., etc., etc. nezná, to mi přišlo snad zábavnější než všecko ostatní kamarádíčkování se, když pravda je dost jinde. Vždyť na sebe již v dubnu 2020 upozornila svým dokonalým názorem na nutnost poslouchat, když stát zavelí. Říkám si, proč si toto Zdravé fórum a spol. neprověřili? Vždyť se za tyhlety zvrhlosti NIKDY neomluvila ani je nevzala zpět (což by stejně nestačilo, vyřčené slovo ani párem volů nevrátíš). Copak můžete, když máte trochu svědomí, spolupracovat s někým, kdo si jako Hamplová myslí toto, ale klidně bude říkat pravý opak, když se to zrovna hodí?

Virus se tak stal záminkou údajného boje o demokracii, jsou podávány žaloby proti nouzovému stavu, proti zavření hranic, nakonec se můžeme dočkat i žaloby na to, aby soudy vyhostily virus z naší republiky, protože sem nedemokraticky, nikým nezván, vnikl. Uzavření hranic je kde kým označováno za nedemokratické až totalitní (pamatují si tu totalitu ještě sakra?), ačkoli všichni víme, že jsou uzavřeny proto, aby lidé nemohli tak snadno „pendlovat“ mezi Českem a zeměmi, kde virus řádí neuvěřitelně, a dovážet ho sem (města Uničov a Litovel by mohla vyprávět), a na vyhlášení nouzového stavu jsou hledány formální chyby…

Svatá prostoto – paradoxně účinná karanténní opatření nakonec způsobí, že budou označena za zbytečná, protože tu nemáme desítky tisíc nakažených a tisíce mrtvých. Zbytečná by přece byla tehdy, kdyby tu ti nemocní a mrtví byli. Takže když tímto argumentem nejde moc mávat, protože je snadno vyvratitelný (neb opatření včetně uzavření hranic zafungovala), začalo se mávat údajně pošlapávanou demokracií. Je to snadné, chytlavé, všichni ještě máme v paměti dobu skutečně zavřených hranic, takže proč nedat omezení do souvislosti s tímto krásným slovem, které je nám všem drahé.

Jenže demokracie neznamená, že si každý může dělat, co chce, aneb právo jednoho končí tam, kde začíná právo druhého, a pokud o něčem rozhodnou demokraticky zvolené instituce, musíme to, byť třeba někdy se skřípajícími zuby nebo komentářem, jak bychom to udělali lépe (to ale moc neslyšíme, převažuje kritika), akceptovat. Protože kdo jiný by to měl rozhodovat? Nikoho jiného v demokracii neznám, než ve svobodných volbách zvolené orgány. A to, že někdo prostě se neumí nikdy přizpůsobit, a plete si demokracii s právem „já si budu vždy dělat, co chci“, a „jen můj názor je ten jediný správný“, s tím ať jde do háje. Jaký je rozdíl mezi výrokem – nebudu nosit roušku, protože mi to nemá kdo co nařizovat, a výrokem nebudu platit daně, protože mi to nemá kdo co nařizovat? Buďme proto opatrní v úsudku., protože za velkými slovy bývá často velká malost. Dávejme hlavně pozor, zda nejde těm, kteří mluví o ohrožení demokracie, ve skutečnosti o politický boj a politické body pro sebe sama. Zda nejde těm, kteří zaměňují respektování pravidel za diktaturu, hlavně o vlastní zisky. Zda zkrátka všichni moc nekalkulují, a nezapomínají na to, že i oni mohou skončit na ARU jako britský premiér.“

Jestli vás ani takové názory a následné veletoče neodrazují od důvěry v politiky, pak vám asi není rady ani pomoci. Neohánějte se ale prosím tím, že to děláte proto, abyste byli svobodní. Chodit k volbám nemá se svobodou vůbec nic společného, jen to jen a jen sedání na lep obřím egům, nějaké lži, komedii či touze po moci a lepšímu bydlu pro sebe sama. Taková je a byla politka co svět světem stojí.

V roce 1775 James Boswell napsal:  „Politika dnes není nic jiného než prostředek, jak se v tomto světě dostat nahoru. Jedině s tímto záměrem vstupují lidé do politiky a veškeré jejich chování z něj vyplývá.“  Bertrand Russell na to navázal: „Demokracie, jak si ji představují politici, je forma vlády, jmenovitě metoda, jak přinutit lidi, aby dělali to, co si jejich vůdcové přejí, a ještě při tom měli dojem, že dělají to, co si přejí oni sami.“  Popsali byste snad dnešní politiky jinak? Těžko, pokud máte všech pět pohromadě.

Jedině když se na politiku vykašleme a budeme skutečně žít tak, jak my sami chceme, když dokážeme nebýt závislí a nebudeme čekat jako malé děti či zvířata, že se o nás někdo postará, někdo to vyřeší, někdo, někdo, někdo, pak budeme moci rozhodovat sami o sobě.

Nevěřte politikům, žádným. Nikdo z těch, kdo jdou „nahoru“, není férový a na vaší straně. Nebyl, není a nebude. Každý politik to, co dělá, dělá jen sám pro sebe, i když se u toho tváří jako Ježíšek. Proto se rozhodněte zodpovídat za své činy a nést následky a jednat tak, aby tyto byly co nejlepší. Nespoléhejte na levné sliby, fejsáčové výkřiky a na pozlátko. To jsem chtěla říct.

Férového ombudsmana pro děti potřebujeme jako sůl

Dnes jsem si procházela veřejnou část eKLEPu, kde jsou k dohledání nejnovější počiny bandy našich politků, které nám zásadně ovlivní život. Zaujal mne mj. návrh vyhlášky, kterou se mění vyhláška č. 344/2012 Sb., o stavu nouze v plynárenství a o způsobu zajištění bezpečnostního standardu dodávky plynu. To je pane počteníčko. Už se moc těším, až v eKLEPu najdu novelu jiné vtipné vyhlášky, a to té s číslem 194/2007 Sb., kterou se stanoví pravidla pro vytápění a dodávku teplé vody. Nepochybně se totiž i naši soudruzi budou chtít inspirovat německými zelenými blázny a donutit lidi, aby se umývali ve studené a ještě byli vděčni, že vůbec nějakou vodu mají.

Pojďme ale od vyhlášek k zákonům. V eKLEPu jsme objevila návrh zákona směřující k tomu, aby vznikla nový instutuce – ombudsman pro děti (sněmovní tisk i s materiály najdete zde). Říkám si, že kdyby fungoval tak, jako slovenská Komisárka pre děti, byl by to dobrý krok. Musela jsem se totiž smát, když jsem četla stanovisko vlády. Prý to nejde, kvůli cenám energií, například. Jasně, za naše děti budeme šetřit, ale vyhazovat miliardy za nesmysly okolo Ukrajiny, to je cajk a ještě mám být asi ráda, že naši politikové jednají, jak jednají, hmmm. (Hádáte správně, už mám fakt celé té příšerné modrožluté země a všech jejích občanů naprosto plné zuby a vůbec, ale vůbec, ale vůbec mě nezajímají oni ani jejich potomci ani jejich minulost, současnost ani budoucnost. Když to řeknu na plnou pusu, jsou mi totálně lhostejní, stejně jako třeba celá Afrika, Asie a jiné části světa, protože není v mých ani ničích jiných silách se o ty masy lidí mající se prostě blbě z mnoha různých důvodů, z nichž ani za jeden nenesu odpovědnost, postarat. Navíc se nehodlám mít stejně uboze jako oni, protože to jim jaksi taky nepomůže a mým dětem to naopak uškodí. S tímhletím cukrkandlovým soucitem za mnou prostě nechoďte.

Vláda ve stanovisku dále uvedla:

Z předloženého návrhu zákona je patrné, že má institut ochránce práv dětí v řadě aspektů sledovat úpravu činnosti Veřejného ochránce práv podle zákona č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, přičemž podle odůvodnění návrhu by měla Veřejnému ochránci práv řada stávajících kompetencí ve vztahu k prosazování práv dětí zůstat; má tedy například nadále šetřit individuální stížnosti na úřady týkající se dětí, navštěvovat zařízení, ve kterých jsou děti omezené na svobodě či závislé na péči, zabývat se diskriminací dětí, sledovat vyhoštění nezletilých cizinců, věnovat se dětem se zdravotním postižením nebo poskytovat informace a poradenství dětem občanů Evropské unie žijícím v České republice. S ohledem na tuto skutečnost lze mít za to, že by návrhem sledovaných cílů bylo možné dosáhnout rovněž úpravou kompetenci Veřejného ochránce práv či případně jiného státního orgánu.

Aha. Tak to koukám. Náš drahocenný děděk ve funkci ombudsmana (ano, stáří si taky nevážím, pro to není a priori žádný důvod, to je možné jen v konkrétním případě podle zásluh a činů daného jedince, a obstarožních klobás řídících, správněji ničících, náš svět už vůbec ne – o radu starců, jak ji propagují Seznamzprávy opravdu nestojím, fuj) se za celou dobu „pesudopandemie“ dětí ani jednou nezastal, nebo o tom nevím. Od diskriminace očkovaných i neočkovnaých dává ruce pryč, prý to není jeho agenda. Takový je to nanicovatý úřad, pokud jde o děti (a o to ostatní taky).

Stanoviska ochránce si můžete projít v jeho databázi ESO.

Web ombudsmana určený dětem najdete zde.

Naopak když se podívám na činnost slovenské Komisárky pre deti, jsem většinou docela potěšena. Posuďte sami výběr z její činnosti:

Kéž by u nás byl někdo ve veřejné správě nebo v systému její kontroly, kdo by mluvil a přemýšlel aspoň takto! Jestliže by to mohl splnit ombudsman pro děti, rozhodně by to nebyla zbytečná investice. Nebo vám, milá vládo, naše české děti za to nestojí?

Jak jsem se málem stala prezidentkou ČR

Strašně mě baví, jak se nám všude rojí noví senátoři slibující modré z nebe. To tu ještě nebylo – nová krev do horní komory! Jistě se po obměně politického spektra všechno rozzáří láskou a dobrotou (ačkoliv se to ještě nikdy nikde nestalo), zeměkoule se začne otáčet na druhou stranu a ti nahoře budou konečně myslet na prostý lid a všechno bude samá duha, slunce, jednorožci a mourovatá koťátka. Tomu můžete jako voliči na beton věřit, stačí jen odevzdat hlas těm správným, ne?

Odporem k politice se nijak netajím, moje volba je nevolit. Musím ale přiznat, že jsem ušla dlouhou cestu, než jsem dospěla k tomuto postoji. Vždyť jsem si ještě před pár roky myslela, že by ze mne byla prostě dokonalá poslankyně, když jsem přece snědla všechnu moudrost světa a vím, jak by měli lidé žít a co by pro ně bylo dobré. Ego každého správného právníka je totiž obrovské a k jeho zkrocení potřebujete tvrdě narazit. To se mi už poštěstilo, a tak jsem se mohla jenom dobře bavit nad nabídkou, která ke mně dorazila už v roce 2020. Považte, neměla jsem aspirovat na nějaký ušmudlaný senát, ale rovnou na prezidentku! Nejvtipnější na celé situaci bylo, že dotyčný neoslovil mne, ale mého muže, do jehož e-mailové schránky to zajímavé sdělení dorazilo. Asi aby mi to můj pán a manžel předem schválil, jsem přece jenom holka. To stejné si přece myslela i předseda České advokátní komory, když nás dva káral za naše odporné počiny proti nouzovému stavu – i pro tohoto starého pána jsem byla jen a pouze manželka (moje odpověď zde).

Jak vypadala nabídka, kteoru by asi mnozí neodmítli?

Celý dopis zde.

Já nejsem jako ostatní, jsem divná, vím. Proto jsem slušně odmítla s tím, že někdo mého ražení a nemnoha zkušeností opravdu nemá, co by občankám a občanům ČR nabídl. Pán se hrozně spletl. Já ani David jsem nešli na jaře 2020 do úplně osamoceného boje kvůli politice. To by bylo z našeho úhlu pohledu ubohé, i když nás z toho třeba paní Jana Zwyrtek Hamplová v dubnu 2020 docela sprostě obvnila v době, kdy držela palce vládě a sama ještě politické body nesbírala (ta douška s britským premiérem mě asi nikdy nepřestane bavit :-):

Jenže demokracie neznamená, že si každý může dělat, co chce, aneb právo jednoho končí tam, kde začíná právo druhého, a pokud o něčem rozhodnou demokraticky zvolené instituce, musíme to, byť třeba někdy se skřípajícími zuby nebo komentářem, jak bychom to udělali lépe (to ale moc neslyšíme, převažuje kritika), akceptovat. Protože kdo jiný by to měl rozhodovat? Nikoho jiného v demokracii neznám, než ve svobodných volbách zvolené orgány. A to, že někdo prostě se neumí nikdy přizpůsobit, a plete si demokracii s právem „já si budu vždy dělat, co chci“, a „jen můj názor je ten jediný správný“, s tím ať jde do háje. Jaký je rozdíl mezi výrokem – nebudu nosit roušku, protože mi to nemá kdo co nařizovat, a výrokem nebudu platit daně, protože mi to nemá kdo co nařizovat? Buďme proto opatrní v úsudku., protože za velkými slovy bývá často velká malost. Dávejme hlavně pozor, zda nejde těm, kteří mluví o ohrožení demokracie, ve skutečnosti o politický boj a politické body pro sebe sama. Zda nejde těm, kteří zaměňují respektování pravidel za diktaturu, hlavně o vlastní zisky. Zda zkrátka všichni moc nekalkulují, a nezapomínají na to, že i oni mohou skončit na ARU jako britský premiér.

Já kabát tak svižně převlíkat neumím a ani se to nechci naučit, proto se politice obloukem vyhýbám… Od počátku do teď jsme strávili desítky dnů psaním stovek podání a žalob nebo textů na blog a čelili jsme výhružkám, stížnostem k České advokátní komoře a přáním smrti našim dětem ne kvůli osobnímu prospěchu, ne kvůli egu, ne kvůli kariéře, ale jen a jedině proto, že jsme si mysleli, že pomůžeme našim dětem a ostatním, aby mohli klidně žít. To, že jsme se spletli a že se na věc mělo jít od počátku jinak, přičítám naší nezkušenosti. Tápali jsme, hledali a vymýšleli cesty. Teď to zkoušíme jinak. Uvidíme, co se nakonec ukáže nejživotaschopnější a hlavně nejsvobodnější.

Jako skoro prezidentka svému národu říkám: žijte dobře a tak, abyste každý den mohli říct, že to byl nejlepší den vašeho života. Já se to doopravdy snažím naučit, protože se mi nic jiného nezdá dost dobré.