Jestliže nenávidíte Českou republiku a všechny ostatní státy tak silně jako já kvůli tomu, co všechno jsou schopny provést lidem, pak nezajásáte nad další zrůdností z pera Státní veterinární správy. Tento úřad a jeho tzv. odborníci (zase, už to začíná být dost trapný) zakazuje lidem naprosto běžnou činnost, která je činí méně závislými na Straně a vládě, a to chov slepic pod širým nebem.

Celé opatření si můžete přečíst na úřední desce.

Z nablblého opaření je stanovena výjimka: není-li možné chovanou drůbež trvale umístit a držet uvnitř budovy v hospodářství, ve kterém je chována, nařizuje se chovatelům omezit venkovní prostory, do nichž má drůbež přístup, a v co nejvyšší možné míře omezit kontakt chované drůbeže s volně žijícími ptáky.

No, pod tohle se dá schovat prakticky cokoliv, protože podmínky pro chov slepic ve sklepě asi má vážně málokdo.

Hlavní úřednická krysa ze Státní veterinární správy piští takto:

„Apelujeme na všechny chovatele drůbeže, aby nařízená mimořádná veterinární opatření ve vlastním i veřejném zájmu důsledně dodržovali, žádáme je také o dodržování zásad biologické bezpečnosti v chovech. Změny zdravotního stavu či zvýšené úhyny v chovech je třeba neprodleně hlásit místně příslušné krajské veterinární správě,“ uvedl ústřední ředitel SVS Zbyněk Semerád.„

Není to moc odlišné od skojíkání na jaře 2022, které ale zaniklo v nářku nad dojemnými osudy nebohých ukrajinských maminek a jejich dětiček:

„Státní veterinární správa apeluje na všechny chovatele drůbeže, aby nařízená mimořádná veterinární opatření ve vlastním i veřejném zájmu důsledně dodržovali. Žádáme je také o dodržování zásad biologické bezpečnosti v chovech, a aby neprodleně hlásili krajským veterinárním správám případné změny zdravotního stavu či zvýšené úhyny ve svých chovech,“ uvedl ústřední ředitel SVS Zbyněk Semerád. 

Z hlediska biologické bezpečnosti je zásadní zejména zabránění přímému kontaktu drůbeže s volně žijícími vodními ptáky, zabránění přístupu volně žijících ptáků ke krmivu a vodě a ochraně krmiva, steliva a vody před znečištěním trusem těchto ptáků. Neméně důležité je sledovat zdravotní stav drůbeže a ptactva.

Se slzou v oku vzpomínám na dětství v osmdesátkách, kdy se stát nestaral o to, kdo jak chová slepice, ani neřešil, kdo čím topí, jestli chodí do hospody ve více než dvou lidech, chodí ven po setmění nebo zda pije pívo z kelímku na ulici nebo překračuje okresy. To byly aspoň svobodné časy. Shoda s naším dnešním otrokářským režimem by možná nastala jen v zákazu opouštět republiku.