Jestli je někdo takový idiot, že věří, že se něco někam pohne se státem a jeho poskoky k lepšímu, když máme tu demogracii a Listinu, tak mu není rady ani pomoci. Ti bystřejší z lidského pokolení, kteří již pochopili, že všechno je pořád stejné jako v řádu otrokářském či za dob nevolnictví, jsou na tom lépe, neboť nemohou být zklamaní z toho, jak rozhoduje ještě v těchto dnech, kdy se snad covidu smějí i žáby v potoce, a taky jsou mnohem lépe připraveni na vývoj událostí.

Pro pobavení té chytré části populace cituji z včerejšího rozsudku Nejvyššího správního soudu k zahalování obličejů (věc zastupoval advokát Kuba, tj. žádná Hamplová, Rajchl a kol., aby bylo jasno, kdo žádné zásluhy naopak nemá – advokátní lháři ne):

Navrhovatelkou namítaný zásah do práva na soukromý a rodinný život byl rovněž velice nízké intenzity. Ačkoli lze v obecné rovině a v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva podřadit pod právo na soukromý a rodinný život také právo na vyjádření své osobnosti skrze svůj vzhled, povinnost dočasného zakrytí obličeje respirátorem na vymezených místech zjevně nepředstavovala jeho nepřiměřené omezení.

Nejvyšší správní soud chápe rozhořčení navrhovatelky z omezení spočívajících v povinnosti nošení ochranných prostředků v hromadné dopravě, nicméně při plošném omezování práv cestou mimořádných opatření za účelem ochrany práv členů chráněných skupin je nutné přihlédnout k potřebě povinné prevence. Povinná prevence při ochraně před nákazou měla s přibývajícím časem ustupovat ve prospěch svobody volby a s tím spojené nutnosti unést důsledky s touto volbou spojené; v rozhodné době však ještě existovaly důvody k zachování povinnosti nosit respirátor. Na uvedeném nic nemění ani skutečnost, že tato povinnost nebyla stanovena přímo v přepravních podmínkách.

Napadené opatření jakožto mimořádné opatření vydané v době stavu pandemické pohotovosti doplňovalo přepravní podmínky, a zavazovalo tak navrhovatelku při využívání prostředků hromadné dopravy k povinnostem v něm uvedeným – nošení ochranných prostředků dýchacích cest. Nejvyšší správní soud shrnuje, že tvrzení navrhovatelky nebyla způsobilá přesvědčit Nejvyšší správní soud, že by napadené opatření bylo nepřiměřené. Povinnost nošení respirátoru tam, kde v důsledku kumulace osob na jednom místě a ve stejném čase hrozí zvýšené riziko šíření koronaviru, se jevila být účinným, potřebným a přiměřeným nástrojem potlačování a předcházení epidemie onemocnění covid-19.

Nejvyšší správní soud při posuzování přiměřenosti neshledal žádné excesy, napadené opatření do práv navrhovatelky zasáhlo v dané době ještě únosným způsobem a současně stanovilo výjimky, které zajišťovaly, aby v individuálních případech nepůsobilo nepřiměřené zásahy. Na tomto místě je třeba znovu zdůraznit, že úkolem soudu není posuzovat, zda by jinak nastavené opatření mohlo v tom či onom ohledu v rozhodné době účinkovat lépe nebo vadit méně, to je prostor vyhrazený veřejné správě. Rolí soudu zůstává toliko zhodnotit, zda napadené opatření nebylo z pohledu návrhových bodů nezákonné.

Zajímavá je na celém rozhodnutí jen tato věta:

Povinná prevence při ochraně před nákazou měla s přibývajícím časem ustupovat ve prospěch svobody volby a s tím spojené nutnosti unést důsledky s touto volbou spojené; v rozhodné době však ještě existovaly důvody k zachování povinnosti nosit respirátor.

Je totiž již prakticky jisté, že buď samy nemocnice svévolně zavádí povinnost zahalovat si obličej, nebo na to možná brzo dojde i seshora, ať už od fúrií z KHS nebo od prasátka bradavičnatého. Pak bude muset NSS chtě nechtě vysvětlit, jak tuhletu blbost myslel. Advokátu Kubovi je tedy třeba pogratulovat k tomu, že NSS dotlačil k tomuto výšplechtu. Myslím, že se ještě dobře pobavím.

Podle rozsudku NSS sp. zn. 2 Ao 2/2022 ze dne 19. 12. 2022, dostupný na www.nssoud.cz