Jak víte, myslím si, že by bylo mnohem lépe býti neobčanem, nežli otrokem jakéhokoliv státu. Ústavně právní „experti“ by mi jsitě oponovali, že by pak člověk neměl žádná práva a že by se o něj nikdo nepostral, kdyby se mu v širém světě něco strašlivého stalo (napříkald kdybyste byli tak blbí jako slavné duo český slepiček Hanča a Tonča a jeli byste třeba na blind na tak hnusné místo jako je Pákistán). Bla, bla, bla, kecy naší babičky, říkám já a Nejvyšší správní soud spolu s Městským soudem mi dávají za pravdu.
Pokračovat ve čteníŠtítek: covid (Strana 1 z 8)
Když je člověk podnikatelem, bolí ho číst si, kolik státní instituce rozházely z toho, co mu předtím ukradly na daních. Dnes jsem pátrala po nějaké judikatuře a dostala jsem se k ročenkám Ústavního soudu. Byla jsem v šoku, na co ty zbytečné osoby v talárech, které umí jen líbat prsten na ruce státu, která je živí, vynaložily peníze po rouškou covidu:
Pokračovat ve čteníKdo mne sleduje, dávno ví, že cynické mrše jako jsem já, je jedno, kolik cizích lidí umře. Proto mne nijak neděsí grafy a data z Euromomo. Moje děti očkované nejsou, děti kamarádů taky ne, tak jakýpakcopak. Samozřejmě nikdo neví, jak to je doopravdy, třeba je to celé jen náhoda a prostě se jen hromadně narodilo mnohem víc dětí s blbou karmou než dřív, a proto umřely, ale myslím, že červíček pochybností bezhlavě a zbytečně očkující rodiče prostě hryže. To je holt cena, kterou musíte zaplatit, když věříte státu. Vaše chyba, že jste blbí.
Pokračovat ve čteníJak moc nenávidím právo, jsem si samozřejmě naplno uvědomila až v době covidí následované tou ukrajinskou. Už předtím mi samozřejmě přišli komičtí jak státní zástupci, tak soudci a neméně pak advokáti, ale pořád jsem si namlouvala, že ii právo se dá použít k dobrým účelům. Je to blbost! Strašná. Nyní už vím, že když by chtěl kluk studovat práva, vyhodila bych ho z domu. Ještě, že holka hodlá jezdit s traktorem. Docela jí to závidím. Kéž bych se i já naučila živit se něčím pořádným! No, ale nic takového neumím, a tak mne za trest dnes ráno další setkání s Justicií.
Pokračovat ve čteníPo dnešním úspěchu s žádáním o informace od našeho báječného prezidenta, který se teď musí, chudáček, schovávat v Kyjevě patrně i se Zuzkou někde v bunkru, jsem si řekla, že mě to baví víc, než jsem čekala, a že to chce repete. Žádosti o informace mne těšily už za mého blahého mnohaletého působení v ekologických nevládkách, kde jsem se taky za Sorosovy peníze naučila, jak jich proti státní bestii řádně využívat.
Pokračovat ve čteníDnes NSS rozhodoval jeden relikt z doby covidí. Shromáždění v Brně, které se úředníci snažili rozpustit. Krajský soud v Brně dal za pravdu advokátovi Koudelkovi. NSS kupodivu s KS Brno souhlasil:.
Pokračovat ve čteníNejvyšší správní soud dnes vskutku perlil. Poté, co posvětil zákazy pro neočkované studenty chodit do školy, se vyjádřili naši gerojové v talárech taky k tomu, jestli navádění dětí k očkování bez souhlasu rodičů bylo v pořádku. No, asi vás nepřekvapí, že bylo. O co šlo?
Nějací rodiče se správní žalobou domáhali, aby soud zakázal ministerstvu zdravotnictví zasahovat do jejich práv šířením informací o možnosti nezletilých osob starších 16 let očkovat se proti COVID-19 bez souhlasu zákonného zástupce. Městský soud je poslal tam, kde slunce nesvítí. NSS pak jeho fu*k off přístupu jen zatleskal.
Městský soud dospěl k tomuto závěru:
Šíření informací o možnostech očkování není závazný donucující akt a nezasahuje do práv a povinností osob, tedy ani do práv rodičů.
Argumentace rodičů u NSS byla takováto:
Otec namítá, že informace slouží jako jistá legitimace počínání pracovníků očkovacích center, kteří na základě takového pokynu (šíření takové informace považuje za pokyn správního orgánu sui generis) mohou nezletilé očkovat bez souhlasu rodičů. Zdůrazňuje, že v této věci nejde o to, že by jeho dcera byla nucena podstoupit očkování, ale o legitimizaci ignorování rodičovské odpovědnosti. Ministerstvo totiž takto vyzývá pracovníky očkovacích center k očkování nezletilých bez souhlasu jejich zákonných zástupců. Otec považuje takové jednání za nezákonné a jediným způsobem obrany proti němu je právě zásahová
žaloba.
Ministerstvo se bránilo:
Dnes se už jedná o hypotetický problém, že by zaměstnanci očkovacího centra nabádáni žalovaným zkracovali rodičovská práva stěžovatele možným naočkováním jeho dcery. Navíc samotnou vakcinaci neprovádí ministerstvo, ale poskytovatel zdravotních služeb. Případné poskytnutí zdravotních služeb oprávněným subjektem přitom nepředstavuje nezákonný zásah.
Válek je ale bradavičnatý s*áč, co?
Nemenší s*áči jsou soudci NSS, kojoti jedni prašiví.
Stejně jako ve výše citované judikatuře nepředstavovalo ani v tomto případě sdělení právního názoru žalovaného zásah do stěžovatelových práv a zároveň mu touto informací ani nebyla uložena žádná povinnost. Právní postavení žalobce se tedy v důsledky sdělení informace nezměnilo, a nemohlo se tak jednat o zásah ve smyslu § 82 s. ř. s. Jakkoliv s tímto právním názorem žalovaného může stěžovatel nesouhlasit a označovat jej jako „pokus o legitimizaci ignorování rodičovské odpovědnosti“ či „přímou výzvu k provádění očkování nezletilých bez souhlasu jejich zákonných zástupců“, nic to na závěru soudu nemění, protože legitimizace jisté praxe ani výzva směřovaná k poskytovatelům zdravotních služeb zásah ve smyslu § 82 s. ř. s. rovněž nepředstavují. Správním soudům ani nepřísluší hodnotit, zda je právní názor žalovaného správný a jeho šíření vhodné či nikoli.
Podle rozsudku NSS čj. 2 As 58/2022 – 39 ze dne 26. 4. 2023.
Už před pár dny NSS řekl, že to, že univerzity zakazovaly studentům, kteří nebyli očkovaní nebo neprokázali splnění dalších podmínek ze systému O-N-T, je košer. Dnes NSS rozhodoval o kasační stížnosti Masarykovy univerzity proti rozsudku Krajského soudu v Brně, který původně jednání univerzity označil za nezákonné. NSS jeho rozsudek zrušil a věc mu vrátil. Postavil se, jak jinak, za univerzitu.
V rozsudku NSS se uvádí:
Krajský soud podané žalobě vyhověl a rozsudkem označeným v záhlaví určil, že postup žalované spočívající v zákazu účasti žalobce na prezenční výuce, pokud nepředloží doklad o splnění preventivních podmínek, byl nezákonným zásahem. Krajský soud považoval za zásah nejen samotné opatření, ale i jeho faktickou realizaci a dopady projevující se tak, že žalobce musel podstupovat testování a výsledky vkládat do informačního systému školy, aby se mohl účastnit prezenční výuky (činil tedy kroky, které by jinak činit nemusel). Zásah proto žalobci nejen hrozil, ale také reálně nastal.
Krajský soud se proto podrobně zabýval zákonností popsaného zásahu a dospěl k závěru, že byl nezákonný, neboť žalovaná neměla pravomoc stanovit studentům povinnost spočívající v předkládání dokladu o splnění preventivních podmínek a podmiňovat jím účast na prezenční výuce, ani právo shromažďovat informace o splnění těchto podmínek.
NSS s tím nesouhlasil z těchto důvodů:
V nyní posuzovaném případě žalobce v žalobě neoznačil žádný individualizovaný úkon či jednání přičitatelné stěžovatelce, který by byl adresován přímo žalobci a směřoval proti němu, a tedy by pojmově mohl naplnit požadavek přímého zásahu. Žalobce nebyl vystaven ničemu jinému, než čemu byli vystaveni všichni ostatní studenti fakulty. Ve své podstatě se tak žalobce dožadoval abstraktního přezkumu souladu normativního aktu vydaného stěžovatelkou (označeného jako opatření) se zákonem o vysokých školách, případně s jinými právními předpisy, což však soudům rozhodujícím ve správním soudnictví nepřísluší posuzovat v řízení o zásahové žalobě (§ 82 s. ř. s.), ani v rámci jiných zákonem předvídaných žalobních typů.
Pokud krajský soud dovozoval existenci zásahu ve faktické realizaci a dopadech opatření, konkrétně v tom, že žalobce musel podstupovat testování a jeho výsledky vkládat do informačního systému školy, aby se mohl účastnit prezenční výuky, Nejvyšší správní soud uvádí, že v tomto jednání (které žalobce činil v souladu s přijatým normativním rámcem) nelze z podstaty věci spatřovat zásah přičitatelný stěžovatelce, nýbrž se jedná o účinky bezprostředně plynoucí ze zpochybňovaného normativního aktu školy. Jak v této souvislosti stěžovatelka správně uvedla v kasační stížnosti, individualizovaným zásahem, jehož zákonnost by bylo možno věcně soudem přezkoumat, by bylo teprve samotné faktické neumožnění účasti žalobce na prezenční výuce (např. nevpuštěním do učebny, vykázáním z výuky).
V takovém případě by konkretizovanou, přímou aplikaci daného normativního aktu v subjektivní právní sféře adresáta bylo možno přezkoumat ve spojitosti s individuálně adresovaným úkonem žalobci, který by měl povahu skutečného zásahu ve smyslu § 82 s. ř. s., případně rozhodnutí ve smyslu § 65 s. ř. s
Ko*oti v talárech, co?
Podle rozsudku NSS čj. 6 As 160/2022 – 35 ze dne 26. 4. 2023.
Jistě víte, že v posledních letech se všude objevují názory, že musíme zamezit hanění obézních lidí, neboť i ti mají právo na úctu. Já s tím tedy nesouhlasím, neboť si na mne nikdo nepřijde se soucitem ani koninami, a úcta k obezitě nic jiného, než konina není. Důvod to má prostý – obezita je příšerně nezdravá a stojí společnost fůru peněz. Navíc jsem dnes v rámci přípravy na jednu covidovou právní práci procházela zprávy pro Poslaneckou sněmovnu o stupidních protipandemických opatřeních a v odůvodnění jedné z nich byl tento slide z prezentace:
Aha. Takže na slavných přeplněných JIP bylo 80% lidí s nadváhou nebo dokonce nechutně obézních? A kvůli těm nemohly děti chodit do sportovních kroužků? Prima, hned jsem byla po zjištění takové potěšující informace smířenější s tím, že kvůli této zranitelné skupině jsme museli nosit roušky a vůbec dva roky poslouchat nesmysly o virech, testovat se a nesměli jsme ani pít kafe z kelímku nebo opustit republiku.
Doufám, že se ti, kdo kvůli své nedisciplinovanosti a všežravosti způsobili tu mediálně dramatizovanou zátěž systému, aspoň trochu stydí. Sakra by měli. Obezita je totiž problém i pro rozpočet. V Akčním plánu proti obezitě se totiž mj. píše:
Naopak, nepodaří-li se primární prevencí a správnou výživou ovlivnit výskyt obezity a její prevalence vzroste do roku 2030 v ČR na 35 % dospělé populace, jak to odhaduje WHO za předpokladu, že nebudou přijata a realizována účinná intervenční opatření, pak roční náklady pouze na léčbu chronických neinfekčních onemocnění v roce 2030 stoupnou na 1.5 násobek výdajů současných, tj. na celkových 350 miliard Kč ročně a náklady na sociální péči dosáhnou sumy 700 miliard.
Ano, co to je ve srvonání s výdaji na Ukrajince, ale i tak. Žádné čučky to taky nejsou.
Být obézní je jednoduše sakra sobecké! Nechápu, že se tohle nikdy v souvislosti s covidem pořádně nepojmenovalo. Jak se do prkenný vohrady mohla neustále žádat solidarita zdravých s tzv. zranitelnou skupinou, když nikdo nemyslel na to, aby se třeba obezita dětí nezhoršovala? Proč měli být ti, kdo o sebe dbají, trestáni za to, že ostatní jsou jak čuňátka před porážkou?
Já osobně upřímně doufám, že se k tloušťce zase začne přistupovat jako k něčemu společensky odsuzovanému a že všechny ty XXL nádhery, které jsou dnes nejrůznějšími influencerkami či modelínami s nohama dlouhýma až na zem, zmizí v propadlišti dějin, protože už nikdy nechci být zodpovědná svým vlastním životem za zdraví někoho, kdo si ho sám cíleně ničí.
Musíme říct, že opravdu není normální žádat větší sedadla v letadlech jako tahleta krasavice, ale normální je zhubnout na obyčejnou velikost a neotravovat druhé se svým zpackaným životem.
V souvislosti se špeky a s covidovým zákazem chodit na sportoviště a naopak požadavkem státu na občany, aby tito ideálně leželi doma před televizní a sledovali záběry tlusťochů připojených na ty zázračné ventilátory na jednotkách intenzivní péče, jsem se dnes zasmála nad apelem našeho prasátka bradavičnatého Válka, abychom chodili běhat, protože prevence je další zázrak medicíny.
„Prevence a posílení její role v české společnosti je moje priorita, a běh je jednou z forem prevence, kterou sám pravidelně praktikuji. Předcházením onemocněním šetříme nejen vlastní zdraví a čas, ale také finanční prostředky celé společnosti. Nejlépe a nejlevněji se totiž řeší problémy, které nevzniknou. Pravidelné běhání ve zdravých mezích je nepochybně jednou z cest, jak řadě zdravotních obtíží předcházet,“ uvedl ministr zdravotnictví Vlastimil Válek.
Ještě dlouho budu muset přemýšlet nad významem věty: „Nejlépe se řeší problémy, které nevzniknou.“ To je hlavolam určený jen pro nějaké prudce inteligentní jedince.
Válku, ty cvoku, co to sakra meleš? Copak ty si už nevzpomínáš na časy, kdy jste zakazovali lidem chodit po venku nebo je nutili zahalovat obličeje do vrstev plastu, kdy jste na ně posílali policajty a kdy jediným zázračným lékem proti virům byla vakcína a zavřené ordinace praktiků? A ano, můžeš za to stejně jako Babišovi poskoci, protože jste jim nouzový stav neustále posvěcovali a neudělali jste vůbec nic, aby ta nelidská hrůza skončila.
Jen tak pro připomenutí (fakt bych byla hrozně vděčná, kdyby mi to někdo konečně vysvětlil, ale ne „vědci“) se občas mrknu na Euromomo a na výkazy bohunického špitálu.
Pokračovat ve čtení