Štítek: covid (Strana 1 z 3)

Jak jsem se strašlivě mýlila s covidem

Že jsem to s bojem okolo covidu absolutně pokazila, to vím už dávno. Ani jeden z mých kroků nevedl k dobrému výsledku, u soudů jsme prohráli, co se dalo, a judikaturu jsme posunuli na hranici samého pekla. Co je ale mnohem horší, to je fakt, že jsem těm všem nesmyslům věnovala tolik hodin, dnů, týdnů a měsíců života svého i životů mých drahých dětí. Jak moc jsem dětem ublížila, to jsem si plně uvědomila až v těchto dnech. Moje dcera totiž přišla s prosíkem, že by se ráda vrátila do skautu. Můžu vám říct, že jestli jsem si doteď přišla jako nanicovatá matka, je to teď ještě horší.

Zasáhla jsem do života potomků hodně radikálně – odstěhovali jsme se z Brna na vesnici, museli opustit to, co znali. Jsou v domácí škole, ale na tu si nikdy nestěžují, naopak se děsí okamžiku, kdy by se museli vrátit do lavic. Jedním z oněch drsných kroků byl zákaz chození do skautu, protože jsem ve své pýše byla přesvědčena, že vím naprosto nejlépe na celém širém světě, že se Junák zachoval zle a zle, protože nechápal covid tak, jako já. Byla jsem na skauty vážně naštavná a v zaslepení jsem se nezeptala dětí, co by chtěly ony. Je faktem, že neměly na výběr, jestli chodit nebo ne ani bez mého příkazu, protože skautské schůzky se po dlouhé týdny konaly tak leda online, ale přesto – třeba se chtěly připojit, třeba chtěly jít na schůzku, jakmile to šlo. Třeba chtěly a já to nezjistila, protože jsem byla jako posedlá.

Dnes jsem s pokorou požádala zdejší oddíl, zda by dceru nepřijal. Doufám, že to vyjde, protože té holce skaut prostě schází bez ohledu na moje dříve zraněné ego. Vždyť tam chodila řadu let, košlili měla plnou lístečků a složila i světluščí slib (kdyby nebylo covidu, skládala by už i skautský). Je mi mizerně.

Kdybych mohla vrátit čas, nechala bych covid covidem. Nestarala bych se, nevzrušovala se, neřešila to. Po stovkách žalob, po milionech slov vypsaných na blog Stav bez nouze, po tom všem jen lituju. Kéž bych se byla bývala zachovala správně a byla zticha a soustředila se na to, co bylo jediné důležité a co jediné jsem mohla ovlivnit – na svoji rodinu a svoje vnímání toho, co se okolo nás neustále děje a dít bude. Život mých dětí mohl být v pořádku a já se nemusela rozhádat s kdekým, nemusela jsem chytračit, nemusela jsem se povyšovat. Naopak jsem mohla být doopravdy svobodná – nezávisle na vnějších podmínkách, což je jediná možnost – svobodu si nejde vydupat.

Ještě, že jsem v covidí době poznala fantastické nové přátele, jinak by mi z neusálých a ošklivých výčitek svědomí asi přeskočilo.

Vzala jsem si z toho několik ponaučení. Jednak nikdy, nikdy, nikdy nebudu vnucovat svým dětem moje názory na to, co je správné a nebudu za ně už rozhodovat. Jsou velcí a mohou mít jiný pohled na věc a já nemám patent na pradvu. Nevím nic. Chce-li dcera do skautu, nesmím jí být na obtíž. Až budou chtít do školy, půjdou. Druhým ponaučením je, že čím jsem starší, tím jsem nejen vrásčitější a tlustší, ale taky blbější. Moje nápady jsou stále praštěnější, moudrost se nedostavuje a důsledky činů jsou vážnější. To nevypadá dobře, tohleto.

Strašně jsem se ohledně covidu zmýlila a neměla jsem pravdu, protože vůbec netuším, kde se pravda skrývá (a ve víně to není, na to jsem ho vypila už příliš moc). Jsem z toho všeho smutná, rozčarovaná a naštvaná. Přeju si snad už jen jediné – kéž by tyto moje chyby už nemusely dál odskákávat moje děti a kéž by moje dcera zase mohla být skautkou! Budu na ni hrdá, protože se mi dokázala postavit a ukázat mi, jak srandovní jsem.

NSS: KHS týraly lidi s dobrým úmyslem

Smýšlení soudců NSS a Ústavního (s)oudu normální člověk nepochopí, to už vím. Proto mne nepřekvapil včerejší rozsudek na téma nařizování karantén a izolací přes SMS, e-mail nebo telefon. Co mne doopravdy rozesmálo, byl tento názor lidí v talárech:

Stěžovatelka poukázala na tehdejší kritickou situaci, v níž se rychle šířila nákaza infekčním onemocněním. Zvolený postup se jí proto jevil jako nejrychlejší a nejefektivnější, přičemž pro nařizování každé karantény jednotlivě formou vydávání písemných rozhodnutí neměla prostor. Nejvyšší správní soud si je vědom, že se stěžovatelka nacházela v nezáviděníhodné pozici, v níž musela při trasování kontaktovat velké množství osob v krátkém čase. Jakkoliv soud nezpochybňuje dobrý úmysl stěžovatelky, nemůže tím zhojit nezákonné jednání orgánu veřejné moci.

Jojo, cesty do pekel bývají obyvkle dlážděny „dobrými úmysly“ neschopných a zlých a malých lidí. Kéž by všichni tihle realizovali ty svoje záměry dost daleko ode mne a nechali mne prostě a obyčejně na pokoji.

Soudci si povzdechli ještě nad jedním příkořím, které jim nepochybně zpsůobilo nejedo boelní břicha, když jim na stůl přistála další nepěkná žaloba od drzých odpůrce ochrany před virem. Co budou dělat teĎ, když PAndě zase skončí účinnost,t o věru nevím. Vypadá to, že by měli začít šetřit na provaz a skončit dobrovolně svoje trápení na světě vezdejším, který je plný hloupých kverulantů nemajících na práci nic jiného, než si pořád stěžovat na dobré úmysly státu.

Správní soudy upozorňovaly na to, že je potřeba legislativní změnou zavést možnost uložit karanténní opatření či nařídit izolaci i jiným způsobem než formou správního rozhodnutí. Toto umožnila až stěžovatelkou zmíněná novela pandemického zákona provedená zákonem č. 39/2022 Sb., která nabyla účinnosti dne 26. 2. 2022. Podle § 8a pandemického zákona může orgán ochrany veřejného zdraví učinit oznámení o nařízení izolace nebo karanténních opatření ústně nebo písemně, a to i pomocí prostředku komunikace na dálku; o provedeném oznámení je nutno bezodkladně pořídit písemný záznam.

Ústavní (s)oud potvrdil, že nařizování domácího vězení esemeskou je v souladu s ústavním pořádkem.

Ještě že se soudci NSS přece jen můžou těm, kterým se pořád něco nelíbí, tak trochu pomstít – minimálně jim nepřiznají náklady na řízení, ačkoliv byli ve věci úspěšní. A navíc pěkně zveřejnit jména, data anrození a adresy odproných otravných nezletilých. Ha! To se pak musí soudcovská dušička tetelit balhem, jak to nepřátelům státu zase jednou spočítala.

Zpracováno podle rozsudku NSS ze dne 22. 9. 2022 čj. 2 As 165/2022 – 18

Potvrzeno: na Ústavním soudu jsou jen imbecilové (Panda prošla)

Dnes rozhodovali vážení lidé v talárech z brněnské Joštovy ulice o návrhu skupiny poslanců zastoupených advokátem Zdeňkem Koudelkou na zrušení některých ustanovení Pandemického zákona (šlo o tu novelu – z.č 39/2022 Sb.). Nebudu vás napínat – návrh zamítli. Proč, to popíšu dále v tomto textu, ale bude to jen další snůška blbých argumentů, které nemají hlavu, patu, rozum a ani odvahu, na to vemte jed.

Zpráva Ústavního soudu zde.

K deficitům legislativního procesu (legislativní nouzi) Ústavní soud řekl:

Ústavní soud konstatuje, že Poslanecká sněmovna i Senát se návrhem zákona č. 39/2022 Sb. zabývaly jak věcně, tak co do požadavku na jeho zkrácené projednání, k oběma těmto rovinám byly vedeny diskuse, v nichž zaznívaly i velmi kritické názory a na jejich základě proběhla hlasování. Návrh byl rovněž předložen příslušným výborům obou komor zastoupeným i příslušníky opozice. Lze tak uzavřít, že možnost konfrontace postojů na parlamentní půdě (coby záruka svobodné soutěže politických sil) byla zajištěna. Je také obecně známou skutečností, že projednávání návrhu zákona č. 39/2022 Sb. významně rezonovalo i ve veřejném prostoru, a to ve všech hlavních veřejnoprávních a soukromoprávních médiích. Laická i odborná veřejnost měla dostatečný časový a informační prostor (zejména z důvodu značné medializace legislativního procesu) se seznámit jak s obsahem návrhu zákona, tak i se stanovisky zúčastněných politických subjektů, ať již politických uskupení, jednotlivých poslanců či výborů. Nebyla tudíž dotčena kontrolní (legitimační) funkce parlamentního procesu nejen směrem dovnitř (vůči aktérům legislativního procesu), ale ani navenek (vůči veřejnosti).

Ok, kolik že na to bylo času? Aha, necelý 30 dnů. No, dobře. Držme hubu a krok, legislativní proces byl v pořádku. Tak co tam má Ústavní soud dál? Přezkum ústavnosti jednotlivých šílených ustanovení novelizované Pandy.

K omezení svobody podnikat (doporučuju vzít si lavor na zvracení k ruce):

Ústavní soud proto podrobil § 2 odst. 2 písm. b) pandemického zákona přísnějšímu testu proporcionality, v němž na jedné straně stojí svoboda podnikání (čl. 26 odst. 1 Listiny) a na druhé straně ochrana zdraví (čl. 31 Listiny) a života (čl. 6 odst. 1 Listiny). Účelem § 2 odst. 2 písm. b) pandemického zákona (coby rozšířeného výčtu mimořádných opatření) je poskytnutí efektivního protiepidemického nástroje k minimalizaci rizika přenosu nákazy šíření onemocnění COVID-19 v populaci a jejích dopadů na veřejné zdraví prostřednictvím opatření, která omezují výkon podnikatelské nebo jiné činnosti v provozovně, obchodním centru, na tržišti, tržnici nebo v jiném prostoru sloužícímu k podnikatelské nebo obdobné činnosti coby místům, v nichž dochází k vyšší kumulaci osob v jednom čase… Takto předestřený cíl napadené právní úpravy považuje Ústavní soud v obecné rovině za legitimní (ústavně aprobovaný). Je již obecně známou skutečností, že onemocnění COVID-19 je virovým infekčním onemocněním přenášejícím se primárně tzv. kapénkovou cestou, tedy vzduchem ze člověka na člověka při blízkém kontaktu na krátkou vzdálenost. Celá právní úprava mimořádných opatření (jíž je právě zkoumané ustanovení součástí) vychází z premisy, že omezení mobility obyvatelstva a možností setkávat se představuje jeden z pilířů boje s onemocněním COVID-19, zejména jde-li o omezení činností provozovaných ve vnitřních prostorách, kde lze důvodně očekávat vyšší míru rizika nákazy… Ústavní soud proto uzavírá, že § 2 odst. 2 písm. b) pandemického zákona umožňující regulovat výkon podnikatelské nebo jiné činnosti v provozovně, obchodním centru, na tržišti, tržnici nebo v jiném prostoru sloužícímu k podnikatelské nebo obdobné činnosti coby místům, v nichž dochází k vyšší kumulaci osob v jednom čase, lze považovat za způsobilé (vhodné) k dosažení sledovaného cíle.

Hustý, co? Fakt hustý. Kdo by to byl řek´, že je ještě nějaký soudce s to tohleto vypustit z huby. Ale evidentně je. Tvl. A to ti chytrolíni z Ústaváku ještě dodali:

Předvídat pandemii onemocnění COVID-19 je vzhledem k její dynamice téměř
nemožné; ani v odborné veřejnosti nepanuje shoda, jak na ni reagovat [srov. bod 68 nálezu sp. zn. Pl. ÚS 106/20 ze dne 9. 2. 2021 (123/2021 Sb.)]. Existuje tudíž zájem na tom, aby byly připraveny všechny dostupné nástroje k nastavení efektivních a cílených protiepidemických opatření, a to zejména v případě výskytu nových rizikových variant představujících vážnou hrozbu pro veřejné zdraví. V tomto konfliktu je proto třeba považovat potřebu zajištění dostatečné akceschopnosti orgánů veřejné moci za pomoci ústavně konformního zásahu do základních práv a svobod za legitimní cíl (viz body 206 a 207 nálezu sp. zn. Pl. ÚS 20/21).

No ty brďo, neřekla bych, že někdo svéprávný a s IQ vyšším než 75 ještě doufá, že opatření spočívající třeba v počítání zákazníků u stolu, omezování otvíračky nebo třeba opásávání regálů s nějakým zbožím brání šíření respiračního viru, ale asi jo. Bohužel tento výkvět zrovna teď rozhoduje o našich právech, povinnostech, svobodách, životě a smrti.

Ale nezoufejte, lidé dobří! Ústavní sodu na vás myslí – řekl, že se není čeho bát, neboť zárukou dodržení Ústavy a Listiny nám prý má být to, že je vláda při vydávání opatření rozumná a nejedná svévolně, nývrž rozumně. Navíc jsou prý mimořádná opatření předmětem přezkumu Nejvyššího správního soudu a to je už něco, to vám povím! Sice to vůbec, ale vůbec nefunguje, ale můžete tím chlácholit děti před spaním. Ty předškolní tomu možná i uvěří.

Kojoti z Ústaváku se bohužel vyjádřili i k ústavnosti nařizování karantén a izolací skrze esemesky. Jak jinak – je to v pohodě, chráníte přece ty imaginární zranitelné. Argumenty čtěte, jen když máte pevné nervy nebo papíry ze šaškecu na hlavu, to už se nedá nic pokazit.

Ústavní soud předesílá: samotná skutečnost, že § 8a pandemického zákona zavádí novou netypickou formu úřední komunikace, platnému právnímu řádu doposud v takové podobě neznámou, a priori protiústavnost takového řešení neznačí, jak předestírá navrhovatelka. K takovému závěru by mohl dospět pouze za předpokladu, že jeho konkrétní provedení nedostojí souvisejícím ústavněprávním kautelám. Ostatně, jak uvádí vláda, napadená právní úprava je inspirována již existujícími formami omezení ústavně zaručených práv faktickým pokynem, a to např. institutem zajištění výrobků podle § 7b zákona o České obchodní inspekci či institutem vykázání podle § 44 a násl. zákona o Policii ČR… Ústavní soud se ztotožňuje s vládou v tom, že vzhledem k vysokému počtu nařizovaných karanténních opatření a izolací, jenž může zejména v době kulminace pandemie dosahovat až tisíců případů denně, a vzhledem k nezbytnosti podrobit se těmto opatřením neprodleně, není fakticky realizovatelné, aby uvedené prostředky byly nařizovány ve správním řízení vedeném podle správního řádu a zákona o ochraně veřejného zdraví, neboť takový počet rozhodnutí není schopen žádný správní orgán z kapacitních důvodů vydat, natož včas oznámit. Bylo by absurdní, aby stát nemohl pro účely omezení následků pandemie využívat způsoby komunikace se svými občany, kteří podobné způsoby komunikace v každodenním životě masivně využívají ke komerčním účelům, a to dobrovolně a bezproblémově. Vydávání správního rozhodnutí a doručování jeho listinného vyhotovení je pomalé
a nesouladné s potřebou okamžité reakce na šíření onemocnění COVID-19. Mezi vyhotovením rozhodnutí, jeho vypravením a samotným doručením prostřednictvím provozovatele poštovních služeb adresátovi může uplynout několik dnů, dokonce i týdnů, není-li adresát zastižen a je vyzván, aby si písemnost na uloženém místě ve lhůtě 10 dnů vyzvedl (§ 23 správního řádu). K tomu je třeba zohlednit další aspekt, tedy že v případě nezbytnosti vyzvednutí zásilky na poště (popř. jiném místě) či jejího osobního převzetí dochází k dalšímu nežádoucímu mezilidskému kontaktu…Ústavní soud proto uzavírá, že napadený § 8a pandemického zákona obstojí i v požadavku nezbytnosti.

K tomuto výšplechtu naštěstí soudci dodali:

Ustanovení § 8a pandemického zákona ve srovnání s dosavadními způsoby předvídá formy doručování s nižším stupněm jistoty, že se sdělení adresátovi opravdu dostalo a bude pro něj závazné. Ovšem – co je pro úvahy Ústavního soudu v této souvislosti podstatné – případná nejistota plynoucí z napadené právní úpravy nejde, a ani nemůže jít k tíži jednotlivců, ale pouze k tíži orgánů veřejné moci, potažmo státu, není-li žádné povinnosti k aktivnímu využívání některého ze zamýšlených prostředků komunikace a současně není pro tyto případy upravena tzv. fikce doručení. Jakékoliv sankce či negativní dopady v právní sféře jednotlivce, který se měl izolaci či karanténnímu opatření podrobit, bude třeba podmínit tím, že se s oznamovaným omezením prokazatelně seznámil, neboť pouze tak lze prizmatem principu právní jistoty požadovat, aby se danému faktickému pokynu (a případným právním konsekvencím) podrobil.

Z toho teda ještě bude zajímavých sporů, to vám povím.

Je to jasně potrvzeno to, co já říkám už od jara 2020 – na Ústavním soudu sedí samí imbecilové. Tohle můžu klidně říkat. Když ukrajinská Fialka může lidem nadávat do rusofilních kolaborantů nebo co to řekl, a Válek zase do nácků nebo tak nějak, možný je cokoliv.

Jo a až vám zase nějací právní šarlatáni budou slibovat modré z nebe s tím, že opatření vlády jsou „protiústavní“, nakopejte jim zadek. Jsou to jen sprostí lháři a obchodníci se strachem nebo možná spíš jen s teplou vodou. Skutečně dobrej právník, kterej za svoje rady nic nechce, vám řekne přesně to, co já, aniž by vám mazal med kolem huby, protože to je jediná správná věc.

Blbost školních řádů nezná mezí

Řeknu vám, každý den se najde důvod, proč jsem vděčná, že moje děti nechodí do školy. Doopravdy bych se bála, co budou tzv. pedagogové ještě schopni dětem udělat. Jeden můj dřívější známý říkával, že ho otec poučoval, aby školu nebral vážně, neboť slovo učitel se skloňuje podle vzoru prdel. Musím tomu moudrému muži dát za pravdu, zvláště když jsem si dnes přečetla odůvodnění zákazu mobilních telefonů na jedné základní škole:

Myslí to „učitelé“ vážně? Pokud ano, jak pak mohli držet huby po celou dobu covidí šikany dětí, když jsou všechy ty technologie pro děti tak škodlivé, že je musí ve školách zakazovat? Jak mohli dovolit, že jim stát tak nesmyslně a krutě ubližoval? Jak se smíří s tím, co svojí pasivitou zavinili?

V loňském školním roce opakovalo ročník 8204 dětí, to je absolutně i procentuálně nejvíce za posledních deset let. Odborníci to dávají do souvislosti s distanční výukou během pandemie covidu.

Proč učitelé mlčí teď, když kvůli „boji za svobodu nás všech po boku udatných Ukrajinců“ dětem zcela vážně hrozí, že budou opět ponechány napospas šílené vládě – ať už při trápení zimou ve školních lavicích nebo rovnou na „plynových“ prázdninách s další usmolenou distanční výukou skrze ta proklínananá mobilní zařízení?

Na druhou stranu je třeba připomenout názor soudů na děti a mobilní telefony. Je dost dobře možné, že se školy mýlí a technologie jsou pro děcka dar z nebes:

Soud zdůrazňuje, že žalobce může být uvedeným opatřením omezen v osobní účasti na základním vzdělání. Není však z přístupu k tomuto vzdělání zcela vyloučen. Argument žalobce, že vzdělání zahrnuje také sociální kontakt a spolupráci není přiléhavý, neboť je obecně známým faktem, že sociální kontakt (zejména mezi osobami mladšího věku) se stále více přenáší do sféry virtuální (neosobní). Jedná se o celosvětový trend, který lze sledovat již řadu let. Stejně tak spolupráci je možno rozvíjet formou bez osobní účasti, kde jako příklad spolupráce a komunikace může posloužit rovněž obecně známý rozvoj v jednotlivých odvětvích e-sportu (zejména kolektivních taktických a strategických her). Nebezpečí z prodlení tedy soud v posuzované věci nespatřuje.

Takže jakýpak copak. Ty děti mají rády mobily, můžou si novináři kecat, co chtějí. Mají, je to pravda.

Když už jsme u škol, neuškodí si připomenout něco o školních řádech, co jsem psala už v září 2020. Stále častěji se totiž najdou školy, které si do školních řádů nacpaly povinnost zahalovat si obličeje.

Pokud jde o význam školních řádů pro rodiče a otázku, jak ovlivnit jejich obsah, můžeme uvést komentář České školní inspekce:

Postupuje-li pedagogický pracovník školy nebo školského zařízení v rozporu se školním řádem, nebo školní řád obsahuje ustanovení, která jsou v rozporu s právními předpisy, lze se domáhat sjednání nápravy u ředitele školy, který podle školského zákona rozhoduje ve všech záležitostech týkajících se poskytování vzdělávání a odpovídá za to, že škola poskytuje vzdělávání a školské služby v souladu se školským zákonem. V takových případech je účelné se obrátit na ředitele písemně a požadovat rovněž písemné vyjádření v dané záležitosti. Školský zákon však nabízí i možnost podílet se na úpravách obsahu školního nebo vnitřního řádu prostřednictvím školské rady, kterou zřizuje při základních a středních školách podle školského zákona zřizovatel těchto škol. Jedná se o orgán školy, který umožňuje zákonným zástupcům nezletilých žáků, a zletilým žákům, pedagogickým pracovníkům školy, zřizovateli i dalším osobám podílet se na správě školy. K pravomocem školské rady náleží mimo jiné schvalovat školní řád, a navrhovat jeho změny.

Proti samotnému školnímu řádu se podle mého názoru soudně bránit nelze, nejspíše by bylo třeba žalovat až proti jednotlivým rozhodnutím ředitele na jeho základě učiněným a v souvislosti s nimi by se pak musela napadnout ustanovení školního řádu. V úvahu by také přicházely žaloby na diskriminaci jako tomu bylo u tzv. šátkové kauzy, musíte si ale uvědomit, že nepřátelé státu (tj. ti, co neuctívají covid a nejsou hin z Ukrajiny a klimatu a tak podobně) nemají u soudů stejné postavení jako třeba muslimové – to je patrno z covidích diskriminačních kauz.

Myslím, že tohle všechno bude ještě hodně zajímavá záležitost nejen pro právníky, ale hlavně pro rodiče a děti.

ČOI: diskriminovat podle očkování nelze

Že jsem skočila na špek podvodníkům a dostala jsem se s dětmi nejen svými, ale i svých milých přátel na tábor hrůzy, o tom jsme už psala. Protože provozovatelé se rozhodli, že na jejich „úžasný“ tábor nesmí očkovaní na covid-19, ani děti, ani dospělí, ale přitom mi do očí hlavní vedoucí řekla, že kdyby došlo na věc a očkování bylo povinné pod vysokými pokutami, samozřejmě by se naočkovala, pochopila jsem, že ta nehorázná diskriminace očkovaných byla jen další čistá svévole.

Je mi totálně zle ze všech pitomců, kteří naprosto bez důvodu šikanují očkované, neočkované, teplouše, heterouše, kohokoliv skrze jeho ne/ekologické vnímání světa, lítost či naopak lhostejnost k modrožlutým a kvůli jiným stupidním kritériím, rozhodla jsem se, že táborovou diskriminaci nenechám jen tak. Obrátila jsem se na Českou obchodní inspekci.

Výsledek: fyzické ani právnické osoby nemohou samy rozhodvat o tom, koho obslouží a koho ne, ať už kvůli očkování nebo neočkování (a podle mne ani kvůli jiným nesmyslům).

Do datové schránky mi před pár dny přišlo sdělení, že jednání majitelů tábora ČOI shledala jako protizákonné a tábor dostane pokutu (doufám, že hodně tučnou). Konkrétně mi napsali:

Informujeme Vás, že provedenou kontrolou bylo zjištěno porušení právních předpisů v dozorové pravomoci České obchodní inspekce, a to zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v platném znění, za které bude kontrolovanému subjektu v rámci pravomocí ČOI uložena sankce.

To, co řekla ČOI, je opravdu důležité. Jsem zvědavá, jak bude vypadat samotné rozhodnutí a jeho odůvodnění. Určitě si ho vyžádám. Nicméně už teď je jasné, že bez toho, aby existovalo nějaké mimořádné opatření nebo právní úprava, která by rozlišování (aktuálně podle očkování) umožňovala, nemohou si podnikatelé ani jiné fyzické či právnické osoby jen tak říct, že někoho nebudou obsluhovat, protože si třeba naprosto nejapně myslí, že očkovaní nebo neočkovaní jsou pro svoje okolí nebezpeční. Jinak by totiž ČOI nemohla táboru pokutu uložit.

ESLP: na covidí šikanu si laskavě nestěžujte

Evropský soud pro lidská práva dnes vydal rozhodnutí ve věci covidových opatření v Rumunsku. Jakýsi pan Piperea si stěžoval na počínání tamní vlády, která se stejnou demencí jako ta naše uzavírala stát, ničila společnost a týrala občany. Mocní soudci v talárech, mezi kterými aktuálně hřaduje i naše slavná modelka pro Vogue z Ústavního soudu Katka Šimáčkovic, která má taky ve vztahu ke covidu pořádné máslo na hlavě (pamatujete, jak uboze o nouzovém stavu arbitři z Joštovy rozhodli?), poslali milého Rumuna do háje zeleného.

V tiskové zprávě ESLP píše:

The Court observed that the measures complained of by the applicant had been introduced as part of the state of alert declared in Romania on 18 May 2020, following the state of emergency declared on 16 March 2020, for public health reasons. The situation had to be characterised as amounting to “unforeseeable exceptional circumstances”. The measures impugned by the applicant in a general and unfocused manner had been imposed on the entire population in response to what the competent national authorities had determined to be a serious public health situation. The Court noted that the applicant had complained in the abstract that the measures taken by the Romanian State to fight the spread of the SARS-CoV-2 virus had been inadequate and inappropriate. He had not provided information about his individual situation or explained in specific terms how the national authorities’ alleged failures might affect him directly.

Pan Piperea byl právník, profesor na jakési univerzitě. Ale ani to mu nepomohlo na cestě ke spravedlnosti. Roušky a celá pandemická víra jsou prostě svatými dogmaty a s něčím takovým se u světského soudu za použití logiky a rozumu válčit nedá.

Mr Piperea, a professor of commercial law at a university, complained that distancing from students had hampered his ability to perform his teaching duties under optimal circumstances. He objected to Decision no. 293/2021 of 10 March 2021, by which the government had extended the country’s state of alert as of 14 March 2021 and had laid down the measures to be taken during it to prevent and combat the effects of the COVID-19 pandemic. More broadly, he took issue with measures such as social distancing, the need for mask-wearing and the need to isolate for a certain number of days in the event of a positive SARS-CoV-2 test, the reliability of which he questioned. In his view, those measures were both inadequate and unnecessary.

David má u ESLP taky pár případů z doby covidí. Mimo jiné neuvěřitelný zákaz opustit republiku (a taky to, co se dělo ve školách nebo omezení pohybu uvnitř hranic státu). Jsem docela zvědavá, jak pochodí.

Asistent soudce ÚS k SMS karanténám

Tento blog neslouží jen ke stížnostem na strasti života dvou právnických nepraktických městských nemehel na venkově, ale má taky přístupným způsobem informovat o světě zákonů a justice. Proto si říkám, že bych měla napsat o článku v Bulletinu advokacie, na který mne upozornil včera na podvečerní procházce se psy David. Text se týká SMS covidích karantén a zajímavé je, že jeho autorem je asistent soudce Ústavního soudu (Radovana Suchánka). O čem to svědčí, netuším. To už si musíte vymyslet sami.

Článek „K nařizování izolace a karanténních opatření před a po novele pandemického zákona, aneb skutečně postačí SMS zpráva?“ najdete v elektronickém Bulletinu advokacie.

Zde si dovolím zkopírovat části závěru.

Covidové časy přinesly po listopadu 1989 nevídaná omezení základních práv a svobod. Po přijetí pandemického zákona byla tato omezení prováděna zejména (mimořádnými) opatřeními obecné povahy, která byla v desítkách rušena pro nezákonnost (popř. u nich byla ex post deklarována). K dlouhodobě nezákonnému postupu docházelo i při nařizování izolací a karanténních opatření, když navzdory požadavku na vydávání správních rozhodnutí v písemné formě přistupovaly správní orgány často k pouhému telefonickému sdělení nebo zaslání SMS
zprávy. To správní soudy označily jako nezákonný zásah.

Ano, o průlomovém rozhodnutí NSS o anřizování karantén samozřejmě vím, neboť to zastupoval David. Psala jsem o něm ještě na Stavu bez nouze.

A ještě poslední citace z článku:

Shora uvedený stav se pokusil zákonodárce „vyřešit“ novelou pandemického zákona, jehož součástí je i § 8a obsahující zvláštní ustanovení o nařízení izolace a karanténního opatření. Ta měla podle proklamací obsažených v důvodové zprávě umožnit jejich nařizování prostřednictvím SMS zprávy. Tato právní úprava přitom vyvolává mnohé problematické otázky, z nichž některé jsme se pokusili v tomto příspěvku nastínit.

Jsme toho názoru, že vzdor proklamacím předkladatele novely pandemického zákona není možné ani nyní nařizovat izolace a karanténní opatření skrze SMS zprávy, zvláště ne v té podobě, jako se to momentálně děje. Takto „nařízená“ opatření jsou formálně, a především materiálně nevykonatelná a nevynutitelná.

To platí tím spíše, pokud Ministerstvo zdravotnictví v důsledku své nečinnosti dosud nepřijalo vyhlášku stanovující podrobnosti způsobu a formy oznámení orgánu ochrany veřejného zdraví. Novelu pandemického zákona hodnotíme v této rovině jako velmi nepovedenou. Již z důvodové zprávy k ní vyplývají zjevné antinomie a podle našeho názoru i nesprávnost a nesystémovost zvolených a dnes uplatňovaných postupů.

Jak to bude skutečně vypadat v praxi, suď Buddha, ale myslím si, že tento článek může být takovou první vlaštovkou. Osobně se obávám, že covid už nebude to hlavní, čím nás ti nahoře budou trápit, ale jsem ráda, že už mezi právníky nejsou jen samí hloupí ťulpasové jako v posledních dvou letech a že svoje názory ti chytřejší dokonce i veřejně napíšou.

Koudelka u NSS zase pohořel: očkování je božíííí

Dnes je opravdu parádní počasí, přesně podle mého gusta. Prší. Prší dlouho, mnoho hodin. To si snad pamatuju jen z dětství, tyhlety nádherně pošmourné dny. Za šumění deště se dokonce hned lépe čtou i tragická rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. To dnešní (zastupoval advokát Koudelka), zase stojí za pozornost, nicméně radost nepřináší.

Navrhovatelka na tom byla stejně jako já, můj muž nebo moje děti – neočkovaná, neprodělavší – ano, vážně pořád existujeme – měli jsme obrovskou smůlu a covid jsme nikdy nedostali a očkovat se z různých důvodů nechceme). V jedné fázi boje s nejhorší pandemií všech dob nám, podobčanům z této skupiny, nebylo umožněno testovat se na náklady státu, zatímco různí očkovaní tuto možnost měli. Odpírání přístupu k testování „zdarma“ (tj. na účet nás všech platících daně) mělo řadu nepříjemných důsledků, třeba praktické vyloučení ze sociálního života, pokud jste nebyli ochotni vytáhnout šrajtofli a zbytečný test si zaplatit sami.

To, co k této diskriminaci řekli soudci NSS, se na první pohled může zdát jako výhra, ale ve skutečnosti je to další prohra na celé čáře. Co z lidí v talérech zase vylezlo (připomínám, že řešili skutečně a pouze diskriminaci v přístupu k testování na úkor zdravotního pojištění)?

Stejně jako tomu bylo ve věci přezkumu mimořádného opatření, které nyní napadenému opatření předcházelo, jde i v nyní projednávané věci o posouzení toho, zda skupiny očkovaných a neočkovaných osob mají, anebo nemají z hlediska předmětu úpravy napadeného opatření stejné či srovnatelné postavení. Pokud by se totiž jednalo o rozdílné zacházení s rozdílnými skupinami, nemohla by být námitka diskriminace důvodná (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 2. 2022, č. j. 8 Ao 2/2022-53, bod 72). Nejvyšší správní soud ve výše uvedeném rozsudku vyšel ze srovnání postavení očkovaných osob s postavením osob neočkovaných, a to z hlediska podmínek pro hrazené testování…

Zvýrazněné je důležité. Jde skutečně jen o toto a ne jiné posouzení. NSS totiž nezapomněl ani v tomto rozsudku opět poukázat na předchozí Koudelkův „úspěch“, kterým posvětil diksriminaci enočkovaných v jiných situacích, než je přístup k nějakému blbému testování. Tak dál k citování NSS.

Stejně jako předchozí mimořádné opatření tak i to nyní přezkoumávané odůvodnilo hrazené testování plně očkovaných osob potřebou ověřit zdravotní stav při podezření na onemocnění covid-19 bez výskytu klinických obtíží charakteristických pro tuto infekci nebo cestou do zahraniční. Nacházejí-li se neočkované osoby v těchto typových situacích, pak z hlediska vymezení podmínek pro hrazené testování jsou podle citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu fakticky ve srovnatelném postavení jak s osobami rozočkovanými, tak s osobami plně naočkovanými. Stejně jako tyto osoby se totiž i osoby neočkované účastní systému veřejného zdravotního pojištění, mohou chtít podstoupit test se stejnými motivy a pozitivní či negativní výsledek testu má pro ně stejné následky.

Nejvyšší správní soud proto ve svém rozsudku dospěl k závěru, že „[z] hlediska samotného vymezení podmínek pro hrazené testování se postavení očkovaných a neočkovaných osob nijak lékařsky či epidemiologicky neliší.“ S tímto závěrem třetí senát Nejvyššího správního soudu souhlasí a nehodlá se proto od něj v předložené věci odchýlit. Souhlasí totiž, že důvodem pro nesrovnatelnost postavení očkovaných a neočkovaných osob „nemůže být jen to, že odpůrce chce z určitých (byt i legitimních) důvodů preferovat jednu skupinu před jinou, tj. že by nesrovnatelnost postavení založil samotným svým rozhodnutím“ (rozsudek Nejvyššího správního souduč. j. 8 Ao 39/2021-47).

NSS bohužel nadále setrvává na svém směšném názoru, že cíle, které sledovalo ministerstvo vydáváním všech nablblých opatření, byly tzv. legitimní – ministerští totiž prý vůbec nechtěli pokoutně všechny dunutit se vopíchat odshora až dolů, ne, ne, kdepak.

Z uvedeného je zřejmé, že primárním cílem mimořádného opatření bylo omezit šíření onemocnění covid-19. Dalším (druhotným) cílem byla motivace dosud neočkovaných osob k vakcinaci představující epidemiologicky a ekonomicky nejefektivnější nástroj pro omezování šíření tohoto onemocnění. Žádný jiný cíl, který by konkrétně odůvodňoval rozdílné zacházení mezi očkovanými a neočkovanými osobami z hlediska vymezení podmínek pro hrazené testování, nelze ze znění mimořádného opatření ani z jeho odůvodnění dovodit.

Jak vidíte, NSS plně schvaluje, že se skrze psychoopatření vláda sněží „motivovat“ lidi k očkování. Je to legitimní cíl. NSS přišlo v tomto případě zkrátka jenom divné, že když chce ministerstvo zamezit šíření epidemie, brání lidem k přístupu k testům, které jsou přitom podle názoru odpovědných soudců jedním z hlavních zázračných prostředků boje s virem, jak dobře všichni víme. Nic víc za tím nehledejte. NSS totiž nakonec sdělil světu, že je nucení k očkování skrze nejapná oaptření dokonce racionálním postupem a že očkování je prostě božííííí.

Racionalitu napadené části mimořádného opatření lze ve vztahu k účelu přezkoumávané úpravy spatřovat pouze v deklarovaném cíli zvýšit proočkovanost populace prostřednictvím motivace dosud nenaočkovaných osob k očkování. Z judikatury Nejvyššího správního soudu přitom vyplývá, že očkování je efektivním a legitimním nástrojem k omezení šíření onemocnění covid-19. Zvyšování proočkovanosti je tedy v souladu s deklarovaným (ovšem druhotným) cílem mimořádného opatření (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 3. 2022, č. j. 9 Ao 41/2021-38, bod 43, v němž soud uvedl, že i motivování k očkování je cestou k omezení šíření viru).

Zkrátka a jednoduše: z NSS lezou věci k poblití za každého počasí. Že by se za své rozhodování styděli, to asi čekat opravdu nemůžeme.

Zpracováno podle rozsudku NSS ze dne 22. 8. 2022, č.j 3 Ao 24/2021 – 58, dostupné na www.nssoud.cz

Stydí se někdy soudci NSS?

Zajímalo by mne opravdu moc, co se odehrává v průměrné hlavě soudce NSS, když si čte podle něj důvěryhodné zpravodajské servery typu Novinky.cz nebo dokonce web samotného nejlepšího ministerstva pro ochranu před viry. Mám konkrétně na mysli tyto záležitosti:

Vycházíme z rozborů a analýz toho, co se poslední dva roky dělalo. Jako první představil data německý Kochův institut, náš Národní institut pro zvládání pandemie (NIZP) došel k tomu stejnému, a sice, že účinná byla pouze dvě opatření: respirátory a očkování.

Pevně věřím, že se mi podaří přesvědčit všechny kolegy, že žádná země nezavede lockdown, nezačne vyžadovat covid pasy a nevpustí nikoho, kdo nemá negativní test. To by byla cesta do pekel, ten virus nezmizí a bude dál mutovat. Evropa nemůže každý rok podléhat takovému iracionálnímu chování.

Na podzimní vlnu je podle Válka vláda připravena. „Rozhodně nebudeme proti covidu zavádět žádná drakonická opatření. Jak se totiž ukázalo, ta v minulosti neměla větší efekt, ale znamenala obrovské ztráty v hospodářství. V dnešní situaci jsou už takové restrikce zbytečné a vyspělé státy už k nim nesahají,“ řekl ministr.

Nové oficiální statistiky naznačují, že následky způsobené lockdownem by mohly mít na svědomí více úmrtí než samotný koronavirus. Údaje o nadměrné úmrtnosti Britského národního statistického úřadu ukazují, že v současnosti umírá každý týden asi o 1 000 lidí více než obvykle z jiných zdravotních důvodů, které nejsou způsobené virem Covid-19. Informoval o tom The Telegraph.

Jak se dokáže člověk, byť navlečený v taláru, vypořádat s tím, že má na svědomí dvouleté ničení země, odpírání zdravotní péče, trápení starců, drcení živnostníků a mrzačení duší dětí, přičemž všechna oaptření budou ještě mít dalekosáhlé následky, které si ani při výtečné předstvaivosti neumíme vykreslit?

V květnu 2020 jsem byla ještě úplně hloupá a doprošovala jsem se u Ústavního soudu o ochranu společnosti spolu s dalšími asi 70 stěžovateli. Výsledek byl tragický, i když jsme před soudci lezli prakticky po kolenou jak cvičené opice (dnes bych se už takto nikdy neponížila):

Není možné, aby kdykoli, nyní i v budoucnu, byla ochrana před nemocí jediným důvodem pro to, aby se přestala respektovat všechna ostatní základní práva a aby vláda velmi závažným způsobem ohrozila fungování dalších generací. Vláda je povinna zohlednit politické, sociologické a ekonomické důsledky svého jednání. Vláda musí vždy a za všech okolností sloužit všem občanům. Ve jménu rizika, které ani není dost veliké, ani není přesně definováno jsme upustili od dodržování zákonů, od požadavků na moc výkonnou a na fungování Parlamentu. Bez toho, že bychom věděli, na jak dlouho a proč vlastně se máme vzdát samé podstaty našeho lidství, jsme nuceni žít jako nevolníci ve vlastním státě. Pod neustálým tlakem, v neúctě a zbaveni veškeré naděje na lepší budoucnost, protože nikdy, skutečně nikdy nevíme, kdy nám vláda podobnou bolest způsobí znovu a jak dlouho nás nechá trpět podruhé, potřetí nebo kolikrát bude sama chtít, aniž by se za tyto činy musela zodpovídat. To my, kdo přežíváme a přežijeme, jsme zbaveni života. Více než deset milionů občanů České republiky je omezeno na základních právech, aniž by se stát obtěžoval jakkoli vysvětlovat, jakkoli žádat, jakkoli prosit o součinnost a hlavně o důvěru.

Jak velkou jsem měla pravdu, že? Škoda, že všichni ti dnešní bláboliví hrdinové byli někde zalezlí a mlčeli.

V listopadu 2021 jsem k NSS poslala opravdu dobrou žalobu, kde jsem mj. psala (to už jsem byla poučena a vážně jsem si nemyslela, že by se někoho justice snad zastala):

Jestli mají soudci dojem, že je k nim žalobkyně neuctivá, pak to není dojem. Žalobkyně skutečně viní jen a právě soudce NSS (a Ústavního soudu, ale k těm ztratila veškeré zbytky úcty už na jaře 2020, v NSS aspoň doufala, vzhledem k jeho reputaci) z toho, co se ve společnosti děje. Není vina exekutivy, že zkouší meze, kam až může jít. To je podstata vlády. Úkolem soudu je nabubřelou exekutivu praštit přes prsty. To ale NSS neudělal. Na jeho bedrech je veškerá odpovědnost za to, co se stalo dětem ve školách, za deprese osamělých lidí v domovech důchodců, zkrachovalé živnosti, smutek a žal lidí, kterým vláda zničila život, poškozené zdraví nebo smrt těch, kterým vláda kvůli svým šíleným opatřením zamezila v přístupu ke zdravotní péči, zničen budoucnost generace žalobkyně a generace jejích dětí a generací mladších… to všechno měly soudy zastavit. Neučinily tak. Škoda.

Všechno to, nač soudy od března 2020 Davidem upozorňujeme ve stovkách žalob, se stalo. Máme rozložené hodposdářství, zničenou společnost, ztracenou důvěru, nemocné lidi psychicky i fyzicky, zchudlé občany a drzý stát, který už nikdo nekočíruje. Za to mohou právě a jedině soudci NSS a ˇustavního soudu. Proto by mne vážně zajímalo, jak by vypadala cesta do hlubin jejich duše. Asi bych musela do té černočerné temnoty mít hodně silnou baterku, tipuju.

Pořád mám docela staženej zadek z toho, co se všechno ještě stane než se světové dění přehoupne zase k něčemu obyčejnějšímu. Snažím se ale tu a tam pobavit. Proto jsem státu nadmíru vděčná, že zveřejnil tu smlouvu o očkovací kampani. Boží.

To je další podpásovka pro loajální soudce! Vždyť oni celou dobu tak poctivě a tvrdě hájí stát tvrdíc, že nejde s očkováním o žádný nátlak a že stát nesleduje žádné pokoutné cíle, když rozlišuje mezi očkovanými a těmi druhými, těmi podřadnými. A stát si do smlouvy sám dá toto:

Neočkovaní a anti-vaxeři: Nejhůře dosažitelná skupina. Argumentem pro očkování u nich může být strach z dalšího lockdownu, omezení neočkovaných v běžném životě a také nová proteinová vakcína, která pro ně může být cestou, jak se nechat naočkovat „se ctí“.

No sakrapárek, jak se mají soudci vypořádat s takovým špekem? Můžou se jen modlit, aby ten moula Válek opravdu chtěl ukázat, že tady máme tu jeho „demogracii“, jak vysvětloval Kubkovi, a že nejsme v Číně a že opatření se fakt vydávat nebudou. Jestli se to enstane a budeme zase žít v totálně bizarním světě zákazů pít kafe na veřejnosti, nemožnosti dát si venku pivo nebo snahy sehnat zboží schované v obchodech za páskami, tak to budou mít soudci fakt hodně těžkou práci, aby našli ještě nějaké argumenty, proč jsou takové postupy státu v pořádku, když už si hrajeme na ten právní stát. No nebavíte se taky?

P. S.: Mne teda v té smlouvě trápí něco docela jiného. O Ukrajincích, kterých už mám totálně plné zuby a jsem ráda, že tady na venkově se na ně nemusím ani podívat (už jenom kvůli nepřekonatelné kráse, umění se nalíčit a elasťákovo-leopardímu vkusu Oxan, které si díky tomu v Brně dost pletu s obyvatelkami Cejlu), se píše, že je to „obrovská skupina lidí“. O odpíračích pak, že jde o minoritu. No fuj, to je představa, že v ČR, jakkoliv ji nemám ráda, žije víc Ukrajinců než nebohých odpíračů.

Soud: očkování dítěte proti vůli rodiče? Samozřejmě ano!

Internet zaplavilo štrykování, MPA je na vrcholu své popularity, dokonce se mi zdá, že dávno přesáhla hranice, kterých dosáhl Babiš se svým slůvkem „motýle“. Já přesto mám mezi žvanícími političkami jinou favoritku – Janu Zwyrtek Hamplovou. Kdykoliv je mi neveselo nebo truchlivo, zavítám na její fejsáč určený pro kampaň a dosyta se zasměju. Někdy mi ale spadne brada nad arogancí, se kterou se prezentuje jako ta nej nej právnička. Přijde mi to snad ještě horší, než slavný svetr, protože jde o plané řeči prezentované jako odborné, jež jsou schopny značně zmást laickou veřejnost. Dnes jsem tedy valila oči nad tímto namyšleným postem:

Než se posunu dál, jen podotknu, že o hodně podobné kauze psal Blesk už v únoru 2022:

Necháte své dítě ve věku 5 až 11 let dobrovolně naočkovat proti covidu? Rozvedení manželé Vaňkovi se neshodli. Otec lékař byl pro vakcinaci dcery, matka lékařka byla proti. Soudkyně Alena Rundová tento týden vydala možná první podobné rozhodnutí: Soud nahrazuje souhlas matky, očkovat proti covidu lze dceru ihned, bez ohledu na odvolání…

V jedné části odůvodnění soudkyně uvedla: „Pokud se jedná o samotnou prospěšnost vakcinace, soud sdílí názor Ústavního soudu, který byl publikován usnesením 24. 8. 2021, spisová značka IV ÚS 1637/2021, bod 18.“

Právě o tomto usnesení tzv. Ústavního soudu, který ale nikdy lidská práva a svobody nehájil, je celý tento text. Jestli chcete přeskočit omáčku, jděte na konec stránky. Tam najdete citaci z rozhodnutí.

Pokud jde o samotný FB post, chtěla bych doopravdy vědět, CO je ta jasná věc? Jestli tím JZH myslí, že soud nemá nahrazovat vůli druhého rodiče, pokud jde o nepovinná očkování (u povinných je to asi bez debaty?), mohla by se zeptat své dobré kamarádky, jiné advokátky s politickými ambicemi, Daniely Kovářové. Spolu vydávaly během covidu různá legrační prohlášení, a tak jsou určitě v kontaktu:

My právníci obvykle trváme na dodržování každého zákonného ustanovení. Jenomže dnešní čas je časem výjimečným a žádný zákon na něj nepamatuje. Proto nechť právní pozitivisté a hlídači každé formální nesmyslnosti vezmou rozum do hrsti a nechají hejtmany konat: sjednotit se, podle aktuální situace pružně reagovat a tlačit současně na vládu, aby i ona rozumně využila zákon o ochraně zdraví. Současně by hejtmani měli trvat na tom, že budou sedět vedle ní – vedle vlády. A hlídat ji.

Nebo:

Vláda vyhlásila nouzový stav. Někdo s ním souhlasí, jiný ne, mnoho lidí tleská, zatímco jiným vadí a ubližuje. Je to téma, které štěpí národ, což považujeme za horší důsledek než roušky a rušení akcí. Možná nebylo nutné přikazovat a zakazovat – slušným by stačilo doporučení, rebelové stejně neposlechnou. Doufaly jsme do poslední chvíle, že vláda svým občanům bude víc věřit. Sami se přece chceme a umíme chránit – podle situace, podle svého zdraví, podle místních podmínek a vlastního citu chráníme sebe, své děti, své rodiče a okolí. Děláme to tak celý život už celá staletí. Vláda zvolila plošné příkazy, zákazy a omezení, které se vyhlašují snadněji než doporučení a vysvětlování. Ať si o nich myslíme cokoli, musíme s nimi nejbližší dobu žít. Jak nyní reagovat? Jak zklidnit emoce, které vidíme a slyšíme přicházet ze všech stran? Kritiky, nenávist, odmítání? Nenechme se rozdělit. Nedovolme štěpení národa na dvě nesmiřitelné části. Věřme sami sobě a udělejme pro sebe maximum možného.   Proto v další dny…  Dýchejme! V nezbytnou dobu v rouškách a po zbytek času v bezpečí, v přírodě nebo tam, kde to bude možné, bez roušek – svobodně vstřebávejme kyslík, jak to jen jde. Potřebují ho naše těla i naše duše.

Jak pěkně si ty politické matadorky notují, že? Zvláště ta pasáž o „slušných lidech“ na jedné straně a neposlouchajících rebelech na druhé (ti nejsou evidentně slušní, to je přece z logiky věci, jak právníci, zvláště ti s extrémně vysokým IQ, rádi říkají, zřejmé), ten je dojemný. Celkem to navazuje na předchozí nechutné názory Hamplové podporující vládu v jejím covidovém běsnění, pro které jí může věřit jen úplný cvok.

No ale vraťme se k očkování dítěte bez souhlasu druhého rodiče. Kovářová na svém webu Covid a právo píše:

“Radíme klientům, aby se zkusili dohodnout. Troufám si totiž odhadnut, že soudy se budou přiklánět k zájmu veřejnosti a tudíž rozhodnou ve prospěch rodiče, který chce očkovat,” říká Daniela Kovářová.  Lze předpokládat, že soudy budou spíše dávat za pravdu rodičům, kteří očkování chtějí. Budou to samozřejmě posuzovat individuálně, a pokud druhý rodič bude argumentovat zdravotním stavem dítěte, kvůli kterému by nemělo být naočkováno, přihlédnou k tomu. 

Jak vidno, Kovářová bude přece jen lepší právnice, neboť jí dal onehdy za pravdu Ústavní soud, což se asi JZH ani neobtěžuje zjistit před tím, než vydává velkohubá prohlášení a rozesílá jednu stupidní tiskovku za druhou. V boji o hlasy nevědomých občanů se ale asi může dělat cokoliv, to víme dávno.

O kauze nahrazení vůle rodiče při nepovinném očkování dítěte soudem psalo Rozalio. V této věci Ústavní soud mj. řekl (IV.ÚS 1637/21 ze dne 24. 8. 2021):

Dovolává-li se stěžovatel výše uvedených nálezů, považuje Ústavní soud (v návaznosti na již uvedené) za vhodné podotknout, že byť se tyto rovněž týkají očkování, řešená právní problematika není zcela totožná. Zákonem uložená povinnost očkování představuje zásah státu do svobody dotčené osoby zaručené v čl. 7 odst. 1 Listiny (stěžovatel je dokonce považuje za obdobu mučení nebo krutého, nelidského nebo ponižujícího zacházení podle čl. 7 odst. 2 Listiny), který případně může být odůvodněn veřejným zájmem na ochraně veřejného zdraví (tzv. imanentní omezení základního práva). Je-li touto osobou nezletilé dítě, jehož rodiče očkování odmítají, pak v závislosti na tom, o jaké očkování jde (tedy zda chrání jen dítě samotné či nikoliv), jsou „ve hře“ nejen zmíněný veřejný zájem, ale i ochrana zdraví a života samotného dítěte; odmítne-li totiž dospělá osoba v rámci sebeurčení vědomě a dobrovolně očkování, ponese si sama i následky takového rozhodnutí, zatímco dítě se takto rozhodnout nemůže, nicméně bude postiženo případnými negativními následky chybného rozhodnutí svých rodičů…  V tomto ohledu Ústavní soud musí předeslat, že nepovažuje za potřebné (a ani možné) otevírat v obecné rovině otázku o prospěšnosti vakcinace, neboť kladně se k ní staví většina vědecké obce a odborné lékařské veřejnosti, jež přitom vychází z nejnovějších poznatků vědy v oblasti medicíny a farmakologie (viz i body 81 až 84 nálezu sp. zn. Pl. ÚS 19/14), kdežto opozice k tomuto názoru je minoritní, navíc co do důvodů (jež – v lepším případě – nejsou ověřitelné uznávanými vědeckými metodami) značně nesourodá. S ohledem na to lze sotva obecným soudům vytknout, nepřikládají-li při svém rozhodování žádnou či podstatnou váhu názorům osob, které zásadně očkování odmítají, byť třeba tyto působí na poli medicíny... Dále v obecné rovině platí, že uvedení léčiv (včetně vakcín) na trh, resp. jejich registrace podléhá přísným pravidlům, jejichž splnění je kontrolováno příslušným orgánem (Státním ústavem pro kontrolu léčiv, příp. Evropskou lékovou agenturou). Mezi tato pravidla patří, že poměr rizika a prospěšnosti léčivého přípravku musí být příznivý [§ 31 odst. 10 písm. a) ve spojení s § 3 odst. 3 a 9 zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech, ve znění pozdějších předpisů]. Léčebné i vedlejší účinky léčiva jsou poté průběžně vyhodnocovány v tzv. farmakovigilančním systému Státním ústavem pro kontrolu léčiv (§ 90 a násl. uvedeného zákona), a ukáže-li se, že rizika převáží nad prospěšností, výdej a používání léčivého přípravku musí být zakázán, případně musí být uloženo jeho stažení [§ 90 odst. 3 písm. c) výše uvedeného zákona]…

Ústavní soud tak nevidí důvod, proč by obecné soudy nemohly vycházet z předpokladu, že registrované léčivo je dostatečně účinné a v relevantní míře bezpečné, a tudíž i přínosné, a to až do chvíle, kdy na základě novějších odborných zjištění či vědeckých poznatků bude zjištěn opak.

Jinak řečeno, vakcinaci lze principiálně považovat za přínosnou, nebude-li tato skutečnost vyvrácena či alespoň relevantním způsobem zpochybněna, aniž by do té doby měl právě tuto otázku (nikoli otázky jiné – např. zdravotní a jiná hlediska – srov. k tomu nejnověji nález ze dne 27. 4. 2021 sp. zn. IV. ÚS 2530/20) každý soud podrobovat přezkumu v každém jednotlivém případě.

Vedle toho mohou v konkrétním případě existovat zdravotní důvody u očkované osoby, které provedení očkování brání, případně kdy může být s ohledem na specifické okolnosti poměr užitku a rizika jiný, než tomu je v běžných případech. Takovéto skutečnosti mohou být, a to podle okolností, i předmětem odborného posouzení soudním znalcem.

Takže asi tak. Ještě někomu není jasné, jak budou soudy rozhodovat, když mají oporu v Ústavním soudu? Pokud nejsou na straně dítěte dány relevantní zdravotní důvody nebo by matka neměla sakra dobře propracovanou výhradu svědomí (což ale taky moc nefunguje), pak soudy o prospěšnosti vakcinace prostě nebudou pochybovat. Ústavní soud jim to anvíc podle men nepřímo zakázal a dal jasně najevo, jak bude rozhodovat, až se věc dostane k němu: „Jinak řečeno, vakcinaci lze principiálně považovat za přínosnou, nebude-li tato skutečnost vyvrácena či alespoň relevantním způsobem zpochybněna, aniž by do té doby měl právě tuto otázku každý soud podrobovat přezkumu v každém jednotlivém případě.

Tohle je názor české justice na nepovinné očkování dětí. To si zapamtujte. V případě covidí vakcíny by mohlo dojít ke změně tehdy, když by se prokázalo, že vakcíny nejsou bezpečené, což by ale muselo vyplynout ne z nějakých řečí různých pro soudy jurodivých bláznů na těch internetech, ale musela by to říct třeba EMA nebo CDC a k tomu to potvrdit iks těch kvalitních odborníků ze Sněhu a tak.

Já si každopádně udělám pomyslný popcorn, otevřu dvanáctku a budu se dál bavit nad hrdinnými právními kecy našich advokátů na fejsáči, přičemž budu na rozdíl od mnoha laiků vědět, že skutek utek‘. Doporučuju i vám být hodně opatrní v tom, komu věříte a proč – právě v právu platí snad víc než jinde ono okřídlené důvěřuj, ale prověřuj, protože za špatné výklady zákonů můžete zaplatit mnohem víc než jen peníze.

Zase můžu blog uzavřít jen tím, že je třeba důvěřovat hlavně sám sobě a o ovšem ostatním pochybovat a nesedat na špek každému politikovi. Nebo vy jste snad už potkali nějakého, který to s lidmi myslel dobře i po volbách?

« Starší příspěvky