Mír, spravedlnost, právní stát, demokracie, ústavní pořádek, lidská práva či nezávislé soudy. Je pěkné v ně věřit a doufat, ale je to stejné jako věřit a doufat v boha. Člověk nějakou víru potřebuje, nihilisté to mají na světě dost těžké. Druhou věcí je pak realizace této víry skrze stát nebo církev. Tam už to nebude fungovat nikdy a vždycky půjde jen o lži, podvody a báchorky.
Přijde mi proto velmi roztomilé, že Stropnický, Hořejší a Kavan neztratili chlapeckou důvěru ve vyšší dobro a iniciovali výzvu „Mír a spravedlnost“. Vedle těchto hochů si přijdu jako otrlá stará ježibaba, neboť já mír ani spravedlnost nevzývám a vzývat už nikdy nebudu. Přesto si dovolím upozornit na zajímavé aspekty iniciativy. Patří mezi ně tyto požadavky, které ti „tři králové“ a jejich následovatelé vznášejí:
Proto se ustavujeme jako mírová iniciativa „MÍR A SPRAVEDLNOST“ a vyzýváme českou vládu, aby: 1/ ukončila slovní podporu válce a šíření nenávisti vůči kterémukoli státu či jeho představiteli, a potlačování názorů, které válku kritizují, 2/ podnikla veškeré kroky vedoucí k dosažení urychleného příměří, jehož součástí bude i přerušení dodávek zbraní, a poté k jednání o spravedlivém míru, a to se svými evropskými partnery s cílem získat pro mír i vládu USA,
3/vyhodnocení dopadu sankcí uvalených na ruskou ekonomiku a zároveň naopak dopadu těchto sankcí na obyvatelstvo a ekonomiky evropských zemí,
4/ zdržela se jakékoli podpory uvalování dalších sankcí do doby vyhodnocení efektů sankcí již existujících ve smyslu bodu 3, a pokud se prokáže, že jsou pro Rusko neúčinné, kdežto pro evropské země a jejich obyvatelstvo poškozující, požadovala jejich zrušení,
5/ soustředila se na zmírňování dopadů války, inflace, drahoty a sankcí a zajistila skutečnou, účinnou a rychlou pomoc českým obyvatelům a podnikům.
Byla jsem upozorněna, že slavná Učená společnost složená ze samých mozků naší doby už proti Stropničákovi a spol. vystoupila se samými důraznými a podloženými argumenty, například s těmito:
Ukrajina vede statečný boj proti barbarství, kterého se vůči ní Putinovo Rusko dopouští už bezmála celý rok. V tomto nevyprovokovaném válečném konfliktu si Vladimir Putin počíná jako primitivní despota. Ukrajinci se statečně brání a daří se jim s obrovskou vojenskou materiální pomocí spřátelených zemí civilizovaného demokratického světa vítězit.
Jedno oko nezůstane nad odvahou bývalé Sovětské republiky a jejích příjemných a kultivovaných občanů, kteří z trosek vybudovali prosperující a fungující stát, který jim teď ničí zlé Rusko (pardon, RuSSko), suché.
Učenci nezapomněli lomit rukama nad tragickým osudem ČSR v roce 1938, protože když někdo vytáhne kartu Mnichov, nedá se už rozumně debatovat – když máte něco proti, jste automaticky zrůda:
Český národ má dodnes trauma z toho, že v roce 1938 naše reprezentace složila zbraně a nebránila naši zemi proti nacistické tyranii. Česká republika už opět patří mezi respektované demokratické země Evropské unie a NATO, a proto nesmíme za žádnou cenu tlačit Ukrajinu do vyjednávání o míru s Putinem, aniž by před tím Rusko opustilo všechna okupovaná území Ukrajiny. Naopak ji musíme všemi dostupnými prostředky v jejím boji podporovat tak dlouho, dokud nezvítězí, nebo dokud sama z vlastního rozhodnutí neprojeví vůli s Ruskem jednat o podmínkách míru a o budoucím soužití obou sousedů.
Ach, jasně, jasně. Já tedy netrpím traumatem ani nostalgií a celý osmatřicátý mám u zadku, stejně jako osmašedesátý a jiné pitomé roky naší usmolené české historie. Kéž by se tu raději mluvilo německy, pak bychom se nemuseli v potu tváře učit der, die a das a mluvili bychom aspoň nějakým užitečným jazykem a ne touhletou hatlamatilkou plnou diakritiky a podivných pravidel (ne že ta by němčina neměla).
Výzva Stropnického, Hořejšího a Kavana zkrátka je zajímavá a ještě zajímavější je, jak moc se shodne s mými požadavky, které jsem měla vůči řešení covidu – zejména pokud jde o poměření dopadů opatření vůči jejich pochybným výsledkům. Cost-benefit analýzu ale doteď nikdo neprovedl a určitě se to nestane ani u sankcí. Ostatně s přezkume těch plynových už mne soudy poslaly do háje taky.
Spravedlnost, mír a jiné záležitosti se zkrátka hodí jen do učebnic a v praxi se jimi proti státu a jeho zvůli nikdy bránit nemůžete.
P. S.: Už vidím, jak voláte, že Stropničák a Hořejší byli covidisti. Ano, byli. Ale teď činí něco rozumného (jen si nejsem jista důvody, které k tomu mají, ale nechám se překvapit). Určitě i vy znáte někoho, kdo se za covidu jevil jako rozumný člověk a s Ukrajinou mu naprosto přeskočilo a začal baštit oficiální propagandu jako zblázněný, i když informacím o covidu nevěřil… tak proč by to nemohlo být i obráceně. Lidi jsou holt různí (obvykle blbí anebo pitomí).