Zajímalo by mne, jestli někdy někomu přišlo divné, kolik pomníků s textem „našim hrdinům“ je rozeseto po území České republiky. Kolik jen zavražděných je vytesáno do jejich chladného kamene? jak bezmyšlenkovitě kolem nich chodíme, jak lhostejní nám jsou ti, kdo úplně zbytečně umřeli kvůli nablblému hašteření starých zbytečných dědků? proč to vůbec nikdy nikomu nevadilo?
Narazila jsem na jednu kroniku, kde se k mobilizaci a odvádění mladíků na jatka první světové v roce 1914 psalo:
„Dne 26. července vypukla válka světová! Rakousko vyhlásilo válku Srbsku a ihned byla nařízena všeobecná mobilizace šestnácti ročníků vojska, tj. od 20 do 36 let. Dne 2. září nařízena mobilizace dalších šesti ročníků. Z našich členů povoláni byli: Flusek F., Valenta Jos., Valenta V., Janda Jos., Koucký V., Hančara Fr., Špringl Jos., Peterka K., Sovina Fr. A Nehyba Jos. Vzdor ohromnému překvapení, vzrušení a úzkosti, byla mobilizace provedena hladce, bez pokusů o odpor.“
Ti, kdo zrůdné instituci jménem stát nekladli odpor, jsou zvěčněni třeba na tomto pomníčku. Čest žije i za hrobem… bože, takový laciný a hnusný patos.
