Štítek: obětem války (Strana 1 z 2)

Jsem strašně zvědavá, ale opravdu strašně, jak se budou o té naší válce na Ukrajině učit moji vnukové, budu-li nějaké mít. Když pátráme po pomnících padlým narážíme na perly mezi nimi. Jeden z nich je v Moravském Krumlově.

„Za svobodu jste bojovali, na poli válečném život svůj dokonali, neuzřeli jste drahých svých, v cizině jste v hrobech tmých. Ó Ježíši, buď jim milostivý!“

Včera si zaměstnanci užili slunečného dne, neb jsme jako správně úchylná společnost oslavili lenošením miliony lidských bytostí, které státy nechaly ve svorné shodě zavraždit v letech 1939-1945. Dokonce i náš Pepan z Hradu se pokusil zabrečet ve svém tradičně nepadnoucím saku u hrobu nějakého toho neznámého vojína (poklonkování mu evidentně jde, před králíkem z Británie trénoval náš lampasák dobře). Ach, trapnosti a pokrytectví bylo zase jednou učiněno zadost.

Onehdy, když jsme jeli z výletu, jsem si nafotila pár pomníků do zásoby. Z pátrání po stopách těch, které nechal z rozmaru zavraždit stát, se stalo docela zajímavé hobby. Kdybyste měli i vy fotky nejrůznějších pomníků padlým, budu za jejich poslání vděčná!

Osobně je mi naprosto jedno, jak se řadí barvy české trikolóry, ale vím z médií, že na tom záleží, abyste náhodou neměli barvičky Ruska, Francie nebo nějakého jiného přitroublého státu, který si myslí, že bílá, červená a modrá patří právě a jen jemu. Když je pořadí barev tak moc důležité, proč si páprdové, kteří s koženými úsměvy kladou věnce na hroby známých či neznámých vojínů, nedají tu práci, aby je měli správně?

Dnes mám ke sdílení „nádherný“ úlovek. Takovou perlu bizarnosti mezi pomníky padlým. Fotku mi poslal David při cestě z Plzně a Prahy, kam se podíval včera na soud. (Neúspěšný s Lidlem, protože prý spolek neprokázal aktivní legitimaci hájit práva spotřebitelů – soudy evidentně nemají, co jiného by našly, když se jim nechce rozhodovat. Můžu vám říct, že jsem měla zase včera chuť všechno zabalit, protože justice je úplně k ničemu, ale pak jsem se rychle otřepala a zvetila a na Lidl podala stížnost k České obchodní inspekci a pak ještě k Úřadu pro ochranu osobních údajů, protože ty jejich praktiky se mi skutečně eklují).

Dnes jsme byli na nádherném výletě s našimi úžasnými covidovými přáteli. Ráda ta setkání plánuju a připravuju, i když mám vždycky totálně nervy nadranc, že se něco nepodaří. Počasí, neschůdná cesta nebavící se potomci, nenalezení ohniště…

Dnes jsme se vydali na větší výlet po Znojemsku. V jedné obci je stezka věnovaná letcům RAF. Samozřejmě vnucuje těm, kdo procházejí, že byli letci největší hrdinové a že položili životy za správnou a smysluplnou věc, co jiného by také stát mohl vtloukat lidem do hlavy. Na konci narazíte na pomníček padlým. Pět zavražděných mladých mužů…

Dnes jsem ulovila nevšední pomník. Na jedné jeho části je seznam zabitých v první světové válce a vedle je menší deska, na které je uvedeno: „Obětem germánského násilí II. světové války“.

To mi přišlo zajímavé, protože před školou v téže vsi jest do kamene vytesáno u jména jiného z pokynu státu zavražděného člověka: „V bojích za sovětskou otčinu padl hrdinnou smrtí.“

Kdo by dnes zpochybňoval Germány a velebil Sověty? Oba pomníky jsou názornou lekcí toho, jak jsou jednak lidé neuvěřitelně servilní, a haní tu či ony národy podle pokynů seshora a jiné velebí, a jak moc vám může stát lhát a vy ty báchorky prostě jen hloupě opakujete. Nechápu, že to vůbec někdo dokáže. A ještě méně rozumím tomu, že za tyhlety podrazácké instituce by někdo chtěl jít bojovat anebo dokonce položit život.

Prakticky v každé vesnici na Znojemsku (a samozřejmě kdekoliv v ČR) je pomník zavražděným v nesmyslných válkách. Možná, že si tím společnost vykupuje svědomí, jde v podstatě o novodobé smírčí kříže – sice nejsou vztyčovány přímo v místech, kde se odehrály hrdelní zločiny, ale mají podobnou funkci – usmířit všelijaké bohy a vykoupit naše shnilé duše ze spárů pekelných.

Platí tedy, že pomníky obětem státní válečné mašinerie jsou časté jak kameny u cesty, ale ne všude ale mají pomník s hrubkou.

Bohužel to můj mobil nezvládl proti slunci vyfotit, ale na hlavní části se skví nápis: PADLÝM SYNŮM VLASŤI. Zajímavý přístup k češtině, což?

Kromě toho si říkám, že na levé části pomníku (z našeho pohledu) je ještě místa dost. Vedle 8. 5. 1945 a 17. 11. 1989 je jistě ještě dost místa na další kamenickou práci, která zaznamená na paměť dalších generací den pádu současné blouznivé doby. Díky tomu přibude dalších pár hloupých stránek učebnic dějepisu a výchovy k občanství a dětem budou aktuálně vládnoucí moci poplatní učitelé do hlavy vtloukat další zbytečnosti. Zbytečnosti proto, že se svět bude točit pořád stejně dál a nezmění se vůbec nic, i kdyby za pár dní došlo na revoluci. Stejně jako se nic nezměnilo v listopadu nebo v květnu nebo v jiném měsíci kteréhokoliv roku.