Štítek: obětem války (Strana 1 z 2)

Obětem války 13: prezident už zabrečel

Včera si zaměstnanci užili slunečného dne, neb jsme jako správně úchylná společnost oslavili lenošením miliony lidských bytostí, které státy nechaly ve svorné shodě zavraždit v letech 1939-1945. Dokonce i náš Pepan z Hradu se pokusil zabrečet ve svém tradičně nepadnoucím saku u hrobu nějakého toho neznámého vojína (poklonkování mu evidentně jde, před králíkem z Británie trénoval náš lampasák dobře). Ach, trapnosti a pokrytectví bylo zase jednou učiněno zadost.

Pokračovat ve čtení

Obětem války 11: špatná trikolóra

Osobně je mi naprosto jedno, jak se řadí barvy české trikolóry, ale vím z médií, že na tom záleží, abyste náhodou neměli barvičky Ruska, Francie nebo nějakého jiného přitroublého státu, který si myslí, že bílá, červená a modrá patří právě a jen jemu. Když je pořadí barev tak moc důležité, proč si páprdové, kteří s koženými úsměvy kladou věnce na hroby známých či neznámých vojínů, nedají tu práci, aby je měli správně?

Pokračovat ve čtení

Obětem války 10: za naši svobodu

Dnes mám ke sdílení „nádherný“ úlovek. Takovou perlu bizarnosti mezi pomníky padlým. Fotku mi poslal David při cestě z Plzně a Prahy, kam se podíval včera na soud. (Neúspěšný s Lidlem, protože prý spolek neprokázal aktivní legitimaci hájit práva spotřebitelů – soudy evidentně nemají, co jiného by našly, když se jim nechce rozhodovat. Můžu vám říct, že jsem měla zase včera chuť všechno zabalit, protože justice je úplně k ničemu, ale pak jsem se rychle otřepala a zvetila a na Lidl podala stížnost k České obchodní inspekci a pak ještě k Úřadu pro ochranu osobních údajů, protože ty jejich praktiky se mi skutečně eklují).

Pokračovat ve čtení

Obětem války 8: letcům RAF

Dnes jsme se vydali na větší výlet po Znojemsku. V jedné obci je stezka věnovaná letcům RAF. Samozřejmě vnucuje těm, kdo procházejí, že byli letci největší hrdinové a že položili životy za správnou a smysluplnou věc, co jiného by také stát mohl vtloukat lidem do hlavy. Na konci narazíte na pomníček padlým. Pět zavražděných mladých mužů…

Pokračovat ve čtení

Obětem války 7: germánské násilí a hrdinným bojovníkům za sovětskou otčinu

Dnes jsem ulovila nevšední pomník. Na jedné jeho části je seznam zabitých v první světové válce a vedle je menší deska, na které je uvedeno: „Obětem germánského násilí II. světové války“.

To mi přišlo zajímavé, protože před školou v téže vsi jest do kamene vytesáno u jména jiného z pokynu státu zavražděného člověka: „V bojích za sovětskou otčinu padl hrdinnou smrtí.“

Kdo by dnes zpochybňoval Germány a velebil Sověty? Oba pomníky jsou názornou lekcí toho, jak jsou jednak lidé neuvěřitelně servilní, a haní tu či ony národy podle pokynů seshora a jiné velebí, a jak moc vám může stát lhát a vy ty báchorky prostě jen hloupě opakujete. Nechápu, že to vůbec někdo dokáže. A ještě méně rozumím tomu, že za tyhlety podrazácké instituce by někdo chtěl jít bojovat anebo dokonce položit život.

Obětem války 6: hrubky tesané do kamene

Prakticky v každé vesnici na Znojemsku (a samozřejmě kdekoliv v ČR) je pomník zavražděným v nesmyslných válkách. Možná, že si tím společnost vykupuje svědomí, jde v podstatě o novodobé smírčí kříže – sice nejsou vztyčovány přímo v místech, kde se odehrály hrdelní zločiny, ale mají podobnou funkci – usmířit všelijaké bohy a vykoupit naše shnilé duše ze spárů pekelných.

Platí tedy, že pomníky obětem státní válečné mašinerie jsou časté jak kameny u cesty, ale ne všude ale mají pomník s hrubkou.

Bohužel to můj mobil nezvládl proti slunci vyfotit, ale na hlavní části se skví nápis: PADLÝM SYNŮM VLASŤI. Zajímavý přístup k češtině, což?

Kromě toho si říkám, že na levé části pomníku (z našeho pohledu) je ještě místa dost. Vedle 8. 5. 1945 a 17. 11. 1989 je jistě ještě dost místa na další kamenickou práci, která zaznamená na paměť dalších generací den pádu současné blouznivé doby. Díky tomu přibude dalších pár hloupých stránek učebnic dějepisu a výchovy k občanství a dětem budou aktuálně vládnoucí moci poplatní učitelé do hlavy vtloukat další zbytečnosti. Zbytečnosti proto, že se svět bude točit pořád stejně dál a nezmění se vůbec nic, i kdyby za pár dní došlo na revoluci. Stejně jako se nic nezměnilo v listopadu nebo v květnu nebo v jiném měsíci kteréhokoliv roku.

« Starší příspěvky