Včera jsem se docela zasmála nad jedním z dalších studidních nálezů gerontů z Ústavního soudu. Konkrétně šlo o vzletná slova, kterými potopili obec snažící se v praxi vyřešit hrubé nedostatky právní úpravy místního poplatku za zhodnocení stavebního pozemku možností připojení k nově postavené kanalizaci nebo vodovodu.

V řešené věci obec postavila na svůj účet kanalizaci, čímž rozhodně zvýšila cenu stavebních pozemků, ke kterým mohla být nově dovedena přípojka a jejichž septiky mohly být nahrazeny kultivovanějším způsobem odvádění exkrementů. Podle našeho zákona musí obec vydat vyhlášku o místním poplatku do 1 roku od kolaudace kanalizace. Jenže milá obec Přišimasy kolaudovala kanalizaci postupně tak, jak dokončovala její jednotlivé části, a vyhlášku vydala až na úplném konci, kdy bylo zfinalizováno a kanalizace byla uvedena do řádného provozu. Ministerstvo právě kvůli tomu její vyhlášku zrušilo s odůvodněním, že ji nevydali včas (měli ji vydat hned po první kolaudaci). Ústavní soud samozřejmě ministerstvo, jak je jeho dobrým zvykem při sporech s orgánem moci výkonné, podržel. A teď si přečtěte jeho argumenty:

„Podle čl. 1 odst. 1 Ústavy je Česká republika demokratickým právním státem založeným na úctě k právům a svobodám člověka a občana. Základy koncepce právního státu tvoří myšlenka vázanosti výkonu veškeré státní (veřejné) moci zákony (včetně Ústavy) a úcta k právům a svobodám každého jednotlivce. Z požadavku uznání absolutní hodnoty jednotlivce, který stojí v samotném fundamentu moderních demokracií, pak vyplývá celá orientace fungování státu a státní (veřejné) moci. Protože účel fungování státu spočívá v prvé řadě v zajištění respektu k právům a svobodám jednotlivce, musí být koncept právního státu adekvátně vykládán. „Princip právního státu vychází z priority občana před státem, a tím i z priority základních občanských a lidských práv a svobod“.

Tohle ti kojoti fakt řekli po dvou a půl letech odmítání lidských práv a svobod v době covidí. Já padnu na znak. Osobně si myslím, že to nemůžou mít v hlavě v pořádku (všechno zase nejde přičítat stařecké demenci), ale dokázat to bez jejich důkladného vyšetření na psychiatrii nemůžu. Druhá možnost je, že jsou podplacení, ale teď nevím, co je horší. Třetí možnost, která by tyto rozpory vysvětlila, nevidím. Vy ano?

Ve vztahu k šílené smršti covidí regulace, kdy člověk večer nevěděl, co bude smět či nesmět dělat ráno (přičemž pokuty za porušení mimořádných oaptřneí mohly být až 3 000 000,-), je vtipné i toto mektání soudců z Ústaváku:

Princip předvídatelnosti práva jako podstatná náležitost právního státu neoddělitelně souvisí s principem právní jistoty a představuje nezbytný předpoklad obecné důvěry občanů v právo. Jak již v minulosti Ústavní soud několikrát konstatoval, neopomenutelnou komponentou principu právní jistoty se jeví předvídatelnost práva a legitimní předvídatelnost postupu orgánů veřejné moci v souladu s právem stanovenými požadavky…
Princip právní jistoty také zjevně souvisí s důvěrou občanů v právo…, neboť „Jedním ze základních znaků a předpokladů právního státu a zároveň právní jistoty jako jednoho z jeho atributů je takové uspořádání státu, v němž každý, fyzická osoba i osoba právnická, může mít důvěru v právo“… Z charakteru právního státu lze dovodit i legitimní požadavek, že se každý může spolehnout na to, že mu státní moc pomůže při realizaci jeho subjektivních práv a nebude mu v jejich uplatňování bránit. Požadavek právní jistoty se pak dotýká jak tvorby práva (otázka stability práva a zákonnosti jeho tvorby), tak aplikace práva.“

Soudci se evidentně zase řídili starým dobrým heslem: „Komu chceme, pomůžeme, když nechceme, nemůžeme.“ Takto, moji zlatí, funguje soudnictví v tzv. demokratických právních státech.

Proto lze znovu a znovu shrnout, že jediné, na co se můžete spolehnotu, jste vy sami.