Tak nás postihlo další vesnické prokletí – myš v domácnosti. Že mi žerou tyhlety šedivé bestie zásoby v nové staré barabizně, to bych jim odpustila, chápu, že je to aktuálně myší království, když tam nežijeme. Že jsou ale tak drzé a vetřou se do domu obývaného dvěma kočkami a německým pinčem, kterého lidé chovali právě kvůli myšilovným schopnostem, to mi pěkně brnká na nervy. Naše kočky ve skutečnosti myši neodpuzují, ale naopak je domů ještě ke všemu nosí! Uloví je a pak se přijdou pochlubit a když nedáváme dost pozor, abychom je vyhnali tam, kam s něčím tak odporným patří, pronesou (občas ještě živou) kořist dovnitř, aby si s ní náležitě pohrály, než jí ukousnou hlavu.
Situaci momentálně komplikuje fakt, že se ta smradlavá výrobkyně bobků usalašila ve špajzu. Strašné! Kdyby byla vyhladovělá, určitě by skočila do obyčejně nastražené pastičky a byl by klid. Teď ale musím ještě vymýšlet, jakou dobrotu jí nastražím, aby nemohla odolat. Co může sakra šmakovat myším? Jako člověk z paneláku nevím, přemýšlím, co ji asi tak nabízela babička (Ta ale hlavně neměla kočky, které by dům obohacovaly o nevítané přivandrovalce, takže ji nejspíš takové starosti moc netrápily a do sklepa jednoduše nasypala jed. S ničím se moc nepárala.). Hledám v radách z Receptáře…. Aha! A tak zatímco David jel do sousední vesnice pro pasti, já krájím chléb a smažím ho na špeku, aby neodolatelně voněl a myš nebo myšák byli ochotni za jednou sousto položit život. Tak se přece na živé tvory musí! Naslibovat hory doly a pak drsně seknout, copak jsem se ještě nic o světě tam venku nenaučila?
Všechny potraviny v komoře jsem pečlivě uzavřela do krabiček nebo do sáčků a zbytek nacpala do lednice, aby k nim hlodavec nemohl a nezbude mi, než čekat, zda pružina v pasti zlomí či nezlomí myši vaz.
Na druhou stranu, co je jedna jediná myšička proti statisícům potkanů v Novém Kyjevě nebo v Novém Yorku . Když to tak čtu, uvědomuju si, že myši jsou vlastně celkem fajn zvířátka.
Všechny texty série „Právníci na venkově“ najdete zde.