Pomalu uzavíráme další školní rok domácího vzdělávání. Náš báječný syn už bude příští rok v sedmé třídě, což znamená, že ho čeká druhý světový jazyk. Po úmorné výměně názorů mezi ním a jeho sestrou, zda je/není tak blbý, aby se nedokázal vůbec naučit německy, jsme dospěli k závěru, že se bude učit rusky.
Štítek: náš život
Právníci na venkově 36: rok se s rokem sešel
Je to zhruba rok, kdy nám katastr potvrdil vlastnictví nové staré barabizny. Dnes jsme si s Davidem konečně řekli, že už je to ke stěhování. Za ty dlouhé měsíce, kdy jsme se snažili přežít se všemi našimi i babiččinými věcmi i zvířaty v jejím 2+1, se toho na barabizně změnilo dost:
Právníci na venkově 36: Řízek – chleba – řízek aneb jak mi Rajchl prodloužil život
Po dnešním úmorném dni stráveném z 90% v nové staré barabizně opravováním našich předešlých technologických chyb a uklízením střepů kvůli mému neodbornému manipulování s podložkou pod kamna jsem si myslela, že už budu jenom naštvaná a unavená. Ale pozor, jedna věc mne dokázala vzpružit. Vize Jindry Rajchla a celé strany PRO. Smála jsem se tak,…
Právníci na venkově 35: Oto von Černobýl a český oves
U nás na venkově se toho moc neděje. Brambory jsou v zemi, přibyla k nim krmná řepa, pokouším se pěstovat bylinky, ale těm se v té strašlivé zimě tohoto extrémně teplého roku nechce rašit. Co ale rozhodně roste jak zjednané, to je plevel. Proto jsme oproti loňským plánům zakoupili vedle kultivátoru také sekačku, neboť bez…
Právníci na venkově 33: cibule, řepa a salát 2.0
Oficiálně je jaro. Neklopýtáme venku potmě už od páté hodiny, kdepak. Dnes jsme ještě o půl osmé večer s Davidem seli červenou řepu (mňam!), dva druhy salátů, špenát a ředkev a sázeli cibulku. Zítra, v pátek a sobotu má totiž doopravdy parádně pršet (já miluju déšť), a tak jsme nechtěli promarnit příležitost být dobrými hospodáři,…
Právníci na venkově 32: velké dny a velké noci
Nemám ráda Velikonoce. Ve skutečnosti mne tyhlety „svátky“ strašně rozčilují. Jednak porot, že jsou křesťanské, což vůbec není moje záležitost a jednak kvůli odpornému Červenému pondělí. Mrskut v jeho moderní podobě je jeden z nejhorších a nejvíce ponižujících okamžiků roku. Loni i letos jsem odmítla respektovat „tradici“ a neotevřela jsem dveře. Vůbec totiž nechápu, kde…
Právníci na venkově 31: holka, budeš umět řídit traktor
Právě jsem zase v Novém Kyjevě. Přijde mi to tu už naprosto absurdní. Těším se domů, na venkov. Aktuálně je sezóna rojení jezevců. Vytáhli po dlouhé zimě všechny ty svoje John Deery a jiné značky traktorů s nejrůznějšími přívěsy a vyrazili do polí. Pro mne to znamená, že mnohdy musí jet dlouhé kilometry dvacítkou nebo…
Právníci na venkově 30: nežer maso, nejsi prezident
Dnes ráno jsme si s mužem notovali, jaká je to výhoda býti vegetariánem. Nijak vás totiž nemůže zdeptat snaha o omezení konzumace masa, naopak se jen třesete na to, až luštěniny, celozrnné obiloviny a tofu budou podléhat nižší dani. Podobné to je s nápady na zrušení některých státních svátků – když jste v práci sami…
Právníci na venkově 29: Pomoc! Covid mě srazil na kolena.
Ještě pořád jsem se nevyhrabala z covidu. Je to s podivem, vždyť už je to přes měsíc, vůbec to nechápu. Nakonec ještě začnu věřit na záhadný post covidí syndrom. U mně se projevuje rozhodně velmi zvláštně. Dneska jsem byla na zahradě u naší nové staré barabizny, musela jsem tam rozházet kravský hnůj a ledek, aby…
Právníci na venkově 28: 12. 3. slavme Den covidího díkuvzdání!
„Bezmála tři roky nezvládnuté covidové krize zanechaly hluboké stopy v celé společnosti. Jejich následkům, zejména v kombinaci s dopady dalších souvisejících krizí, budeme čelit po dlouhou dobu. Navzdory tomu, že šlo o nejhlubší společenský a politický propad od roku 1989, neexistuje snaha o reflexi a poučení a tak získání odolnosti k dalším krizím. Od nejvyšších pater politiky přes úřady, vědce, lékaře až…