Dnes jsme byli na nádherném výletě s našimi úžasnými covidovými přáteli. Ráda ta setkání plánuju a připravuju, i když mám vždycky totálně nervy nadranc, že se něco nepodaří. Počasí, neschůdná cesta nebavící se potomci, nenalezení ohniště…
Přes nepěkné předpovědi to dne s vyšlo. Žádný déšť, překrásné a upravené ohniště i s lavičkami se v naprostém závěru cesty zjevilo jako na zavolanou, děti se vesměs bavily… vše bylo prima, i Dalešická 11 v hospodě. Ale! Cestou tam i zpět jsem fotila pomníky padlým, chudák řidič David musel stavět na každém kroku.
Díky tomu jich mám do zásoby mnoho, ale tento na mne udělal dojem. Smutný dojem z toho, co mohou státy lidem udělat.
Na malé bílé desce vlevo stojí:
Pro nový lepší život žili a pracovali, v něj věřili a ve svaté té víře i hrdinně umírali.
Nepřijde vám to jako naprosto nechutné odůvodnění vraždění lidí státem? Zvedl se mi žaludek a nebylo to proto, že okolo Dukovan jsou cesty klikaté…