Jistě víte, že advokátku Hamplovou nemám jako političku vůbec ráda, a to z mnoha mnou přesně formulovaných a logických důvodů. Ty tady právě teď nebudu opakovat, je to lhostejné. Kdyby ji kdokoliv kritizoval třeba pro převlékání názorových kabátů s covidem a pro to, že nedá podle soudních databází dohledat její jednu jedinou „úspěšnou“ covidovou žalobu, ačkoliv se tváří, kolik že toho právně neudělala a získává na tom laciné body, budu jen souhlasně mručet, že to konečně někomu došlo.

Když ale vidím, že ji jako člověka (to píšu záměrně, nesouhlasím s privilegii a ohledy pro ženské politiky – ani ta, ani ty nemají v Senátu ani ve Sněmovně ani jinde místo – politik jako politik, ať baba nebo chlap) neustále nějací kojoti srážejí kvůli názoru na tu naši „current thing“ zvanou „válka na Ukrajině“, je mi smutno z toho, kam to všecko dospělo. Nejdrsnější je, že si ti, kdo ji haní, myslí, jací že nejsou správňáčtí Mirkové Dušínové s patentem na báječnou, skvělou a úžasnou pravdu.

Kvůli těto podivným výkřikům objevujícím se různě v prostoru internetu jsem si před chvílí uvědomila, že se někdy musím Hamplové i zastat. Na jejím Facebooku jsem totiž právě zanamenala komentář od advokáta Lásky:

To s ruskou Dumou v českém Senátu je vysloveně blbé, stejně tak jako navážení se do Kovářové skrz plyn. No a? Já si to s tím, že plyn potřebujeme, taky myslím. Sice z jiných důvodů (hlavně klimaticko ekologických) než Kovářová, ale myslím. A co? Má snad nějaký obstarožní pán typu Lásky patent na to, aby mi vysvětloval, co a jak? Nemá. Mám já povinnost podobné kydy poslouchat? Nemám. Jako programová nevolička si to můžu dovolit. Můj hlas totiž patří jen mně.

Trochu na hraně je, že se takto navzájem špičkují advokáti (post Hamplové je taky takový ušmouraný, bez šarmu, navíc ty nesnesitelné dětinské emotikony…), ale důstojnost advokátního stavu to neohrožuje. Když jsem si totiž na stránkách Advokátního deníku přečetla, že se pod heslem „Sportu zdar, covidu zmar!“ se odehrály 25. Sportovní hry advokacie, na kterých vyhrál tým s neuvěřitelným názvem „Bez ambic bez samic „C“ (možná jsem ale jen nepochopila ten úžasný vtip), pak si říkám, že dno advokátní důstojnosti je hodně hluboko, dokonce hlouběji jak dno Hranické propasti. Nějaké trapné tweety či fejsáčové posty jakéhokoliv politicky aktivního advokátka to nezhorší.

Nad čím se naopak zamýšlím? Nad tím, že by Hamplová i každý další z její názorové skupiny udělali nejlíp, kdyby k Láskovi a všem ostatním z té druhé přistupovali neutrálně. Vždyť to není důležité, je to šum, nuda. Stejně tak by mohl Láska a kol. přistupovat k Hamplové a těm druhým – vykašlat se na ni a a psát jen o tom, co má skutečně nějakou váhu.To by byl pane svět, ve kterém by nám všichni ti s důležitými egy velkými jak Nový Zéland dali pokoj s jejich akutními psychickými problémy typu „je mi strašně smutno z útoku na nebohé Ukrajince“ nebo „za chvíli nebudou mít české maminky co jíst a ty ukrajinské mají přitom za naše peníze plné koše“. Kéž by raději udělali něco užitečného, třeba uklidili odpadky v lese. Jenže to by pak FB Hamplové i Twitter Lásky zely prázdnotou.

P. S.: Mimochodem, na Advokátním deníku mne zaujalo toto: „Turecko projednává zákon proti dezinformacím, novináři se bojí postihů“. Jaký přesně je to rozdíl o nápadů naší vlády: „Vnitro chce omezit dezinformace. Připravilo návrh zákona“? Chápete někdo, jak to může být jednou drama, ze kterého mají novináři noční můry, a jindy je totéž ok? Já teda ne. Ale Láska by mi to určitě vysvětlil. Škoda, že o to nestojím.