Úvodní text je nádherným překladem písně Borise Viana s názvem „Le Déserteur“. Podle všeznalé Wiki Vianův song souvisí s válkou v Indočíně, což byl taky dobrý masakr lidí kvůli bůhvíjakým praštěným zájmům kreténů nahoře. Pokud jde o mrtvoly, Wiki je uvádí v kategorii „ztráty“, protože tak se ve válce těm drahocenným lidským životům, které jsem v covidí éře zachraňovali, říká. Zemřelo prostě pár set tisíc lidských bytostí a bůhví kolika to všechno hraní na vojáčky zničilo životy. Nic zajímavého, ne?
Možná, že si myslíte, že to, co se děje teď, se nikdy předtím nedělo. Že je to něco kompletně nového pod sluncem. V tom případě doporučuju jednak trochu přemýšlet, oprášit učebnice dějepisu, kde mezi mnoha mýty a legendami najdete vše o tom, jak si v jakékoliv době, ať už v době otrokářské nebo v tzv. demokracii, hráli pánové nahoře s běžnou populací. Je to pořád to stejné dokola, pořád stejné lži, pořád stejné nesmysly, pořád stejná lhostejnost a pořád stejná nemožnost se z toho koloběhu vymanit.
Dlouho přemýšlím, jak s tímto vědomím žít kvalitní život. Jak na to všechno hodit bobek a opustit neustálé černé myšlenky, které rozhodně nepřispívají k tomu, že bychom si těch několik chvil, které jsou nám na světě vezdejším dopřány, užívali. myslím, že tohle by mělo být cílem našeho snažení, prostě ty nahoře totálně ignorovat a žít krásně, mile, příjemně a jednoduše. Kdybyste věděli, jak se to dělá, budu vděčná za návod a myslím, že nejen já.
P. S.: „Le Déserteur“ vážně stojí za poslech. To vám garantuju. A pak to chce taky něco veselého na spravení nálady.