Internet zaplavilo štrykování, MPA je na vrcholu své popularity, dokonce se mi zdá, že dávno přesáhla hranice, kterých dosáhl Babiš se svým slůvkem „motýle“. Já přesto mám mezi žvanícími političkami jinou favoritku – Janu Zwyrtek Hamplovou. Kdykoliv je mi neveselo nebo truchlivo, zavítám na její fejsáč určený pro kampaň a dosyta se zasměju. Někdy mi ale spadne brada nad arogancí, se kterou se prezentuje jako ta nej nej právnička. Přijde mi to snad ještě horší, než slavný svetr, protože jde o plané řeči prezentované jako odborné, jež jsou schopny značně zmást laickou veřejnost. Dnes jsem tedy valila oči nad tímto namyšleným postem:
Než se posunu dál, jen podotknu, že o hodně podobné kauze psal Blesk už v únoru 2022:
Necháte své dítě ve věku 5 až 11 let dobrovolně naočkovat proti covidu? Rozvedení manželé Vaňkovi se neshodli. Otec lékař byl pro vakcinaci dcery, matka lékařka byla proti. Soudkyně Alena Rundová tento týden vydala možná první podobné rozhodnutí: Soud nahrazuje souhlas matky, očkovat proti covidu lze dceru ihned, bez ohledu na odvolání…
V jedné části odůvodnění soudkyně uvedla: „Pokud se jedná o samotnou prospěšnost vakcinace, soud sdílí názor Ústavního soudu, který byl publikován usnesením 24. 8. 2021, spisová značka IV ÚS 1637/2021, bod 18.“
Právě o tomto usnesení tzv. Ústavního soudu, který ale nikdy lidská práva a svobody nehájil, je celý tento text. Jestli chcete přeskočit omáčku, jděte na konec stránky. Tam najdete citaci z rozhodnutí.
Pokud jde o samotný FB post, chtěla bych doopravdy vědět, CO je ta jasná věc? Jestli tím JZH myslí, že soud nemá nahrazovat vůli druhého rodiče, pokud jde o nepovinná očkování (u povinných je to asi bez debaty?), mohla by se zeptat své dobré kamarádky, jiné advokátky s politickými ambicemi, Daniely Kovářové. Spolu vydávaly během covidu různá legrační prohlášení, a tak jsou určitě v kontaktu:
Nebo:
Vláda vyhlásila nouzový stav. Někdo s ním souhlasí, jiný ne, mnoho lidí tleská, zatímco jiným vadí a ubližuje. Je to téma, které štěpí národ, což považujeme za horší důsledek než roušky a rušení akcí. Možná nebylo nutné přikazovat a zakazovat – slušným by stačilo doporučení, rebelové stejně neposlechnou. Doufaly jsme do poslední chvíle, že vláda svým občanům bude víc věřit. Sami se přece chceme a umíme chránit – podle situace, podle svého zdraví, podle místních podmínek a vlastního citu chráníme sebe, své děti, své rodiče a okolí. Děláme to tak celý život už celá staletí. Vláda zvolila plošné příkazy, zákazy a omezení, které se vyhlašují snadněji než doporučení a vysvětlování. Ať si o nich myslíme cokoli, musíme s nimi nejbližší dobu žít. Jak nyní reagovat? Jak zklidnit emoce, které vidíme a slyšíme přicházet ze všech stran? Kritiky, nenávist, odmítání? Nenechme se rozdělit. Nedovolme štěpení národa na dvě nesmiřitelné části. Věřme sami sobě a udělejme pro sebe maximum možného. Proto v další dny… Dýchejme! V nezbytnou dobu v rouškách a po zbytek času v bezpečí, v přírodě nebo tam, kde to bude možné, bez roušek – svobodně vstřebávejme kyslík, jak to jen jde. Potřebují ho naše těla i naše duše.
Jak pěkně si ty politické matadorky notují, že? Zvláště ta pasáž o „slušných lidech“ na jedné straně a neposlouchajících rebelech na druhé (ti nejsou evidentně slušní, to je přece z logiky věci, jak právníci, zvláště ti s extrémně vysokým IQ, rádi říkají, zřejmé), ten je dojemný. Celkem to navazuje na předchozí nechutné názory Hamplové podporující vládu v jejím covidovém běsnění, pro které jí může věřit jen úplný cvok.
No ale vraťme se k očkování dítěte bez souhlasu druhého rodiče. Kovářová na svém webu Covid a právo píše:
“Radíme klientům, aby se zkusili dohodnout. Troufám si totiž odhadnut, že soudy se budou přiklánět k zájmu veřejnosti a tudíž rozhodnou ve prospěch rodiče, který chce očkovat,” říká Daniela Kovářová. Lze předpokládat, že soudy budou spíše dávat za pravdu rodičům, kteří očkování chtějí. Budou to samozřejmě posuzovat individuálně, a pokud druhý rodič bude argumentovat zdravotním stavem dítěte, kvůli kterému by nemělo být naočkováno, přihlédnou k tomu.
Jak vidno, Kovářová bude přece jen lepší právnice, neboť jí dal onehdy za pravdu Ústavní soud, což se asi JZH ani neobtěžuje zjistit před tím, než vydává velkohubá prohlášení a rozesílá jednu stupidní tiskovku za druhou. V boji o hlasy nevědomých občanů se ale asi může dělat cokoliv, to víme dávno.
O kauze nahrazení vůle rodiče při nepovinném očkování dítěte soudem psalo Rozalio. V této věci Ústavní soud mj. řekl (IV.ÚS 1637/21 ze dne 24. 8. 2021):
Dovolává-li se stěžovatel výše uvedených nálezů, považuje Ústavní soud (v návaznosti na již uvedené) za vhodné podotknout, že byť se tyto rovněž týkají očkování, řešená právní problematika není zcela totožná. Zákonem uložená povinnost očkování představuje zásah státu do svobody dotčené osoby zaručené v čl. 7 odst. 1 Listiny (stěžovatel je dokonce považuje za obdobu mučení nebo krutého, nelidského nebo ponižujícího zacházení podle čl. 7 odst. 2 Listiny), který případně může být odůvodněn veřejným zájmem na ochraně veřejného zdraví (tzv. imanentní omezení základního práva). Je-li touto osobou nezletilé dítě, jehož rodiče očkování odmítají, pak v závislosti na tom, o jaké očkování jde (tedy zda chrání jen dítě samotné či nikoliv), jsou „ve hře“ nejen zmíněný veřejný zájem, ale i ochrana zdraví a života samotného dítěte; odmítne-li totiž dospělá osoba v rámci sebeurčení vědomě a dobrovolně očkování, ponese si sama i následky takového rozhodnutí, zatímco dítě se takto rozhodnout nemůže, nicméně bude postiženo případnými negativními následky chybného rozhodnutí svých rodičů… V tomto ohledu Ústavní soud musí předeslat, že nepovažuje za potřebné (a ani možné) otevírat v obecné rovině otázku o prospěšnosti vakcinace, neboť kladně se k ní staví většina vědecké obce a odborné lékařské veřejnosti, jež přitom vychází z nejnovějších poznatků vědy v oblasti medicíny a farmakologie (viz i body 81 až 84 nálezu sp. zn. Pl. ÚS 19/14), kdežto opozice k tomuto názoru je minoritní, navíc co do důvodů (jež – v lepším případě – nejsou ověřitelné uznávanými vědeckými metodami) značně nesourodá. S ohledem na to lze sotva obecným soudům vytknout, nepřikládají-li při svém rozhodování žádnou či podstatnou váhu názorům osob, které zásadně očkování odmítají, byť třeba tyto působí na poli medicíny... Dále v obecné rovině platí, že uvedení léčiv (včetně vakcín) na trh, resp. jejich registrace podléhá přísným pravidlům, jejichž splnění je kontrolováno příslušným orgánem (Státním ústavem pro kontrolu léčiv, příp. Evropskou lékovou agenturou). Mezi tato pravidla patří, že poměr rizika a prospěšnosti léčivého přípravku musí být příznivý [§ 31 odst. 10 písm. a) ve spojení s § 3 odst. 3 a 9 zákona č. 378/2007 Sb., o léčivech, ve znění pozdějších předpisů]. Léčebné i vedlejší účinky léčiva jsou poté průběžně vyhodnocovány v tzv. farmakovigilančním systému Státním ústavem pro kontrolu léčiv (§ 90 a násl. uvedeného zákona), a ukáže-li se, že rizika převáží nad prospěšností, výdej a používání léčivého přípravku musí být zakázán, případně musí být uloženo jeho stažení [§ 90 odst. 3 písm. c) výše uvedeného zákona]…
Ústavní soud tak nevidí důvod, proč by obecné soudy nemohly vycházet z předpokladu, že registrované léčivo je dostatečně účinné a v relevantní míře bezpečné, a tudíž i přínosné, a to až do chvíle, kdy na základě novějších odborných zjištění či vědeckých poznatků bude zjištěn opak.
Jinak řečeno, vakcinaci lze principiálně považovat za přínosnou, nebude-li tato skutečnost vyvrácena či alespoň relevantním způsobem zpochybněna, aniž by do té doby měl právě tuto otázku (nikoli otázky jiné – např. zdravotní a jiná hlediska – srov. k tomu nejnověji nález ze dne 27. 4. 2021 sp. zn. IV. ÚS 2530/20) každý soud podrobovat přezkumu v každém jednotlivém případě.
Vedle toho mohou v konkrétním případě existovat zdravotní důvody u očkované osoby, které provedení očkování brání, případně kdy může být s ohledem na specifické okolnosti poměr užitku a rizika jiný, než tomu je v běžných případech. Takovéto skutečnosti mohou být, a to podle okolností, i předmětem odborného posouzení soudním znalcem.
Takže asi tak. Ještě někomu není jasné, jak budou soudy rozhodovat, když mají oporu v Ústavním soudu? Pokud nejsou na straně dítěte dány relevantní zdravotní důvody nebo by matka neměla sakra dobře propracovanou výhradu svědomí (což ale taky moc nefunguje), pak soudy o prospěšnosti vakcinace prostě nebudou pochybovat. Ústavní soud jim to anvíc podle men nepřímo zakázal a dal jasně najevo, jak bude rozhodovat, až se věc dostane k němu: „Jinak řečeno, vakcinaci lze principiálně považovat za přínosnou, nebude-li tato skutečnost vyvrácena či alespoň relevantním způsobem zpochybněna, aniž by do té doby měl právě tuto otázku každý soud podrobovat přezkumu v každém jednotlivém případě.„
Tohle je názor české justice na nepovinné očkování dětí. To si zapamtujte. V případě covidí vakcíny by mohlo dojít ke změně tehdy, když by se prokázalo, že vakcíny nejsou bezpečené, což by ale muselo vyplynout ne z nějakých řečí různých pro soudy jurodivých bláznů na těch internetech, ale musela by to říct třeba EMA nebo CDC a k tomu to potvrdit iks těch kvalitních odborníků ze Sněhu a tak.
Já si každopádně udělám pomyslný popcorn, otevřu dvanáctku a budu se dál bavit nad hrdinnými právními kecy našich advokátů na fejsáči, přičemž budu na rozdíl od mnoha laiků vědět, že skutek utek‘. Doporučuju i vám být hodně opatrní v tom, komu věříte a proč – právě v právu platí snad víc než jinde ono okřídlené důvěřuj, ale prověřuj, protože za špatné výklady zákonů můžete zaplatit mnohem víc než jen peníze.
Zase můžu blog uzavřít jen tím, že je třeba důvěřovat hlavně sám sobě a o ovšem ostatním pochybovat a nesedat na špek každému politikovi. Nebo vy jste snad už potkali nějakého, který to s lidmi myslel dobře i po volbách?