Tento blog neslouží jen ke stížnostem na strasti života dvou právnických nepraktických městských nemehel na venkově, ale má taky přístupným způsobem informovat o světě zákonů a justice. Proto si říkám, že bych měla napsat o článku v Bulletinu advokacie, na který mne upozornil včera na podvečerní procházce se psy David. Text se týká SMS covidích karantén a zajímavé je, že jeho autorem je asistent soudce Ústavního soudu (Radovana Suchánka). O čem to svědčí, netuším. To už si musíte vymyslet sami.
Článek „K nařizování izolace a karanténních opatření před a po novele pandemického zákona, aneb skutečně postačí SMS zpráva?“ najdete v elektronickém Bulletinu advokacie.
Zde si dovolím zkopírovat části závěru.
Covidové časy přinesly po listopadu 1989 nevídaná omezení základních práv a svobod. Po přijetí pandemického zákona byla tato omezení prováděna zejména (mimořádnými) opatřeními obecné povahy, která byla v desítkách rušena pro nezákonnost (popř. u nich byla ex post deklarována). K dlouhodobě nezákonnému postupu docházelo i při nařizování izolací a karanténních opatření, když navzdory požadavku na vydávání správních rozhodnutí v písemné formě přistupovaly správní orgány často k pouhému telefonickému sdělení nebo zaslání SMS
zprávy. To správní soudy označily jako nezákonný zásah.
Ano, o průlomovém rozhodnutí NSS o anřizování karantén samozřejmě vím, neboť to zastupoval David. Psala jsem o něm ještě na Stavu bez nouze.
A ještě poslední citace z článku:
Shora uvedený stav se pokusil zákonodárce „vyřešit“ novelou pandemického zákona, jehož součástí je i § 8a obsahující zvláštní ustanovení o nařízení izolace a karanténního opatření. Ta měla podle proklamací obsažených v důvodové zprávě umožnit jejich nařizování prostřednictvím SMS zprávy. Tato právní úprava přitom vyvolává mnohé problematické otázky, z nichž některé jsme se pokusili v tomto příspěvku nastínit.
Jsme toho názoru, že vzdor proklamacím předkladatele novely pandemického zákona není možné ani nyní nařizovat izolace a karanténní opatření skrze SMS zprávy, zvláště ne v té podobě, jako se to momentálně děje. Takto „nařízená“ opatření jsou formálně, a především materiálně nevykonatelná a nevynutitelná.
To platí tím spíše, pokud Ministerstvo zdravotnictví v důsledku své nečinnosti dosud nepřijalo vyhlášku stanovující podrobnosti způsobu a formy oznámení orgánu ochrany veřejného zdraví. Novelu pandemického zákona hodnotíme v této rovině jako velmi nepovedenou. Již z důvodové zprávy k ní vyplývají zjevné antinomie a podle našeho názoru i nesprávnost a nesystémovost zvolených a dnes uplatňovaných postupů.
Jak to bude skutečně vypadat v praxi, suď Buddha, ale myslím si, že tento článek může být takovou první vlaštovkou. Osobně se obávám, že covid už nebude to hlavní, čím nás ti nahoře budou trápit, ale jsem ráda, že už mezi právníky nejsou jen samí hloupí ťulpasové jako v posledních dvou letech a že svoje názory ti chytřejší dokonce i veřejně napíšou.