Před chvilkou mne napadlo, že dělám velkou chybu, když se stále dokola dívám jen na covidí rozhodovací praxi NSS. Krajské soudy toho přece taky musely rozhodovat kupu! Třeba se můžu rozčilovat i nad prací někoho jiného! A taky že jo, „poklad“ jsem našla hned po prvním kliknutí. Krajský soud v Praze, který mám mimochodem docela ráda, pokud jde o rozhodování územně plánovacích věcí, jimž skutečně tamní soudci rozumí, řešil nařizování karantény skrze SMS. Jeho závěry jsou před chystanou podzimní epidemií jistě docela zajímavé a představují pro mne osobně obrovské, ale obrovské zklamání.
V rozsudku č.j. 43 A 11/2022-69 ze dne 28. 4. 2022 KS PHA řešil situaci, kdy nezletilému dítěti byla skrze SMS od KHS nařízena karanténa. Jeho zákonný zástupce s odkazem na rozsudek NSS, kterého dosáhl (jak jinak) můj manžel David tvrdil, že KHS nemá co rozesílat stupidní SMS a má vydat a doručit klasické správní rozhodnutí. Esemeskování bylo proto podle názoru žalobce nezákonným zásahem. KS PHA to sice potvrdil, ale současně jako chytrá horákyně ochotně a razantně podržel stát.
Rozsudek lze shrnout touto větou: „Jsme vy pytli, přátelé.“ Dovolte mi nyní z toho skvostu citovat.
Nejprve k jednomu nepěknému rýpnutí si do nezletilé a zákonného zástupce (doopravdy musí soudci tohle dělat a slučuje se to s jejich důstojností?):
K argumentaci žalované, podle níž byly dané SMS pouze „informativního“ charakteru, soud konstatuje, že z jejich obsahu by každá průměrně vzdělaná osoba pochopila, že žalovaná žalobkyni uložila povinnost setrvat do 17. 1. 2022 v karanténě, následně nosit respirátor (resp. roušku) a stanovila podmínky, za kterých je třeba podrobit se PCR testu. Uvedené nelze chápat pouze jako doporučení či nezávazné sdělení. Ačkoli tedy z vyjádření žalované plyne, že dotčené SMS zprávy měly být pouze informativního charakteru a k nařízení karanténního opatření mělo dojít až rozhodnutím ze dne 14. 1. 2022 (k této otázce viz níže), lze s ohledem na obsah daných zpráv dospět k závěru, že z pohledu žalobkyně se jednalo minimálně o závaznou informaci, že je povinna dodržovat karanténní opatření. Dotčená informace u žalobkyně navodila zdání závaznosti sdělení, že jí je (ať již přímo touto informací či jiným způsobem) nařízena karanténa, a nutnosti respektovat a dodržovat povinnosti z tohoto nařízení plynoucí (srov. rozsudek zdejšího soudu ze dne 29. 3. 2022, č. j. 55 A 58/2021 – 68).
A teď ta lepší část:
Nařízení karantény podle § 64 písm. a) ve spojení s § 2 odst. 7 písm. a) zákona o ochraně veřejného zdraví, je z materiálního hlediska zásahem do ústavně zaručeného práva na svobodu pohybu (čl. 14 odst. 1 Listiny). Takový zásah musí obstát z hlediska testu proporcionality a forma tohoto zásahu musí odpovídat zákonem stanoveným požadavkům. K dalším uloženým povinnostem (nosit respirátor po dobu pěti dnů po ukončení karantény a podstoupit PCR test v případě pozorování příznaků onemocnění) je nutno konstatovat, že akt, kterým orgán veřejné moci ukládá konkrétní povinnosti adresátům tohoto aktu, musí zohledňovat ústavní limity čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dle něhož platí, že „[p]ovinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod“. K této otázce se jasně vyjádřil NSS ve výše odkazovaném rozsudku č. j. 10 As 229/2021-31 tak, že orgány veřejného zdraví – tedy i žalovaná – musí o nařízení karantény vydat rozhodnutí ve smyslu § 67 a násl. správního řádu, jak jim ukládá § 67 odst. 1 zákona o ochraně veřejného zdraví.
K povaze SMS jako prostředku rozhodování veřejné správy KS PHA uvedl:
V projednávané věci byla žalobkyně o karanténě zpravena SMS zprávami od žalované, přičemž jejich obsah očividně nesplňuje zákonem stanovené požadavky na obsah správního rozhodnutí. Soud v této souvislosti připomíná ustálenou judikaturu správních soudů i Ústavního soudu, totožnou s náhledem doktrinálním, podle níž je pojem „rozhodnutí“ označením technickým a je nutno k němu vždy přistupovat z hlediska jeho obsahu. Rozhodnutí správního orgánu v materiálním smyslu představuje jakýkoli individuální právní akt vydaný orgánem veřejné moci z pozice jeho vrchnostenského postavení, kterým je závazně rozhodováno o právech a povinnostech adresáta. Z formálního hlediska platí, že pokud zvláštní právní předpis neupravuje procesní pravidla, podle nichž musí správní orgán postupovat při vydání rozhodnutí, nebo náležitosti rozhodnutí, je třeba subsidiárně použít procesní předpis, kterým je správní řád. Rozhodnutí vydané podle správního řádu musí obsahovat výrokovou část, odůvodnění a poučení o možnosti podat opravný prostředek, konkrétní obsahové náležitosti správního rozhodnutí jsou vymezeny v § 68 správního řádu.
Škoda, že u toho soud neskončil – dostáváme se totiž k té horší části rozsudku:
Žalovaná tak žalobkyni nařídila karanténní opatření a stanovila další související povinnosti úkonem, který není možno pro absolutní nedostatek formy považovat za rozhodnutí dle § 68 a § 69 správního řádu, potažmo dle § 65 s. ř. s. Žalovaná tak uvedeným postupem omezila osobní svobodu žalobkyně a stanovila jí povinnosti nezákonným způsobem, čímž se vůči ní dopustila nezákonného zásahu ve smyslu § 82 s. ř. s. (srov. citovaný rozsudek NSS č. j. 10 As 229/2021 – 31, bod 22, nebo rozsudek zdejšího soudu ze dne 31. 1. 2022, č. j. 43 A 74/2021 – 32, bod 29). Soud si je vědom okolností, které žalovanou k danému postupu vedly. Je zjevné, že celoplošné zhoršení epidemiologické situace v dané době způsobující mnohatisícové přírůstky nově diagnostikovaných případů onemocnění covid-19 spojené s dlouhodobou laxností zákonodárce v souvislosti s přijímáním pružnějších procesních pravidel pro možnost operativního nařizování karanténních a dalších opatření, vedlo k faktické paralýze orgánů ochrany veřejného zdraví při prevenci šíření onemocnění covid-19. Až ve znění účinném od 26. 2. 2022 totiž § 8a zákona č. 94/2021 Sb. umožnil orgánu ochrany veřejného zdraví učinit oznámení o nařízení izolace nebo karanténního opatření k ochraně před onemocněním covid-19 osobě, která je povinna se izolaci nebo karanténnímu opatření podrobit, ústně nebo písemně, a to i pomocí prostředku komunikace na dálku. Do té doby takový postup účinná právní úprava neumožňovala. Ani uvedené okolnosti nicméně nemohou odůvodňovat přehlížení (resp. nerespektování) základní ústavněprávních limitů výkonu veřejné moci ze strany žalovaná a potažmo též soudu.
Milí zlatí bobelatí, tak tohle je prostě v pytli. Soudy si už evidentně chystají půdu na to, že na podzim bude zabásnutí na základě SMS normou – nebude to žádný problém, umožňuje to Panda tečka za větou. Jediné, co se proti tomu dá dělat, je hodit mobil do kanálu a pokusit se ztratit z online světa…
K zbláznění je, že KS PHA měl neodolatelné nutkání (zcela zbytečně!) zopakovat zrůdné názory NSS z Koudelkova opěvovaného rozhodnutí, že neočkování NEJSOU nijak diksriminováni, protože nejsou sorvnatelní s očkovanými:
Nad rámec nutného odůvodnění však shodně jako v rozsudku č. j. 51 A 89/2021 – 42, soud poukazuje na rozsudek NSS ze dne 2. 2. 2022, č. j. 8 Ao 2/2022 – 53, v němž se NSS zabýval v principu srovnatelnou námitkou diskriminace neočkovaných osob, byť v kontextu nemožnosti prokázat svoji bezinfekčnost PCR testem. NSS v dané věci akceptoval argumentaci Ministerstva zdravotnictví, že se neočkované osoby bez prodělaného onemocnění nenacházejí ve srovnatelném postavení jako očkované osoby a osoby s prodělaným onemocněním, neboť pravděpodobnost, že se v případě výskytu pozitivní osoby tyto osoby nakazí je podstatně nižší než u neočkované osoby a stejně tak tyto osoby šíří nákazu méně než neočkované osoby. Protože neočkované osoby nejsou s osobami s prodělaným onemocněním či očkováním ve srovnatelném postavení – třebaže není sporu o tom, že všechny tři tyto skupiny mohou nákazu šířit – nemůže jít o diskriminaci (viz odst. 69 – 78 odkazovaného rozsudku). Dané závěry NSS pak byly potvrzeny též např. v rozsudku ze dne 9. 3. 2022, č. j. 10 Ao 28/2021 – 36, bod 24 a násl. Polemiku žalobkyně tak soud považuje za bezpředmětnou.
No, myslím, že podzim bude pro všechny odpírače, odmítače a jiné bestie dosti krutý. Raději si udělejte zásboy, možná, že vám soudci nedovolí si nakoupit ani tu mouku, pokud na ni vůbec budete mít.
P. S.: K ostatním pdsychedelickým rozhodnutím krajských soudů se dostanu až v dalších dnech, nervy mám jen jedny, musím dát slepicím a zajet na zahradu vyplet brambory. Na podzim to bude asi jediná obživa naší nevopíchané famílie.