Štítek: změny klimatu (Strana 1 z 2)

Lidl, klima a spotřebitelská předžalobní výzva

Jak víte, dost mne naštvalo, že Lidl, který má plnou pusu odpovědnosti, boje se změnami klimatu a tak podobně, spotřebitelům za věrnost nabízí Stikeez. Je to mnoho a mnoho tun zbytečné plastu a ještě více tisíců kilogramů CO2 (při skromném výpočtu to vyjde na cca 78 tun CO2 poslaného do atmosféry jen z toho proklatého plastu vyrobeného v Číně). Taky na to soudruzi spotřebovali strašně moc ropy, s takovou Putina vážně neporazíme, ani když si navlečeme tři vánoční svetry z lidlácké akce.

Protože považuju ochranu přírody, krajiny a planety za nesmírně důležitou (bylo tomu tak, co si pamatuju, vždyť se například už dlouho soudím se státem skrze odporný plastový odpad z respirátorů, testů a dalšího pandemického bordelu), pokouším se zachránit životní prostředí na vlastní pěst, když se celý svět zbláznil z Grety a dělá jendu bláznivinu za druhou. Opravdu, ale opravdu mne hrozně štve, že se korporace barví na zeleno, zákazníky vychovávají jak malé fracky, kážou vodu bez bublin a samy pijí (uhlíkově ani trochu neutrální) víno plnými doušky.

Předžalobní výzvu, po které bude následovat spotřebitelská žaloba, jestli si Lidl nebude sypat popel na hlavu, si můžete přečíst tady.

Teď je míč na hřišti Lidlu. Se značnou mírou zvědavosti čekám, co tenhle mamutí řetězec udělá. Tiše doufám, že až tam půjdu za týden zase nakoupit svoje tofu, kefír, jogurty a klimaticky neutrální veganské „maso“, projdu skrze ostrahu bez potíží, minimálně snadněji než před pár měsíci bez roušky. Přeci jen nikdo neví, kde má korporát díky digitalizaci oči, že jo. Kdybych se na blogu dlouho neozývala, víte, odkud vítr fouká.

Zákon o klimatických přiznáních nejen politiků

Banky i jiné finanční instituce už delší dobu odmítají financovat takzvané špinavé projekty, které vyhodnotí jako nešetrné ke klimatu, a podporují jen ty „společensky odpovědné“. Nově však banky chtějí jít ještě dál a pomocí speciální aplikace měřit klientům přes jejich platební transakce uhlíkovou stopu. Lidé by tak například mohli zjistit, jak moc „zhřešili“ nákupem masa, a byli by poučeni o tom, jak to napravit.“ Zdroj: Echo24.cz

Jako zarytá ekoložka hrubě nevěřím na CO2 povídačky. Možná se to může zdát divné, ale je to tak. Myslím si, že se jako lidstvo chováme k přírodě, krajině, zvířatům, životnímu prostředí a k planetě jako takové opravdu hnusně, plýtváme, jsme líní, jedzíme všude auty, domníváme se, že máme nárok na umaštěné letecké all-inclusive dovolené v Egyptě, jsme přemnožení, v naprosté většině zbyteční tvorové, kteří se rozlezli všude jako rakovina, a ničíme, co nám přijde pod ruku, ale opravdu, opravdu a ještě jednou opravdu nikdy neskočím na špek těm, kdo pod záminkou uhlíkové lži chtějí realizovat úplně jiné cíle. CO2 je pro mne stejná blbost jako covid nebo naprosto nevyhratelný boj s urputným ruským medvědem po boku korupcí a mafií prolezlé země jako je Ukrajina za cenu našeho zničení (mimochodem, kdo neví, že Rusko vždy používalo zimu jako nástroj ke zničení protivníka, měl by si zopakovat dějepis pro 8. ročník ZŠ – napoleonské války a pak plynule přejít ke druhé světové).

Proto se mi nelíbí představa, že by stát nebo korporace měly mít moc nad mým životem a smrtí a mohly mě mučit skrze požadavky na chování zodpovědné vůči klimatu.

Že se k něčemu takovému více než schyluje (popravdě je to už tady a těžko říct, zda se tahleta tsunami dá ještě zastavit), je jasné dávno. Stačí se podívat do designových brožurek. Korporace mají spoustu opravdu drzých keců, které maskují za vznešené a bohulibé cíle:

Plán řízení uhklíkové stopy KB: Komerční banka, a.s. bude hledat řešení, která povedou ke smysluplným investicím, jejichž důsledkem bude snížení emisí skleníkových plynů, a to vlastních i řešení pro klienty.

Obludné organizace typu Greenpeace si libují v sestavování žebříčků bank podle klimatické odpovědnosti (taky se vám ze slova odpovědnost chce vysloveně blít?):

Vliv bank na klima nespočívá jen v tom, kolik energie spotřebují jejich pobočky a služební auta. Mnohem důležitější je efekt toho, jak banky použijí peníze, které vlastní či spravují. Banky disponují ohromným množstvím finančních prostředků a část z nich jsou vlastně i úspory a investice každého z nás. Standardně banka za vklady střadatelů vyplatí úrok, ale většinou se nikdo neptá, jak na ten úrok vydělala a jak s uloženými penězi nakládala. Tato situace se v poslední době mění a stále více bank v rámci agendy společenské odpovědnosti přijímá etická pravidla, která znamenají omezení aktivity bank v sektorech ekonomiky, které přispívají ke změnám klimatu. Například v současnosti již většina bank u nás odmítá úplně či částečně půjčovat peníze na investice v uhelném sektoru. 

Zatím se na věc jde zlehka, srkze ty fuj, fuj uhelné projekty (což nedává smysl v kontextu boje za hrdinné Ukrajince, kdy stát sám nabádá ke spalování kdejakého bordelu včetně uhlí, že ale nežijeme v éře rozumu, to už víme).

Žaloba na ČR za tuhletu neekologickou hnusárnu už byla podána.

Časem může přijít na staré uhlíkově náročné domy, které nebudeme smět vlastnit (nebo minimálně zcizovat), pak na ty, kdo jezdí diesly a o něco později na majitele benzínových aut. Pak si banky došlápnou na konzumenty masa a nakonec i na ty, kdo ještě dýchají a dovolují si vycházet z domu. Možná bude pořadí jiné, ale na všechny tyto agendy asi dojde, pokud to necháme být.

K naštvání je to zejména v kontextu života šéfů bank a podobných, kteří nepochybně nežijí ve skromné jurtě, netopí si jačím trusem a neživí se jen výhonky čočky. Naopak – každý z nich má skvělá sídla, letní byty, vlastní letadla, několik Jaguárů nebo jiných bouráků, spousty drahých obleků z nejlepších materiálů, u kterých absolutně neřeší uhlíkovou stopu, požírá steaky z Jižní Ameriky k večeři a chodí v botách z nejjemnější teletiny. Historie se holt opakuje, pořád dokola.

Ano, přesně tak – politikové a majitelé korporací kážou vodu a pijí víno. Po nás, lůze, která jim jejich pohádkový, klimaticky mimořádně náročný, život financuje chtějí, abychom žili jako krysy v kanále, a sami jsou ve sféře bohů.

Proto si říkám, že by nejlepším řešením bylo, kdyby všichni politikové, kteří nám chtějí ordinovat nuzný život, stejně jako majitelé bank a bossové z korporací, jednoduše museli dokládat, jak uhlíkově skromně žijí. Veřejnost by měla mít právo vidět, že se právě oni ze všeho nejvíc snaží a jdou příkladem.

Chtějme proto, aby státy přijaly zákony o klimatických přiznáních po vzoru majetkových přiznání, kde by každý politiky a velký šéf musel doložit, že jeho uhlíková stopa je naprosto, ale naprosto minimální.

Nabízím, že ten zákon sama a zdarma napíšu, poslanci a senátoři ho budou moci už jen schválit a řídit se jim. Docela bych se tím totiž pobavila.

Lidl: velký klimatický lhář

Přiznám se, že nakupuju prakticky jen v Lidlu – od ponožek po mouku. Proto mám častý kontakt se stupidní korporátní klimatickou rétorikou a skutečnou praxí těchto mamutích řetězců. Včera jsem tam nechala čtyři tisíce a za to jsem obdržela značné množštví úplně zbytečného plastu – jakési přitroublé přicucávací figruky, z nichž každá měla svůj vlastní velký šustivý obal. Každý z těchto krámů velmi brzy skončí někde v přírodě, kterou jen a jen poškodí – ať už zplodinami při pálení nebo mikro a nanoplasty při skládkování.

Na stránkách společnosti Lidl se přitom dočtete:

Ochrana klimatu a odpovědná spotřeba jsou pro zákazníky stále důležitější. Lidl chce proto v rámci své strategie udržitelnosti k ochraně klimatu přispět i budováním tzv. klimaticky neutrálního sortimentu. Zákazníci tak získají možnost vybírat si produkty podle různých aspektů udržitelnosti.

Bla, bla, bla. Je opravdu neuvěřitelné, jak moc jsou schopny korporace lhát – dělaly to u covidu, kde nás přesvědčovaly, jak jsou prima a suprúčinné roušky, teď si vyvěšují odpornou modrožlutou kombinaci barev recyklovaného odpadu, kde se jen dá, a současně nás uvědoměle vychovávají ke klimatické odpovědnosti.

Jen se podívejte, jaké čupr boty se tam dají sehnat. Ještě, že Ester hraje tu hru s nimi, peníze zkrátka nesmrdí.

Neumím si představit, jak se vyrábí boty z plastu pro neutrální klima, ale nějakým záhadným způsobem to asi jde, stejně jako v případě covidu zákaz pití kafe z kelímku na ulici vedl ke snižování virové nálože v domovech důchodců.

Bud´me ostražití ke každodenním lžím, které nás obklopují a nenechme si nakukat kdejaký nesmysl. Platí to pro covid, Ukrajince i pro klima. Přemýšlejte, přijměte odpovědnost sami za sebe a buďte veselí. I Lidl vám v tom může pomoct – právě teď se tam dá sehnat moc dobré pivo ze Svijan za deset korun za kuželku, a to dokonce i v situaci, kdy jde o produkt klimatu tak nepřátelský.

P. S.: Teď mne napadlo, že by bylo celkem vtipné Lidil za ty zbytečné plasty (v situaci, kdy nesmíme používat brčka a uchošťoury) žalovat. Jen na to bohužel nemám peníze, kdybych třeba boj s korporátními větrnými mlýny prohrála…

Nouzový stav v teplárenství: žaloba podána

Když jsem v březnu 2020 podávala s manželem Davidem první sérii žalob na nouzový stav, tehdy vyhlášený kvůli boji s nejhorším virem všech dob, byla jsem úplně hloupá – věřila jsem totiž v to, že alespoň v naprostých základech právní stát funguje a že to, co se děje, protě ve vyspělé části Evropy (tj. na západ od Slovenska) není možné.

Dnešní halasní bojovníci za všechny lidičky se srdíčkem na pravém místě a jejich práva se nás tehdy štítili, jako bychom snad měli lepru. Dovolili jsme si zkrátka moc, když jsme otevřeně vystoupili proti státní zvůli. Třeba taková Jana Amazonka Zwyrtek Hamplová psala:

A tím jsem vlastně u další skupiny. Ano, skupina lidí, kteří „chytře“ mluví. Moralizují. Říkají krásné intelektuálské věty o tom, že svoboda je více než život. A že je ohrožena demokracie, když se zavřely hranice. A že je v rozporu s lidskými právy, když byla vyhlášena karanténa. A pokud to nevíte, máme tu i žalobu, že nařízení vlády je neplatné pro formální vady. Nepovšimli si, že jsme ve válce – ve válce s virem, který může ochromit vše. A za války není čas na diskuze a intelektuální řeči. Jakkoli je občas rádi i jiní říkáme. Protože v době ohrožení musí být disciplínaAno, také jsem si všimla formálních vad nařízení vlády. Ale nikdy by mi nenapadlo v této chvíli proti tomu podávat žalobu. Proč? Inu, protože si myslím, že mám zdravý selský rozum. Nevím, zda jsou současná opatření nutná, ale vím, že raději dnes udělat víc, než míň. Po krizi jim poradím, aby na Úřadu vlády vyměnili právníky. Ale to je tak vše, co mne v tuto chvíli napadne. Protože v době ohrožení se prostě některé věci nedělají.

Aha, tak prej dispciplína musí bejt! Ordnung muss sein! Nevím, jestli se mi chce víc se smát nebo zvracet, ale zvolím si ten smích, protože k takovým oportunistům se nedá přistupovat jinak.

Když jsme dnes podávali žalobu na další nouzový stav (pardon, právně správně „stav předcházení stavu nouze v teplárenství“), už jsme tak nečinili s vírou v moc soudní a v ústavní pořádek. Po dvou a půl letech dennodenního boje o svobodu a přežití víme, že jde o chiméry a že je jen na nás, jak si všechno zařídíme. Přesto nás pořád baví stát provokovat a sypat mu písek do jeho odporného soukolí, ve kterém hodlá semlít všechny občany na prášek, pokořit je a přinutit poslouchat.

Vedle toho mne doopravdy neuvěřitelně štve, že by kvůli jakémusi přitroublému lokálnímu konfliktu (ne, vážně mne nepřesvědčíte, že udatní Ukrajinci bojují s ruským medvědem o svobodu nás všech – na to jsou mi Ukrajinci i Rusové i ten jejich slavný Putin příliš ukradení a nezajímají mne; vedle toho mi média a politikové moc dlouho a moc okatě lhali, takže cokoliv, co vypustí z úst, beru jako šum jarního větříku, který nemá cenu si připouštět k mysli) mělo být umožněno spalovat uhlí tak, že by byly překračovány emisní limity.

V tiskovce MPO se uvádí:

Od pondělí 5. září začne platit stav předcházení stavu nouze v teplárenství, který má umožnit snížení spotřeby plynu. Ministerstvo průmyslu a obchodu v návaznosti na tento stav bude moci rozhodnout o pokračování provozu uhelných a dalších zdrojů tepla bez ohledu na emisní limity. Vyhlášení stavu předcházení stavu nouze v teplárenství neznamená automatickou aktivaci vyhlášky stanovující nižší teploty v obytných a dalších prostorách.

To je absolutně nepřípustné pro moji environmentální duši. Jako ekosexuálka, bývalá vyučující z Katedry environmentalistiky Fakulty sociálních studií MU a letitá právnička z eko NGO říkám NE! Na životní prostředí a klima prostě nesahejte. Za jeho zničení Ukrajina vážně nestojí – vždyť je jen jeden jediný stát, kdežto zničení klimatu se dotkne každého státního útvaru! Celého světa! Miliard lidí! Trilionů zvířat a rostltin! Se změnou klimatu jde přece úplně o všechno! Tak jak vůbec můžeme uvažovat, že budeme zhoršovat dopady globálních změn klimatu do prknenný vohrady?

Pokud tak chcete učinit, milá vládo, dodejte mi cost benefit analýzu, ze které jasně vyplyne, že počty životů zmařených v důsledku klimatické změny a počty lidí těžce poškozených na zdraví kvůli emisím ze spalování uhlí, budou na 100% o mnoho nižší než počty životů takto postižených v ukrajinsko-ruském konfliktu odehrávajícím se kdesi na východě. Jestli takovou analýzu nemáte, pak nemůžete zhoršovat změnu klimatu jen a pouze kvůli tomu, že jste rozdrbali celý trh s plynem stupidními a nefunkčními sankcemi, které trestají tak leda nás samotné.

Jsem moc a moc zvědavá, jak se Městský soud popere s dvěma tak závažnými hodnotami naší soudobé společnosti – bojem se změnami klimatu a ultimativní ochranou Ukrajinců – postavenými natvrdo proti sobě. Média a politikové a aktivisti nás přece přesvědčují, že za obojí je možno zaplatit jakoukoliv cenu, obojí je svaté. Tak se miláčci v talárech ukažte, ať vidím, za co vás ze svých daní platím! Já si jdu otevřít kuželku a bude se dobře bavit vašimi profesními útrapami.

Celá žaloba ke stažení zde.

Od zítra máme další „nouzový stav“

Od zítřka ministerstvo průmyslu a obchodu daruje občanům České republiky „stav předcházení stavu nouze v teplárenství.“ Máme totiž tu plynovou a jinou krizi a strejda Putin se nějak nelekl svetrů. Takže ho znova potrestáme tím, že si pod sebou uřežeme další už tak notně proschlou větev. Důležité samozřejmě v tom všem je, že i Síkela vyslal další signály (není to nakonec skrytá reklama na zubní pastu?).

Na webu MPO se píše:

Stav předcházení stavu nouze v teplárenství bude po vyhlášení platit maximálně po dobu 12 měsíců a může být prodloužen na dalších 12 měsíců, pokud trvají důvody pro jeho vyhlášení. Jeho vyhlášení umožní vydat MPO opatření, kterým budou upravena nová pravidla pro zdroje tepla. Ty tak tak budou moci využívat jiné druhy paliv než zemní plyn, jako třeba uhlí nebo lehké topné oleje, které by jinak nesplňovaly emisní limity.

Vsuvka autorky: To o těch jiných druzích neekologických paliv si zapamatujte, budete to ještě důležité.

Od jara 2020 se permanentně pohybujeme ve větší či menší nouzi. Musím říct, že je mi to už praktcky lhostejné, nicméně čistě ze sportu a z právního zájmu jsem otevřela pivko a k tomu zákon č. 458/2000 Sb., energetický zákon a jeho prováděcí vyhlášku č. 225/2001 Sb., kterou se stanoví postup při vzniku a odstraňování stavu nouze v teplárenství. Zajímavé je, že teroristický zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví se „narodil“ jen o chlup dřív než energetický paskvil. Co se to v té době dělo, že?

Pojďme ale k energetickému zákonu. Co že nám může stát v anšem novém „nouzovém stavu“ spáchat nepěkného?

Stavů nouze je v energetickém zákoně několik: v elektrizační soustavě, v plynárenství a v teplárenství. Zatím je tedy vyhlášen jen ten poslední.

Stav nouze v teplárenství (§ 88 energetického zákona)

V tomto ustanovení se dočteme:

Předcházení stavu nouze je soubor činností prováděných v situaci, kdy existuje reálné riziko vzniku stavu nouze.

Vidíte? Stejně jako s pandemií zde máme ono magické sluvo předcházení. Skutečný nedostatek ani nasat nemusí, my mu budeme prostě předchzet a budeme doufat, že „za 14 dní to už skončí“. Jako s virem.

Při předcházení stavu nouze a při stavu nouze jsou držitelé licence na rozvod tepelné energie a odběratelé tepelné energie povinni se podřídit omezení spotřeby tepelné energie bez ohledu na uzavřené smlouvy. Držitelé licence na rozvod tepelné energie mohou v nezbytném rozsahu využívat zařízení odběratelů tepelné energie.

Při předcházení stavu nouze nebo stavu nouze, který ministerstvo vyhlásilo, může přijímat opatření a ukládat povinnosti držitelům licence na výrobu tepelné energie nebo licence na rozvod tepelné energie pro snížení rizika vzniku stavu nouze, řešení vzniklého stavu v soustavách zásobování tepelnou energií, omezení jeho následků nebo obnovení dodávek tepelné energie.

Cílem opatření samozřejmě bude potrápit lidi obavou ze zimy a že si nezatopí. U dalších dvou nouzových stavů (elektřina a plyn) může být ještě o dost hůř. Ty ale ještě vyhlášeny nemáme.

Kromě stavu předcházení stavu nouze můžeme mít samozřejmě stav nouze a pak ještě mimořádný stav nouze: Je-li vyhlášen mimořádný stav nouze, zůstává zachovaný odběrový stupeň vyhlášený provozovatelem přepravní soustavy, pokud při vyhlášení mimořádného stavu nouze nebo v jeho průběhu ministerstvo nestanoví jiné opatření k omezení nebo přerušení spotřeby plynu nebo změny dodávky plynu. Stav nouze vyhlášený provozovatelem přepravní soustavy se tím neruší.

Právo na náhradu škody je vyloučeno.

Ke stavu nouze v elektrizační soustavě

§ 54 odst. 2 energetického zákona obsahuje definici stavu předcházení stavu nouze: jedná se o soubor opatření a činností prováděných v situaci, kdy existuje reálné riziko vzniku stavu nouze.

Podle § 54 odst. 5 energetického zákona platí: Při stavu nouze a při předcházení stavu nouze jsou všichni účastníci trhu s elektřinou povinni podřídit se omezení spotřeby elektřiny nebo změně dodávky elektřiny.

Co tohle znamená, suď bůh. Máte-li ale pocit, že jste v suchu, protože máte nějaké ty úsporné tarify a máte cosi nasmlouváno, pak bych si přestala být tak jistá.

V komentáři se uvádí:

Energetický zákon zde tedy podtrhuje oprávněnost výkonu práva dotčených provozovatelů k omezování jejich spotřeby, jde-li o zákazníky a další účastníky trhu s elektřinou, resp. ovlivňování jejich výroby elektřiny, jde-li o výrobce elektřiny. Dotčeni touto povinností strpět omezování toků elektřiny v elektrizační soustavě jsou tedy všichni účastníci trhu s elektřinou, jak je vyjmenovává § 22 energetického zákona.

Podle § 54 odst. 6 je právo na náhradu škody vyloučeno. (To jen kdyby vám nějací užvanění slimejšové mezi advokáty slibovali hory doly u soudů).

A teď k nouzáku v plynárenské soustavě (je to skoro totéž a upravuje to § 73 energetického zákona).

Definice předcházení stavu nouze zní: Předcházení stavu nouze je soubor činností prováděných provozovatelem přepravní soustavy nebo provozovatelem distribuční soustavy v situaci, kdy existuje reálné riziko vzniku stavu nouze, k jehož vyhlášení je provozovatel přepravní soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy oprávněn. Skládá se ze dvou fází, a to z včasného varování, kdy existují takové informace, že může nastat stav nouze, a z výstrahy, kdy skutečně ke zhoršení zásobování zákazníků dochází, avšak není ještě nutné přistoupit k plošnému omezení spotřeby.

Při vyhlášení stavu nouze provozovatelem přepravní soustavy pro celé území státu nebo v průběhu jeho trvání může ministerstvo vydat opatření, kterým v nezbytném rozsahu mj. uloží povinnost omezení nebo přerušení spotřeby plynu nebo změny dodávky plynu nebo určí skupinu zákazníků, kterým je možné dodávat plyn, odlišně od vyhlášeného odběrového stupně podle právního předpisu upravujícího odběrové stupně v plynárenství,

Nezoufejte, i v plynárenství může být ještě hůř – lze vyhlásit stav nouze a dokonce ještě mimořádný stav nouze (§ 73d). To je stav krizové úrovně, kdy je pro celé území státu vyhlášen poslední odběrový stupeň, ve kterém je ještě plyn dodáván určené skupině zákazníků. Zbytek ostrouhá.

No, přeju vám pěkné zářijové dny. Protože mám závazek nebýt tak moc depresivní, sděluji, že se lze na vyhlášení dalšího nouzového stavu těšit. Mám totiž vymyšlenou bezvadnou žalobičku. Jako pravá ekosexuálka rozhodně nesouhlasím s tím, aby se přistoupilo ke spalování jakýchsi příšerných paliv jako je uhlí, mazut a jiný hegeš. To by pro planetu a hlavně pro klima mělo strašlivé, ale strašlivé následky! Proto říkám:

Zničené klima v důsledku spalování kdejakého bordelu je rozhodně mnohem horším následkem než cokoliv jiného, včetně lokální (počet obyvatel Ukrajiny je jen 0,5% obyvatel planety) války. Jen si představte a spočítejte, kolik lidí zemře, když shoří planeta kvůli zhoršujícím se následkům globálního oteplování (miliardy a miliardy) jen proto, že si tu hrajeme na to, že vůbec nepotřebujeme plyn. Oběti chudoby a nemocí v důsledku zničení světové ekonomiky ani nepočítám. Ne, milá namyšelná paní Zelenská, my fakt nepočítáme drobné. My kalkulujeme, jak přežijí na zničené planetě NAŠE děti.

A nejde jen o lidi – máme tu přece triliony jiných živých bytostí, které nemají menší hodnotu než všechny Oleny světa a které zbytečně bídně zahynou, jak nám už řadu let meldují třeba Extinction Rebellion. Celá situace je tedy věc základních počtů, které zvládá i prvňák! Nedává proto smysl nepoužívat z hlediska životního prostředí mnohem méně nebezpečný a poměrně ekologický plyn, byť ho získáme od Ruska nebo mimořádně odporných a nelidských režimů nejrůznějších islámských států, a přejít na paliva nadupaná tím nejhroším svinstvem ze všech – CO2 a drze dláždit cestu k vyhubení všeho živého!

To nedovolím a už píšu ono podání, protože stát zase, stejně jako s covidem, nemá žádnou cost benefit analýzu – doteď nevím, jestli „ti opatřeními zachránění“ vůbec stáli za všechny ty oběti živých a zdravých (podle mě ani omylem). S radostí, řekla bych, protože já prostě jsem smějící se buddhistická bestie, která se baví v každém okamžiku, a vůbec se za to nestydím.

Piráti: makej víc, ať můžem rozdávat

Doopravdy mne baví debata rozvířená nad vložkami zdarma. Menstruační chudoba musí být hrozná věc, ale neumím si ani při vynaložení veškerého sociálního soucitu představit, že doopravdy existuje. Spíš je to záležitost z říše pohádek pro dospělé, řekla bych.

Na i-tesco se totiž dají koupit ty nejlevnější „menstruační pomůcky“, jak se tomu dneska říká, za 1,- Kč/ks. Nevím, kolik se jich vyplýtvá za měsíc, dávno už tyhlety nesmysly nepoužívám, ale vražedná částka to doopravdy není. Takže jakápak chudoba? Ještě moudřejší by pak od chudých žen bylo investovat 299,- Kč třeba do menstruačního kalíšku. Můj předchozí vydržel 5 let a pak jsem ho ztratila, takže nevím, jak by to s ním pokračovalo. Třeba bych ho měla dodnes. Když to rozpočítám, je to i za těch 5 let 5,- Kč na měsíc. Kdo na to, prosím pěkně, není schopen vydělat, nejde-li o těžce mentálně retardovaného jedince? (Na tomto místě předpokládám, že to minimum žen, které jsou bez domova které skutečně, ale skutečně nemají přístup k vodě, aby si kalíšek opláchly, má přístup k hygienickým potřebám v Armádě spásy nebo tak podobně již dnes a není třeba nic měnit).

Mě osobně na celém tom nechutném menstruačním nápadu štvou dvě věci:

  1. Ekologie – nabádání k používání jednorázových pomůcek je prostě odporné. Jen si vzpomeňte, jak zaneřáďují naši planetu haranti a jejich jednorázové plínky. Ve srovnání s brčky a uchošťoury jsou pampersky vysloveně nechutná environmentální katastrofa. Jedno šeredné dítě vyprodukuje asi 2 tuny tohoto prakticky nerozložitelného odpadu, a to jsou mezi nimi i ty hloupější nebo línější, které nejsou schopny přejít včas na nočník. Hanba děckám! Piráti by velmi rádi množství tohoto plastového bordelu rozšířili o další tuny vložek zdarma namísto toho, aby pomáhali lidem používat šetrné a levné alternativy.
  2. Finance – vložky tzv. ZDARMA pro kdejakého neschopného obejdu pro mne znamenají, že mne stát zase o něco víc podojí na daních. To já budu muset sedět nad zákony o několik hodin měsíčně víc, to já se nebudu moci věnovat dětem, zahradě, milovaným zvířatům, sobě nebo prostě jen obyčejnému chytání lelků! Nic na světě není zdarma a psychedelické nápady těch nahoře obvykle draze zaplatí ti dole.

Milí Piráti a jiní šílenci – dejte pokoj všem okolo, nechte je laskavě být. Nedělejte ideálně nic. Lidi si bez vás poradí a bude jim dokonce mnohem líp. Jestli máte roupy, najděte si každý několik těch menstruačně chudých žen, které nemají pět korun měsíčně, a kupte jim kalíšek za tři kila. Vy přijdete o dvě pražská kapučína, ony nebohé menstruující chudery budou mít na pět let vystaráno a my ostatní budeme o něco svobodnější. Ok?

P. S.: Jestli vážně budou zavedeny vložky zdarma, aspoň budu mít další téma na ekologické a klimatické žaloby na stát. Já si zkrátka v tom běsnění vždycky svoji zábavu najdu.

Právníci na venkově 7: JSEM VRAH!

Nemůžu to už déle tutlat – jsem vrah. Zabila jsem tisíce babiček tím, že jsem se netestovala, neočkovala a ještě jsem tu a tam ke všemu nenosila zázračný záchranný prostředek. Jako by to to nestačilo, ve svých zákeřných činech pokračuju! Aktuálně jsou vražedným nástrojem domácí slepičí vejce. Ze zla mne usvědčili, jak jinak, vědci. My všichni přitom víme, že vědcům se má naslouchat! Ano, přijdu do nejhoršího z nejhorších buddhistických pekel.

Jak se to má s těmi nešťastnými vajíčky, vám hned povím – jsou plná toho nejjedovatějšího olova.

Our newly published research* found backyard hens’ eggs contain, on average, more than 40 times the lead levels of commercially produced eggs. Almost one in two hens in our Sydney study had significant lead levels in their blood. Similarly, about half the eggs analysed contained lead at levels that may pose a health concern for consumers.

Tak a je to venku… já nejen že dávám ona zlotřilá vejce svým vlastním potomkům, ale nabízím je i cizím!

Přitom bych podle jiných důvěryhodných vědců udělala mnohem lépe, kdybych dětem ke snídani nabídla namísto nebezpečných slepičích produktů Cheerios.

But there are a few surprises. Take the aforementioned Cheerios, for example. They picked up a score of 95 – coming right at the top of the ‘grains’ category. An egg omelette? That got a pitiful score of 51 in the ‘dairy’ section. ‘Cereals aren’t inherently bad. In fact, if they have a high whole grain content then they will get a good score for that, and if they don’t have added sugar, they won’t lose any points,’ said Professor Jeffrey Blumberg, one of the co-authors of the study. Part of the reason for the lower score may be because although eggs are a great source of protein, they don’t contain as many nutrients as a cereal that’s been fortified with vitamins and minerals.

Ach bože, ach bože. Ještě, že u soudu budu mít polehčující okolnost – klimatickou úzkost, která svírá každého z nás ve svých spárech. Téma už úspěšně ždímá Iniciativa Sníh, které se asi zdá, že s covidím strašením to jde z kopce.

Je obrovská škoda, že tihle prospěchářští ťulpasové opravdu nechutně zneužívají téma ochrany přírody a životního prostředí, které je po desítky let mojí srdcovou záležitostí – ostatně jsem na toto téma psala i diplomku, i disertaci a právě proto jsme pracovala tolik let v ekologické nevládce (než ekoNGO opanovali klimatičtí s*áči).

Skutečný environmentální žal, který vzniká ze smutku, jak se chováme k naší krásné planetě, je totiž něco úplně jiného než přitroublá klimatická úzkost neskromných městských povalečů a vynervovaných chudáčků, kteří se k smrti bojí obyčejného nanicovatého viru a stejně tak čehokoliv jiného. Tomu nemůžou lháři ze Sněhu a spol. vůbec rozumět, protože nemají ani soucit ani srdce ani rozum.

Byla bych moc ráda, kdybychom dokázali odlišit ty, kdo zneužívají klima a ty, kterým opravdu jde o životní prostředí. Hrozí totiž, že ve snaze odmítat zasněžená a jiná podobná individua vylijeme dítě i s vaničkou a budeme bagatelizovat i to, co je ve skutečnosti důležité. Cílem by nemělo být snižovat význam péče o životní prostředí, ale nepopřávat sluchu špatným lidem.

Jdu nakrmit slepice cuketou, šrotem a kostmi ze sousedovic králíka, který je určitě plný olova, s láskou posbírat vajíčka a pracovat, abych nemusela myslet na to, co s krajinou dělají developeři, mnozí úředníci, někteří zemědělci, všichni ti zbyteční letečtí cestovalelé do Egypta nebo Tuniska nebo na eurovíkendy a jiní hlupáci.

P. S.: Ono to s vajíčky vypadá jako blbý žert, jde ale o součást rozsáhlého tažení proti malým chovům slepic a brzy i zahrádkaření, protože přece co je domácí, to je strašně nebezpečné pro zdraví. Hitem dnešní doby je absolutní závislost na státu – vše svobodné je třeba rozdupat, podřezat, zničit.

Všechny texty série „Právníci na venkově“ najdete zde.

Může vám stát vlézt do bytu? Ano, může

Že nesnáším právní lháře, kteří jsou kvůli politice schopni vypustit z pusy či klávesnice cokoliv, to víte. Přijde mi totiž extra nechutné parazitovat nejen na cizích úspěších, ale dokonce i na právním nevědomí, se kterým se lidé zcela pochopitelně (vzhledem k legislativní džungli) potýkají. Proto vám radím – jestli bude účinná stupidní topenářská vyhláška, víte, kterým advokátům poslat účty za pokuty v rámci odpovědnosti za poskytnutou rádoby odbornou radu.

§ 2950 občanského zákoníku totiž zní:

Škoda způsobená informací nebo radou Kdo se hlásí jako příslušník určitého stavu nebo povolání k odbornému výkonu nebo jinak vystupuje jako odborník, nahradí škodu, způsobí-li ji neúplnou nebo nesprávnou informací nebo škodlivou radou danou za odměnu v záležitosti svého vědění nebo dovednosti. Jinak se hradí jen škoda, kterou někdo informací nebo radou způsobil vědomě.

Na začátek si připoměňme, že se v případě stanovení limitů vytápění nejedná o standardní postup – jde o stav nouze. S tím už máme své zkušenosti, hlavně na 100% víme že Ústavní soud od lidských práv v nouzi dává ruce pryč. Když není krize, platí normálně vyhláška č. 194/2007 Sb. Když ale bude krizový stav vyhlášen, budeme se řídit novou vyhláškou řešící typově stejné vztahy.

Jestliže se tedy někteří advokáti se vší vážností zaklínají tím, že je něco protiústavní, a proto to nemá žádnou relevanci, pak je to známka jediného – vůbec neví, o čem mluví (anebo matou lidi záměrně, těžko říct). Kdyby totiž sledovali judikaturu okolo covidu, věděli by, že tato slovíčka jsou jen kecy vhodnými na fejsáč. Se svobodou nemají společného vůbec nic. Jsou to jen prázdná slova a záleží čistě na libovůli závislých soudů, co a jak s tím vším udělají.

Lepší než naslouchat šarlatánům bažícím po politických bodech, je podívat se do zákona, ke kterému má být topenářská vyhláška vydána. Je to zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření s energií. Podle tohoto zákona má ministerstvo oprávnění vydat vyhlášku k provedení mj. § 7 odst. 4 písm. c) zákona, který zní:

„Stavebník, vlastník budovy nebo společenství vlastníků jednotek nebo v případě, že společenství vlastníků jednotek nevzniklo, správce jsou dále povinni řídit se pravidly pro vytápění a dodávku teplé vody stanovenými prováděcím právním předpisem.“

(Tyto povinnosti se nevztahují na rodinné domy a stavby pro rodinnou rekreaci. )

Prováděcím předpisem je právě uvedená vyhláška pro doby míru a pro dobu války státu s občany je to ta nová topenářská záležitost.

Přestupky fyzických osob jsou upraveny v § 12, přestupky fyzických podnikajících a právnickcýh osob v § 12a. Za porušení povinností podle § 7 odst. 4 zákona pak hrozí fyzických osobám pokuta až 5 milionů. Je to o něco lepší než za porušení covidích opatření, což byly míče jen tři. Pětimilionová pokuta hrozí i právnickým osobám a fyzickým osobám – podnikatelům.

Kontrolu zákona provádí Státní energetická inspekce (územní inspektoráty). Jak konkrétně budou SVJ kontrolována, těžko říct. U bytových domů vytápěných dálkově to nebude důležité – radiátory prostě nerozfajrujete, zařídí to městské teplárny. U bytových domů s vlastním vytápěním to bude na SVJ a kontrola je prostě možná – ke vstupům do obydlí dojít vůbec nemusí.

Pokud ale jde o tuto možnost státu lézt vám až do ložnice, pak vězte, že dávno exituje. Nic platné vám nejsou ani hysterické výkřiky, že „to přece nejde a je to v rozporu s Listinou“. Bla, bla, bla, povídali, že mu hráli. Přečtě si třeba § 17 odst. 2 zákona č. 201/2012 Sb., o ochrraně ovzduší:

„Pokud opakovaně vznikne důvodné podezření, že tento provozovatel nadále nebo opětovně porušuje některou z povinností podle odstavce 1, je kontrolující oprávněn vstoupit do jeho obydlí za účelem kontroly dodržování povinností podle tohoto zákona. Vlastník nebo uživatel těchto prostor je povinen umožnit kontrolujícímu přístup ke spalovacímu stacionárnímu zdroji, jeho příslušenství a používaným palivům.“

A jestli vám to nestačí, pak si dejte § 88 odst. 1 našeho velmi oblíbeného zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví:

„Kontrolující jsou oprávněni vstoupit do obydlí fyzické osoby ke zjištění zdroje hluku a vibrací, kterým byl překročen v chráněných prostorech upravených v § 30 odst. 3 hygienický limit hluku nebo vibrací a ke zjištění zdroje neionizujícího záření, kterým byla v místě přístupném fyzickým osobám překročena nejvyšší přípustná hodnota neionizujícího záření. Fyzické osoby jsou povinny jim tento vstup umožnit a strpět či provést opatření nařízená podle tohoto zákona k zamezení vzniku a šíření infekčních onemocnění.

Vzhledem k výše řečenému je třeba si neustále připomínat, že svoboda vážně není to, co jsme žili doposud. Žádný konzum, žádné honění se bůhvízačím. Svobodu máme jedině sami v sobě. Je nezávislá na vnějších podmínkách. Ty mohou být hnusné a strastiplné, jednoduše takové, jaké měli všichni naši předkové, ale my si vybíráme, jak budeme reagovat. Buďto nadávám na fejsáči a vzhlížením k dalším politickým lhářům nebo činy a přijetím odpovědností sami za sebe. To poslední se dost těžce učím a jsem pořád na začátku.

Právní pomoc zdarma domovu pro seniory v boji v topenářskou vyhláškou

Dnes jsem v naprostém šoku zjistila, že prý existují ředitelé škol nebo domovů pro seniory, kteří snad zvažují, že by děti a staré lidi nechali kvůli nejapným nápadům naší vlády plné kojotů trýznit zimou, byť je to v rozporu s názorem ředitelů na to, jak se má řídit jejich instituce. Proč, jezuskote, říkám si? To doopravdy někdo bere tuhletu vládu kojotů a její nápady vážně? Nedělejte to. Nebojte se. Jedině tak se bude žít líp.

S vyhláškou se proto dá udělat jediné: vykašlat se na ni. Zvysoka. Nebo něco jiného, ještě méně lichotivého. A tečka, konec, řešte raději skutečné problémy a nedávajte prostor zločincům jako jsou naši politikové! Chovejte se k nim prostě naprosto stejně, jako se chovají oni k nám – s totálním despektem.

Právní rada zní: jestliže to bude technicky možné (nevím, zda může být snížena reálně teplota v otopné soustavě dálkově) topte. Topte, jak je třeba, aby senioři a děti enbyli nemocní. Váš hlavní argument je, že musíte bránit veřejné zdraví a speciálně pak zdraví zranitelných skupin, což, jak dobře víme, jsou právě senioři.

Opravdu, opravdu a ještě jednou opravdu si neumím představit jediného z té bandy soudních chcípáčků, kdo by si dovolil říct, že domov pro seniory nebo škola má platit nějakou psychedelickou pokutu za to, že se staral o svoje klienty a odmítl je vystavit riziku vážné nemoci nebo dokonce smrti.

Protože vážně nesnáším politiky a to, jak moc škodí lidem, moc ráda nabídnu spolu s mým mužem nějakému domovu pro seniory, který se rozhodne, až na to přijde, vzbouřit proti stupidním pravidlům , právní pomoc zdarma včetně zastupování u soudů. Soudní poplatky taky nějak polepíme z našeho covidového transparentního účtu.

P. S.: Neváhejte, chcete-li věc řešit. Myslím to s pomocí smrtelně vážně. Navíc jsme top právnci, chytří jak vopice a že se vlády nebojíme, dokládá, že jsme byli první a osamocení v boji s covidí hydrou a vyhráli jsme nejvíc soudů! Postavíme se za seniory, protože tahleta vláda si zaslouží hízet klacky pod nohy, když se neumí postarat o české občany a neumí řídit ekonomiku ani dělat zahraniční politiku tak, aby naprosto zbytečně netrpěli.

400 000,- Kč za boj s covidem

Dnes jsem se podívala na transparentní účet, který jsem založila na jaře 2020 kvůli soudním poplatkům za nejrůznější covidí žaloby. Za 2 a 1/2 roku jsem z něj zaplatila přes 400 000,- Kč za soudní poplatky, přičemž další desítky tisíc zaplatili lidi, kterým není svět okolo lhostejný a kteří se nechali zastupovat Davidem za „soudní kolky“, sami.

Právě před chvilkou jsem zaplatila dva tisíce za žalobu ekosexuálky proti plastovým respirátorům a testům. Bude k něčemu? Byly k něčemu ty stovky předchozích žalob? Spíše ne. Má to všechno vůbec cenu a smysl? Nevím…

Při hyperinflaci, která nás možná čeká, bude 400 000,- jen plivnutím, možná za ně dostaneme za pár měsíců bochník chleba. Pro mne ta částka představuje stovky žalob, nad kterými jsme s Davidem seděli dlouho do noci nebo celé víkendy, a mnohá zklamání ze soudních rozhodnutí. Z jistého úhlu pohledu to nakonec bylo i zábavné a vzrušující. Tak se na to musím dívat.

Transparentní účet najdete zde.

Právě teď David zasypává s jedním místním pracantem vodovodní šachtu, skrze kterou jsme naši novu starou barabiznu připojili k vodovodu. Podařilo se nám nakonec umluvit instalatéry, aby přišli a rozvedli nám po domě studenou vodu. Teplou ne, nespoléháme na plyn, předražená tepelná čerpadla a podobné nesmysly. Máme dřevo. Na nás si s nějakými 18 stupni nepřijdou, i když já osobně nemám nic proti zimě, nemůžu se dočkat, až se zase vyspím a nebudu se v noci převalovat, protože vedrem neusnu – 13 stupňů v ložnici je ideální teplota.

My jsme dokonce příkladná rodiny – překračujeme zelenými komunisty nastavené normy o spoustu procent! Vždyť loni jsme měli v chodbě i koupelně 8 stupňů, kromě okamžiku zatopení v brutaru a koupání, kdy se z koupelny naopak stala malá sauna. Ostatně, nebylo to od věci – v takové situaci totiž celou zimu nepotřebujete ledničku, ledová podlaha ve špajzce vám docela stačí. Vyhrožování tepelnou nouzí je mi proto víceméně lhostejné, pokud jde o můj osobní komfort (uvědomuju si ale dopady vládního šílenství jinde a ty mne klidnou nenechávají), ale jsem kupř. zase o něco radši, že mám děti na domácí výuce. Tomuhle systému bych je vážně nechtěla nechat na pospas.

Státu prostě nevěřím. Staré radiátory jsme odřezali a železo výhodně prodali sběrným surovinám. Docela chápu sociálně slabé, kteří takto řeší aktuální nedostatek peněz a co bude zítra, to se uvidí. Dnes je dnes a kdoví, zda se dalších dnů dožijeme. Zdá se mi totiž, že jiný přístup k životu nám ani nezbývá – jistoty, ve které jsme blouznivě doufali dříve, zmizely. Nemáme nic, jen prostý okamžik. Nevíme dne ani hodiny.

Už zítra může dojít to nebo ono, nemusí být léky, ani zdravotní péče, nedostaneme mouku ani vodu. Anebo ano. Nevíme. Ta nejistota je sžírající, protože na ni nejsme vůbec zvyklí. Domnívali jsme se, že můžeme poručit všemu – nemocem, počasí, našemu životu. A ono ne – jsme na tom stejně jako naši předci v antice. Jsme odkázani na jakousi milost a nemilost bohů a musíme se naučit v tom zmatku žít. Dobře žít.

Už se docela těším na podzim a další boj. To vakuum, ve kterém se právě teď nacházíme, ten zdánlivý klid (před bouří), kdy jen čekáme na tvrdý úder, který nám vláda tak jako tak uštědří, to je nesnesitelné. Chci vědět, čemu čelím, abych se mohla připravit. Zatím jen tak střílím naslepo. Kadopádně kupou vlastních brambor ve sklepě a fůrou dřeva asi nic nezkazím.

« Starší příspěvky