Štítek: změny klimatu (Strana 1 z 3)

EU s láskou: nařízení o cvrčcích na talíři

„Novou potravinou je částečně odtučněný prášek získávaný z celého Acheta domesticus (cvrčka domácího) po řadě kroků zahrnujících 24hodinovou dobu, kdy hmyzu nepřijímá potravu, aby se zbavil obsahu střev, usmrcení hmyzu zmrazením, mytí, tepelné zpracování, sušení, extrakci oleje (mechanické lisování) a mletí.“

EU schválila nové prováděcí nařízení Komise, kterým se povoluje uvedení částečně odtučněného prášku z Acheta domesticus (cvrčka domácího) na trh jako nové potraviny.

Prášek může být používán v těchto potravinách: vícezrnném chlebu a pečivu, keksech a slaných tyčinkách, cereálních tyčinkách, suchých směsích pro pečené výrobky, sušenkách, sušených výrobcích na bázi plněných a neplněných těstovin, omáčkách, zpracovaných výrobcích z brambor, pokrmech na bázi luštěnin a zeleniny, pizze, výrobcích na bázi těstovin, sušené syrovátce, náhražkách masa, polévkách a koncentrovaných polévkách nebo polévkách v prášku, snacích na bázi kukuřičné mouky, nápojích podobných pivu, čokoládových cukrovinkách, ořeších a olejnatých semenech, snacích jiných než lupíncích a masných polotovarech určených pro běžnou populaci.

Nejvíc se mi líbí termín „běžná populace“ a pak taky „nápoj podobný pivu“. U obojího si říkám: „Do p*dele, co to je?“ Jo aha, to je ta lůza, my všichni, kteří jsme těm nahoře ze čtyř čtvrtin fuk. U té druhé věci mi došla představivost. Pivo je pivo. Tečka.

Nicméně se není čeho bát. Prášek schválili „ti vědci“, kterým se bezmezně věří, ať jde o virus, klima nebo třeba cvrččí moučku.

Ve svém vědeckém stanovisku dospěl úřad k závěru, že částečně odtučněný prášek z Acheta domesticus (cvrčka domácího) je za navržených podmínek použití a použitých množství bezpečný. Uvedené vědecké stanovisko proto poskytuje dostatečné odůvodnění pro závěr, že částečně odtučněný prášek z Acheta domesticus (cvrčka domácího)… splňuje podmínky pro uvedení na trh

V dalším odstavci si můžete přečíst, že vás brouci sice můžou i zabít, ale to není tak důležité:

Na základě omezených zveřejněných důkazů o potravinových alergiích souvisejících s hmyzem obecně, které konzumaci Acheta domesticus dávají nejednoznačně do spojitosti s řadou anafylaktických událostí, a na základě důkazů prokazujících, že Acheta domesticus obsahuje řadu potenciálně alergenních bílkovin, dospěl úřad v uvedeném stanovisku k závěru, že konzumace této nové potraviny může vyvolat senzibilizaci na bílkoviny z Acheta domesticus. Úřad doporučil provést ohledně alergenicity Acheta domesticus další výzkum.

V reakci na doporučení úřadu Komise v současnosti zkoumá způsoby, jak nezbytný výzkum alergenicity Acheta domesticus provést. Do doby, než úřad údaje získané při výzkumu posoudí, a vzhledem k tomu, že důkazy, které přímo spojují konzumaci Acheta domesticus s případy primární senzibilizace a alergiemi, dosud nevedou k jasným závěrům, má Komise za to, že na seznam Unie pro povolené nové potraviny by neměly být zařazeny žádné zvláštní požadavky na označování týkající se potenciálu Acheta domesticus vyvolat primární senzibilizaci.

Potravinu bude na trh uvádět společnost Cricket One, zatím pár let výlučně, ale žádat o podobné blbosti můžou i další. Já se jako právnička velmi těším na spotřebitelské spory tímto nesmyslem vyvolané, protože cvrčkové potraviny nebudou dost jasně označené a možná i někoho zabijí. Myslím, že se ještě dobře pobavím. Pokud si říkáte, že jsem odporná a cynická, tak jsem. Covid mne důkladně vycvičil. Přitroublý a marný boj za spravedlnost a jakýkoliv cit k lidstvu už mne fakt nebere a peníze nesmrdí. Tak honem, papejte, papejte, vy všichni, kdo věříte, že se o vás stát, Babiš nebo Pavel a EU s láskou postarají!

P. S.: Jestli se vám dělá zle z popisu vyprazdňování, usmrcování a mletí cvrčků, tak si představte, jak se zabíjí, vykrvuje a mele maso pro hambáče nebo sekačku. Dobrou chuť. Já jsem ráda, že jsem vegetarián, to vám povím. Možná, že časem přejdu na částečné veganství s povolenou konzumací domácích živočišných bílkovin, bude-li ještě možné chovat (alespoň nějak poloilegálně) slepice.

U dětí je třeba podporovat CO2 správné vzorce chování

Při prohlížení eKlepu jsem přišla ještě na jednu věcičku – návrh vyhlášky o provedení některých ustanovení zákona o omezení dopadu vybraných plastových výrobků na životní prostředí. Zákon a vyhláška pracují s pojmem „osvětová činnost“ – to znamená, že musí dát hloupoučkým spotřebitelům vědět, že plasty jsou jako blbý – ale vocaď pocaď – ne třeba u respirátorů, že jo).

Stát samozřejmě dobře ví, že staré psy už novým kouskům nenaučí, proto se zaměřuje na mládež. V důvodové zprávě se proto uvádí:

Odstavec 3 stanovuje věkovou skupinu (6 až 15 let, tedy děti), na kterou by měly být osvětové aktivity zejména mířeny. U dětí je cílené podávání informací za účelem podpory environmentálně šetrných vzorců chování velmi důležité. Osvětová činnost zaměřená na děti se ovšem netýká tabákových výrobků s filtry, filtrů uváděných na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky, hygienických vložek, tamponů a aplikátorů tamponů. Děti nejsou konečnými uživateli těchto výrobků. Naopak u balónků a předvlhčených ubrousků se zacílení osvětové činnosti na děti jeví jako vhodné.

Nevím, zda dívky ve věku 13 a více let nejsou uživatelkami hygienických ženských potřeb, to musí posoudit bystřejší než su já. Pevně ale věřím hlavám pomazaným, které nám připravují právní předpisy, že děti v tomtéž věku neužívají tabákové výrobky. Bavím se rozhodně dobře nad představou, jak učitelky (samozřejmě dodržující kodex kantorů, a proto dbající na klimatickou odpovědnost v práci i v soukromí) vykládají poutavou formou informací chtivým deváťákům děsuplný příběh o vlhčeném ubrousku nebo lovném zařízení obsahujícím plast.

Lidi, fakt máte ještě nervy na to nechávat děti škole a státu napospas?

Babiš musí na Hrad aneb Nerudovou nezatopíš aneb nepohodlní učitelé

Kdybych byla blázen a chodila k volbám, měl by Babiš můj hlas jistý. Dnes nám totiž poslal nejlepší dárek:

Kam se hrabou koblížky (ačkoliv je stejně jako donuty doopravdy miluju), tohle má cenu zlata. V naší koupelně totiž klesla rtuť teploměru k 5 stupňům Celsia (kupodivu to Putin ještě furt nevzdal!) a když se chceme vykoupat, pořádné noviny na podpal potřebujeme jako sůl.

Když už jsem u onoho směšného „občanského práva“ jít ke svobodným volbám, gratuluju si zase jednou k onomu geniálnímu rozhodnutí nechat děti doma a neposílat je do ústavu zvaného základní škola, kde by jim nepochybně vykládali o důležitosti voleb, demokracie, právního státu, Listiny a Ústavy spoustu nesmyslů.

Tuto moji tezi mi rozhodně potvrzuje poslední vývoj událostí. Na světlo boží se totiž z útrob ministerstva školství dere jakýsi kantorský etický kodex. Na jeho tvorbě se podílejí mamelukové z Učitelské platformy.

Učitelská platforma je velice obskurní sdružení. Jejich názory na týrání dětí pedagogy jsou rovněž bizarní (možná si vzpomenete na covidí hemzy jejich obézní aktivistky Petry Mazancové, přesného prototypu nanicovaté učitelky v hrozných hadrech, jak si je všichni pamatujeme ze základky – jen možná už tyhlety ježibaby nehází po žactvu klíči, to by totiž nebylo etické ani respektující):

Učitelská platforma vítá záměr znovu otevřít školy, ale upozorňuje, že pro bezpečný návrat je nutné splnit tři základní podmínky: jasný plán návratu, pravidelné testování žáků a představení strategie očkování zaměstnanců ve školách. Musí být jasné, kdo a za jakých okolností se do školy vrátí a co se stane, když bude mít někdo pozitivní výsledek testu. Žáci by měli být testováni alespoň jednou týdně a vláda by měla mít vypracovaný plán, jak bude očkován školní personál. Při registraci k očkování by měli mít přednost pedagogičtí i nepedagogičtí pracovníci, kteří působí v těch typech a stupních škol, kde výuka stále probíhá. 

Spolek těchto (a dalších) učitelských (a úřednických) nýmandů by byl rád, kdyby se děti učily jen ty správné věci (rozuměj ty, které Učitelské platformě připadají správné). Třeba toto:

  • Učitel se z pozice své profese aktivně podílí na odstraňování předsudků vůči lidem různých etnických skupin, národností, barvy pleti, náboženství, sociálního původu, sexuální identity a orientace. (Komentář: Jasně, správná multikulti výchova od mateřské školy je nezbytná. To by tak hrálo, aby někdo projevil vlastní názor třeba na islámskou ideologii.)
  • Učitel klade důraz na etické chování v digitálním prostředí, jde příkladem a dodržuje profesní standardy i v on-line světě. (Komentář: Kdyby náhodou nějakého učitele napadlo přemýšlet nebo se odchýlit od povolené linie – na to máme nástroje – třeba můžeme ty špatné učitele zařadit na seznam nepohodlných osob jako v Německu a je to, už si ty krysy neškrtnou.)
  • Učitel se z pozice své profese aktivně věnuje výzvám, které přináší klimatická změna, úbytek biodiverzity apod., zároveň ale nezapomíná ani na sebe a své potřeby. (Komentář: Tak tohle je meganejvíc. Tytyty, jak nebudeš adorovat Extinction Rebellion, dostaneš za uši. marš na seznam nepohodlných!)

MŠMT ke kodexu uvádí:

 „Učitelé kodex potřebují, protože se téměř každý den setkávají se situacemi, kde se nelze řídit jen zákonem,” říká ministr školství Vladimír Balaš. Podle něj jde etický kodex dohromady i s připravovaným profilem absolventa studia učitelství. 

Jakýsi inspektor (představuju si ho jako toho nejtroubovatějšího troubu ze hry Vyšetřování ztráty třídní knihy) přes všecky školy říká:

„Kodex upravuje etický rámec práce učitele a dává najevo jeho postavení, přístup a postoje. Řediteli může pomoci v jeho práci při řešení různých školních situací, kdy se bude moci na něj odvolat,“ doplňuje ústřední školní inspektor Tomáš Zatloukal. Podle něj může etický kodex dát mnohým ředitelům návod, jak se postavit k některým sporům, které řeší i Česká školní inspekce. „Řešíme učitele, kteří šíří dezinformace. Nebo stížnosti rodičů, že učitelé některá témata nepojímají v souladu s názorem rodiny. Ředitelé se tak nyní mohou na etický kodex odvolat,” doplňuje ústřední školní inspektor.

No potěš koště! Doufám, že už připravují ty seznamy po německém vzoru. Der, die, das!

Jsem doopravdy ráda, že moje děti jsou mnohem svobodnější, než kdyby se dostaly do spárů těmto učitelskejm, a chápou, že chodit do školy je za trest a v naprostém rozporu s rozvojem.

Musím ještě varovat syna, který mi onehdy sdělil, že chce být učitelem, protože by se tak mohl flákat do konce života a nikdy pořádně nepracovat (a taky s ním musím probrat hodnoty a význam lidské existence, i když si nejsem jistá, zda s tímto přístupem nemá nakonec recht). Nevím totiž, do jaké míry se mu bude líbit jen držet hubu a krok. Nemá na to zrovna vhodnou povahu. Navíc si musí uvědomit, že jeho matka mu dělá medvědí službu a v budoucnu se bude muset zříci jména Zahumenský, pokud bude chtít na jakékoliv škole dělat něco jiného než šůrovat hajzlíky. Určitě už je na nějakém seznam nepohodlných a pedagogem se nestane ani za zlatý tele.

P. S.: Doporučuju vám, abyste to pro svoje děti taky udělali a nechali je doma. Skutečně to stojí za to. Moje děti chodily do školy za celý svůj život ani ne rok a půl a rozhodně jsou na tom mnohem líp než ty každodenní školní docházkou povinné, které musí čelit čarodějnicím jako je Mazancová.

Právníci na venkově 16: mnohočleny, seznamy nepohodlných a druhy cukroví

Právě sedím v tílku zády ke kamnům, je tu vedro jak v peci a děti o místnost dál klepou kosu, protože proklaté teplo se ne a ne šířit horizontálně a stařičký plynový kotel vypověděl službu, David zatopil i pod brutarem, takže nás čeká horká voda na koupání a koupelna vytopená na 35 stupňů, ačkoliv jindy byste tam naměřili pouhých osm. Jsme holt zodpovědní a zlé fuj fuj Rusko porazíme holýma rukama a nebohé ukrajinské maminky i s dětičkama zachráníme našima zmrzlýma zadkama.

Poslouchám, jak kvičí morče, kterému se vůbec nelíbí, že jsme ho odstavili od jeho maminky, kterou s úspěchem už přes tři týdny vysávalo. Snažila jsem se chvíli pracovat, ale musela jsem ještě s naší osmačkou probrat v matematice slovní úlohy s výrazy. Docela jsme se zapotila u toho, když jsem se pokoušela vypočítat, kolik zbylo pozemků králi, jenž dal jednomu synovi pětinu ze všech polí, druhému o 40 hektarů méně než prvnímu a třetímu 0.3 z celku. Ale nakonec jsem to dala a spočítala jsem taky a výrazem to vyjádřila, kolik ulezl pavouk soukající se napříč krychlí. Měla jsem si ještě připomenout, jak se převádí stupně Kelvina na Celsia a ty na Fahrenheita, ale už se mi fakt nechce, protože ještě musím kočce vydezinfikovat pacičky nakažené jakousi chorobou, a to už jsem si dnes na doktora hrála, když jsem vytahovala stehy po odstraněném znaménku a křísila zemdlelou dívčinu z onoho drastického krvavého zákroku (někteří zhýčkaní měšťáci by snad jeli k lékaři, ale tady, v bohem zapomenuté krajině, si musíte umět poradit a zatnout zuby, když je to zapotřebí). Taky ještě musím vyprat a pověsit tři pračky, upéct na snídani jablkový páj, neustále přikládat, aby mi zase nevyhaslo, a ještě dumat, jaké že cukroví letos upeču, abych byla vzorná manželka.

Mám pečení celkem ráda. Ne že by moje výtvory dosahovaly úrovně babiččiných, nemám takovou trpělivost a třeba vanilkáče kroutím jen tak od oka, aniž bych je soustružila ve formičkách, ale jsem rychlá, a toho si cením nejvíc. Myslím, že příští týden sfouknu krom té vanilkové dobroty pro Davida mocca oválky, dcera spaltlá vosí hnízda, k babčině poctě slepím linecké. Pro mamku udělám vaječný koňak, ale ne to odporné lepidlo ze salka, nýbrž pravý, chutný, sametový a dokonalý (podle Sandtnerky) a k svátku již minimálně podvacáté čokoládové lanýže. Přidám ještě zavináče pro taťku z vlastoručně připraveného kysaného zelí (sehnat ryby s kůží je ale oříšek!).

Díky pečení cukroví, přemýšlení nad nejlepším smaženým tofu a milovaným bramborovým salátem (jasně, že s celerem!) se, doufejme, vyhnu dramtům tam venku. Žádní otravní Ukrajinci, žádné tanky, žádní dědci typu Putina nebo Fialy, žádní šašouři se vzrůstem dvanáctiletých dětí jako je Zelenský. Nic, nic, nic.

Nebudu muset přemýšlet nad tím, zda se i u nás uchytí seznamy nepohodlných jako v Německu a zda kvůli tomu, že mám na háku směšný cár papíru zvaný Ústava a Listina základních práv a svobod, právní stát, demokracii i českou odrhovačku z Fidlovačky a naši ošklivou vlajku stejně jako ten modrožlutý hadr, nepovede k tomu, že moje děti neprojdou kádrovým hodnocením a horko těžko se uchytí v nějakém podřadném zaměstnání.

Německo neporušilo práva učitelky Ingeborg Godenau, když ji zařadilo na interní seznam osob nežádoucích ve školství. Učitelka nevyvrátila pochybnosti o loajalitě k Ústavě, když byla členkou nikoli zakázané, ale nepřátelské strany. Vaz jí zlomily výroky, že svobodný a demokratický řád už v Německu není a že bude bojovat za svobodu, aniž by použila slovo demokracie. Opatření proti ní byla v souladu se zákonem a odůvodněná, uvedl Evropský soud pro lidská práva.

Nebo co hůř, jestli je dostihne klimatický teror a budou přežívat jak krysy, popř. se vrátí na ony pověstné stromy, kde zhynou bez plynu, elektřiny, aut, zdravotní péče a bez jídla:

Výbor OSN pro lidská práva řešil historicky první případ porušování lidských práv v souvislosti s globálním oteplováním. Dne 23. září 2022 vydal Výbor OSN pro lidská práva velmi očekávané rozhodnutí ve věci Daniel Billy a další proti Austrálii (případ obyvatel Ostrovů Torresova průlivu), v němž konstatuje, že Austrálie tím, že neprovádí včasná a přiměřená adaptační opatření, porušuje práva Mezinárodního paktu o občanských a politických právech několika australských občanů, kteří jsou obyvateli Ostrovů Torresova průlivu... S

amotné konstatování, že Austrálie neprovedla včasná a přiměřená adaptační opatření na ochranu práv stěžovatelů, je také zásadní, neboť přisuzuje státům povinnost konat a zajistit ochranu svých občanů, aby nedošlo k porušení jejich práv v důsledku nepříznivých dopadů změny klimatu. Výbor otevřel cestu pro jednotlivce k uplatnění nároků v případech, kdy státy nepřijaly vhodná opatření na ochranu těch, které nejvíce ohrožují negativní dopady změny klimatu. Důležitý je i závěr včasnosti takto přijímaných opatření. Výbor shledal, že adekvátním opatřením je takové opatření, jež bylo přijato včas a je i včas realizováno

Kdepak, nic z těch zhovadilostí ke mně nesmí a když přijdou, budu se jim zase jen posmívat. K tomu mi dopomáhej Buddhovo učení a mnoho litrů vína od našich báječných přátel, mnohočleny, tepelná výměna, blížící se přezkoušení v domácí škole a pivo z Lidlu. Přeji vám taky pěkný advent.

Všechny texty série „Právníci na venkově“ najdete zde.

Žaloba podána: Lidl a lži o klimatu

Jak jistě víte, poslala jsem Lidlu předžalobní výzvu za tu jeho odpornou klimatickou přetvářku. Na jednu stranu tahleta korporace tvrdí, jak moc jí leží na srdci osud planety a hlavně klima, na straně druhé pak rozdává plnými hrstmi nechutné plastové Stikeez dovezené beztak z Číny.

Lidl je ale bačkora a na předžalobní výzvu nereagoval. Protože mne opravdu nebaví, jak jsou nadnárodní mamutí společnosti drzé a jak kážou obyčejným lidem pít recyklovanou vodu bez bublinek a samy se cpou hovězími steaky z Argentiny, podala jsem na Lidl žalobu. Jen ať si kojoti z jeho vedení nemyslí, že jim bude tohleto špatné chování procházet a že spotřebitelé jsou takoví idioti, že s povděkem a shrbenými zády přijmou to, co jim bude někdo nutit.

Jsem zvědavá, jak se soudy s žalobou poperou, myslím, že mám o zábavu na několik příštích let postaráno, protože Lidl není rozhodně jediná korporace, která se chová jako zpovykaný fracek. Spotřebitelské soudní spory by si zasloužila zakusit prakticky kterákoliv společnost nutící lidem klimatické nesmysly a hlídající jejich uhlíkovou stopu od potravinářských řetězců, přes prodejce oblečeníaž po banky.

Žaloba dostupná zde.

Síkela vzkazuje: když vám bude zima, porušuje vláda Listinu

Dnes jsem se něco nasmála nad vyjádřením kojotů z ministerstva průmyslu a obchodu k jedné mojí zábavné ekologické žalobě. Podívejte se sami, co ti blbouni napsali:

Tak až vám bude zima, až budete muset platit vysoké zálohy, až vám zkrachuje podnikání, až vás zaměstnavatel propustí, protože už si vás už nebude moct dovolit, může vás hřát u srdce vědomí, že stát vás miluje. Proto dělá všechny možné psí kusy, které jen umí, aby zachoval vaše drahocenná lidská práva a svobody zaručené Listinou, a to dokonce až tak moc, že u toho prostě zničí to, co mu stojí v cestě, klidně i životní prostředí a když to bude zapotřebí, i ty otravné lidi samotné.

No není vám hned lépe na duši? Mně každopádně. A já Čekou republiku tak nenáviděla! Jak šeredně jsem se ve vnímání státu pletla. Je to dobrá instituce, od kosti. Měla bych se stydět, jakéže su to špatná vlastenka a občanka. Konečně taky chápu, proč vy k těm volbám pořád chodíte a dáváte politikům svůj hlas – oni o vás totiž doopravdy pečují a nemohou dnem i nocí pustit ze zřetele vaše nejvyšší blaho! Buďme za ně vděčni a příště je zase podpořme. Určitě už to konečně vyjde a bude líp.

Naše vláda je banda klimatických zločinců (Dny NATO a CO2)

Začínám mít pocit, že Petr Fiala a jeho kabinet jsou banda klimatických zločinců. Přitom na stránkách vlády se dočtete třeba tento žblecht:

Jako členský stát Evropské unie je ČR plně zapojena do společného evropského úsilí o snižování emisí skleníkových plynů, ochranu životního prostředí a dosažení klimatické neutrality. Důraz na inovativní a chytrá řešení v oblasti klimatické změny a ochrany životního prostředí je klíčový. Sekce pro vědu, výzkum a inovace Úřadu vlády ČR, Ministerstvo životního prostředí a Akademie věd ČR budou v rámci svých priorit v průběhu českého předsednictví tato témata reflektovat.

Jak je tedy pak možné, že se konala taková zbytečná blbost, jako jsou Dny NATO? Při zahájení Fiala mlel takto:

Válka na Ukrajině celé Evropě dokazuje, že svět je stále plný hrozeb. Těch tradičních, jako je dnešní ruská agrese, i těch novějších, jako jsou různé hybridní útoky. Nikdy se to nezmění, takže záruky, které nám NATO poskytuje, budou neustále potřeba. Na světě není silnější vojensko-politické spojenectví, které by svým členům garantovalo takovou bezpečnost, jakou si dnes užíváme my.

Ve skutečnosti jsou samozřejmě celé směšné Dny NATO demonstrací vojenské síly, přičemž benzín a naftu spalovaly desítky reprezentantů vzdušné a pozemní techniky. Nechci si ani představovat ty tuny oxidu uhličitého. Vyklepanci z Extinction Rebellion by z toho jistě nespali aspoň týden.

To, že je to ministerstvu obrany totálně volný, dokládá odpověď na moji další žádost o informace, kdy jsem chtěla vědět, jestli si úředníci udělali nějaké cost benefit analýzy a zjistili si, jestli má chrastění zbraněnimi a poměřování pinďourů větší přínos než ochrana zeměkoule před změnou klimatu.

Ministerstvo obrany nedisponuje žádnou informací ohledně produkce CO2 během akce Dny NATO20 22, přičemž žádný zákon mu explicitně neukládá takovou informací disponovat. Ministerstvo obrany nevytvářelo žádné analýzy k poměření přínosu konání akce a nebezpečí dopadů spojených s nadměrnou produkcí CO2.

Takže tak. Takhle ve skutečnosti stát přistupuje k té slavné klimatické neutralitě. Doporučuju vám to mít stejně na háku jako tihleti nahoře.

Důkaz: Fialovi je klima „vy víte kde“

Nevím, jestli si to ještě v dnešní mediálně instantní době pamatujete, ale před pár týdny letěl náš signalizující premiér na pohřeb královny vládním speciálem.

Londýn doporučil, aby státníci pro cestu na pohřeb Alžběty II. využili komerční lety. Premiér Petr Fiala i tak letěl státním speciálem. Z provozních důvodů se letadlo muselo vrátit do Prahy a následně pro premiéra letět znovu.

Protože mi není lhostejné, co se děje s životním prostředím a tuto problematiku beru hodně vážně, nelenila jsem a zeptala se Úřadu vlády na následující:

Jaká byla celková produkce CO2 během veškerých cest (včetně zpátečních) vládního speciálu do Londýna na pohřeb královny Alžběty II. a z jakých analýzy Úřad vlády vycházel, když vyhodnotil tento postup jako klimaticky méně zatěžující než cestu autobusem (kterým mohl premiér stejně jako „běžní lidé“ cestovat vzhledem k nezbytnosti se maximálně omezovat kvůli dopadům změn klimatu, nebo přinejhorším běžným leteckým linkovým spojem? Tyto analýzy požaduji poskytnout.“

Úřad vlády nezklamal. Vůbec se neobtěžoval klimatickou stopu toho osla ze Strakovky řešit.

Úřad vlády žádným způsobem nezaznamenal žadatelkou požadované informace. Úřad vlády nedisponuje údaji o produkci oxidu uhličitého (CO2) během letů vládního speciálu. Při plánování vrcholných státních návštěv předsedy vlády České republiky Úřad vlády nevychází z analýz klimatických dopadů, kterými ani nedisponuje, ale z bezpečnostních, organizačních, protokolárních a logistických aspektů. V tomto případě se tedy nejedná o informace, které by měl Úřad vlády jakýmkoliv způsobem zaznamenány v jakékoliv evidenci, ani o informace, kterými by byl Úřad vlády ze zákona povinen disponovat.

Až se vás budou kojoti nahoře snažit přesvědčit o tom, jak máte být děsně klimaticky odpovědní, vzpomeňte si na tuto situaci a ukažte jim prostředník. To by se jim tak líbilo – kázat vodu a chlemtat víno.

Myslím si, že přesně tohle je cesta,jak se nenechat uzavřít do klimatické pasti. Ptejte se úřadů, politiků nebo korporací na skutečný přístup jejich vedení ke klimatu (nestarejte se o bláboly na webu, ale o skutečné činy – ono se totiž těm bohatým do omezování vlastního pohodlíčka moc nechce, přáli by to peklo jen svým „poddaným“). Neodevzdávejte vlastní svobodu bez boje. A jestli můžu prosit, buďte prosím sami a dobrovolně hodnější na životní prostředí. Je to sakra důležité, ale není možné dosáhnout ochrany přírody a krajiny fanaticky a terorem.

P. S.: Protože Lidl nereagoval, píšu už spotřebitelskou klimatickou žalobu. Docela se u toho bavím a jako pravá nefalšovaná ekosexuálka si to skutečně až nemravně užívám.

Lidl, klima a spotřebitelská předžalobní výzva

Jak víte, dost mne naštvalo, že Lidl, který má plnou pusu odpovědnosti, boje se změnami klimatu a tak podobně, spotřebitelům za věrnost nabízí Stikeez. Je to mnoho a mnoho tun zbytečné plastu a ještě více tisíců kilogramů CO2 (při skromném výpočtu to vyjde na cca 78 tun CO2 poslaného do atmosféry jen z toho proklatého plastu vyrobeného v Číně). Taky na to soudruzi spotřebovali strašně moc ropy, s takovou Putina vážně neporazíme, ani když si navlečeme tři vánoční svetry z lidlácké akce.

Protože považuju ochranu přírody, krajiny a planety za nesmírně důležitou (bylo tomu tak, co si pamatuju, vždyť se například už dlouho soudím se státem skrze odporný plastový odpad z respirátorů, testů a dalšího pandemického bordelu), pokouším se zachránit životní prostředí na vlastní pěst, když se celý svět zbláznil z Grety a dělá jendu bláznivinu za druhou. Opravdu, ale opravdu mne hrozně štve, že se korporace barví na zeleno, zákazníky vychovávají jak malé fracky, kážou vodu bez bublin a samy pijí (uhlíkově ani trochu neutrální) víno plnými doušky.

Předžalobní výzvu, po které bude následovat spotřebitelská žaloba, jestli si Lidl nebude sypat popel na hlavu, si můžete přečíst tady.

Teď je míč na hřišti Lidlu. Se značnou mírou zvědavosti čekám, co tenhle mamutí řetězec udělá. Tiše doufám, že až tam půjdu za týden zase nakoupit svoje tofu, kefír, jogurty a klimaticky neutrální veganské „maso“, projdu skrze ostrahu bez potíží, minimálně snadněji než před pár měsíci bez roušky. Přeci jen nikdo neví, kde má korporát díky digitalizaci oči, že jo. Kdybych se na blogu dlouho neozývala, víte, odkud vítr fouká.

Zákon o klimatických přiznáních nejen politiků

Banky i jiné finanční instituce už delší dobu odmítají financovat takzvané špinavé projekty, které vyhodnotí jako nešetrné ke klimatu, a podporují jen ty „společensky odpovědné“. Nově však banky chtějí jít ještě dál a pomocí speciální aplikace měřit klientům přes jejich platební transakce uhlíkovou stopu. Lidé by tak například mohli zjistit, jak moc „zhřešili“ nákupem masa, a byli by poučeni o tom, jak to napravit.“ Zdroj: Echo24.cz

Jako zarytá ekoložka hrubě nevěřím na CO2 povídačky. Možná se to může zdát divné, ale je to tak. Myslím si, že se jako lidstvo chováme k přírodě, krajině, zvířatům, životnímu prostředí a k planetě jako takové opravdu hnusně, plýtváme, jsme líní, jedzíme všude auty, domníváme se, že máme nárok na umaštěné letecké all-inclusive dovolené v Egyptě, jsme přemnožení, v naprosté většině zbyteční tvorové, kteří se rozlezli všude jako rakovina, a ničíme, co nám přijde pod ruku, ale opravdu, opravdu a ještě jednou opravdu nikdy neskočím na špek těm, kdo pod záminkou uhlíkové lži chtějí realizovat úplně jiné cíle. CO2 je pro mne stejná blbost jako covid nebo naprosto nevyhratelný boj s urputným ruským medvědem po boku korupcí a mafií prolezlé země jako je Ukrajina za cenu našeho zničení (mimochodem, kdo neví, že Rusko vždy používalo zimu jako nástroj ke zničení protivníka, měl by si zopakovat dějepis pro 8. ročník ZŠ – napoleonské války a pak plynule přejít ke druhé světové).

Proto se mi nelíbí představa, že by stát nebo korporace měly mít moc nad mým životem a smrtí a mohly mě mučit skrze požadavky na chování zodpovědné vůči klimatu.

Že se k něčemu takovému více než schyluje (popravdě je to už tady a těžko říct, zda se tahleta tsunami dá ještě zastavit), je jasné dávno. Stačí se podívat do designových brožurek. Korporace mají spoustu opravdu drzých keců, které maskují za vznešené a bohulibé cíle:

Plán řízení uhklíkové stopy KB: Komerční banka, a.s. bude hledat řešení, která povedou ke smysluplným investicím, jejichž důsledkem bude snížení emisí skleníkových plynů, a to vlastních i řešení pro klienty.

Obludné organizace typu Greenpeace si libují v sestavování žebříčků bank podle klimatické odpovědnosti (taky se vám ze slova odpovědnost chce vysloveně blít?):

Vliv bank na klima nespočívá jen v tom, kolik energie spotřebují jejich pobočky a služební auta. Mnohem důležitější je efekt toho, jak banky použijí peníze, které vlastní či spravují. Banky disponují ohromným množstvím finančních prostředků a část z nich jsou vlastně i úspory a investice každého z nás. Standardně banka za vklady střadatelů vyplatí úrok, ale většinou se nikdo neptá, jak na ten úrok vydělala a jak s uloženými penězi nakládala. Tato situace se v poslední době mění a stále více bank v rámci agendy společenské odpovědnosti přijímá etická pravidla, která znamenají omezení aktivity bank v sektorech ekonomiky, které přispívají ke změnám klimatu. Například v současnosti již většina bank u nás odmítá úplně či částečně půjčovat peníze na investice v uhelném sektoru. 

Zatím se na věc jde zlehka, srkze ty fuj, fuj uhelné projekty (což nedává smysl v kontextu boje za hrdinné Ukrajince, kdy stát sám nabádá ke spalování kdejakého bordelu včetně uhlí, že ale nežijeme v éře rozumu, to už víme).

Žaloba na ČR za tuhletu neekologickou hnusárnu už byla podána.

Časem může přijít na staré uhlíkově náročné domy, které nebudeme smět vlastnit (nebo minimálně zcizovat), pak na ty, kdo jezdí diesly a o něco později na majitele benzínových aut. Pak si banky došlápnou na konzumenty masa a nakonec i na ty, kdo ještě dýchají a dovolují si vycházet z domu. Možná bude pořadí jiné, ale na všechny tyto agendy asi dojde, pokud to necháme být.

K naštvání je to zejména v kontextu života šéfů bank a podobných, kteří nepochybně nežijí ve skromné jurtě, netopí si jačím trusem a neživí se jen výhonky čočky. Naopak – každý z nich má skvělá sídla, letní byty, vlastní letadla, několik Jaguárů nebo jiných bouráků, spousty drahých obleků z nejlepších materiálů, u kterých absolutně neřeší uhlíkovou stopu, požírá steaky z Jižní Ameriky k večeři a chodí v botách z nejjemnější teletiny. Historie se holt opakuje, pořád dokola.

Ano, přesně tak – politikové a majitelé korporací kážou vodu a pijí víno. Po nás, lůze, která jim jejich pohádkový, klimaticky mimořádně náročný, život financuje chtějí, abychom žili jako krysy v kanále, a sami jsou ve sféře bohů.

Proto si říkám, že by nejlepším řešením bylo, kdyby všichni politikové, kteří nám chtějí ordinovat nuzný život, stejně jako majitelé bank a bossové z korporací, jednoduše museli dokládat, jak uhlíkově skromně žijí. Veřejnost by měla mít právo vidět, že se právě oni ze všeho nejvíc snaží a jdou příkladem.

Chtějme proto, aby státy přijaly zákony o klimatických přiznáních po vzoru majetkových přiznání, kde by každý politiky a velký šéf musel doložit, že jeho uhlíková stopa je naprosto, ale naprosto minimální.

Nabízím, že ten zákon sama a zdarma napíšu, poslanci a senátoři ho budou moci už jen schválit a řídit se jim. Docela bych se tím totiž pobavila.

« Starší příspěvky