Za dezinformaci se považuje prokazatelně falešná nebo zavádějící informace, která vzniká, prezentuje se a šíří za účelem ekonomického prospěchu nebo úmyslného podvádění veřejnosti a může působit veřejnou újmu. Veřejná újma zahrnuje ohrožení demokratických procesů a veřejných statků, jako např. zdraví občanů Unie, životního prostředí nebo bezpečnosti. Mezi dezinformace nepatří neúmyslné chyby, satira a parodie ani předpojaté zprávy a komentáře, které se jako vyhraněné jasně identifikují.
Jak vidíte, je poměrně zbytečné se rozčilovat nad tím, jak hrozivý je boj s dezinformacemi a jak bude omezena svoboda slova a bla, bla, bla. Kdepak, to jsou jen politické pindy staré ukňourané mindy alias Hamplové. Není třeba naříkat a děsit se. Stačí jednoduše využít to, co vám systém plnými náručemi nabízí! Zásadní je ale nebrat sebe ani to, co se okolo vás děje, tak moc vážně a prostě si dnes a denně ze všeho dělat legraci. Satira není postižitelná a říká to i EU! Tak jakýpak omezování, naopak – té správné a smysluplné tvorbě se meze nekladou. Navíc můžete tím, že využijete domnělé nástroje teroru ve svůj prospěch parádně přisypat trochu zrnek písku do soukolí. A to se vždycky počítá.
Když nezvládnete být třeskutě vtipní nebo ironičtí, nezoufejte. Máte ještě další možnost, jak v poklidu psát a tvořit a vláda se může třeba stavět na hlavu a stříhat ušima: cestou je totiž samizdat a přišla na to MPA! Naše chytrá poslankyně, která vůbec, ale vůbec nedělá ženám ostudu), a kolektiv autorů společně vymyslely, že by se 12. říjen mohl stát Dnem samizdatu. V návrhu zákona se mj. dočteme:
Na den 12. října se navrhuje stanovit nový významný den – Den samizdatu. Samizdat (z ruského „Samoizdatělstvo“, „samovydavatelství“) je tajné vydávání, rozmnožování a rozšiřování knih a periodik, které jsou zakázány, resp. nemohou oficiálně vycházet v totalitních režimech, zejména v komunistických diktaturách.
V minulosti i v Česku represivní aparát totalitní moci samizdat tvrdě potlačoval a disidenty, kteří ho vydávali, perzekuoval. Co to je samizdat, s nadsázkou shrnul Vladimír Bukovskij, významný bojovník za lidská práva v bývalém Sovětském svazu: „Samizdat: sám ho napíšu, sám si ho redakčně upravím, sám si ho scenzuruji, sám ho vydám, sám ho rozdistribuuji a sám za něj strávím i čas ve vězení.“
Snaha stanovit 12. říjen jako významný den – Den samizdatu je projevem úcty občanů Česka k odvaze a hrdinství mužů a žen, kteří v jakémkoliv období nesvobody, zejména však v letech 1948 až 1989 během komunistické diktatury v bývalém Československu, riskovali či rovnou trpěli perzekuci ze strany státní moci, a to jen z důvodu realizace svých základních lidských práv a svobod, zejména svobody projevu a svobody myšlení, svědomí, náboženského vyznání a víry. Zároveň je to projev díků za to, že vydáváním nebo rozšiřováním totalitní mocí zakázané „samizdatové“ literatury tito muži a ženy přinášeli myšlenky svobody i ostatním spoluobčanům.
A máme to – když chcete, aby vám stát dal nejen pokoj, ale dokonce vás uctíval, tvrďte, že děláte samizdat. Všecko je přece v dnešní době možné!
Myslím, že už samotné odůvodnění návrhu novely zákona navíc ukazuje, když se vrátím na začátek tohoto textu, jak správně psát, aby výtvory nebyly postižitelné jako dezinformace – text z pera skupiny poslanců je tak roztomile sarkastický a ironický, že bych ho doporučila každému k vytištění a pověšení na záchod, abyste měli takový vytříbený vzor pořád na očích.
Tak hurá do psaní, množení a rozdávání těch nejlepších samizdatových kousků! Už se na ně těším.