Dnes jsem se vrátila z jihomoravského Kyjeva, kterému se dřív říkalo Brno. To město jsem mívala vážně ráda, žila jsem tam 40 let. Dnes je ošklivé, cizí, plné lidí pořvávajících po sobě šerednou hatlamatilkou a s veselou se poflakujících po centru a možná i jinde. Už to není moje Brno.
Vážně mě to naštvalo, to vám povím. Ještě víc mne v souvislosti s touhle celou (mnou rozhodně nevítanou a mně nemilou) „návštěvou z východu“ rozhněvalo, jak se naše vláda chová k uprchlíkům ze Sýrie, kde probíhá válka víc než 10 let. Loni v září uvedl Úřad vysoké komisařky OSN pro lidská práva, že v Sýrii zahučelo už víc než 350 000 lidí, ale Rakušanovi je to fuk – tyhlety migranty nachává honit po lesích, zavírat je do detenčních zařízení, dovolí je potupně prohledávat a vyhošťovat. Jak to, sakra, když Ukrajinci dostali prakticky ihned „více práv“ než Češi? Kde mají Syřani svých 5000,- na hlavu, kde mají ubytování, zdravotní péči, jsou jejich děcka ve školkách a školách, kde mají vlaky zdarma a vůbec? Jak je tohle do prkenný vohrady vůbec možný, takhle lhát?
Pořád o tom přemýšlím a hledám rozdíly mezi Ukrajinci a Syřany. Nevidím ale jiný než islám, i když to celé převracím sem a tam. Což o to – o politický islám stojím ve svém životě podobně málo jako o ukrajinské mafiánsko-korupční zvyky a jestli Ukrajinci žijí nebo ne je mi osobně stejně lhostejné jako u Syřanů, ale co fakt nesnesu, to je lež a falešné záminky.
Proto jsem poslala na ministerstvo vnitra dotaz, z jakých analýz úředníci vycházeli, když s Ukrajinci zacházejí jako s pány a se Syřany jako s krysami. Snad máme jedna lidská práva a jedna pravidla pro zacházení s uprchlíky a ta platí univerzálně. Nebo ne? Vadí tedy nakonec ministerstvu na Syřanech vážně ten islám? To by totiž bylo zajímavé slovo do pranice.