Řeknu vám, každý den se najde důvod, proč jsem vděčná, že moje děti nechodí do školy. Doopravdy bych se bála, co budou tzv. pedagogové ještě schopni dětem udělat. Jeden můj dřívější známý říkával, že ho otec poučoval, aby školu nebral vážně, neboť slovo učitel se skloňuje podle vzoru prdel. Musím tomu moudrému muži dát za pravdu, zvláště když jsem si dnes přečetla odůvodnění zákazu mobilních telefonů na jedné základní škole:

Myslí to „učitelé“ vážně? Pokud ano, jak pak mohli držet huby po celou dobu covidí šikany dětí, když jsou všechy ty technologie pro děti tak škodlivé, že je musí ve školách zakazovat? Jak mohli dovolit, že jim stát tak nesmyslně a krutě ubližoval? Jak se smíří s tím, co svojí pasivitou zavinili?

V loňském školním roce opakovalo ročník 8204 dětí, to je absolutně i procentuálně nejvíce za posledních deset let. Odborníci to dávají do souvislosti s distanční výukou během pandemie covidu.

Proč učitelé mlčí teď, když kvůli „boji za svobodu nás všech po boku udatných Ukrajinců“ dětem zcela vážně hrozí, že budou opět ponechány napospas šílené vládě – ať už při trápení zimou ve školních lavicích nebo rovnou na „plynových“ prázdninách s další usmolenou distanční výukou skrze ta proklínananá mobilní zařízení?

Na druhou stranu je třeba připomenout názor soudů na děti a mobilní telefony. Je dost dobře možné, že se školy mýlí a technologie jsou pro děcka dar z nebes:

„Soud zdůrazňuje, že žalobce může být uvedeným opatřením omezen v osobní účasti na základním vzdělání. Není však z přístupu k tomuto vzdělání zcela vyloučen. Argument žalobce, že vzdělání zahrnuje také sociální kontakt a spolupráci není přiléhavý, neboť je obecně známým faktem, že sociální kontakt (zejména mezi osobami mladšího věku) se stále více přenáší do sféry virtuální (neosobní). Jedná se o celosvětový trend, který lze sledovat již řadu let. Stejně tak spolupráci je možno rozvíjet formou bez osobní účasti, kde jako příklad spolupráce a komunikace může posloužit rovněž obecně známý rozvoj v jednotlivých odvětvích e-sportu (zejména kolektivních taktických a strategických her). Nebezpečí z prodlení tedy soud v posuzované věci nespatřuje.„

Takže jakýpak copak. Ty děti mají rády mobily, můžou si novináři kecat, co chtějí. Mají, je to pravda.

Když už jsme u škol, neuškodí si připomenout něco o školních řádech, co jsem psala už v září 2020. Stále častěji se totiž najdou školy, které si do školních řádů nacpaly povinnost zahalovat si obličeje.

Bez roušky ve školách: důtka nebo vyloučení?

Pokud jde o význam školních řádů pro rodiče a otázku, jak ovlivnit jejich obsah, můžeme uvést komentář České školní inspekce:

Postupuje-li pedagogický pracovník školy nebo školského zařízení v rozporu se školním řádem, nebo školní řád obsahuje ustanovení, která jsou v rozporu s právními předpisy, lze se domáhat sjednání nápravy u ředitele školy, který podle školského zákona rozhoduje ve všech záležitostech týkajících se poskytování vzdělávání a odpovídá za to, že škola poskytuje vzdělávání a školské služby v souladu se školským zákonem. V takových případech je účelné se obrátit na ředitele písemně a požadovat rovněž písemné vyjádření v dané záležitosti. Školský zákon však nabízí i možnost podílet se na úpravách obsahu školního nebo vnitřního řádu prostřednictvím školské rady, kterou zřizuje při základních a středních školách podle školského zákona zřizovatel těchto škol. Jedná se o orgán školy, který umožňuje zákonným zástupcům nezletilých žáků, a zletilým žákům, pedagogickým pracovníkům školy, zřizovateli i dalším osobám podílet se na správě školy. K pravomocem školské rady náleží mimo jiné schvalovat školní řád, a navrhovat jeho změny.

Proti samotnému školnímu řádu se podle mého názoru soudně bránit nelze, nejspíše by bylo třeba žalovat až proti jednotlivým rozhodnutím ředitele na jeho základě učiněným a v souvislosti s nimi by se pak musela napadnout ustanovení školního řádu. V úvahu by také přicházely žaloby na diskriminaci jako tomu bylo u tzv. šátkové kauzy, musíte si ale uvědomit, že nepřátelé státu (tj. ti, co neuctívají covid a nejsou hin z Ukrajiny a klimatu a tak podobně) nemají u soudů stejné postavení jako třeba muslimové – to je patrno z covidích diskriminačních kauz.

Myslím, že tohle všechno bude ještě hodně zajímavá záležitost nejen pro právníky, ale hlavně pro rodiče a děti.