Mám ráda Stopařova průvodce po galaxii (ne film, aby bylo jasno, už proto, že nesnáším seriálového Watsona). Proto je mi jako pozemšťance zřejmé, že veškerý odpor je zbytečný.

V dnešní době není od věci vědět, jak se na právo na odpor dívají nejen ufoni, ale i české soudy. Nedivila bych se, kdyby se v této odporné době lid naštval asi tak, jak tomu bylo před Velkou francouzskou revolucí, a konečně vzal ty slibované vidle a lopaty a šel si to s vládou a jejími pohůnky vysvětlit ručně a stručně. Mně osobně je všecko, co se děje okolo všivého státu a politiky poměrně šumafuk, takže bych se žádného všelidového povstání neúčastnila, ale doufám, že aspoň na gilotiny nedojde, musel z toho být strašnej bordel a puch, stejně jako z pověšeného Mussoliniho. Nechtělo by se mi kolem těch hlaviček v košících chodit, kdybych třeba chtěla koupit jen deset deka eidamu a pět rohlíků a konzervu pro psy.

Pojďme se ale od úvah nad historií a budoucností vrátit k aktuálnímu rozhodnutí soudu a právu na odpor. NSS se na protivládní spiknutí dívá takto:

Dalším jednáním, ve kterém stěžovatel spatřuje svůj odpor proti totalitnímu režimu, byly jeho protikomunistické výroky, které pronášel v restauracích a na tanečních zábavách, za což byl odsouzen k 15 měsícům nepodmíněného odnětí svobody. Městský soud přitom dospěl k závěru, že nebylo prokázáno cílevědomé jednání stěžovatele mající za cíl oslabení komunistického režimu. Stěžovatel totiž měl dle zjištěného skutkového stavu v zásadě jen mezi přáteli „nadávat na režim“ a jeho výroky v podstatě vyjadřovaly pouze určitou touhu po změně.

No dobře, tak teď víme, že hospodské tlachání právo na odpor nesplňuje. A co tedy ano?

Městský soud souhlasil se žalovanou, že jeho výroky neměly potenciál přispět ke změnám společenských poměrů. S těmito závěry souhlasí i Nejvyšší správní soud. Třebaže se stěžovatel neváhal kriticky vyjádřit k tehdejším společenským poměrům, za což byl totalitním režimem trestně perzekuován, nejednalo se o takové jednání, které by bylo podřaditelné pod § 3 odst. 4 zákona č. 262/2011 Sb., neboť nebylo způsobilé odstranit, výrazně oslabit či narušit anebo jinak poškodit komunistickou totalitní moc a ani to nebylo jeho cílem. Ze shromážděných podkladů nevyplývá, že by stěžovatel šířil své výroky ve větším rozsahu, anebo že by takto činil s cílem působit na veřejnost. Své výroky stěžovatel primárně prohlašoval mezi svými přáteli. Ze shromážděných podkladů nelze ani vyčíst, že by předmětná setkání byla předem organizována pro širší počet osob a že by stěžovatel cíleně organizoval setkání v hospodách a v tanečních sálech se snahou šířit myšlenku boje proti totalitě.

Soudy si zjevně myslí, že když při realizaci práva na odpor netečou potoky krve, není to ono. Tím se tedy vracíme k potřebě popadnout ty vidle a lopaty z úvodu, protože jinak se se zlou mocí nevypořádáte (pohádkám o té naší plyšové revoluci se věřit nedá, protože toho tedy moc neodstranila). Teprve pak se z vás stanou praví odbojáři a bude všem, i těm nejblbějším ministrům, jasné, že to myslíte vážně a vaším cílem je režim shodit do Tartaru.

Pokud jde o mě, já vyvalím kuželky a rozhodně se do ničeho nezapojím. Nejsem blázen nebo Superman, abych si myslela, že zvrátím chod světa silou. Doporučila bych všem totéž, protože jedině pasivní resistence hory přenáší.

P. S.: Těší mne ale, že NSS uznal, že naše pravidelná setkání, která od dob covidích organizuju, povahu odboje mají. Hned si přijdu tak nějak hodnotnější a jak bych to popsala… no, prostě lepší. Navíc se díky tomu dá vypít o něco víc piva, a to se zkrátka počítá!

Podle rozsudku NSS ze dne 25. 11. 2022, čj. 3 As 197/2020 – 49, dostupný na www.nssoud.cz