Štítek: novela Ústavy

Předchozí válečné novely Ústavy

Že se mi kvůli lhářce Hamplové vážně otvírá kudla v kapse a že se nekonečně stydím, že jsem taky právnička, to víte. Tahleta zlá a prohnaná ženská, která si nemá co vyčítat s Láskou, Fialou a jinými podvraťáky, kteří jen hledají plnější koryto, aktuálně děsí národ tímto báchořením:

Z tohoto postu většina právně nevzdělaných lidí dovodila, že modře vyznačené jsou navrhované změny Ústavy a že to tu nikdy nebylo.

Ve skutečnosti je relevantní změnou celé písmeno d) v odstavci 4. Neříkám, že to není nebezpečná změna, skrýt se pod ni dá leccos a státu může věřit jen úplný blbec. To je ale něco docela jiného než úmyslné lhaní s cílem nalákat další důvěřivé vyděšené lidi.

Dále se v odst. 5 mění jednotné číslo na množné: jde o ty přelety a průjezdy. To je taky změna hodna povšimnutí.

Hamplová ale především tak nějak zapomíná, že tahleta novela Ústavy je v pořadí třetím pokusem prakticky o totéž. Tváří se, jako by s tím přišli globalisti až teď a předtím byl svět v pořádku a růžovoučký. Hlavním cílem je evidentně manipulace davu (má slušný dopad) směrem k volbě toho pravého estébáka, který jistě na rozdíl od toho druhého estébáka – komoušského zeleného mozku nepovede zemi do války (a tomu všichni po covidu svorně věříme).

Když to vidím, říkám si, že je třeba mému skrovnému publiku připomenout, o jaké novely šlo v předchozích volebních obdobích a kdo za nimi stál. Třeba ta moje snah k něčemu nakonec povede a aspoň někdo další pochopí, že politikové nejsou spása a že jim nemá dávat hlas.

První pokus o novelu proběhl v 7. volebním období, šlo o tisk 956, kdy návrh předložila skupina poslanců: Jana Černochová, Ivan Gabal, Jan Hamáček, David Kádner, Martin Stropnický, Marek Ženíšek. Touto novelou se měly vládě dát v podstatě neomezené pravomoci (kam se hrabe ta dnešní novela).

Druhá novela z 8. volebního období, sněmovní tisk 557, je z dílny těchto poslanců: Jana Černochová, Andrej Babiš, Jan Hamáček, Petr Fiala, Pavel Žáček, Marek Benda, Marek Výborný, Pavel Bělobrádek, Pavel Růžička, Karla Šlechtová, Zbyněk Stanjura, Pavel Blažek, Josef Hájek, Josef Bělica, Marek Novák, Jaroslav Bžoch, Robert Králíček, Miloslav Janulík, Roman Kubíček, Taťána Malá, Monika Oborná, Jan Richter, Patrik Nacher, Aleš Juchelka, Ivan Jáč, Jiří Strýček, Stanislav Fridrich, Milan Pour, Přemysl Mališ, Petr Sadovský, Barbora Kořanová, Jan Řehounek, Michal Ratiborský, Zuzana Ožanová, Kamal Farhan, David Štolpa, Petr Vrána, Petr Venhoda, Pavel Staněk, Milan Feranec, Adam Kalous, Radek Zlesák, Monika Červíčková, Jiří Mašek, Milan Hnilička, Jiří Bláha, Lenka Dražilová, Andrea Babišová, David Pražák, Andrea Brzobohatá, Adam Vojtěch, Vít Rakušan, Věra Kovářová, Jan Farský, Petr Gazdík, Jana Krutáková, Martin Kupka, Petr Bendl, Bohuslav Svoboda, Ivan Adamec, Jan Bauer, Karel Krejza, Ilona Mauritzová, Martin Baxa, Jan Zahradník, Vojtěch Munzar, Jan Chvojka.

Bylo to totéž co v předchozím období v bledě modrém. Odst. 4 čl. 43 měl být novelizován o dost drsněji než teď, žádné limity v podobě bodů a) – d):

Vláda rozhoduje o vyslání ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky a o pobytu ozbrojených sil jiných států na území České republiky, a to nejdéle na dobu 60 dnů.

Takže co přesně jak tak pobuřujícího na té aktuální novele a jak to vyřeší volba Babiše? Nijak, i když by Babiš samozřejmě byl lepším prezidentem, vzhledem k tomu, že nějaký asi být musí, dokud to lidi budou chtít. Je s ním totiž nekonečná sranda na rozdíl od toho trapného suchého fousáče, který má v hlavě jen rozkazy a válčení. Na tom není vtipného lautr nic.

Takže tak. Každý, kdo věří jakémukoliv politikovi nebo komukoliv, kdo mu slibuje nekonečné dobro, ať už jde o estébácké kandidáty na prezidenty, senátorky amazonky, právníky roku nebo třeba pány s brejličkama, je prostě idiot. K tomu už se nedá ani nic jiného říct. Jediný, komu můžete věřit a kdo může změnit situaci, ve které jste, je ten, koho vidíte ráno v zrcadle. i když to většinou nebývá pěkný pohled, musíte mu důvěřovat.

Jak to je s válečnou novelou Ústavy

„Podívejte se, já mám čtrnáctiletého syna, za chvilku bude ve věku branném. Já nevím, jaký bude branný zákon, je tady třeba jeho novela teď, bude tam dobrovolné předurčení, budou se měnit podústavní předpisy, můžou se změnit pravidla, může být všeobecná branná povinnost. Já prostě udělám všechno pro to, aby ho nepostavili někam, aby ho někdo nevyslal bez nějaké demokratické kontroly. Jestli si pan ministerský předseda myslí, že to je populismus, ať si to klidně myslí, ale já to tak prostě cítím. Já se chci bavit o těch jednotlivých věcech v debatě, třeba záchrana dvou dívek – jestli to mohou dělat jiné bezpečnostní složky, nebo jestli to musí dělat armáda, jestli k tomu musíte mít zmocnění na 60 dnů vyslat v podstatě celou armádu někam. Nejenom z důvodu ozbrojeného konfliktu a humanitární krize, ale vy víte, že třeba v tom dalším tisku jsou i jiné závažné důvody. To zmocnění je opravdu velmi široké.“ Radek Vondráček, poslanec za ANO

Od března 2020, kdy jsme začala psát blogy o právu za doby covidí, neustále žasnu nad mizernou právní erudicí občanů a nad fámami, které se díky tomu šíří snadno jako požár v buši. Nemám kapacitu uvádět na pravou míru všechny bláboly, o kterých se dozvím, a taky mám malý dosah, neb lidi raději věří právním šarlatánům než pravdě, ale přesto se ještě tu a tam snažím. Dnes se budu věnovat diskutované změně Ústavy.

Nejprve k tomu, jakým způsobem se dle čl. 39 odst. 4 Ústavy dá ústavní pořádek měnit:

 K přijetí ústavního zákona a souhlasu k ratifikaci mezinárodní smlouvy uvedené v čl. 10a odst. 1 je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců a třípětinové většiny přítomných senátorů.

Jak vidíte, vládní strany samy si rozhodně nevystačí, budou potřebovat opozici. To za prvé.

Za druhé se pojďme podívat, co že se stalo v pátek třináctého na půdě Poslanecké sněmovny. Projednával se sněmovní tisk č. 252 – novela Ústavy. Detailní informace jsou zde, ve veřejné databázi právních předpisů eKlep.

Aktuálně zní článek 43, kterého se změna týká, takto:

1) Parlament rozhoduje o vyhlášení válečného stavu, je-li Česká republika napadena, nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení.
(2) Parlament rozhoduje o účasti České republiky v obranných systémech mezinárodní organizace, jíž je Česká republika členem.
(3) Parlament vyslovuje souhlas
a) s vysláním ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky,
b) s pobytem ozbrojených sil jiných států na území České republiky,
nejsou-li taková rozhodnutí vyhrazena vládě.
(4) Vláda rozhoduje o vyslání ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky a o pobytu ozbrojených sil jiných států na území České republiky, a to nejdéle na dobu 60 dnů, jde-li o
a) plnění závazků z mezinárodních smluv o společné obraně proti napadení,
b) účast na mírových operacích podle rozhodnutí mezinárodní organizace, jíž je Česká republika členem, a to se souhlasem přijímajícího státu,
c) účast na záchranných pracích při živelních pohromách, průmyslových nebo ekologických haváriích.
(5) Vláda dále rozhoduje
a) o průjezdu ozbrojených sil jiných států přes území České republiky nebo o jejich přeletu nad územím České republiky,
b) o účasti ozbrojených sil České republiky na vojenských cvičeních mimo území České republiky a o účasti ozbrojených sil jiných států na vojenských cvičeních na území České republiky.
(6) O rozhodnutích podle odstavců 4 a 5 informuje vláda neprodleně obě komory Parlamentu. Parlament může rozhodnutí vlády zrušit; ke zrušení rozhodnutí vlády postačuje nesouhlasné usnesení jedné z komor přijaté nadpoloviční většinou všech členů komory.

Podle mého skromného názoru již nyní může vláda bez souhlasu parlamentu dělat většinu věcí, ale přidává se do čl. 43 odst. 4 bod d). Ten je zajímavý a v podstatě umožňuje vyslat vojáky do zahraničí za jakýmkoliv účelem. Ochrana života, zdraví, majetkových hodnot a bezpečnosti je prostě v rukou psychopatů zneužitelná jak sfiň.

Zajímavé také je nově navrhované množné číslo u slov přelety a průjezdy v odst. 5.

Návrh zákona novelizujícího Ústavu nyní zní takto, cituji z něj:

Čl. 43 odst. 6 má zůstat v platnosti i po novele, tzv. kontrola (účinná asi jako u nouzového stavu, co si budem…) tedy existuje a bude existovat.

Nyní proběhlo teprve 1. čtení, což vůbec, ale vůbec nic neznamená. Jednací řád Sněmovny si přečtěte zde. Nic není schváleno, nic se (minimálně zatím) nestalo.

Pokud vás zajímá, jak to na půdě PSP proběhlo, tak si můžete projít stenozáznam. U pultíku mektali tihleti alíci:

Lidi, prosím vás, nepanikařte, nevěřte bulíkům, které vám kdekdo věší na nos, hledejte informace sami a přemýšlejte tím, co máte na krku. Díkes.