Že se mi kvůli lhářce Hamplové vážně otvírá kudla v kapse a že se nekonečně stydím, že jsem taky právnička, to víte. Tahleta zlá a prohnaná ženská, která si nemá co vyčítat s Láskou, Fialou a jinými podvraťáky, kteří jen hledají plnější koryto, aktuálně děsí národ tímto báchořením:
Z tohoto postu většina právně nevzdělaných lidí dovodila, že modře vyznačené jsou navrhované změny Ústavy a že to tu nikdy nebylo.
Ve skutečnosti je relevantní změnou celé písmeno d) v odstavci 4. Neříkám, že to není nebezpečná změna, skrýt se pod ni dá leccos a státu může věřit jen úplný blbec. To je ale něco docela jiného než úmyslné lhaní s cílem nalákat další důvěřivé vyděšené lidi.
Dále se v odst. 5 mění jednotné číslo na množné: jde o ty přelety a průjezdy. To je taky změna hodna povšimnutí.
Hamplová ale především tak nějak zapomíná, že tahleta novela Ústavy je v pořadí třetím pokusem prakticky o totéž. Tváří se, jako by s tím přišli globalisti až teď a předtím byl svět v pořádku a růžovoučký. Hlavním cílem je evidentně manipulace davu (má slušný dopad) směrem k volbě toho pravého estébáka, který jistě na rozdíl od toho druhého estébáka – komoušského zeleného mozku nepovede zemi do války (a tomu všichni po covidu svorně věříme).
Když to vidím, říkám si, že je třeba mému skrovnému publiku připomenout, o jaké novely šlo v předchozích volebních obdobích a kdo za nimi stál. Třeba ta moje snah k něčemu nakonec povede a aspoň někdo další pochopí, že politikové nejsou spása a že jim nemá dávat hlas.
První pokus o novelu proběhl v 7. volebním období, šlo o tisk 956, kdy návrh předložila skupina poslanců: Jana Černochová, Ivan Gabal, Jan Hamáček, David Kádner, Martin Stropnický, Marek Ženíšek. Touto novelou se měly vládě dát v podstatě neomezené pravomoci (kam se hrabe ta dnešní novela).
Druhá novela z 8. volebního období, sněmovní tisk 557, je z dílny těchto poslanců: Jana Černochová, Andrej Babiš, Jan Hamáček, Petr Fiala, Pavel Žáček, Marek Benda, Marek Výborný, Pavel Bělobrádek, Pavel Růžička, Karla Šlechtová, Zbyněk Stanjura, Pavel Blažek, Josef Hájek, Josef Bělica, Marek Novák, Jaroslav Bžoch, Robert Králíček, Miloslav Janulík, Roman Kubíček, Taťána Malá, Monika Oborná, Jan Richter, Patrik Nacher, Aleš Juchelka, Ivan Jáč, Jiří Strýček, Stanislav Fridrich, Milan Pour, Přemysl Mališ, Petr Sadovský, Barbora Kořanová, Jan Řehounek, Michal Ratiborský, Zuzana Ožanová, Kamal Farhan, David Štolpa, Petr Vrána, Petr Venhoda, Pavel Staněk, Milan Feranec, Adam Kalous, Radek Zlesák, Monika Červíčková, Jiří Mašek, Milan Hnilička, Jiří Bláha, Lenka Dražilová, Andrea Babišová, David Pražák, Andrea Brzobohatá, Adam Vojtěch, Vít Rakušan, Věra Kovářová, Jan Farský, Petr Gazdík, Jana Krutáková, Martin Kupka, Petr Bendl, Bohuslav Svoboda, Ivan Adamec, Jan Bauer, Karel Krejza, Ilona Mauritzová, Martin Baxa, Jan Zahradník, Vojtěch Munzar, Jan Chvojka.
Bylo to totéž co v předchozím období v bledě modrém. Odst. 4 čl. 43 měl být novelizován o dost drsněji než teď, žádné limity v podobě bodů a) – d):
Vláda rozhoduje o vyslání ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky a o pobytu ozbrojených sil jiných států na území České republiky, a to nejdéle na dobu 60 dnů.
Takže co přesně jak tak pobuřujícího na té aktuální novele a jak to vyřeší volba Babiše? Nijak, i když by Babiš samozřejmě byl lepším prezidentem, vzhledem k tomu, že nějaký asi být musí, dokud to lidi budou chtít. Je s ním totiž nekonečná sranda na rozdíl od toho trapného suchého fousáče, který má v hlavě jen rozkazy a válčení. Na tom není vtipného lautr nic.
Takže tak. Každý, kdo věří jakémukoliv politikovi nebo komukoliv, kdo mu slibuje nekonečné dobro, ať už jde o estébácké kandidáty na prezidenty, senátorky amazonky, právníky roku nebo třeba pány s brejličkama, je prostě idiot. K tomu už se nedá ani nic jiného říct. Jediný, komu můžete věřit a kdo může změnit situaci, ve které jste, je ten, koho vidíte ráno v zrcadle. i když to většinou nebývá pěkný pohled, musíte mu důvěřovat.
