Štítek: islám

ESLP: křesťanství urážet můžeš, islám ani omylem

Dovolím si jen malou glosu ke svobodě slova před ESLP.

Případ 1.: Bibli napsala banda ožralů (těžko doložit, ale v pořádku to v hlavě asi neměli)

Bibli psal někdo opilý a zkouřený trávou. Poselství Bible sice má hodnoty, ale nereflektuje vědecké poznatky. Například tam není zmínka o dinosaurech, uvedla polská pophvězda v rozhovoru. Za rouhání dostala pokutu 5 000 zlotých podle polského trestního zákona. Za porušení práva na svobodu projevu zaplatí ženě Polsko deset tisíc euro v konvertované měně, rozhodl Evropský soud pro lidská práva (ESLP).

Citace z webu Česká justice.

Případ 2.: Mohamed byl pedofil (to je nechutný fakt, který se dá obhajovat různě, nicméně jeho důsledkem jsou odpudivá dětská manželství současnosti)

Rouhání je v rakouském trestním zákoníku trestným činem. V kombinaci s nepravdivým výkladem historických faktů a snahou nikoli kriticky přispět k debatě o islámu, ale šířit pomluvy o Mohamedovi, je blasfemie způsobilá narušit smír s rakouskými muslimy. Proto Evropský soud pro lidská práva (ESLP) seznal, že národní trestní opatření proti pomluvám islámu je v souladu s Úmluvou o lidských právech a základních svobodách a neporušuje svobodu slova a projevu.

Citace z webu Česká justice.

Přesně tak, jako tato dvě směšná rozhodnutí ESLP, vypadá naše světská spravedlnost. Nečekejte na opravdovou Justicii. Nikdy nepřijde, protože neexistuje.

ESLP: náboženstvím proti očkování

Existuje jen jedna jediná možnost, jak se postavit zvůli všemocné entity, která si hraje na tzv. sekulární právní stát a demokracii, a tou je náboženství. Musíme za ni být dnes a denně vděční (což je bizár všech bizárů) politickému islámu – ideologii, která už dávno pochopila, jak se na západní společnost musí.

Možná si pamatujete, že nedávno ESLP řešil případ povinného očkování dětí v ČR (Vavřička a další vs. Česká republika). Když jsem si dnes prohlížela stránky Evropského soudu pro lidská práva, narazila jsem na nový manuál k čl. 9 Úmluvy. V něm se mj. uvádí:

The Court has not yet formally determined the question whether the guarantees of Article 9 of the Convention apply to a refusal to be vaccinated or to have one’s under-age children vaccinated on the basis of a critical stance on vaccination. That question was briefly addressed by the Commission, which stated that since Article 9 did not always protect the right to behave in public in a manner based on one’s religious convictions and compulsory vaccination applied to everyone, whatever their religion or personal convictions, there had been no interference with the exercise of the rights secured under the article in question (Boffa and Others v. San Marino, Commission decision of 15 January 19). On the other hand, the Court has not made any general pronouncement on this issue. In the case of Vavřička and Others v. the Czech Republic [GC], 2021) concerning the various consequences for parents of under-age children of failure to comply with the legal duty of vaccination (in particular, the exclusion of children from pre-school facilities and fines for the parents), the Court ruled that the applicants had not sufficiently substantiated their complaint. Therefore, in the particular circumstances of the case, their critical opinion on vaccination was not such as to constitute a conviction or belief of sufficient cogency, seriousness, cohesion and importance, such that their complaint was incompatible ratione materiae with Article 9 (ibid., §§ 334-337). The Court nevertheless pointed out that if parents relied on Article 9 of the Convention without mentioning any religious reasons for their position on vaccines, it was not their freedom of religion that was potentially at stake but their freedom of thought and conscience (ibid., § 330).

ELP evidentně nezavrhuje možnost, že se očkovat nemusíte, i když to stát vynucuje – jen musíte uvést ty správně pobožné důvody.

Zajímavé je, že nás Nejvyšší správní soud také vidí určitou skunlinku právě v cestě víry, když k mojí buddhistické žalobě řekl:

Individuální výhrada víry nebo svědomí by proto mohla být zohledněna pouze v rámci správního řízení o přestupku za nedodržení mimořádného opatření podle § 11 pandemického zákona.

Samotná světská výhrada svědomí podle NSS naopak u covidu nefunguje.

Bude určitě mimořádně složité prokazovat, že máte skutečnou hlubokou víru a že jste se nestali věřícími z leknutí právě v okamžiku, kdy nad vámi visela injekční stříkačka, nicméně si myslím, že je mimořádně zábavné, že právě muslimům, kteří sakra dobře vědí, jak chránit sami sebe, a které tolik lidí nemá rádo (zcela hloupě – jediné, co lze považovat za hrozbu je samotný politický islám a nikoliv lidé), děkujeme za to, že tuto možnost vůbec máme. To musí být pro mnoho „bojovníků za svobodu“ ale nepříjemné vědomí!