Za chvíli mi bude 42. Zázračné číslo! Možná se dozvím, jak zní základní otázka života, vesmíru a vůbec, kdo ví. Když budu hodně slavit a vypiju dost piv, není nic vyloučeno. Odpověď na otázku, jestli si zvyknu na venkově znám už teď – patrně ano. A to je sakra dobře.

Dneska jsem si na vycházce se psy (nikoliv poprvé) uvědomila, že to tu mám vlastně doopravdy ráda a že se cítím být v té naší vísce stále více doma. Sice mne mnohem více těší vracet se do dědiny, kde žila babička, ale to se srovná. Začínám si zvykat na všecky lokálnípodvnosti, od místních dobrovolných hasičů, přes tancovačky až po dosud nepochopitelné zvyky zdejších obyvatel. Dokonce se tu a tam přistihnu při tom, že mne ani neštvou, a to je už co říct.

Zdá se mi, že ani děcka tu nejsou nešťatsná a že nám Nový Kyjev nakonec nechybí, ostatně, vždyť je to až do jeho samého srdce pole Googlu jen 45 minut autem a jedna hodina autobusem. Mnozí tzv. Brňáci to šalinama, trolejbusama a tak nemají o moc lepší. Navíc, jak říká David, jsme vlasntě pořád na chalupě a co by za to měšťáci dali. Vždyť za to paltí desítky tisíc o letních prázdninách.

Letos jsme měli poměrně dobrou zemědělskou sezónu, docela se nám dařilo krom boje s plevelem, ale příští rok to bude rozhodně mnohem lepší. Určitě pořádně zaštípu rajčata, aby z nich nebyly divoké keře, pd jahody jsme dali černou fólii, totéž uděláme s dýněmi hokkaido a slibuju, že řepu a brambory občas protrhám. Dokonce si udělám pořádný bylinkový záhon a postarám se jak o petržel s pažitkou, tak o koriandr na pho tofu a o bazalku s rozmarýnem. I ty růže na předzahrádce tu a tam ostříhám!

Domácí škola včetně přípravy na přijímačky nám jde nádherně od ruky, moje děti jsou patrně geniální, zvládáme s Davidem pracovta v jedné místnosti, aniž bychom se zabili a ještě se těšíme na společné chvíle. Už to ssamo o sobě je důvod k vděčnosti. Máme co jíst, je nám teplo, máme sprchový kout a myčku, několik bas piv, co víc si přát… život je zkrátka i na vesnici docela fajn.

Pevně věřím tomu, že se ze mne nakonec stane právník na venkově a budu jen tu a tam toužit po tom, aby mne starej taky jednou někam vyvez‘!