Konečně prší. Po strašlivých týdnech, kdy se z jižní Moravy začala stávat (zase!) polopoušť, trocha vláhy. Pořád je to málo, ale aspoň něco. Žiju tady od narození,a le můžu vám říct, že si tak děsná sucha, jaká tu máme posledních 15 let nepamatuju. Můžete namítat, že jsem byla kuře a že se nedalo čekat, že mne příroda zajímá. Sice se obrovsky mýlíte, environmentální otázky mne trápily, co pamatuju, ale vyvracet vám to nebudu. Můžu každopádně posloužit pamětí mých předků, kteří tu pobývají od dob mocnářství. Opravdu to tu nebývalo tak drsné jako je tomu v posledních letech… nemyslím si, že je to změnou klimatu, ale tím, jak odporně se my lidé k přírodě chováme. Je zničená a zmučená. Škoda, no, že jsme tak pitomý živočišný druh.
Protože vím, že s naší kolektivní idiocií a karmou neudělám vůbec nic, snažím se zaměřit se na jiné věci, které mne aspoň trochu těší. Za víkend jsem se proto připravila na zítřejší seminář pro obce a vyrobila jsem si a nakrmila dva nové weby. To byl, pane, boj!
Oprášila jsem jednak mého milovaného Investora za humny:
A udělala jsem si radost zbrusu novým počinem – mým vlastním a samostatným novým podnikáním zaměřeným na novou greenwashingovou směrnici:
Musíte uznat, že mám prostě talent. Učiněná ajťačka, IBM by slintalo blahem, kdybych se uvolila pracovat pro něj! Ale nemám o korporát zájem, nejsem přece na hlavu.
Raději se zaměřím na něco zábavnějšího – napsala jsem proto slibovanou předžaobní výzvu Novinkám, pěkně s radostí jako správná buddhistka. Jsem skutečně zvědavá, jak to celé dopadne.
Teď jdu udělat spolu s dětmi, manželem a psisky a kočkou večeři. Naše každodenní společná snídaně, oběd a večeře jsou báječnými okamžiky každého všedního dne. A navíc si vegetariánsky mlasknem! Dnes dokonce nad vařenou kukuřicí. Ta prostě musí na přelomu července a srpna být, i kdyby měly padat trakaře.