Oficiálně je jaro. Neklopýtáme venku potmě už od páté hodiny, kdepak. Dnes jsme ještě o půl osmé večer s Davidem seli červenou řepu (mňam!), dva druhy salátů, špenát a ředkev a sázeli cibulku. Zítra, v pátek a sobotu má totiž doopravdy parádně pršet (já miluju déšť), a tak jsme nechtěli promarnit příležitost být dobrými hospodáři, když už nám táta zkultivoval svým traktorem zahradu. Vedle toho jsem v miniskleníku vypěstovala sazeničky mnoha bylinek (zejména pažitky a kadeřavé petrželky), na předzahrádce jsem vytvořila skalku s rozmarýnem, levandulí, tymiánem a majoránkou. Zahradníkův rok nám báječně začal, tak snad to vydržíme v dobré kondici až do října. Ještě plánuju zasadit dýně, cukety, okurky, a nejúžasnější domácí rajčata. Musím ještě zajet do sousední vsi pro keř ostružin, protože ten loňský nepřežil podzimní orání. Přátelé, už teď se můžete olizovat nad bedýnkami, které vám budu dodávat.
Vedle zahradničení jsme se věnovali právu, jak jinak. My jsme vůbec mimořádně úchylní manželé, kdyby nás někdo zkoumal, nevěřil by vlastním očím. Vymyslela jsem jednu báječnou zásahovou žalobu, nad kterou se myslím ještě dobře pobavím a soudci se zase jednou zapotí. Zatím vám neřeknu podrobnosti, protože ani sama nevím, kam se bude ubírat proud mých úžasných myšlenek, ale bude to psinděra. Jako všecko.
Vedle toho u nás na venkově očekáváme zodpovězení několika žádostí o informace. Jednak se pořád nemůžu dočkat sdělení, proč ten klimaticky odpovědný lampasák baští hovězí jak nezavřený, a jednak jsem si zažádala o očkovací rozsudek naší madam právničky roku Janičky. Jsem na obojí ohromně natěšená.
Musím se ale ve vášních krotit, neboť mne čeká vypáčení klik u pěti dveří a jejich náhrada novými (nevěřili byste, jak moc ty bakelitové komoušské kliky drží i po šedesáti letech života – říkám si v té souvislosti, že jsme možná na našeho nového prezidenta moc tvrdá – evidentně totiž to, co stvořili komouši, má sakra trvanlivost a odolnost, asi jako švábi, ani jaderná katastrofa ten materiál nezničí).