Právě jsem zase v Novém Kyjevě. Přijde mi to tu už naprosto absurdní. Těším se domů, na venkov. Aktuálně je sezóna rojení jezevců. Vytáhli po dlouhé zimě všechny ty svoje John Deery a jiné značky traktorů s nejrůznějšími přívěsy a vyrazili do polí. Pro mne to znamená, že mnohdy musí jet dlouhé kilometry dvacítkou nebo volit objízdné trasy, protože já prostě neumím předjíždět.

Jezevci jsou pro mne důležití i z jiného důvodu – moje dcera musí volit, kam po základní škole. Příští rok nás čeká boj o místo. Na Znojemsku je to snadné, výběr není veliký. Může být buď žákyňka, studentka gymnázia anebo chodit na hnojárnu. Vzhledem k tomu, že na gympl se holka dívá s krajním opovržením jako na prodloužené utrpení ZŠ, je možné, že volba padne na střední zemědělskou. Dívám se na jejich program a s úžasem zjišťuju, že ta malá holka, která nebude mít ani pěti a půl stopy na výšku, bude disponovat řidičským oprávněním na traktor.

Vracím se k psaní textu po jisté prodlevě, kdy mi moje kamarádka vykládala moji numerologii.

Sedím s holkou ve vlaku a vykládám jí o tom, že bude jezdit na střední traktorem. K mému překvapení je z toho nadšená. Musím se přiznat, že to svoje dítě prakticky neznám. Dnes si koupila za své kapesné další knihu za nic jiného neutrácí) a je nadšená z představy, že se bude věnovat živočichářství, vinařství, agroturistice a mechanizaci…

Já z představy zemědělství stále nejsem příliš nadšená. Příští týden mne čeká sadba brambor a zahájím nekonečný boj s plevelem. Snad mi v tom letos po neúspěšném loňském zápase pomohou všichni buddhové a kultivátor z Lidlu.

Rekonstrukce nové staré barabizny se chýlí ke konci, dnes bylo položeno lino v kuchyni a začnou se dávat do kupy skříňky z IKEA. Můj táta v tom má systém a rozhodně nechtěl pomoct. Já sama mám stejně dost práce s tím, abych nějak zvládla zorganizovat ty naše přitroublé zásoby, které jsou důkazem toho, jak zblblá jsme byla. Každopádně si myslím, že jsem jediná žena (krom psychicky nemocných „sběraček“) v celém kraji, která má zubní pasty a kartáčky v takovém počtu, že je nemusí kupovat dva roky, jak vypočítal s drsným úšklebkem nad mým duševním zdravím synátor. Mám taky dostatek houbiček na nádobí, čističů WC, sáčků do koše i na psí exkrementy, mnoho a mnoho hřebíků, permasemínka a litry oleje a kila marmelád a desítky plechovek plných hnusných sardinek, které jako vegetariáka nejím, ale které by jistě v době krize zajistily mým dětem obživu. Taky mám stovky kondomů. Ty taktéž neupotřebím, ale Šichtářová před časem psala, že jsou dobrým platidlem. Mno, zatím se pořád zboží a služby cvakají tak nějak papírovými penězi, gumy jsou mi tedy k ničemu ve skříni i na Hradě.