Před chvílí jsme se s Davidem nasmáli tomu, co blábolí soudce Šimka na České justici o činnosti soudů za doby koronavirové. Ten smešný plešatý kojot totiž na otázku „Jak byste popsal tzv. třetí Ústavní soud?“ odpověděl:

Pokud bych měl parafrázovat Jacquese Chiraca, tak jako někoho, kdo využil příležitost mlčet. Za Covidu. Nevím, jestli to bylo dobře. Je to složité a sám nevím, jak bych jako ústavní soudce rozhodoval, nicméně přesto mám pocit, že za Covidu měl Ústavní soud pár věcí říci, a říci je včas. Měl říci, že lidský život je samozřejmě základní hodnota, kterou musí ústavní systém chránit, ale že ani on není absolutní. Že tu máme taky svobodu, náboženskou víru či rodinné vztahy. A že ani vláda nemůže ve prospěch jedné hodnoty, tedy života, vymazat, byť ve specifické situaci pandemie, jiné důležité hodnoty. Covid mohla být hvězdná hodina třetího Ústavního soudu, a nebyla.

Říkám si, jestli je ten chlápek vážně tak strašně blbej? Jediná odpověď je ano. Jak se může jako předseda NSS, který za covidu neudělal vůbec, ale vůbec nic, posmívat seniorům z Ústavního soudu za nečinnost? Vždyť právě NSS má na svědomí ty nejhorší a nejodpornější covidí výblitky, to on pošlapal právní systém, to on hodil do koše lidská práva, to on mlčel a šlapal brázdu!

To z NSS vylezla například tahleta zvěrstva k nutnosti chránit ty naše drahocenné zranitelné na úkor celé společnosti:

NSS pouze nad rámec důvodů tohoto rozhodnutí konstatuje, že za situace, kdy se ukládané povinnosti týkají především případů jednotlivých již pozitivně testovaných osob, které mohou být zdrojem šíření nákazy covid-19 (což je právě zapotřebí ověřit konfirmačním RT-PCR testem), je relativně stručné odůvodnění přiměřenosti v napadeném opatření dostačující. Odpůrce v něm uvedl, že zájem na ochraně práva na život a zdraví jedince i společnosti jako celku, který dané opatření sleduje, má přednost před individuálním zájmem a právem pozitivně testovaného zaměstnance či OSVČ na výkon povolání, stejně jako nad zájmem a právem všech zaměstnavatelů (včetně OSVČ v tomto postavení) na výkon ekonomické činnosti. S tím nelze než souhlasit (obdobně viz rozsudek čj. 5 Ao 1/2021-65, bod 70). Odpůrce také v souladu s rozsudkem čj. 8 Ao 1/2021-133 (bod 106) uvedl, že se v případě povinnosti opustit pracoviště za účelem podstoupení konfirmačního testu jedná o překážku v práci na straně zaměstnavatele s příslušným odkazem na stanovisko MPSV, jakož i to, že tato překážka trvá jen do doby, než je znám výsledek konfirmačního testu.

K vylučování neočkovaných ze života NSS sdělil:

Pokud jde o posouzení přiměřenosti zásahu do práv a právem chráněných zájmů neočkovaných osob bez prodělané nemoci, je také důležitý charakter činností a služeb, ze kterých jsou mimořádným opatřením vyloučeny. Navrhovatelka primárně brojí proti vyloučení z možnosti využívat stravovací a ubytovací služby. Jak však bylo uvedeno v předchozí části rozsudku, odpůrce nemá možnost jejich regulace, nebude-li se vztahovat k osobám podezřelým z nákazy. Navrhovatelky se tak mohou dotýkat jen jiné aktivity, které se odkazují na čl. I bodu 15 mimořádného opatření. Jde například o kadeřnictví, kosmetické služby, sportoviště, wellness, využívání lyžařských vleků, skupinové prohlídky galerií nebo zoo nebo o návštěvu kulturních akcí. Nejvyšší správní soud nevylučuje, že využívání zmíněných služeb může pro určité skupiny osob patřit k běžnému způsobu života a trávení volného času. Nejedná se nicméně o nezbytné služby, bez kterých by nebylo možné na základní životní úrovni fungovat (oproti např. jízdě ve veřejné hromadné dopravě nebo nákupu potravin). Vyloučení z využívání těchto služeb sice může pro někoho představovat citelnou újmu, nepředstavuje však natolik intenzivní zásah jako případný úplný „lock down“ neočkovaných osob.

K negativním dopadům testování dětí ve školách blbci v talárech třeba řekli:

Nejvyšší správní soud se proto neztotožňuje s výchozí premisou navrhovatelky, že byla postavena před volbu ze dvou možností. Navrhovatelka pouze bez jakéhokoliv rozumného vysvětlení přehlíží, že jí mimořádné opatření umožňovalo dostát jeho požadavkům i pro ni jistě šetrnějším způsobem. I s ohledem na zvolený nekonstruktivní přístup k řešení vzniklé situace působí celý její návrh značně tendenčně až účelově. Bylo především na zákonných zástupcích navrhovatelky, aby se pokusili jí situaci co nejvíce usnadnit, a to jak výběrem testu, tak také svou přítomností a vhodným přístupem při jeho provedení.

NSS má obří podíl na tom, že není možné se proti krizovým opatřením prakticky vůbec bránit:

V nynějším případě jde o vydání právního předpisu, byť sui generis, při jehož přijímání je vláda ústavním orgánem, nikoli správním orgánem ve smyslu soudního řádu správního. Tento jednoduchý závěr nelze obejít tím, že správní soud bude přezkoumávat „důsledky“ či „účinky“ takového právního předpisu v řízení o zásahové žalobě. Pokud by snad měl rozšířený senát vykročit směrem, který naznačil Městský soud v Praze v rozsudku 14 A 45/2020, nebylo by možno žádnou principiální argumentací omezit dopady takového názoru jen na krizová opatření vlády jako předpisu sui generis. Naopak, podobný právní názor by musel být použit též na jiné právní předpisy přijímané vládou, ministerstvy a jinými orgány. Nakonec by nebyl žádný důvod, aby tento názor nebyl použit též na zákony, respektive z nich plynoucí „účinky“ na jednotlivé adresáty.

Rozšířený senát připouští, že právě uvedený výklad nepřispívá k ochraně individuálních práv v době pandemie. Tento výklad se jistě nemusí většině soudců rozšířeného senátu líbit a hodnotově se s ním ani nemusí ztotožňovat. Ponechává totiž příliš velký prostor pro normotvorbu exekutivy v nouzových stavech, která není podrobena efektivní kontrole správních soudů (kontrola incidenční totiž přijde jen někdy a pokud ano, tak s velkým časovým odstupem). Příkaz, dle něhož státní moc lze uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon (čl. 2 odst. 3 Ústavy), však platí pro všechny složky státní moci, tedy i na moc soudní. Kompetence soudní moci je v podmínkách právního státu určena zákonem. Soudy si nemohou své kompetence libovolně rozšiřovat s tím, že to bude v zájmu nějakého vyššího dobra. Expanzivní výklad soudních pravomocí by nepřispěl k ochraně zákonnosti a hodnot právního státu, ale naopak k erozi těchto hodnot a k právní anarchii.

Bleeeee. Fuj. Hnus fialovej. Z toho by se jednomu zvedl vážně kufr (a jde jen o malou ukázku nechutností, co NSS vypustil do éteru).

Šimko, tobě, ty cvoku, přijde vážně normální něco takového? Doufám, že ti to ještě kojoti z Ústavního soud dají s nějakou ústavní stížností pořádně sežrat.