Ve středu 8. listopadu bude Ústavní soud rozhodovat v jedné starší covidové věci, ještě pořád to tam leží (sama tam mám u soudu na Joštově jednu ekologicko rouškovou stížnost). Půjde o testování školnch dětí, na což by mnozí rádi zapomněli a předstírali, že se to vůbec nestalo. Dost pochybuju, že rozhněvaný otec malý dcer najde u předsedy Baxy zastání, ale možné je všecko a třeba peklo jednou zamrzne a Baxa konečně obrátí, se ještě jako služebník státu na Nejvyšším správním soudu v době pandemické ani jednou lidských práv nezastal.

Nejvyšší správní soud rozhodoval ve zkratce o tomto návrhu dvou malých holek, které chodily do mateřské školy a na první stupeň základky a musely se testovat:


Obě navrhovatelky společně brojí proti mimořádnému opatření jako celku a navrhují jeho zrušení, přičemž argumentují tím, že čl. II. vůbec nepočítá s možností výjimky z testování pro osobu, která COVID-19 prodělala a má protilátky, které jí v podstatě staví na roveň osobě očkované. Navrhovatelky podle svých tvrzení onemocnění COVID-19 prodělaly v prosinci 2020 a vyjádřily přesvědčení, že mají dostatek protilátek, což dokládají výsledky aktuálních laboratorních testů. Na základě toho pak považují povinnost nechat se opakovaně preventivně testovat za zcela nadbytečnou, neboť mají imunitu jako „řemen“, jak doplnily ústy svého zákonného zástupce v podání ze dne 27. 4. 2021.

Jejich otec si u Nejvyššího správního soudu stěžoval na následující (neúspěšně stejně jako mnoho jiných):

Napadené mimořádné opatření, kterým odpůrce podmiňuje osobní přítomnost žáků ve škole tím, že podstoupí testování na onemocnění COVID-19, podle navrhovatelek překračuje zákonný rámec; povinnost dětí podstoupit testování totiž žádný zákon nestanoví. Zákon č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých zákonů (dále jen „pandemický zákon“) v § 2 odst. 2 písm. m) umožňuje odpůrci, aby vydal formou mimořádného opatření příkaz testovat zaměstnance a jiné pracovníky, nikoli však děti ve školách. A tuto možnost nelze dovodit ani na základě § 69 odst. 1 písm. i) zákona o ochraně veřejného zdraví.

Tatínek ještě něco říkal o informovaném souhlasu, ale to soud absolutně nezajímalo:

Navrhovatelky v návrhu kladou celou řadu otázek a dovozují jednak nedostatečnost odůvodnění napadeného opatření, jednak jeho nezákonnost a nepřiměřenost – a to zejména ve vztahu k nedotknutelnosti osoby a jejího soukromí a zásahu do práva na vzdělání. Podle navrhovatelek jakýkoli zákrok v oblasti péče o zdraví lze provést pouze za podmínky, že k němu dotčená osoba poskytla svobodný a informovaný souhlas… Mimořádné opatření ovšem s ničím
takovým nepočítá, naopak souhlas s provedením testování na své osobě je jím nepřímo vynucován neumožněním osobní přítomnosti ve škole. V tomto ohledu považují navrhovatelky mimořádné opatření za hrubě diskriminační a nepřiměřené, především pokud jde o kritérium vhodnosti; ohledně antigenních testů je známo, že by neměly být používány jako screeningové k vyšetřování jedinců s nízkou pravděpodobností infekce (tj. např. u asymptomatického jedince bez kontaktu s onemocněním); k tomu poukázaly mj. na informaci Společnosti pro lékařskou mikrobiologii ČLS JEP, podle níž by toto testování nemělo být používáno u bezpříznakových jedinců

NSS pana otce vyfu*koval:

Povinnost testování ve školách uložená podle § 69 odst. 1 písm. i) zákona o ochraně veřejného zdraví je totiž srovnatelná svou povahou a zásahem do práv s povinností očkování upravenou pod písm. g) odst. 1 § 69 téhož zákona. Jednoduše řečeno – může-li odpůrce při epidemii nařídit mimořádné očkování jednotlivce, může nařídit i jeho testování v souvislosti s epidemií a prevencí jejího dalšího šíření. Povaha obou těchto opatření je obdobná a rovněž tak intenzita jejich zásahu do základních práv jednotlivce, především práva na ochranu soukromí v podobě garance nedotknutelnosti osoby… Nejvyšší správní soud konstatuje, že napadeným opatřením zavedené antigenní testování ve školách není zdravotní službou, resp. zákrokem ve smyslu Úmluvy o lidských právech a biomedicíně, neboť je založeno na tom, že se děti, žáci nebo studenti budou testovat sami. Školy v tomto směru nemají volbu a není proto pochyb o tom, že jimi prováděné testování není a nemůže být bráno jako zdravotní služba (zákrok), k němuž
by bylo nutné poskytnutí svobodného a informovaného souhlasu, jež plyne z podstaty nedotknutelnosti osoby (čl. 7 Listiny základních práv a svobod).

Usnesení NSS čj. 5 Ao 6/2021 – 40

Na celé věci je asi nejbizarnější fakt, že rozhoduje právě Baxa, který si za covidu válel šunky jako předseda NSS. Má tedy za všecko to příšerné rozhodování poměrně velkou spoluodpovědnost, krysa jedna.

Jako předseda rozšířeného senátu ten blbej kojot třeba řekl (nachystejte si blicí kyblíky):

Rozšířený senát připouští, že právě uvedený výklad nepřispívá k ochraně individuálních práv v době pandemie. Tento výklad se jistě nemusí většině soudců rozšířeného senátu líbit a hodnotově se s ním ani nemusí ztotožňovat. Ponechává totiž příliš velký prostor pro normotvorbu exekutivy v nouzových stavech, která není podrobena efektivní kontrole správních soudů (kontrola incidenční totiž přijde jen někdy a pokud ano, tak s velkým časovým odstupem).

Příkaz, dle něhož státní moc lze uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon (čl. 2 odst. 3 Ústavy), však platí pro všechny složky státní moci, tedy i na moc soudní. Kompetence soudní moci je v podmínkách právního státu určena zákonem. Soudy si nemohou své kompetence libovolně rozšiřovat s tím, že to bude v zájmu nějakého vyššího dobra.

Expanzivní výklad soudních pravomocí by nepřispěl k ochraně zákonnosti a hodnot právního státu, ale naopak k erozi těchto hodnot a k právní anarchii. Rozšířený senát tedy uzavírá, že důsledky či účinky přímo plynoucí z právního předpisu nemohou představovat přímé zkrácení na právech jednotlivce ve smyslu § 82 s. ř. s.

Bléééééé. Fuj. Hnus. Zdrojem je rozsudek NSS čj. 9 As 264/2020 – 51.

Ke konkrétnímu mimořádnému opatření pak řekl, že je dost dobře odůvodněné:

Nejvyšší správní soud nepřisvědčil ani námitce, že je čl. I bod 17 mimořádného opatření nedostatečně odůvodněný. Podle § 3 odst. 2 pandemického zákona je v odůvodnění mimořádného opatření třeba zohlednit aktuální analýzu epidemické situace onemocnění COVID-19 a konkrétní míru rizika spojeného s vymezenými činnostmi, oblastmi či jinými charakteristikami a přiměřenost zásahu do práv a oprávněných zájmů právnických a fyzických osob.

Aktuální epidemickou situací se odpůrce zabýval v obecné části odůvodnění mimořádného opatření. K samotnému čl. I bodu 17 pak srozumitelně popsal rizika spojená se setkáváním většího počtu osob a vysvětlil, proč je namístě (tj. nezbytné) omezit počet účastníků akcí zrovna na dvě osoby (správnost této úvahy Nejvyšší správní soud nemůže přezkoumat, neboť je vázán důvody návrhu – § 101d odst. 1 s. ř. s., ač odpůrce odůvodnil proč právě dvě osoby). Dále odkázal na podklady, z nichž v tomto směru vycházel. Takové zdůvodnění odpovídá požadavkům zákona.

Rozsudek NSS čj. 1 Ao 8/2021 – 84

Prej „atuální epidemiologická situace“, hahahaha. Prej „srozumitelně popsal rizika“. Jasně, kámo, jasně.

A tenhle ten komunisticko covidistický šotek v taláru bude rozhodvat o našich právech. Holt co se v mládí naučil, k stáru jako když našel:

Předseda Ústavního soudu (ÚS) Josef Baxa odsoudil v roce 1985 jako soudce plzeňského okresního soudu sedmnáctiletého muže za pokus o emigraci k podmíněnému trestu. Z víc než 3000 případů, které Baxa jako předseda plzeňského senátu v letech 1984 až 1989 řešil, měl politický podtext zřejmě pouze tento případ.