Mám virózu. Po mnoha měsících absolutního zdraví se cítím pod psa. Už nejsem školou povinná, abych vítala každičký kousíček rtuti, který se vyšplhá nad sedmatřicet a zajistí mi klid od toho báječného kolektivu a vzdělávacího systému. Nemoci nemám ráda. Jednoho jen odvádí od práce a radosti. Když jsem si teď konečně sedla s bývalým zlým štěnětem na gauč, chtěla jsem projít judikaturu k jednomu zapeklitému případu, ale narazila jsem nakonec na (doufejme že poslední) věc k brannému zákonu, který zažívá svou renesanci jako před třemi roky ten o ochraně veřejného zdraví. Zelené mozky mne totiž nudí ještě víc než úředníci z krajských hygien.
Myslím, že není dostatečně jasné, kdo je voják v záloze. Dost lidí si patrně myslí, že to jsou ti v aktivní záloze, ale to je dosti krutý omyl. Jde o dva samostatné instituty.
Vojákem jsou tzv. odvedenci – podle § 1 odst. 4 se občan se stává vojákem dnem nabytí právní moci rozhodnutí o schopnosti občana vykonávat vojenskou činnou službu.
Podle § 8 odst. 1 branného zákona pak platí, že voják, který nevykonává vojenskou činnou službu a má brannou povinnost, je vojákem v záloze. To jsou tedy ti, kdo byli u odvodního řízení, ale nejsou profizabijáci v maskáčích.
Voják v záloze se předurčí pro doplnění ozbrojených sil podle potřeb ozbrojených sil. Voják je povinen vojenskou činnou službu včas nastoupit a osobně ji vykonávat.
Takže bacha na to – byli-li jste u odvodního řízení, jste vojáci a šmitec. I když je to třeba víc než čtvrt století.
V ustanoveních je obsažen další pojem, který je třeba vysvětlit, a to vojenská činná služba. Vojenskou činnou službou mimo stav ohrožení státu nebo mimo válečný stav je služba vojáka z povolání ve služebním poměru podle zákona o vojácích z povolání, příprava vojáka k plnění úkolů ozbrojených sil nebo služba vojáka v operačním nasazení. Vojenskou činnou službou za stavu ohrožení státu nebo válečného stavu je mimořádná služba. (§ 1 odst. 2 a 3 branného zákona).
Pokud to nemáte v hlavě v pořádku, můžete brannou povinnost převzít dobrovolně a brannou povinnost pak můžete i vykonávat. Stáváte se gumou z povolání. Pak děláte různé užitečné věci, třeba buzerujete lidi na hranicích okresů kvůli covidu a tak podobně. Vedle toho se můžete zařadit do tzv. aktivních záloh. Taky si můžete jen zahrát na vojáčky a jít na vojenské cvičení.
Ti, kdo to naopak v hlavě v pořádku mají, se samozřejmě zuby nehty snaží výkon mimořádné služby odmítnout. Pozor ale, kdybyste byli vojáky v záloze – pak na odmítnutí máte jen 15 dnů po vyhlášení válečného stavu! Je dobré už teď přemýšlet, co vlastně řeknete k tomu, proč nemůžete bojovat, protože nějaké opsané vzory vám vážně nepomůžou, i kdyby vám jejich autoři slibovali modré z nebe. Stát vám na to neskočí a proč by taky měl, že jo.
Běžný občan, kterého teď státy pod dozorem EU budou krmit práškem ze cvrčků, to má ale blbý, žádný nadějný vyhlídky, ale takoví poslanci jsou úplně v klidu. Narukovat nemusí.
Tak snad už to je opravdu všecko, co vám právník může v tomuhletomu novému strašení nabídnout. Rada zdarma na závěr: kašlete na stát, neskákejte mu na špek a raději si dejte pivo. Na virózu mi sice samo o sobě nepomohlo, ale v kombinaci s brufenem, zázračným růžovým kámošem, a zmrzlinou to už docela ujde.