Jedněmi z těch, které jsme hned na jaře 2020 hájili, byli pendeři, specificky pak pendlerky. Ať totiž chceme nebo ne, stále leží péče o děti mnohem více na matkách než na otcích, a proto byly ženy mnohem více postiženy řadou nesmyslných krizových i mimořádných opatření. To by si aspoň myslel normální člověk. Soudy to ale vidí naprosto odlišně.

Před nedávnem rozhodl Městský soud v Praze o odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ve věci diskriminace jedné z pendlerek, kterou David zastupoval. Vtipné je, že o věci rozhodovaly tři ženské, jakési zapšklé soudkyně. Co se ale divím, je přece všeobecně známo, že ženy si vzájemně škodí, kde to jen jde, a že pracovat v ženském kolektivu je za trest. V popisovaném případě se to jen potvrdilo. Co směšného ježibaby v talárech řekly, aby (opět) obhájily covidí zvěrstva, si můžete přečíst níže. Je to zpracováno podle rozsudku MS Praha čj. 58 Co 175/2022-132.

Pendlerka, která žalovala Českou republiku – ministerstvo vnitra, dojížděla denně za prací do Německa. Na základě přitroublého krizového opatření účinného od 31. 3. do 10. 5. 2020 ale byla na právu živit se prací a zejm. pak právu na rodinný a soukromý život napřiměřeně dotčena – prakticky jí bylo zněmožněno pracovat a současně pečovat o rodinu (jistě si pamatujete na zákaz opustit republiku, který Ústavní soud shledal souladným s Listinou základních práv a svobod a Ústavou; pendleři tenkrát měli kupř. nastavený naprosto nesmyslný a zničující systém karantén, kdy nemohli po určitou dobu překračovat hranice).

Proto se pendlerka domáhala u soudu toho, aby bylo konstatováno, že byla diskriminována oproti jiným občanům, kteří do práce normálně mohli. Dále pak žádala, aby soud potvrdil, že byla diskriminována tím, že se nemohla řádně starat o děti, chtěla-li je současně uživit. Člověku to přijde jako docela běžný požadavek. Jak ale jsem již uvedla, soudkyně se jí vysmály (jak by ne, ony se svými zajištěnými místečky a obrovskými platy byly za vodou, za doby covidí navíc měly leháro, tak jakýpakcopak – žádný soucit se spodinou, která jim ostatně jen hradí ty jejich královské životy).

Ještě vážně věříte, že vás soudy ochrání? Tak to je na Bohnice. Soudy jednoduše budou hájit stát do roztrhání těla, i teď, když se ukázalo, jak nepřiměřená a nesprávná a poškozující jeho reakce byla. Kdo by taky kousal ruku, která ho živí, že?

A co že řekly ty právnické vykopávky k diskriminaci žen? Prý žádná není, chlapi se v české kotlině starají o děti stejně jako ženy, ne-li lépe! Matky si nemají nač stěžovat. Hahahahahaha. A hahahahaha. Víc odtržené od reality to už asi být nemůže.

Víte, když si to čtu, nemůžu uvěřit vlastním očím, že tohleto, co soudilo konkrétní případ naší pendlerky, jednak vůbec vystudovalo nějakou vysokou školu a druhak že to vystudovalo práva a dokonce se to mohlo stát osobou rozhodující o „životě a smrti“ ostatních. No fuj. Jako buddhistka upřímně doufám, že na každou svini se vážně někde vaří voda, protože jinak by pámbů nemohl být spravedlivý!

Nicméně ve světle recentní judikatury ústavních kojotů se tomuto rozhodování ani nedivím. To, s jakou vervou tato soudní instance prosazuje střídavou péči, i když je ve zjevném rozporu se zájmy dítěte, je alarmující. Prý jednají v zájmu dítěte… Tak samozřejmě, každý malý člověk nejvíctouží po jediném – střídat od první třídy základní školy jako ponožky, protože rodiče si velmi dobře rozumí a pečovat mohou oba stejně (zase v tak úžasné shodě o výchově s výbornou vzájemnou komunikací evidentně rodiče být nemohli, když jejich hádky došly až k Ústavnímu soudu):

Jestliže jsou podmínky pro svěření do péče vymezené judikaturou Ústavního soudu naplněny u obou rodičů zhruba stejně, pak samotná skutečnost, že nezletilý má nastoupit do první třídy základní školy, nepředstavuje automatickou a nezvratnou překážku jeho svěření do střídavé péče ani tehdy, když bydliště obou rodičů dělí větší vzdálenost. .

Střídavka může jistě fungovat a dokonce v některých rodinách není ani naplněna mnou uvedená teze, že se o děti více starají ženy, ale co je moc, to je moc. Není fér, aby kvůli tomu, že spolu rodiče nedokážou žít v jednom městě, dítě muselo cestovat jako balík každý týden i stovky kilometrů sem a tam a ještě chodit pokaždé do jiné třídy, mezi jiné děti, k jiné učitelce, s jinými výukovými postupy a do školy s jiným vzdělávacím plánem. Copak by to chtěl nějaký dospělý??? Třeba soudci? Vždyť se těm lemrám líným nechce ani dojíždět za prací:

S touto otázkou se setkávám po celou dobu, co v justici působím, tedy už více než třicet let. (úsměv) Samozřejmě je snahou nás všech, aby byla justice vykonávána rovnoměrně oběma pohlavími. Že se to stále nedaří, je dáno asi hlavně povahou soudcovské práce, která vyžaduje trpělivost a důslednost, tedy vlastnosti bližší ženám než mužům, alespoň podle mých zkušeností. Ostatně to potvrzují i výběrová řízení na justiční čekatele, kam se hlásí více žen a bývají také výrazně lépe připraveny než muži. A u vyšších soudů jde především o to, kde sídlí. Když totiž musí někdo z rodiny dojíždět za prací, je to spíše muž než žena. Problém je to hlavně u vrchních a nejvyšších soudů, ale potýkáme se s tím i my. Soudci našeho soudu velmi často dojíždějí a to může řadu skvělých soudkyň okresních soudů odrazovat, pokud mají rodinu a chtějí zůstat v původním bydlišti. Jistě, z Příbrami nebo Berouna je spojení do Prahy jednoduché, ale z Kutné Hory trvá jedna cesta hodinu a půl a to už je velmi náročné. A rozdíl v platu rozhodně nevyváží toto nepohodlí. Hrát roli mohou i ambice, muži jsou přirozeně ambicióznější než ženy.

Hmmm, zajímavé. Tím tak nějak uzavíráme celý kruh – že by nakonec ženy soudkyně přece jen víc pečovaly o děcka a kvůli tomu se jim hůř pracuje, dojíždí a tak? Nejsem si jistá, kdo tady uvádí nepodloženou a nepravdivou argumentaci, pendlerka to ale podle mého skromného mínění nebude.

P. S.: Jen pro zábavu uvádím případ jednoho extrémně pohodlného soudce:

Soudce Miroslav Novák se v úterý dožadoval odškodnění kvůli dojíždění do práce, do které byl nezákonně přeložen. Městský soud však Novákovi z požadovaných 587 tisíc korun přiznal jen šest tisíc, bude však muset zaplatit náklady řízení ve výši 7000 korun.

Chudáček, považte, musel jezdit z Brna do Jihlavy! To je celých 60 minut autem. Hrůza – totálně nelidské a ponižující zacházení s dospělou svéprávnou osobou, že? Ale pro prvňáka naprosto ok.