Předevčírem přišel advokátní kanceláři mého muže do datové schránky rozsudek Krajského soudu v Brně, kterým bylo zrušeno rozhodnutí ministrestva zdravotnictví o pokutě za strašlivý přestupek: bezrouškariánství u voleb. Zajímá-li vás, o co přesně šlo, čtěte dál.

Jeden pán přišel v říjnu 2020 k volbám do krajských zastupitelstve nahoře bez, a pozor, teď to bude vážně hororové, pohyboval se zde bez jakéhokoli ochranného prostředku dýchacích cest (nos, ústa) bránícího šíření kapének a nápravu nezjednal ani přes výzvy členů okrskové volební komise k použití ochranného prostředku dýchacích cest bránícího šíření kapének. Doopravdy se dopustil takového zločinu.

Za to, jak se slušelo a patřilo, když jsme ještě válčili s virem, dostal flastr tři litry. Všichni covidoví nadšenci mohli být spokojeni, že bylo skutečné zlo potrestáno a dobro pro jednou zase zvítězilo. Co ale čert nechtěl (anebo chtěl).

Protože ministerstvo za doby pandemické chrlilo jedno opatření za druhým, mnohdy se ani nepodařilo některá z nich podrobit soudnímu přezkumu. V této souvislosti je zajímavé, že ani české soudy nedokázaly být tak drsné, že by nad tím mávly rukou (i když jinak zavíraly oči velice usilovně a statečně pomáhaly státu), a tak ze sebe NSS v krutých porodních bolestech vydoloval aspoň kousek lidskosti, když vypustil do světa tento názor:

Nelze ani pominout, že pokud by byl v těchto situacích soud nucen vycházet z presumpce správnosti opatření obecné povahy, pak by je nemohl přezkoumat dokonce ani v případě přezkumu rozhodnutí trestní povahy. V posuzované věci může jít například o spáchání přestupku spočívajícího v nesplnění povinnosti uložené mimořádným opatřením vydaným podle § 80 odst. 1 písm. g) zákona o ochraně veřejného zdraví [§ 92n odst. 1 písm. b) téhož zákona], což jsou mj. i napadená mimořádná opatření žalovaného zakazující osobní přítomnost na vzdělávání. Správní orgán by o vině mohl rozhodovat i několik měsíců či dokonce let po zrušení dotčeného mimořádného opatření, a přesto by z jeho obsahu vycházel, neboť v době spáchání skutku bylo účinné a nikdy nebylo zrušeno pro nezákonnost. Pachatel by se však proti tomu nemohl reálně bránit, protože by sice mohl soudně napadnout samotné správní rozhodnutí, avšak nedosáhl by přezkumu (posouzení) mimořádného opatření, jehož porušením se měl přestupku dopustit, neboť to bylo (nikoli pro nezákonnost) zrušeno či jinak odpadlo. Taková nerovnováha mezi státem a jednotlivcem by byla v právním státě neobhajitelná a neudržitelná.“

Na základě toho Krajský soud v Brně při rozhodování o pokutě za chození nahoře bez řekl:

S ohledem na výše uvedené je na zdejším soudu předně posoudit zákonnost mimořádného opatření ze dne 17.9.2020 a učinit závěr, zda mimořádné opatření může být ve věci aplikováno; pakliže nikoliv, nemohlo by obstát ani jako podklad pro rozhodnutí o přestupku žalobce… Vzhledem k tomu, že důvodem pro vydání mimořádného opatření ze dne 17.9.2020 měla být konkrétní epidemiologická situace, mělo Ministerstvo zdravotnictví (které je i žalovaným v nyní posuzované věci) dostatečně zdůvodnit regulaci reagující na vývoj epidemie. To však neučinilo, a zdůvodnění mimořádného opatření ze dne 17.9.2020 vykazuje shodné vady, které vytkl Městský soud v Praze mimořádnému opatření ze dne 19.10.2020. Judikaturním požadavkům na jeho přezkoumatelnost tudíž mimořádné opatření ze dne 17.9.2020 nedostálo. Stručně shrnuto (s ohledem na totožnost odůvodnění obou mimořádných opatření), neobsahuje údaje o aktuální situaci vývoje epidemie, nejsou zdůvodněny výjimky z nařízení povinnosti, jako důvod pro přijetí opatření byl uveden prakticky jen nástup dětí do škol a do předškolních zařízení, obsahuje obecné odkazy na doporučení WHO, Evropského střediska pro kontrolu a prevenci nemocí či Středisek pro kontrolu a prevenci nemocí USA a odkazy na odborné články či studie v angličtině (nepocházející od uvedených organizací).

Na základě toho pak Krajský soud konstatoval:

Takto zdůvodněné mimořádné opatření ze dne 17.9.2020 tak nemůže coby podklad pro rozhodnutí o přestupku žalobce obstát… Nelze z něj totiž nijak dovodit, že povinnost použít ochranný prostředek dýchacích cest byla v případě žalobce a ve světle jeho argumentů (tedy v případě krátkého pobytu ve volební místnosti) přiměřená a nezbytná, na rozdíl kupř. od povolených (a nedostatečně zdůvodněných) výjimek z této povinnosti (kupř. pro soudce, přísedící, státní zástupce, obviněné a jejich obhájce, účastníky civilních, správních a ústavních soudních řízení a jejich zástupce, svědky, znalce, tlumočníky a další osoby, o kterých tak rozhodne soud, a to v místě a době soudního řízení).

Proto mimořádné opatření ze dne 17.9.2020 jako klíčový podklad pro rozhodnutí o přestupku žalobce neobstojí a nelze je aplikovat, což má nutně za následek takovou vadu rozhodnutí správních orgánů obou stupňů, kterou nelze zhojit a která má dopad do jejich zákonnosti.

Podle rozsudku KS Brno, čj. 62 A 2/2023-96 ze dne 2. 11. 2023