Každý ví, že v době nouzového stavu existovalo pár hospod rozesetých po celém území tohodle pitomého státu, které měly otevřeno navzdory tzv. opatřením šíření viru. Nejinak to bylo v jedné útulné hospodě na severu Moravy, kterou mi bylo ctí v době nouzového stavu navštívit. Ostatně to byl celkem dobrý adrenalin, vždyť za vysedávání v jiné (brněnské) knajpě jsem dostala i trest – napomenutí za moje špatné, špatné a ještě jednou špatné a nemorální jednání, které mohlo vést ke smrti nejméně jednoho zranitelného důchodce a dvaceti koťátek (dodnes netuším, jak jsem toho mohla dosáhnout, když jsme covid já, můj muž, moje děti, psi, kočky ani morčata nikdy neměli).

V listopadu a prosinci letošního roku jezdil David pracovně do Ostravy, kde se konaly soudy nad podobnými vyvrheli, jako jsem byla já, kteří rovněž ve svém alkoholovém poblouznění nedokázali odolat čerstvě natočené orosené hořké a současně sametové dvanáctce. Dnes mi David poslal jedno ze soudních rozhodnutí, a tak o něm s pořádnou chutí na ono zrzavé potěšení píšu.

Popisovaným rozsudkem z konce listopadu soud zrušil rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje a rozhodnutí Magistrátu města Frýdku – Místku a věc vrátil kraji k dalšímu řízení. Těmito správními rozhodnutími byla uložena pokuta vůdci celého proticovidího spiknutí – černé ovci, která v době krizového stavu ve dnech 18. 12. 2020, 23. 12. 2020, 11. 1. 2021, 13. 1. 2021 a 31. 1. 2021 umožnila přítomnost veřejnosti v provozovně stravovacích služeb – tj. oné tajemné hospodě. Dále pak se ona nestvůra dopustila přestupku tím, že se ve dnech 18. 12. 2020, 11. 1. 2021 a 31. 1. 2021 zdržovala v provozovně stravovacích služeb ve společnosti dalších osob a tím, že se dne 7. 2. 2021 v době minimálně do 7:36 hod v době zákazu volného pohybu osob zdržovala dokonce v tělocvičně ve společnosti dalších osob. (Omlouvám se za stupiditu popisu oněch činů, čerpám z rozsudku.)

No považte, taková drzost! To nebylo na pokutu, to bylo na popravu za úsvitu! Jak se někdo mohl zdržovat v tělocvičně v přítomnosti jiných osob, když všude okolo řádil vzteklý čínský virus? Taková bestie, která se podobných hrdelních zločinů dopustila, nemohla mít žádnou kázeň, ani boží bázeň.

Pokuta za výše popsané hororové jednání byla 18000 plus tisícovka za náklady řízení.

Co k těmto nesmyslům, které namlely správní orgány, řekl soud? Nejzajímavější pasáž je ta, kde se soud věnuje odůvodnění krizových opatření. Z toho všeho mišmaše totiž vyplývá, že vláda vůbec netušila , co dělá – a ne, nebylo to Babišem, tihleti fialoví kojoti by se zachovali stejně, ne-li hůř). Soud si totiž v jiném řízení, které u KS Ova vedl taky David, vyžádal stanovisko Úřadu vlády.

Úřad vlády k dotazu soudu sdělil, že nedisponuje veškerými informacemi, které se týkají činnosti jiných ústředních orgánů státní správy, resp. nedisponuje takovým rozsahem informací, jenž by umožnil poskytnutí odpovědí na konkrétní dotazy týkající se specifické problematiky související s epidemií koronaviru a onemocněním COVID-19, které způsobuje… Úřad vlády ČR nedisponuje požadovanými písemnými dokumenty, neboť vláda byla s odůvodněním těchto přijímaných usnesení seznamována ústně, zejména v úvodním slově ministra zdravotnictví. Při vlastních jednáních vlády pak byla aktuální epidemiologická situace představena ministrem zdravotnictví buď ústně nebo formou prezentace sdílené prostřednictvím komunikační platformy Webex Teams.

O každém přijímaném krizovém opatření se vedla diskuze, v jejímž rámci zaznívala různá odůvodnění, včetně jednotlivých zdravotnických a statistických výstupů a dat. Je rovněž velmi pravděpodobné, že členové vlády získávali detailní informace a statistiky přímo od Ministerstva zdravotnictví i při jiných formátech jednání, než byla vlastním jednání vlády. Aktualizace informací byla prováděna na denní bázi. Vláda posuzovala vývoj epidemiologické situace, její zdroje, rozsah a počet případů přenosů nákazy či počet úmrtí v důsledku nákazy ze zdravotnických a statistických výstupů, které jí byly předloženy ministrem zdravotnictví. Konkrétní obsah těchto informací však již nedokáže Úřad vlády identifikovat.

Soud z těchto blábolů dovodil, že Úřad vlády nedisponuje podklady, ze kterých by bylo možno alespoň implicitně dovodit důvody, pro které přijala napadená omezení v příslušných bodech dotčených krizových opatření.

Ve výsledku soud dospěl k tomuto závěru:

Uvedené závěry, které vedly Ústavní soud ke zrušení části usnesení vlády číslo 78 (pro rozpor s článkem I. odst. 1 Ústavy a články 2 odst. 3, 4 odst. 4 ve spojení s článkem 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), lze podle přesvědčení krajského soudu vztáhnout také na části krizových opatření ohledně zákazu přítomnosti veřejnosti v provozovnách stravovacích služeb (zjemnělého několika výjimkami) a na omezení kontaktů s jinými osobami na nezbytně nutnou míru, jejichž porušení bylo žalobci kladeno za vinu v přezkoumávané věci. Krajský soud již za tohoto stavu nepřistoupil v tomto řízení k dalšímu vyzývání vládě, aby mu poskytla podklady, ze kterých při stanovení shora uvedených zákazů vycházela, když s ohledem na výše uvedené nelze důvodně očekávat, že by vláda nově snesla takové argumenty a podklady, které by mohly vést k nápravě vad příslušných krizových opatření spočívajících v absenci důvodů. Krajský soud uzavírá, že krizová opatření nelze v příslušných částech podle článku 95 odst. 1 Ústavy aplikovat a za tohoto stavu nemůže obstát závěr správních orgánů o tom, že žalobce porušil zákazy a omezení nařízené shora uvedenými krizovými opatřeními. Přestože si je krajský soud vědom toho, že Ústava v článku 95 odst. 1 nesvěřuje správním orgánům takovou možnost jako soudům a žalovanému ani správnímu orgánu prvního stupně ani nelze důvodně vytýkat, že shora uvedená krizová opatření aplikovaly, pokud však krajský soud dospěl k závěru o rozporu podkladových krizových opatření s ústavním pořádkem, nezbývá než za objektivně nezákonná označit také správní rozhodnutí, která se o tato krizová opatření opírají.

Soud bohužel dodal i toto:

Nad rámec výše uvedeného krajský soud uvádí, že nijak nepolemizuje s tím, že pandemická situace v České republice byla na přelomu let 2020 a 2021 velmi vážná (podle veřejně dostupných zdrojů byla Česká republika v té době na vrcholu celosvětového žebříčku zasažení nemocí COVID-19) a nezpochybňuje, že vláda přistupovala k omezení volného pohybu osob v legitimním zájmu ochrany životů a zdraví lidí, když i většina odborné veřejnosti se shodovala v tom, že menší počet
lidských kontaktů vede ke zmírnění epidemie, čímž je bráněno kolapsu zdravotnického systému, který by vedl, kromě úplného vyčerpání zdravotnických pracovníků, především k vyšším ztrátám na životech a zdraví obyvatelstva. Na druhou stranu, pokud je těmito opatřeními zasahováno do základních práv chráněných Listinou základních práv a svobod, a to zejména práva pohybu (článek 14 odst. 1) a práva podnikat (článek 26 odst. 1), je třeba v intencích citovaného nálezu Ústavního soudu trvat na tom, aby tyto zásahy byly řádně odůvodněny a založeny na odborných doporučeních, vycházejících z maximální míry dostupných znalostí o dané nemoci a jejímu šíření. Vláda zvolila řešení spočívající v paušálním zákazu (až na stanovené výjimky) přítomnosti veřejnosti v provozovnách stravovacích služeb a omezení kontaktů s jinými osobami na nezbytně nutnou míru, aniž by bylo patrné, zda a z jakého důvodu bylo právě zvolené opatření v dané situaci skutečně nezbytné a zda ke srovnatelnému cíli nebylo možno dospět použitím méně omezujících opatření.

Tento názor dodává vítězství značně odpornou pachuť, bohužel. Jak vidíte, zase bude stačit nějaké to odůvodnění jako u mimořádných opatření a všechno bude cajk a jaképak že omezování lidských práv.

Zdůrazňuji, že věc s velkou pravděpodobností půjde ke kojotům z NSS, kteří prosluli svým velkým přizdisráčstvím a značnou loajalitou ke státu a velmi ohebnou páteří, tj. je zde značné riziko zrušení rozhodnutí krajského soudu nebo přinejmenším dodání dalších vyděšených pandemických blábolů k rozhodnutí soudu prvního stupně.

Zpracováno podle rozsudku KS Ostrava č. j. 20 A 10/2021 – 71 ze dne 30. 11. 2022