Těžko říct, jestli nás ještě čeká pokračování váelčného divadýlka, nějaký klimatický teror nebo se zopakuje akce virus. Jisté je jen to, že se nudit nepochybně nebudeme a že odvěký nepřítel člověka – stát, nás nenechá na pokoji.

Jestliže se vám zatmí před očima při vzpomínce na všechna omezení pohybu, vězte, že NSS dnes opět potvrdil, že si s vámi vláda může dělat, co si zamane, pokud si k tomu vytvoří potřebná pravidla. „Stay at home“ nařízení se mohou opírat o nejrůznější „důvody“. Těmi může být leccos a vždycky se najdou.

Když to nebude strašlivá choroba, tak třeba dojde na nepokoje v ulicích nebo odborníci řeknou, že je venku moc vedro a že nesmíte opustit vnitřní prostory mezi osmou ranní a šestou odpolední. Policajti a bdělí sousedé pak budou dohlížet na to, abyste nevystrčili ani nos, protože byste mohli přetížit drahocenné špitály, až by se vám ze sluníčka udělalo šoufl. Když k tomu bude existovat dostatečně studpiní zákonná úprava, u soudů se ochrany rozhodně nedomůžete.

NSS rozhodoval o tom, jestli bylo v pořádku, že KHS nařídila jedné školačce karanténu telefonicky. Dospěli k závěru, že bohužel ne, ale JEN (!) proto, že novela Pandemického zákona, která toto umožňuje, nebyla v okamžiku, kdy matka dítěte obdržela osudný úřednicko-hygienický telefonát omezující razantně svobodu pohybu, ještě účinná. Kdyby byla, bylo by podle soudu všecko v cajku. Nepomohla by vám ani svěcená voda, ani ten zbytečný cár papíru zvaný Listina základních práv a svobod.

Soudci konstatovali:

V případě omezení práva na svobodu pohybu musí být kumulativně splněny tři podmínky – stanovení omezení v zákoně, nezbytnost tohoto omezení a uskutečnění pro některý z taxativně vymezených důvodů, kterými jsou bezpečnost státu, udržení veřejného pořádku, ochrana zdraví, ochrana práv a svobod druhých a na vymezených územích též ochrana přírody. Zmíněné důvody jsou podobně vyjádřeny v Listině, ale také v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod…

Mezi uvedenými důvody je i omezení pro ochranu zdraví, které lze mimo jiné nařídit podle § 64 zákona o ochraně veřejného zdraví. Chtěla-li tedy stěžovatelka uložit některá z protiepidemických opatření podle daného zákonného ustanovení, měla o tom rozhodnout ve smyslu § 67 odst. 1 téhož zákona. Stěžovatelka telefonickým nařízením karantény zjevně porušila tehdy platnou právní úpravu a dopustila se nezákonného zásahu do práv.

S ohledem na skutečnost, že v době zásahu neexistovala speciální právní úprava umožňující odlišný postup při omezování práva na svobodu pohybu, v projednávané věci nelze uvažovat o provedení testu proporcionality. Vzájemný konflikt mezi ústavně zaručeným právem na život a právem na svobodu pohybu (čl. 6 odst. 1 a čl. 14 odst. 1 Listiny) by bylo možné vyřešit testem proporcionality pouze v případě dodržení zákonného postupu.

NSS dodal:

Argumentace stěžovatelky, dle které kvůli rostoucí nákaze a značnému zatížení orgánů veřejného zdraví bylo novelou pandemického zákona, provedenou zákonem č. 39/2022 Sb. s účinností od 26. 2. 2022, umožněno učinit oznámení o nařízení izolačních a karanténních opatření ústně nebo písemně, a to i pomocí prostředku komunikace na dálku (§ 8a pandemického zákona v rozhodném znění), je v projednávané věci nedůvodná. K zásahu došlo v období od 13. 12. 2021 do 15. 12. 2021, což je před účinností zmiňované novely pandemického zákona,
a proto tato novela je pro posouzení této věci bezvýznamná.

Jak vidíte, když si stát připraví dostatečně trýznivé normy, pak i v té slavné polistopadové demokracii a pod rouškou právního státu klíďo píďo může cokoliv. Ještě že mně už můžou všichni ouřadové s podobnými nesmysly políbit šos, protože si žádnými hloupostmi nehodlám přidělávat další vrásky. Už tak jsem bez botoxu jak sušená švestka.

Podle rozsudku NSS ze dne 19. 7. 2023, čj. 9 As 195/2022 – 27, dostupné na www.nssoud.cz