Dnes přišel Davidovi do datové schránky další bizarní koronavirový relikt: rozsudek, kterým soud zamítl nezletilému možnost vůbec podat diskriminační žalobu proti jednomu z krizových opatření, protože to prý není v jeho nejlepším zájmu. Zní vám to jako další justiční kravina? Mně tedy rozhodně ano.

Pojďme se podívat blíže na to, co z justice vlastně vylezlo. Vzpurný nezletilec chtěl, aby soud určil, že došlo k diskriminačnímu zásahu do jeho práv v důsledku přijetí krizového opatření, které zakázalo osobní přítomnost žáků na vzdělávání v základní škole. Mladík se dále domáhal toho, aby soud státu zakázal krizovými opatřeními do budoucna omezovat fyzickou přítomnost děcek ve vzdělávacím procesu.

Soud prvního stupně dospěl k závěru, že „rizika spojená se schválení právního jednání požadovaném rozsahu převažují nad zájmy nezletilého.“ Tím chtěl říct, že kdyby měl nezletilý možnost podat žalobu, bylo by to pro něj děsný risk. Těžko říct, proč, jste-li normální. Když jste blázen jako soudci, pak víte, že je to proto, že by se musel platit soudní poplatek v hororové výši 1000,- Kč, slovy jeden tisíc káčé a určitě ještě staršnou fůru znaleckých posudků a já nevím čeho ještě.  Nekecám, je to skutečně tak.

„Okresnímu soudu nepřísluší zabývat se obsahem žaloby či předjímat její šanci na úspěch, ale okresní soud musel zohlednit reálná rizika související s jejím podáním pro nezletilého, a i když je odměna advokáta sjednána jako tzv. odměna za výsledek, kdy v případě, že žaloba nebude úspěšná nebo z jiného důvodu nebudou náklady řízení přiznány, nebude matka nezletilého advokátovi hradit žádnou odměnu a naopak v případě úspěchu je odměnou přiznaná náhrada nákladů řízení, nemění toto příznivé ujednání nic na skutečnosti, že pro samotné projednání žaloby je třeba zaplatit soudní poplatek, přičemž nelze automaticky spoléhat na to, že nezletilý bude od této povinnosti osvobozen a rovněž v případě neúspěchu ve věci by nezletilému byla uložena povinnost k náhradě nákladů řízení, a ačkoliv se matka nezletilého zavázala, že v tomto případě veškeré náklady za nezletilého uhradí… dle okresního soudu tak nelze dospět k závěru, že podáním žaloby se nezletilý nemůže dostat do majetkových problémů.“

Padám na znak.

Odvolací soud k tomuhle blábolu jenom sdělil, že nezletilec nemá mít možnost žalovat, protože soudy to nakonec stejně rozhodnou blbě a k čemu mu to bude:

„Okresní soud se správně zabýval, jaké důsledky by mohlo podání žaloby dle shora uvedeného ustanovení § 10 antidiskriminačního zákona pro nezletilého mít a dospěl ke správnému závěru, že se může dostat do majetkových problémů… Dle krajského soudu výsledek soudního řízení o shora uvedené žalobě je nejistý a nelze jej předjímat. Předmětem tohoto řízení je zjistit, zda je v zájmu nezletilého vést předmětné řízení a zvážit případnou újmu pro nezletilého, která by v souvislosti s vedením tohoto řízení mohla nastat a poměřit ji s přínosem pro nezletilého, který by nastal v případě kladného výsledku sporu.“

Ani tahleta hrůza ještě soudcům nestačila, a tak vyplodili další geniální myšlenky:

„Dále je třeba se zabývat tím, jaký by byl přínos kladného výsledku soudního řízení pro nezletilého… V pohovoru nezletilý dále uvedl, že ví, že do školy jim bylo zakázáno chodit, že se šířil koronavirus, že bylo víc nakažených lidí a snažil se coronavirus nevnímat, šlo to mimo něj a roušky už potom nevnímal, chodil bez roušky, rouška mu přišla jako zbytečnost.

Z tohoto přání nezletilého vyplývá, že ani úplným vyhověním jeho žalobě by jeho přání nebylo zcela splněno, neboť jednak shora uvedené nařízení Vlády nošení roušek nijak neupravuje a jednak pokud byl nezletilý déle doma než ostatní děti a neviděl tak spolužáky, což mu vadilo, by mu kontakt s nimi nezajistilo, neboť pokud by jeho spolužáci na rozdíl od nezletilého zakrytí dýchacích cest neodmítali, mohli na rozdíl od nezletilého plnit školní docházku formou osobní přítomnosti ve škole.

Tedy ani přání nezletilého vyjádřené v tomto pohovoru není důvodem pro souhlas soudu s podáním této žaloby. Navíc přání nezletilého je pouze vodítkem pro rozhodování a soud jím vázán není, pokud objektivní důvody a objektivní zájem nezletilého není s tímto přáním v souladu. Kolizní opatrovník navrhl souhlasit s právním jednáním za nezletilého, což odůvodnil tím, že sleduje jeho zájem, a ne obsah žaloby. Soud ale samozřejmě musí zohlednit žalobu i po právní stránce, což okresní i krajský soud učinil.“

Božéééé, za co????

Nakonec krajský soud ještě jednou potvrdil, že nezletilému soudy vlastně znemožnily podat žalobu, protože samy rozhodovaly tak dementně, že nebylo možno domoci se spravedlnosti. Navíc, i kdyby spor vyhrál, stejně by to nemělo žádný přínos, protože děcko nechtělo nosit roušky a jeho spolužáci třeba jo, a tak by se s nimi stejně nestýkal:

„V daném případě tak krajský soud stejně, jako soud okresní shledal, že souhlas s podáním žaloby a s ní úzce spojeného návrhu na nařízení předběžného opatření a návrhu na předložení návrhu Ústavnímu soudu na zrušení § 184a školského zákona není v zájmu nezletilého, neboť výsledek řízení je značně nejistý a jeho případný kladný výsledek by měl pro nezletilého jen malý význam, protože by se do značné míry míjel s představami nezletilého a jsou zde i rizika pro nezletilého z hlediska úhrady možných nákladů řízení, které by jinak nebyly vznikly.“

Tak asi tak k naší báječné justici v právním demokratickém státě.