Původně jsem se chystala napsat úplně jiný text, na který sbírám odvahu už řadu týdnů. Týká se totiž mého, pro dnešní společnost, nepěkného vztahu k Ukrajincům. Už už jsem chtěla začít ťukat do klávesnice, když tu jsem se ještě podívala na zprávy od přátel a mezi nimi jsem našla absolutní perlu: soudní potvrzení, že moje „milovaná“ Jana Amazonka Zwyrtek Hamplová je pěkně …, ehm, advokátka.

Celá kauza se zaplítá okolo obce Rudoltice, jíž skoro senátorka, která nikdy senátorkou vlastně být nechtěla, poskytovala svoje úžasné právní služby.

Dostala jsem hned dvě nabídky kandidovat letos ve svém volebním obvodu do Senátu. Obou nabídek si považuji, a vážím si i těch, kdo mi je adresovali – protože byly formulovány tak, že bylo vidět, že oba nabízející znají mou práci, a že to tedy není nabídka jen proto, že jsem občas víc vidět a slyšet. Přesto jsem po velmi důkladné úvaze řekla NE. Ne jim – sobě. 

Vraťmě se k případu Rudoltice. Popis situace najdeme zde:

Obec od Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dostala pokutu sto tisíc korun za to, že údajně chybovala při uzavírání smlouvy na právní služby, když na ni nevypsala otevřený tendr. Rudoltice advokátce Janě Zwyrtek Hamplové vyplatily přes šest milionů korun.

Sebevědomí Hamplové nezná mezí, takže nadrzo ke kauze uvedla:

Celou věc považuji za obecnou otázku, zda si má klient právo zvolit advokáta, ke kterému má důvěru a který má v dané věci zkušenosti, než například nováčka advokacie, který sice může být levnější, ale ve sporu neuspěje… Nemám k tomu více co dodat a uvidíme, jak se podívají na otázku svobodné volby právního zástupce soudy. Proto tento spor považuji za principiální, a proto jsem paní starostce nabídla, že jej povedu bez jakéhokoli nároku na honorář, i soudní poplatek uhradím osobně. Jsem totiž přesvědčena, že názor ÚOHS nemůže před zdravým rozumem obstát.

Vtipné je, že tahleta právní hvězda u soudu nakonec sama neuspěla. Ale k tomu ještě později.

Hamplová v reakci na článek o šesti melounech pro sebe ukrojených z veřejného rozpočtu napsala:

A hlavní cíl toho článku? Uniká mi ten veřejný zájem, který mají média sledovat. Vzbudit lidskou závist? To marně. Mohelničtí dobře ví, že jezdím v Mercedesu a BMW. I to, že mám dům a na zahradě bazén. Ale taky ví, že jsem začínala jako jedna z tří dětí průměrné rodiny a od nuly. I proto mne volí, jsem od dětství jedna z nich. I když jsem dnes občas v televizi. Nejsem politik, co šel do funkcí ze školních lavic, aby tam vydělal. Napřed jsem budovala profesní kariéru, a živila a živím se jí. Nešla jsem tedy do politiky vydělat jako jiní, a nemusím se v ní proto ani držet. Dává mi to neskutečnou svobodu, i v tom, že jsem prostě neuplatitelná. Politiku dnes dělám jen proto, že se mi chce, a protože mi jde o mé město. Co však nemohu připustit, aby proto, že ho dnes řídím, bylo zasahováno do mé profese podobným nepravdivým spojením.

Jo tak madam uniká veřejný zájem na zadávání veřejných zakázek? Hmmm… dobře. Chápu.

Nejhorší na tom všem ale pro mě je představa naší drsné Amazonky v bikinách u bazénu. To už z hlavy nedostanu a v noci se budu bát usnout. Líbí se mi taky její „Babiš styl“ smíchaný s Paroubkem: senátorkou jsem být nechtěla, ale musím, kvůli těm lidičkám se srdíčkem na pravém místě a věcem veřejným, peněz mám dost, politiku pro ně nedělám, nejsem takový ten tradiční politik a vůbec: kdo z vás na to má, závidíte, že jo, a proto jste na mě oškliví.

No, abychom ty směšné manévry shrnuli, Krajský soud v Brně to ke smůle báječné, poctivé, chytré a lidské advokátky viděl jako ÚHOS. Nejvíc jsem se nasmála nad tímto závěrem:

 Argumentace žalobkyně, že v případě provedeného zadávacího řízení by byla nucena akceptovat advokáta jí nechtěného a tomu hradit příliš vysokou odměnu, je zcela zavádějící. Je totiž primárně na zadavateli, jakým způsobem vymezí v zadávacích podmínkách svoje požadavky např. na specializaci, zkušenosti či dosavadní praxi uchazečů; stejně tak může zadavatel v zadávacích podmínkách a posléze ve smlouvě s vybraným uchazečem realizovat svoji představu o platebních podmínkách za dodané služby. V této souvislosti soud považuje za poněkud nadnesené tvrzení žalobkyně o jedinečnosti smluvené advokátky, jakož i o tom, že by právní potřeby žalobkyně vyžadovaly znalost specifické oblasti práva. Stejně tak nemůže povinnost postupovat také dle zákona o veřejných zakázkách anulovat pouhý vztah důvěry mezi advokátem a jeho klientem. Důvěra v tomto vztahu je nepochybně podstatná, nelze však mít za to, že v daném případě by nemohla vzniknout také k jinému advokátovi.

Máme potvrzeno černé na bílém, že Hamplová zkrátka jedinečná není a nebude Leda snad ve schopnosti převlékat kabát a chlubit se cizím covidovým peřím (hlavně mým a Davidovým).

Znovu a rozdhoně ne naposledy zdůrazňuju: nevěřte politikům, kteří vám slibují modré z nebe. Většinou jsou to strašní lháři. Musíte sami žít svobodně, radostně a dobře. To je jediná správná cesta.

A příště už opravdu o Ukrajincích a svobodě říct jim NE.