Jak víte, moje dítě chce být skaut. Asi to má v genech, protože můj muž skaut je. Já sama tomu nerozumím, uniformy a slepá poslušnost mne nikdy moc nelákaly, ale názory a přání náctileté plně respektuju. Vím totiž, že se můžu ošklivě plést a že nemám právo rozhodovat o dobru druhé bytosti. Můj potomek nemá žádnou povinnost sdílet mé názory a svět vidět úplně jinak.
To, že nechávám na dceři, jak chce trávit volný čas, s kým se stýkat a zda hodlá šplhat po skautském hierarchickém žebříčku, ale neznamená, že budu slepá k ochraně jejích zájmů tam, kde to sama nedokáže posoudit. Sem spadá nakládání s citlivými osobními údaji o zdrvaotním stavu. Ve 14 těžko chápete, co obecné nařízení o GDPR říká a ajk se má aplikovat nebo co ve svých stanoviscích dovozuje Úřad pro ochranu osobních údajů (to, že se vyjádřil, byl můj majstrštyk, to byla vážně celkem sranda, tehdá za covidu).
V komunikaci s hlavním vedením Junáka o tom, proč šikanují děti požadavkem na dokládání očkovacího průkazu, když dostanou (dokonce mnohdy nad rámec! požadavků právních předpisů) dobrozdání od pediatra s potvrzením, že dítě je očkované a způsobilé (od vedoucích přitom žádné očkování nevyžadují), mne šokovalo. Nejprve ale k tomu očkování vedoucích. Ptala jsem se, ajk ověřují, že dospělí nešíří smrtelné choroby, zda taky vyžadují jejich očkovací průkazy. Skauti mi napsali:
V případě dospělých na táboře legislativa nic podobného nevyžaduje. Je odpovědností vedoucí/ho tábora a jednotlivých dospělých účastníků, aby – pokud by si byli vědomi, že jsou přenašeči některé z chorob – na tábor nejeli (a obecně situaci řešili a v případě, že jsou infekční, nechodili mezi lidi a dodržovali pravidla nastavená lékařem). Tj. žádná potvrzení po dospělých vedoucích (v případě skautských táborů dobrovolnících, kteří na tábory věnují svůj volný čas a často i dovolenou) před tábory z výše popsaných nevyžadujeme a pokud vím, je to obvyklý standard i co se týká táborů dalších podobných spolků. A samozřejmě je pak vždy na rozhodnutí rodičů, zda dítě na skautský či jiný tábor přihlásí.
Je samozřejmě jedině správně, že tyhlety nesmysly po dospělých nechtějí. Proč ale pak chtějí citlivé údaje dětí? Proč je raději nechrání a neukazují jim, že je to v dnešní blouznivém online světě důležité? Na tuto otázku samozřejmě kloudnou odpověď nedostanu. Tak radši k těm ulhaným českým doktůrkům.
Skauti říkají, že citlivé údaje o zdravotním stavu nad rámec požadavků právní úpravy a v rozporu s GDPR nařízením chtějí z těchto důvodů:
Skutečnost je taková, že našim střediskům/oddílům mít očkovací průkazy dětí (či jejich kopie) jako součást táborové zdravotní dokumentace mj. proto, že se to v praxi ukazuje jako potřebné. Jistě to neplatí obecně, ale mnozí lékaři potvrzení vyplní spíš formálně (třeba co se týká toho, zda je očkování dítěte opravdu kompletní, kde je nekompletní nebo jaké má dítě protiindikace). Druhak se bohužel setkáváme i s tím, že „známý lékař“ způsobilost potvrdí i přesto, že dítě úplně očkování nemá – ale příp. sankce jdou vždy za pořadatelem tábora. Zdravotní dokumentaci po táboře oddíly vrací rodičům, tj. jí disponují pouze po dobu tábora.
Považuju to za drzost non plus ultra. Vážně je to naprosto nehorázné a doufám, že se toho ujme ČLK. Zvláště v tom kontextu, že jakési ušmudlané potvrzení od „lékaře“ z Ukrajiny prolezlé zdravotnickou korupcí skautům bohatě stačilo. Pro nezletilé Ukrajince totiž mají jen tuto pdomínku (resp. měli loni, letos nevím):
Pakliže je váš tábor zotavovací akcí, je třeba si pohlídat, aby i ukrajinské děti splňovaly podmínky povinného očkování. Jejich očkovací kalendář je stejný jako náš, ale může se stát, že některé děti ho naplněný nemají. Pokud nemají očkovací průkaz, i zde doporučte rodičům, aby si vyžádali potvrzení na dálku od svého ukrajinského pediatra, pokud je to alespoň trochu možné.
Takže nějaký e-mail v hatlamatilce a v azbuce potvrzující cosi, to je dostateečný důkaz, ale posudek českého lékaře vycházející z dokumentace a zanlosti dítěte a provedneých zdrvaotních úkonů je lež??? Chtějí tedy skauti říct, že čeští lékaři (MNOZÍ!) lžou a ukrjainští jsou čestní andílci?
Když to tak čtu znova, vidím, že z citovaného textu vlastně plyne („pokud je to … možné“), že Ukrajinčata nepotřebovala ani to rádoby potvrzení, ale doufejme pro dobro všech, že to tak v reálu nebylo. Jinak by přece ta děcka jela na tábor zcela bez jakékoliv informace o reálném zdravotním stavu (té, kterou žádá náš právní řád), ačkoliv je na Ukrajině tubera (proti které se u nás dávno neočkuje), záškrt, dokonce i obrna, což je teda nářez. No, ale když vlastně chodí do škol a do oddílů, tak co, že jo, nějakej tábor už to nevytrhne. Jen enchápu, proč stejným metrem nenahlíží na naše děti, které navíc posudek mají.
Abych ale byla férová, data třeba o tubeře nejsou nijak hrozivá (otázkou je, kolik případů není zachyceno), ale přece jen tu nepěkné nemoci spojené s ukrajinskými občany jsou:
I když to tedy nevypadá děsivě, neměly by se přece jen ukrajinské děti naopak řešit speciálně přísně, jde-li skautům o zdraví členů? Já osobně si myslím, že ne, že je to celkově blbost, jak u českých tak u jiných hažartů, ale skauti si to ve vztahu k českým dětem nemyslí. Proč dělají rozdíly? Proč diskriminují na základě národnosti, navíc v opačné logice – české děti jsou zdravé a v naprosté většině řádně očkované. To, že ty ukrajinské pořádně ne, potvrzuje i Váleček:
„Z každodenního setkávání hlavně s maminkami a dětmi z Ukrajiny se ukazuje, že se zatím příliš očkovat nechtějí. Zároveň k nám do centra často přichází děti s různými nemocemi, které například nejsou očkované proti obrně či spalničkám. Rádi bychom tuto proočkovanost pomohli zvýšit a jsme připraveni v této oblasti udělat mnohem více,“ řekl ředitel Společnosti Podané ruce Jindřich Vobořil.
Jaká je pravda s proočkovaností Ukrajinčat asi ani nechceme vědět (a už vůbec ne jejich rodičů)… The Lancet psal:
A národ s takovou očkovací morálkou může poslat na tábor děti bez očkování, ale posudek českého lékaře nestačí a je třeba z dětí mámit citlivé údaje v rozporu s GDPR… aha. Já asi skautské zákony vážně nikdy nepochopím. Přesto ale respektuju přání svých dětí, neb, jak jsem psala v úvodu, se neustále mýlím a věcem nerozumím a není mojí věcí řešit životy druhých.
Je mi z toho ale celkově nějak smutno, ještě přoád jsem si nezvykla na neexistenci právního státu. Nerozumím té nedůvodné šikaně, nerozumím tomu, že skauti, ti hoši od Bobří řeky, předpokládají, že lékaři lžou a podvádí a ohání se tím, že nechtějí dostat pokutu. Za co by ji asi tak dostali, když mají děti potvrzení? Vždyť není nic porušeno! Naopak je všechno splněno a není důvod věci hrotit. S těmi pokutami je to navíc směšné, protože i KHS JMK potvrdila, že očkovací průkazy zákon nevyžaduje a že žádnou pokutu neuložila za posledních 10 let za to, že by nějaké dítě mělo posudek lékaře a nemělo očkovací průkaz (protože za to právě pokutu uložit nelze).
Na závěr zdůrazňuju, že moje konverzace s Junákem vyústila v neochotné uznání toho, že mám pravdu. Toto malé vítězství práva mne přece jen potěšilo na mé okoralé duši:
„Ze strany hlavního spolku se jedná o doporučení, tj. pokud se rodič dítěte rozhodne, že očkovací průkaz (či jeho kopii) nechce vedení tábora z jakéhokoliv důvodu poskytnout, oddíl/středisko ho po něm jistě nemůže vyžadovat, příp. (pouze) na základě jeho neposkytnutí znemožnit dítěti účast na táboře (zotavovací akci).“
Byla bych ale mnohem spokojenější, kdyby se Junák za to, co provádí, dětem omluvil a citlivé údaje po nich v rozporu s právním řádem už dále nežádal. Málokterý rodič totiž ví, že se proti zvůli může postavit, ne každý totiž zná právo jako já a ne každý se ozve (i já mám z konfliktů naprosto stažený zadek a například dnes ráno v místní jednotě jsem se každému přítomnému asi 10x omluvila za svoji přítomnost, že zdržuju placením u pokladny, že musím projít uličkou okolo dotyčného a vůbeec za chlípnou touhu koupit deset rohlíků a existovat… z komunikace se skautem jsem týden nespala a několik hodin denně jsem s tím Davida na procházkách s čokly otravovala a žádala ujištění, že dělám dobře, když dceru chráním.)
Cítím se jako vyžvejkaná žvejkačka nebo dvakrát použitý tolaťák, jak se říká v mém milovaném filmu Pár pařmenů...